130. kilometr. Poslední dny jsem část své cesty strávila s výjimečnou bytostí - Aurora Soudieux, pařížská herečka. Zdá se, že během cesty se postupně všichni přibližují stejnému základu - člověku v nás. Špinaví, unavení, šťastní z plnícího se záměru, sluncem a větrem ošlehaná tvář a v srdci jediná touha - najít zpět cestu k sobě sama.
Hlavní témata hovorů s poutníky (peregriňos):
- zodpovědnost ke svému tělu, schopnost ho umět poslouchat
- vidět život z té lepší stránky, ale nenasazovat si růžové brýle
- zodpovědnost za svůj život, svá rozhodnutí, vše, co jsme vytvořili, opuštění role oběti
- strach z přijmutí péče (program "pečuje-li o mě někdo, má nade mnou moc")
- manipulace druhými, abychom získali ujištění, která si sami nedokážeme dát (v Oshovo kartách "Politika")
- objevení nespoutaného, spravedlivého rebela, který pije ze svého pramene života (je Tvůrce, je nezmanipulovatelný, zná sebe a své hranice)
- schopnost více jednat z innervoice (vnitřního vedení), minimalizovat reaktivnost (reakce bez přemýšlení, z programů, v emocích)
- proměna bolestných zkušeností v poznání svých darů - sebe-vědomí je používat a být si v nich jistý
- pokora a schopnost být za každých okolností ve své přirozenosti, pozorování, jak se měníme a ustupujeme od sebe sama v kontaktu s druhými ze strachu, že budeme odmítnuti, opuštěni
- pocity ponížení (v kontrastu s lidmi, kteří nejsou na cestě, jsme my ti špinaví, chudí a ztracení) - pozorujeme, kdy se objevují pocity studu a proč...
- existence ve společnosti tak, abychom nešli proti sobě a zároveň jednali s druhými s účastí (nekopali do nich, když už leží na zemi - participace na lidském bytí)
- cykličnost života, kdy si připadáme znovu jako začátečníci, než všechno zapadne do sebe
- neustálé posuzování sebe sama v minulosti z pohledu současného bohatšího vědomí - pocity viny, "kdyby"...
- cyklus přijetí minulosti, kdy nejprve musíme svá minulá já, která nás zavedla do bolesti, odmítnout a teprve v širším obraze našeho života jsme po nějakém čase schopni se k nim vrátit, zasadit je do konceptu našeho celého života (vidět smysl), a tedy přijmout v bezpodmínečné lásce jako své děti, které prostě v životě dělají chyby, z nichž se mohou poučit - děti, díky nimž jsme tam a takoví, jací jsme
- vzdálení se od problémů umožní náhled na ně, čím více se soustředíme na hledání řešení, tím více nám uniká
- neustálé se obviňování za pocity druhých (z nelásky k sobě, z neschopnosti přijmout zodpovědnost za svá rozhodnutí - "rozhodnout se a stát si za tím")
- důvěra v život - neschovávat se, neutíkat před problémy, schopnost být oporou sám sobě a dělat v životě rozhodnutí - jakákoliv, lepší špatné rozhodnutí než neustálé přešlapování na místě. Hasta luego!
Autor článku: Jana Anamel Mráčková
Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na http://poselstviohne.blogspot.cz.
Děkuji za příspěvky
- Česká spořitelna, platby z ČR: 1384419103/0800
- Fio banka, platby z ČR: 2100410460/2010
- Fio banka, platby ze SLOVENSKA: 2100410460/8330
Žádné komentáře:
Okomentovat