Ojojoj, jako na tobogánu. Mam kocovinu. Většina duchovních lidí by řekla, že když jsem vibračně na úrovni, nemůžu přece z takového stavu, ve kterém jsem napsala poslední příspěvek, přitáhnout nízkovibrační jevy jako je alkohol, mají pravdu, ale pravdou taky je, že já lítám nahoru-dolu, a to extrémně rychle. Samozřejmě je otázkou, jestli mě to ještě pořád baví, ale očividně ano. A vy už znáte obě moje tváře, nemusím je před vámi skrývat.
Když jste na cestě, spoustu věcí, které si doma opečováváte, ztrácí smysl (pro mne, mění se priority i hodnoty - a až budu doma, zase se změní, jako podmínky kolem mne), na cestě mi nevadí, že spím s hlavou na mobilu, že jím bílé pečivo a k tomu přikusuji salám (protože místní chorizo je vskutku výtečné), že hezkého kluka oslovím s rozcuchanými vlasy a ve špinavém tričku, že večer jdu spát bez vyčištěných zubů, protože je tma a jsme unavení nebo už máme málo vody, protože prostě tak tomu je, to je Cesta, se vším všudy... a já jsem člověk, který dokáže být princezna na plese, co si čistí zuby třikrát denně a stravuje se pouze raw, ale jsem i ta, co tyhle věcičky nezajímají a to důležité je cesta pod nohama, slunce či hvězdné nebe nad hlavou. Ale pořád jsou to jen šaty, které člověk střídá podle toho, co se zrovna hodí, co je zrovna pohodlnější.
Ochutnám to nahoře, cítím se skvěle, podívám se dolů a vidím tam pro mne ještě spoustu zajímavého. Ovšemže - necítím se tak skvěle jako včera, ale necítím se ani špatně, zas tu bylo zúčtování se starým světem, zase jsem se ponořila pro nějaký ten prográmek, zase jsem se víc ujistila, kudy vede směr, kterým chci jít...
Po dvou hodinách mi řekl, že mne miluje, takový mladý krásný Španěl s překrásnýma očima. Mohl, protože jsem si konečně vzala z Maroka zpět své srdce, dokázala jsem to. A v jeho světě to skutečně nejspíš byla Láska, bylo to roztomilé, ale příliš dětinské, naučilo mne to znovu více obrousit své ostré hrany, protože on byl tak jemný, že jsem ho mohla zranit, kdybych chtěla... ale ta jeho láska byla ve srovnání s pocitem, který jsem zažila včera sama k sobě, tak absolutně povrchní, že jsem zas o kousek blíž k tomu, abych tu svou Lásku - nevinnou, čistou, vášnivou, moudrou, tichou - nesla o to více ve svém srdci, o co méně ji doposud vidím ve světě kolem mne... A já to věděla už od začátku, ale vidět jsem to zase nechtěla, haha. Otáčím se za tím, co na mne křičí zdáli, místo abych naslouchala tichému hlasu blízko mne... zas o kousek moudřejší.
To mé hledání osudovosti... ovšem taková jsem já, takto kráčím světem, takto se cítím, takto se miluji... Jsem Bláznem, který nikdy nemůže být zklamán, protože je svým vnitřním světem absolutně přesvědčen...
Autor článku: Jana Anamel Mráčková
Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na http://poselstviohne.blogspot.cz.
Děkuji za příspěvky
- Česká spořitelna, platby z ČR: 1384419103/0800
- Fio banka, platby z ČR: 2100410460/2010
- Fio banka, platby ze SLOVENSKA: 2100410460/8330
Jo, jo... záblesky probuzení, lásky a všeobjímajícího soucitu (zní to taaaak omšele, ale když to člověk cítí, tak to tedy není ani náhodou :-)), které se střídají zase s dalším pádem do ještě nezpracovaných "prográmků", jak říkáš. Ale já jsem ráda, že ty záblesky probuzení jsou mnohem častější, že vím, že tam někde jsou a že také vnímám, že na ně nemusím čekat jako na smilování, ale že tam jsou... jen natáhnout ruku a plně se tomu otevřít... nechat se vytáhnout :-))) Moc krásné články, i ten minulý, i ten dnešní. Patří k sobě jak jin a jang :-))
OdpovědětVymazatJojo, přesně tak, když to člověk cítí, rozhodně to není nereálné a omšelé... Tak hurá vstříc častějším a častějším chvilkám dokonalosti božského stvoření... Hezky jsi to vyjádřila - jing a jang, pravda pravdoucí... děkuji ti.
Vymazat