Jsem u-mě(lec). Tvořím sebe sama, učím se, poznávám - nemusím, mohu

V pátek jsem dostala pracovní nabídku, v pondělí ji mojí kamarádka stáhla - byla vystavená efektu divoké řeky, jakoby se proti ní všechno spiklo. Jakmile se rozhodla expandovat, spolupracovat, vzlétnout, přišla palice, co jí srazila zpátky do komfortní zóny. Je tedy očividné, že nejen já dostávám otázky, jsem-li skutečně připravena na nový život. Díky ní jsem viděla, že ta palice je značně imaginární, že nechci-li vidět řešení, neuvidím, nechci-li východisko, nenajdu ho - a zároveň - všechno má své načasování a čeká se jen na mne, až se opravdu rozhodnu pro změnu, aby ta změna vyšla ze mne. Mé myšlení, můj pohled na svět omezuje mou zkušenost a expanzi. Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá výmluvy.

Jsem si vědomá toho, že nabídka přišla, abych si zažila svůj nový způsob rozhodování. Oproti posledně tam nebyla panika (tedy ani strach ze zodpovědnosti za svá rozhodnutí). Nebylo tam ego, co by mi našeptávalo, že za tak malé peníze nikde, a už vůbec pro nikoho, pracovat nebudu. Prodávala bych v obchodě s drahými kameny a já kamínky, jejich moudrost a energii miluju. Už jsem viděla, jak tam chodí lidé, povídáme si a já mohu sdílet, co už vím, s lidmi, kteří jsou teprve na začátku sebepoznávání a přijímání zodpovědnosti za svůj život a jsou ochotni hledat nějaká východiska, nebo ochotni nejsou - a já bych se učila mezi nimi rozlišovat. V tu chvíli mi bylo jedno, kolik za to dostanu, protože jsem věděla, že se toho můžu hodně naučit o komunikaci s lidmi, o jejich životech, rozšiřovat své znalosti o účincích krystalů a kamenů a že, když bude obchod prázdný, mohu psát.

Zdá se, že učení je má hlavní motivace k výkonu. Jakmile se nemám co naučit, situace mě nezajímá. Zajímají mě jen pořádné učební balíky. Zkušenost, která mne formuje. Do tvaru, který je pro mne obdivuhodný a lákavý, neboť je zde stále co objevovat.

Včera a v noci jsem udělala obrovský průlet svou galaktickou historií a pochopila, proč se tolik bojím lásky ke komukoliv, k čemukoliv, proč mám potřebu vše poznávat (už se na to téma tvoří další soul-fiction článek). Tenhle život samozřejmě kopíruje dosavadní zkušenost mého esenciálního Já z nejšílenějších koutů galaxie, jak nahoře - tak dole, tady je to hodně mírná varianta, o to směšnější jsou moje reakce na běžné životní události - právě to je asi smysl mé zkušenosti na Zemi, poznat, že peklo si z hmotného bytí dělám já sama tím, jaký mu na nižších úrovních existence přikládám význam a souvislosti.

Takže ano - je tam strach, co se týče lásky. Potřeba mít vše pod kontrolou, aby se mi situace nevymkla z rukou a já se nedostala do situace, ze které se obtížně a bolestně budu vymotávat. K učení a poznávání mne motivuje strach. Motivoval. Dokud jsem nepoznala, že v některých situacích mi znalosti a dovednosti nijak nepomohou. Není-li v nich ta nejvyšší božská vibrace - láska/víra. Osvícení (tedy napojení na nejvyšší zdroj inteligence) nikoho neochrání před chladem vlastního srdce. 

Pár měsíců jsem nevěděla, jak se životem pohybovat, když se rozbila má největší motivace. Ztratila jsem svůj strach, ale ještě chvíli trvalo, než jsem našla svou víru. Takové děsivě prázdné mezidobí. Díky této pracovní nabídce jsem si uvědomila, že když se "nemusím" učit, "mohu" se učit - protože chci, protože mi to dělá radost - poznávat nové, protože tím tvořím sebe sama jako nejkrásnější umělecké dílo, kterému se nic vnějšího nevyrovná. Tvořit svou osobnost a svůj charakter je stejně důležitý a zábavný krok jako tvořit svůj život, své prostředí a vztahy. Oba způsoby tvorby by měly být v rovnováze, žádný by neměl mít přednost. A znovu se dostáváme k mému aktuálnímu tématu - nejsem oběť - jsem dobro-druh. Jsem u-mě(lec).

---

Autor článku: Jana Anamel Mráčková 

Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na http://poselstviohne.blogspot.cz.

Děkuji za příspěvky

• Česká spořitelna, platby z ČR: 1384419103/0800
• Fio banka, platby z ČR: 2100410460/2010
• Fio banka, platby ze SLOVENSKA: 2100410460/8330