tag:blogger.com,1999:blog-62239662434432726982024-03-21T16:24:47.825+01:00Poselství ohněOheň je symbolem života i smrti. Trvalo mi 26 let, než jsem pochopila, že žít život dle očekávání druhých mi žádné naplnění nepřinese. Byla jsem punkerkou, byla jsem barbie, byla jsem chudým vysokoškolákem, smutným opilcem i váženou ředitelkou a úspěšnou manažerkou. Málokdy jsem byla sama sebou. Ale bylo mi dáno procitnout, poznáním, kdo jsem - jsem nalezla svou hodnotu a posvátnost lidského bytí, a tím vyléčit sebe, mé vztahy i celý můj život. A to bych přála všem lidským bytostem...Jana Mráčkováhttp://www.blogger.com/profile/02063569093610159693noreply@blogger.comBlogger339125tag:blogger.com,1999:blog-6223966243443272698.post-47066376728318939742015-11-09T18:52:00.002+01:002015-11-09T18:52:28.678+01:00Přirozené konce a nové začátky<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjUaehZQNeZX2eWrx6nKkrWy3zPeh68iQ7TulPajDq-LQa5gILlCxsJT96_VYj1dk4QiU2tI24SD_M88bH0_A9uDFd2zJZqz0i1SYwF2zNSYCaadbbwLa2iXTg2mLVOqjH6IGsaC0lIiuU/s1600/Zakaz+dalsiho+sireni+fotografie+%25C2%25A9+Andrekart+Photography+at+shutterstock_133753670.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="256" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjUaehZQNeZX2eWrx6nKkrWy3zPeh68iQ7TulPajDq-LQa5gILlCxsJT96_VYj1dk4QiU2tI24SD_M88bH0_A9uDFd2zJZqz0i1SYwF2zNSYCaadbbwLa2iXTg2mLVOqjH6IGsaC0lIiuU/s320/Zakaz+dalsiho+sireni+fotografie+%25C2%25A9+Andrekart+Photography+at+shutterstock_133753670.jpg" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Je úžasné, jak je člověk přirozeně sladěn s přírodními cykly, aniž by to sám nějak řídil. Říká se, že toto štíří novoluní je velmi speciální a uzavírá několikaleté období. Nevím, co je na tom pravdy, ale vím v hloubce sebe, že já takové období uzavírám. Někteří z vás mě čtou od mých začátků v roce 2011 (pokud nepočítám své středoškolské a vysokoškolské blogy, které jsou, možná díkybohu, odváté časem a k nalezení už asi jen někde v archivech tajných služeb, hned vedle „tajné zpravodajství o ufo zásazích do mezinárodní politiky“:)), někteří z vás se stali mými přáteli, jiní mně inspirovali, podporovali, nebo popichovali a tak různě. Díky za Vás… (konec nostalgického okénka). </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Představuji Vám novou tvář <a href="http://www.liveinspirit.cz/nove-zacatky-novy-liveinspirit/" target="_blank">Liveinspirit.cz</a> (resp. jeho přirozenější tvář, trochu jsem ho odlíčila, aby lépe odpovídal tomu, jak se cítím uvnitř:) Zde poslední dobou probíhá většina mé pisatelské aktivity...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<h2 style="text-align: justify;">
<span style="color: #134f5c;">A co Poselství ohně?</span></h2>
<div style="text-align: justify;">
Čtenář zde najde mnoho čtení, je to zápisník jedné syrové, místy i surové transformace, kterou jsem v posledních letech procházela, nutno říct pohledem zpětně - s obdivuhodnou oddaností a nejvyšší mírou otevřenosti. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Mé sdílení z první linie této proměny mělo za cíl dvě věci: zaprvé, nějak uchopit, co se to děje; zadruhé - prosté poselství, že v tom nejsme sami a že vše se vyvíjí k tomu, abychom se stali v každé daném okamžiku tou lepší verzí sebe sama - a když na to v tu chvíli zrovna nemáme - tak se modlit, aby nám život přinesl nové šance, v nichž tu svou vnitřní bitvu dohrajeme až k lásce...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Jistě jste si všimli, že příspěvky sem již nepíšu tak často, ale jen pohádky mají konce definitivní, Poselství je příběhem s otevřeným koncem... </div>
<div>
<br /></div>
<div>
Vlevo pod odkazem na Facebook můžete zadat email a v případě, že se tu objeví nějaké občasné anamelí intimní pošušňáníčko pohrabáníčko se v sobě sama, budete to vědět jako první :)</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Díky, byli jste a jste odvážní a skvělí!!! Vaše An</div>
</div>
Jana Mráčkováhttp://www.blogger.com/profile/02063569093610159693noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6223966243443272698.post-90099939787642612812015-10-02T11:58:00.002+02:002015-10-02T11:58:36.166+02:00Co nového v anamelím světě?<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiYNCBtXHnpHwSKaHZc1AreGJtH3ztAJUjXuczxNl2WArXlOdh0oeR3pvlXTKO-3DmbWioXdt-2voL9b-401-XCs-zUpCyOXP2lnAVcdU3kdF-reF68S2NtEVTDg9i70IJtkLT8syKT2T8/s1600/300920151806.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="235" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiYNCBtXHnpHwSKaHZc1AreGJtH3ztAJUjXuczxNl2WArXlOdh0oeR3pvlXTKO-3DmbWioXdt-2voL9b-401-XCs-zUpCyOXP2lnAVcdU3kdF-reF68S2NtEVTDg9i70IJtkLT8syKT2T8/s320/300920151806.jpg" width="320" /></a></div>
Co nového v anamelím světě? Překlad doprovodných materiálů ke <a href="http://www.liveinspirit.cz/produkt/genove-klice/" target="_blank">Genovým klíčům</a> a tvorba nového webu.<br />
<br />
Proč nový web? Protože změna je život. Život je změna a prostě už dozrál čas... Věřím, že se vám bude líbit tak jako mně.<br />
<br />
♥ Proměňujme příležitosti v tvořivost ♥<br />
<br />
Foto: můj dnešní multitasking aneb Luna v Blížencích :) Pěkný den všem.</div>
Jana Mráčkováhttp://www.blogger.com/profile/02063569093610159693noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6223966243443272698.post-663264504405130022015-09-15T09:19:00.000+02:002019-08-02T10:01:03.947+02:00Genové klíče (Richard Rudd) - o knize a kde ji koupit<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<br />
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj2mNnxRRfSbDTD1_I7Y4AbZXhJGo4qr43gOBiPl_AmZ4hLzDiph-mzDl0RmHJb6HHXAXuvZ0tO3sNICNxe4ueTxeAPsP8Iiy6_wWTyrQO2plWm0rrDsA7lIzgv0N3luZXQieyKk-vmLnA/s1600/gk.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj2mNnxRRfSbDTD1_I7Y4AbZXhJGo4qr43gOBiPl_AmZ4hLzDiph-mzDl0RmHJb6HHXAXuvZ0tO3sNICNxe4ueTxeAPsP8Iiy6_wWTyrQO2plWm0rrDsA7lIzgv0N3luZXQieyKk-vmLnA/s320/gk.jpg" width="241" /></a></div>
<i>Kniha patří mezi mé nejoblíbenější - podílela jsem se na jejím překladu a mám ji na eshopu <a href="https://www.liveinspirit.cz/obchod/genove-klice/" target="_blank">Liveinspirit</a>. Je skvělým průvodcem na cestě sebepoznání a je vhodná pro každého, kdo má zájem o hlubší osobní růst, sebepoznání, zlepšení vztahů i pracovních podmínek i pochopení světa a sebe samého.</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Zamilujete si aha momenty, které přináší. </b></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Budete ji chtít nosit všude sebou, ale do kabelky se vám nevejde, má totiž 432 stran.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Kniha je komplexním nástrojem osobní proměny a hluboké sebereflexe. To vede k většímu klidu, pochopení svých vztahů a rozvoji (či objevení) svých jedinečných nadání.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Její základní myšlenkou je, že naše DNA obsahuje 64 klíčů, které mohou odemknout náš jedinečný potenciál. A každý z nás má v sobě jejich ojedinělou kombinaci.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Každý klíč má v sobě tři úrovně - od nejnižších frekvencí po nejvyšší. A každý z nás na tom pomyslném žebříku stoupáme v jednotlivých klíčích výše. Z konfliktů vzrůstá mír, z obviňování svoboda, z chamtivosti zdravá aspirace atd.<br />
<br />
<h2 style="text-align: center;">
<span style="color: #a64d79; font-size: x-large;">KDE KNIHU GENOVÉ KLÍČE KOUPIT?</span></h2>
<div style="text-align: justify;">
<br />
Knihu si můžete pohodlně objednat na <a href="http://www.liveinspirit.cz/obchod/genove-klice/">e-shopu Liveinspirit</a>, kde můžete platit převodem, dobírkou i kartou nebo udělat objednávku v EUR (posílám i na Slovensko).</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Jako bonus ode mě získáte krátkého průvodce, kterým vás do knihy postupně uvedu. Postupně vám přijde sada cca 10 emailů, které budou obsahovat rady a tipy, jak začít s knihou pracovat - a také kde najít svůj osobní genetický profil a jak s ním pracovat.</div>
<div style="text-align: justify;">
<h3 style="text-align: center;">
O KNIZE</h3>
</div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Kniha navazuje na systém I-ťingu a human designu. Autor dává celý systém do souvislosti s lidským tělem a chemickými procesy v něm, čímž celé problematice poskytuje vědecký základ. Vše je ale psáno velmi jednoduše. Její jazyk je srozumitelný jak naší intuici, tak logice. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe allowfullscreen="" class="YOUTUBE-iframe-video" data-thumbnail-src="https://i.ytimg.com/vi/r3Am_8ugl58/0.jpg" frameborder="0" height="266" src="https://www.youtube.com/embed/r3Am_8ugl58?feature=player_embedded" width="320"></iframe></div>
<h4 style="text-align: justify;">
<div style="text-align: center;">
<br />
<h3>
JAK KNIHA OŽÍVALA V MÉM ŽIVOTĚ?</h3>
<br /></div>
</h4>
<div style="text-align: justify;">
<div>
Je to zároveň první knížka, v níž se malinkým písmem vyskytne moje jméno:) Řadu měsíců jsem se podílela na překladu této úžasné publikace.</div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Jak jsem díky překladu pronikala do jejího informačního pole, doslova se přepisovala moje stará DNA a já jsem, stejně jako vážka na přebalu knihy, slupovala vrstvy starého já a z larvy se měnila v okřídlenou. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Jak jsem překládala jednotlivé kapitoly, témata ožívala v mém vlastním životě skrze neuvěřitelná setkání a události, synchronicity.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Kniha mi vysvětlila, proč evoluce po nás doposud vyžadovala setrvávat na stínových frekvencích a jak tyto stínové frekvence jsou nám nyní na obtíž, protože nám přerostly přes hlavu a je čas pro změnu - díky tomu jsem pochopila, že řada zdánlivě negativních jevů na této Zemi byla jen formou poznání a také přípravou pro tuto dobu a vše, co přichází (dlouhý proces mutace homo sapiens v novou formu člověka). Např. vysvětluje, že instinkt k člověku promlouval formou znepokojení, které ho upozorňovalo na ohrožení - dnes však cítíme znepokojení v podstatě neustále, naše mysl vyhodnocuje všechno jako ohrožení. Nicméně z tohoto podloží můžeme získat dar intuice, která je jinovým doplněním instinktu. Nejvyšší rovina tohoto klíče je pak rovina čiré Jasnosti. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Hodně se mi díky informacím v knize ulevilo, začala jsem svět vidět z širší perspektivy, proti argumentům Richarda Rudda nelze v podstatě nic namítnout, jeho obraz světa je skvěle poskládaná mozaika, kde jednotlivé dílky spolu souvisí.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Na úrovni jednotlivce se člověk ze svých stínů může pozvednout k projevení svého daru, příp. dojít k individuální formě osvícení (tzv. siddhi). Pro ukázku: stín Oběť má v sobě potenciál daru Svobody, přičemž kniha těmto klíčovým pojmům dává zcela nové rozměry a osvobozuje nás od našeho kolektivního vnímání jejich obsahu.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Kniha také upozorňuje, že existuje 64 cest k osvícení (tzv. duchovní realizaci) a že cesty různých lidí mohou být velmi odlišné od toho, jak osvícení interpretují duchovní nauky. V tomhle osobně mi pomohla se odpoutat od pocitů viny, že nejsem "dostatečně klidná", "dostatečně smířená", dostatečně cokoliv... díky knize jsem pochopila, že můj decentně rebelský nezaškatulkovatelný způsob, jakým funguju ve světě, je v pořádku a je naprosto v souladu s mým genetickým nastavením a mou osobní cestou (viz Genový klíč 55 - Svoboda :))</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Nebudu říkat, že mě k této práci zavedla náhoda, protože nezavedla. Ta kniha si mě zavolala, doslova jsem cítila, jak mě při překladu vede, abych vybírala ta správná slova, která by vibračně a informačně sdělovala to, co je potřeba. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Věřím v knihu a její schopnost odemykat potenciál. To se nám tady v České republice a Slovensku hodí, protože hodně lidí tady má hlavu i srdce na správných místech, jen neví, jak to ztělesnit.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Můžu vám s jistotou říct, že pokud se do jejího čtení ponoříte, dostane se vám pod kůži - a to doslova. Práce s touhle knihou nikdy nekončí, vždy člověk znovu a znovu objeví nové vrstvy daného tématu.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="box-sizing: border-box; margin-bottom: 10px; text-align: justify;">
Díky a brzy na viděnou!</div>
<hr />
<u>Autor článku:</u> Jana Mráčková, <a href="http://www.liveinspirit.cz/" target="_blank">Liveinspirit.cz</a></div>
Jana Mráčkováhttp://www.blogger.com/profile/02063569093610159693noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6223966243443272698.post-46782595953924805962015-09-02T10:48:00.002+02:002015-09-02T15:59:44.647+02:00Nezralost, která dozrává...<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg-vr1MBumFsj3My4bIdv4m7yMa-NTL6KR20OpFickL3vGChInJ5Q7HUKmVXN9X3_NdoIxLu5APoDXcK0c3jvS0qlfGdDC10oKqMB4OvR0yi3Y0haPsVv81OuMjTgzH1ZQverUPg4lKQjg/s1600/shutterstock_249905818.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg-vr1MBumFsj3My4bIdv4m7yMa-NTL6KR20OpFickL3vGChInJ5Q7HUKmVXN9X3_NdoIxLu5APoDXcK0c3jvS0qlfGdDC10oKqMB4OvR0yi3Y0haPsVv81OuMjTgzH1ZQverUPg4lKQjg/s400/shutterstock_249905818.jpg" width="400"></a></div>
<div style="color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px; margin-bottom: 1.3em; text-align: justify;">
Všimla jsem si, že namísto: "Byla to chyba," jsem začala říkat: "Jednala jsem nezrale."</div>
<div style="color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px; margin-bottom: 1.3em; text-align: justify;">
Lidská mysl dokáže učinit život žitý podle jakýchkoliv moudrých slov přehlídkou marnosti, nechápe totiž, že mnohem větší vliv má motivace našich činů... neboli to, co nás nutí, anebo inspiruje k akci...</div>
<div style="color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px; margin-bottom: 1.3em; text-align: justify;">
Dost často naše "zralé" chování bývá jen důsledkem toho, že se stydíme za to, že jsme někdy dříve byli nezralí nebo nás zabolela nezralost někoho jiného. Beru velký ohled na druhé, protože jsem kdysi byla terčem něčí bezohlednosti. Jsem poslušná, protože se mi kdysi dostalo nepřiměřeného trestu. Mluvím pravdu, protože mě někdy někdo přistihl při lži nebo mě něčí lež poškodila atd. </div>
<div style="color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px; margin-bottom: 1.3em; text-align: justify;">
Když nejsem v míru s tímto svým minulým či potlačeným nezralým já (nejsem si vědomá své motivace, díky níž v sobě pěstuju určitou vlastnost), chodí ke mně ten stín s prosíkem o přijetí a odpuštění v podobě vnějších lidí a vytváří nerovnováhu, podvědomý stud a pocit viny, který mě nepustí dál v životě, dokud do té tmy nevnesu vědomí. Pak se objeví i nové souvislosti - že mě například moje vnitřní lhářka ochránila před násilím nepřiměřených trestů za přiměřenou dětskou nerozvážnost atp. Přijetím cyklu dojde přirozeně ke smíření a časem i posunu ve vědomí.<br>
</div></div><a href="https://poselstviohne.blogspot.com/2015/09/nezralost-ktera-dozrava.html#more">Přečíst celý článek »</a>Jana Mráčkováhttp://www.blogger.com/profile/02063569093610159693noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-6223966243443272698.post-88192699300158525842015-08-17T07:14:00.002+02:002015-08-17T16:32:51.380+02:00Jsem líná pomstychtivá potvora! Díky bohu! (manifest mých odmítnutých Já)<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgVippJO7v1uPiwWEcGgPc5eZWjmjYv3a1MW_1v6ufCtYZzpEP1Bibw4Ar8j2SrYuxGh0LWfg4dwJsphi-sUgYdp0zxQcC1FA8E9PCjFqXWWnZmpEYBphj-zF7rx5JV290573NPHHUm514/s1600/11825209_578985308906345_5316480229271968717_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="246" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgVippJO7v1uPiwWEcGgPc5eZWjmjYv3a1MW_1v6ufCtYZzpEP1Bibw4Ar8j2SrYuxGh0LWfg4dwJsphi-sUgYdp0zxQcC1FA8E9PCjFqXWWnZmpEYBphj-zF7rx5JV290573NPHHUm514/s400/11825209_578985308906345_5316480229271968717_n.jpg" width="400" /></a></div>
Transibiřská magistrála nemusí být obyčejným vlakem, je to proces.<br />
<br />
A než jsem řádně doprocesila, odehrálo se pár věcí... První noc jsem se vzbudila do bdělého snu, na mé posteli z každé strany seděl jeden šaman. Byli děsiví, vraceli mi ztracené části mé duše, bolelo to jako ďas. Druhou noc jsem se probudila a na mé posteli (no, posteli... spíš kavalci :)) ležel dárek - zelený čaj s nápisem Flying dragon. Poslední noc jsem usnula opravdu tvrdým spánkem, že jsem byla někde hodně daleko (a zřejmě jsem moc nedýchala, protože ve vlaku byl strašnej puch:)), vzbudil mě muž, který na mě zpovzdálí dával pozor (zajímavé setkání!), s velmi naléhavým dotazem (a vlastně zprávou pro mě): <i>Are you alive?</i> ... Ano, vzbuzená a živá...Potvrzuji. A jaké to pro mě bylo vlakové překvapení, znovu (já hlava děravá na to vždycky zapomenu:)) si připomenout, že život se pojí s egem, že duše miluje hry svého ega, že ty dva nejsou vůbec v rozporu, ale v hravosti - a že ten miláček je zažranej v naší DNA tak, že v podstatě všechno, co myslíme, říkáme a děláme je i z části ego (pardon všem osvíceným, těch se to netýká:)). Tak vnímam podstatu lidství - pokušitele i spasitele v jednom dárkovém balení :) A jediný rozpor je tvořený naším popíráním jednoho nebo druhého. Takže kdyby to nebylo zcela zřejmé (čtenářovi nebo mně samotné), následující řádky mohou být někomu inspirací k prohrabání se vlastními já, nicméně jsou psány mým vlastním fokusem, je v nich propleteno moje boží obrovské ego, které si hraje se slovíčky, aby dobře zněly a utvářely image, a zároveň mezi řádky je duše, která sděluje a sdílí. Nechť v tom laskavý čtenář vidí to, co sám potřebuje - tedy sám sebe... a tak se k tomu i staví :) Rachmat.<br />
<br />
<div>
Někdy se člověku dostane takové milosti, že do jeho života přijde někdo, kdo mu ukáže jeho nejhorší noční můry o sobě sama, aby se nakonec ukázal pohled z druhé strany,... že to jsou jen nepochopení andělé... <a href="http://www.liveinspirit.cz/marek-havlicek-jana-mrackova-pamir-a-mrkanec-do-afgose/" target="_blank">Liveinspirit - Marek Havlíček, Jana Mráčková: Tádžikistán a mrkanec do Afgoše</a>.</div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe allowfullscreen="" class="YOUTUBE-iframe-video" data-thumbnail-src="https://i.ytimg.com/vi/vAEwLvxHVVk/0.jpg" frameborder="0" height="266" src="https://www.youtube.com/embed/vAEwLvxHVVk?feature=player_embedded" width="320"></iframe></div>
</div>
<br />
Někteří si asi už všimli, že si libuju v protikladech. Jsem fascinována dávnou alchymií, která symbolizuje propojení vody a ohně v element lásky (nesmrtelnosti) - mimochodem dnes v Moskvě jsem narazila vedle sebe na znak ohně a vody, mrknu na hodinky. 13:13. Smrt. Uzavření cyklu... Ostatně moje tělo je samo o sobě takovým genetickým pečícím kotlem. I moje duše je plná překrásných paradoxů. Opus magnum. Tralalá... A tak někoho nepřekvapí, že první polovinu mojí cesty mě doprovázely povodně. A pak přišly požáry. Ano, beru si to osobně, je to zkrátka boží synchronicita, v níž příroda odráží naše vlastní lidské proměny (a že ve slovanské krvi se jich děje). Flying Dragon. Duše světa šeptá ten ztracený příběh. Poznala jsem v Ulanbátaru, jak moc ničivé energie v sobě dokážu aktivovat, když se cítím rozervaná. <br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEidLjimpO-_Qpd4vculEBt_XH1Om0zHRYOXjsxk3RF4voN8uZFldcN9oYSwoun_FCe0nn4etURTfYVbBTwIUEm3JgXBsIr8TLOpfebVDh59CXeSo2U3yOEZmcykLZybgHTno40YRLG3Wsk/s1600/11846551_617322835076216_2967033348987502134_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEidLjimpO-_Qpd4vculEBt_XH1Om0zHRYOXjsxk3RF4voN8uZFldcN9oYSwoun_FCe0nn4etURTfYVbBTwIUEm3JgXBsIr8TLOpfebVDh59CXeSo2U3yOEZmcykLZybgHTno40YRLG3Wsk/s320/11846551_617322835076216_2967033348987502134_n.jpg" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Mapa požárů kolem Bajkalu</td></tr>
</tbody></table>
Dívala jsem se ve své mongolské vizi na tu spoušť a nedokázala jsem to zastavit, nechtěla jsem, cítila jsem uspokojení, že jak uvnitř, tak navenek... viděla jsem, jak tisíce draků projevují mojí rozzuřenost a pálí celé město, které jsem obvinila za všechnu svojí bolest, eony zadupávanou a neviděnou. Sodoma Gomora. Vím o ní... o té době, kdy jsem na nelásku neuměla odpovídat láskou, neznala jsem sílu milosrdenství. A nezbylo nic jiného než říct: "Ano, tak taková já jsem." A když jsem pak seděla v osamoceném prázdném pokoji a brečela, najednou jsem ucítila, že nejsem sama. Najednou se v mém poli projevila ohnivá energie, která byla hřejivá a byla mi oporou... Bylo to mé vnitřní slunce... které jsem pro pocit viny uložila k ledu...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Celý život mám děsivé sny o tom, jak mě a celý svět zaplavuje voda. Černá. Někdy děsivě klidná, jindy rozbouřená. A já jsem v ní nahá. Všem na očích. Symbolika. Moje hloubka emocí nemá konečnost, topím se v ní, ale i se do ní nořím a objevuji podmořské poklady, o nichž pak píšu.<br />
<br />
Takže voda a oheň. Dvě divoké otěže, kterými se snažím uřídit kočár svého života, který se řítí vpřed. A najednou mi došlo, kolik nespoutané síly se ve mně skrývá. Ale vlastně to není podstatné, pokud jí neumím bezelstně používat pro dobro tohoto světa. Ze strachu jí potlačuju. Přitom vim, že můžu být jak raketa ke hvězdám (no jo, tak na Zem:)). Jen zvolit správný směr... a to je ten problém, tam je ten strach ze sebe sama. A tak jsem viděla zas ten vnitřní rozpor - jak dušička jásá, že může vynášet na povrch moudro své zkušenosti, aby tak přeměnila "nečistotu" v perly poznání - a jak ego z toho dělá svůj osobní manifest, osobitý styl. Ono je to zřejmě v pořádku, jen na to nikdy nezapomenout a držet si ve své upřímnosti pokoru, že vše je jen odraz mého vlastního omezeného vědomí.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe allowfullscreen="" class="YOUTUBE-iframe-video" data-thumbnail-src="https://i.ytimg.com/vi/Cpn3IMLa_7Y/0.jpg" frameborder="0" height="266" src="https://www.youtube.com/embed/Cpn3IMLa_7Y?feature=player_embedded" width="320"></iframe></div>
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Co jsem pochopila a přijala, že s Markem se zhmotnily moje nejhorší noční můry, stala jsem se vším tím, co jsem tvrdila, že už dávno nejsem a nad co jsem se podvědomě povyšovala. A jak jsem seděla ve vlaku, napsala jsem si trochu jiný manifest - manifest mých odmítnutých já. Takže tu jest:</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Já jsem ten úchyl, kterého potkávám v druhých mužích. Narodila jsem se do stavu touhy ochutnat veškerou zkušenost (a taky jsem ochutnávala, dokud jsem si dostatečně nespálila prsty a nepřepnula do programu "hodná holčička"), s nezkrotnou touhou a životní silou, obrovskou mírou sexuality, v níž se už tehdy odráželo dávné zranění i posedlost mé ženské duše. Byla jsem dost živé dítě (dokud ten plamen nebyl udusán), některé muže kolem provokovala nezvyklá energie téhle maličké (tak trochu andělské, tak trochu ďábelské) holčičky, probouzelo to v nich jejich potlačenou pedofílii (ta naše podvědomá lidská touha po zakázaném ovoci či co, něco jako touha po znásilňování panen, uzmutí si té nejčistší životní síly pro sebe), moje dětství a dospívání bylo v tomto ohledu divné (nechce se mi to definovat) a spoustu zážitků jsem potlačila do podvědomí, takže ani nevím, kde je ten *původní kořen hříchu* = jsem vina tím, že jsem žena a sexuální bytost. Píšu o tom ve své už dva roky rozepsané knize Pláč Černé luny, ale nevím, jestli jí někdy dopíšu, je to hlavně moje forma léčení a cesta k pochopení, ale ten název je prostě vypovídající (pro toho, kdo ví o vlivu Černé luny) k tématu. Nedokážu sexualitu prožívat bez pocitů viny, ale už jsem schopná si uvědomovat, co se děje (ten rozpor chtění a odmítání), a tím to postupně snad i měnit. On ten rozpor je ze mě cítit i navenek a některé chlapy to prostě rajcuje asi jako, když se koukaj na striptérky ve školních uniformách - ušmudlaná nevinnost. Nicméně... v pubertě jsem se na základě jednoho (vlastně dvou) zážitku tuhle sexuální energii naučila potlačovat jako něco nepřípustného a přišla tak o velkou část sebe sama. A tak ten můj nezvládnutý chtíč na mě začal vykoukávat z vnějšího světa. Muži na mě všude pískali, šahali mi na zadek, šahali mi na prsa, dělali mi neustále návrhy, prostě totální sbírka zážitků "já chudinka oběť" a v Maroku to došlo takového vrcholu, že některým prostě ruplo v bedně a spontánně v mé přítomnosti začali masturbovat a jeden mi tak moc chtěl splnit moje přání uspokojení, že překročil přípustnou morální hranici a moje domnělá integrita se rozpadla. Ani tehdy jsem neviděla, že já jsem oni, pořád jsem byla ve vědomí oběti... Když jsem při koukání do sibiřské zeleně tohle do morku kostí pocítila a zastyděla se za svůj chtíč, mohla jsem v tom nátlaku uvidět jejich (své) volání po lásce. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Zamýšlela jsem se, co to všechno pro mě znamená. A pak jsem to pochopila. Strach z vlastní životní síly a sexuality mě zavedl na mou cestu k lásce. Rozhodla jsem se najít něco čistšího, hledala jsem jádro svojí nevinnosti. Objevila jsem vyšší formy lásky a bytí i transcendentální sexualitu. Nebo aspoň pro začátek cestu k ní. A tak chci říct - díky bohu, že mám v sobě úchyla, už ho nemusím věznit, už chci beze studu navzdory obecnému světonázoru přijímat tu sexuální kněžku v sobě... očistit jméno božské děvky v nás, která tolikrát klečela na schodech kostela a byl jí, té nečisté, odmítnut přístup k bohu, a tak si musela najít svou vlastní cestu k Němu. Per mulierem ad deum!<br />
<br />
Lidé, které jsem potkávala, vlastně jen nevěděli, jak si říct o lásku, znali jako já jen to, co si vynutili emocionálním vydíráním a manipulacemi ega v rámci svého "boje o přežití". A došlo mi to - mohu jim odpovědět na jejich volání po lásce, stačí nezastavovat ten proud milosti, který skrze mě proudí ke mně samotné, neuzavírat se vůči nim, nechat srdce otevřené, ale je mou vlastní zodpovědností ke mně říct jasné NE jejich manipulaci. A stejně tak chci, aby bylo jednáno se mnou. Ano lásce, ne manipulaci. To platí nejen pro mě, další "úchyly", ale i pro všechny diskriminované (kteří nám jen zrcadlí naši vnitřní cenzuru), ... protože jsem viděla na svých rodičích xenofobní sklony (tedy i já jsem podědila tenhle typicky český "dáreček"), chtěla jsem to v sobě popřít. Vytvářela jsem kvůli tomu pozitivní diskriminaci, neměla vlastní hranice a přitahovala si do života podivné typy lidí, kteří zneužívali mé naivity. Pozitivním přínosem bylo, že jsem toho hodně udělala pro zlepšení jejich situace (třeba nízkoprahový klub pro problémové děti), že jsem začala cestovat, abych se potkávala s neznámým, naučilo mě to tedy překonat vlastní nízké předsudky, do skládačky mi chyběl už jen ten dílek puzzle - říct, ano i já v sobě mam xenofoba, který se bojí neznámého. Tím ho osvobodit a třeba se nechat překvapit, co přijde dál... Hodně mi v tom pomohla kniha Temná strana hledačů světla od Debbie Ford.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Jak už jsem naznačila na začátku - mám v sobě pomstychtivou mrchu. Ostatně už ayahuasca mi to ukázala. Ale něco jiného je vidět a něco jiného je pocítit a svých činů upřímně zalitovat, zastydět se (resp. cítit stud, který tam byl vždycky). Můj vlastní pocit viny mě schoval do stínu, schovala jsem se před bohem...sama jsem si zvolila vyhnanství a oddělení. Byla jsem obrazně já, kdo stál u dveří kostela se zdviženým prstem...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
<div style="-webkit-text-stroke-width: 0px; color: black; font-family: 'Times New Roman'; font-size: medium; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: normal; letter-spacing: normal; line-height: normal; orphans: auto; text-align: justify; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; widows: 1; word-spacing: 0px;">
<div style="margin: 0px;">
Můj další velký strach je, že budu ve svém životě tuctovka - a já vím, že pro to jsem se nenarodila, takže je to vlastně strach, že minu projevení sebe sama. A tak se mi vůbec, ale vůbec nepodařilo projevit před Markem to, co je na mě zajímavé. Stala jsem se totální obyčejnou nezajímavou tuctovkou, až by z toho jeden brečel. Takže co mi přinesla "tuctovka" do života? Dala mi odvahu a sílu v sobě hledat a projevovat v každodenním životě ty vlastnosti, které jsou na mě jedinečné, možná i trochu zacházet do excentričnosti. Ano, připadam si víc jako popová hvězdička, než duchovní myslitel a filozof, ale je mi v tom dobře. Jsem to já... a taková jsem sama sobě idolem, který miluji. Z ega i z duše. Nicméně mám hodnotu jedné celé lidské bytosti. Nic víc, nic míň.</div>
<div style="margin: 0px;">
<br /></div>
</div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
Další věc. Tak moc jsem nechtěla být jako moji rodiče v době mého dospívání - na jednu stranu odpudivě závislá, na druhou stranu nevěrná, ... že jsem se vydala poslední 4 roky cestou samoty, protože uvnitř jsem moc dobře věděla, že v sobě tu závislačku emoční feťačku i nevěrnou mrchu mam a odmítla jsem to už dál žít. Hledala jsem něco jiného. Musela jsem si přiznat, že na svých partnerech lpím a jsem emočně závislá. Zpočátku. Pak u nich dokonalou manipulací vyvolám emoční závislost na mě a začnu jim utíkat. To byl můj starý přístup k partnerství založený na strachu a touze po moci. Zároveň jsem snila o mužích, kteří jsou tzv. mimo mojí ligu. Jejichž vědomí je ukotvené, jsou silní a stabilní, kteří by mi netolerovali ty moje excesy - a tedy jsou mým vlastním neprojeveným potenciálem - a já musela sedět 4 dny ve vlaku a zírat z okna, abych pochopila, že se bráním obrátit do sebe a hledat tam svou vlastní cestu k vlastní síle netolerovat moje excesy, a místo toho soustředím všechnu pozornost na ně až do extrému. A pak se v opačném extrému od nich izoluju, protože se stydím za svou slabost, že nejsem tou, kterou bych chtěla být, cítím se provinile. Velkou ránou pro mě bylo zjištění, že když to samé nějaký muž dělá mě, odsoudím ho, cítím k němu odpor a držím si ho co nejdál od těla, snažím se ho vypudit ze svého života. Pyšná jak Krasomila... Ve vlaku jsem měla možnost zareagovat jinak. Znovu - ano lásce, ne manipulaci. No a když náhodou má duševně vyspělý muž o mě zájem (byť nechápu, proč by měl mít - jsem přece potlačená tuctovka:), ničím ten vztah svou žárlivostí (i když jí třeba neprojevím navenek, dusím jí v sobě, vytvářím nezdravou energii a v podstatě mu bráním se ke mně přiblížit, protože si připadám nehodná jeho lásky, připadám si jako ubohý looser neschopný se povznést nad svoje vlastní emoční limity a taky vím, že jeho přiblížení by bylo jen náhražkou mé vlastní síly, kterou chci najít v sobě - takže já jsem ta, která si ho drží od těla a na úrovni ega mam pocit, že takový muž je se mnou jen proto, že zrovna není *něco lepšího* k dispozici). Utíkala jsem tedy před před jakýmkoliv závazkem (nejen ve vztazích), strašně jsem se ho bála... prospělo mi být pár týdnů v přítomnosti muže a nedostat, co chci... CHCI A CHCI A CHCI :))) A CHCIIIII!! Objevila jsem v sobě díky tomu něco nádherného, kouzelného - semínko oddanosti. Tak moc jsem se bála své tendence být závislá, že jsem objevila svou ochotu učit se vnitřní svobodě, kterou můžu prožívat ve vztahu k druhému a zároveň ochotu mu stejný prostor poskytnout. Začala jsem tak uzdravovat svou račí Lunu, pečující a přijímající... kterou jsem uvěznila, protože jsem její něhu, touhu o někoho pečovat (a být opečovávána) a touhu po lásce a doteku považovala za závislost a ubohost. Teď už vím, že si můžu dovolit být něžná, můžu si dovolit se sdílet a odevzdat se a můžu si dovolit muže následovat ... no, proboha, nevěřila jsem, že to někdy řeknu, ... můžu si dovolit být Evou... za hlavní podmínky - že ten muž stojí za to, ... protože pokud ne, mám v sobě pořád svojí Lilith :) Ale je-li ten muž moudrý a zodpovědný a já v něj plně věřím, ... pak jí můžu nechat si odpočinout. Ten muž je já, tak jak bych v něj mohla nevěřit? Zároveň si ponechávám svobodu nesouhlasu, chápu, že nesouhlas je mnohdy větší projev lásky než souhlas s něčím, co se mnou není v souladu a v čem jdu proti sobě jen proto, abych naplnila potřebu druhého (reagovala tak na svou bolestnou potřebu být milována). Dokážu-li v muži vidět odraz své vlastní božské podstaty, pak dokážu být i tou nejvíc ňuňu ženuškou (ale i řádnou megerou, co nenechá na svém muži niť suchou, bude-li to nezbytné), o které se mi ani nezdálo... Ale potřebuju k sobě pevného, trpělivého a tolerantního muže s přístupem "Nemohu za tebe čelit tvým démonům, ale mohu být vedle tebe, až se jim budeš dívat do tváře." Muže, kterého budu moci respektovat (protože jiného bych převálcovala). Muže, který mi dovolí s ním růst z mé malé vystrašené holčičky do silné sebevědomé ženy... a zkrátka žít to vše, co jsem si tu popsala. To moje původní nezdravé ulpívání na lidem mi tak přineslo poznání potenciálu vlastní oddanosti, neochvějné důvěry v bližního svého jako odrazu sebe sama, cit pro zachování svobody a prostoru a schopnost vidět druhé očima dokonalosti (zaměřovat se na to dobré v nich, vidět je jako lidské bytosti plné lásky), dar intimity (prostoru, v němž jeden před druhým nic neskrývá). To je směr, kam toužím směřovat v oblasti partnerství...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Můj strach z prostého přežívání mi přinesl dar prožívat život naplno.To, co píšu o lidské potřebě autenticky prožívat svůj život, připomínam hlavně sama sobě, protože mám v sobě vnitřního lenocha, který by si nejradši hodil nohy na stůl a čuměl od rána do večera na televizi a žral u toho brambůrky (jasně že by mi to moc dlouho nevydrželo, ale ten potenciál tam je), protože zkrátka nemá vůli žít a je plný pocitů marnosti, neboť se nesmířil se smrtelností lidského těla a je v depresi. Já sobě jsem tím nejvěrnějším a nejoddanějším čtenářem, který hltá každé své slovo, inspiruje se a učí se to pak žít... snad je to z těch textů cítit... že nemám návod na život, že prostě jen experimentuju a zkouším co se dá a nedá... Zkrátka moje texty jsou často motivační technikou, pomocí kteréž moje duše koučuje moje ego :))</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Můj strach, že jsem (a já opravdu jsem) schopná žít v iluzi o svém životě a třeba si i lhát do kapsy o tom, kdo jsem, mě nutí neustále si pokládat otázku - a je toto pravda? Jsem toto opravdu já? A dříve či později vidět realitu očima pravdy... a třeba si i přitáhnout lidi, kteří nemilosrdně rozsekají mé iluze.Trvalo mi to skorem třicet let, asi tak 500 hodin seminářů, 5 tisíc stran knih, desetitisíce procestovaných kilomentrů a JEDEN pohled do sebe, abych přišla na to ... kde si stojí základ mé osobnosti... (zrovna mi hraje hudba, v níž se zpívá: <i>Hledání lásky je jako hledání sebe. Když najdeš sebe, najdeš lásku.Protože je to to samé.</i>)<br />
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Pokud se bojím, že mě svět zraní, bojím se hlavně sama sebe, že venku uvidím něco, co je uvnitř. Když si uvědomím, že ve mně není niKDO, kdo by mohl být zraněn, pak začínám žít "odpouštím všem svým viníkům", protože zranění i vina jsou jen iluze vytvořená lidskou myslí. Bůh netrestá, ale dal nám svobodnou volbu trestat a soudit sebe sama skrze druhé.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Nebyla jsem nikdy moc praktická, jako malá jsem občas slýchávala, že skončím pod mostem. Přijala jsem vědomí té, co věčně prohrává. Bojím se úspěchu, připadám si nečistá na to, abych mohla být vidět, a zároveň mám pocit, že bych úspěch neustála - bojím se své vnitřní mrchy. A to mi dalo dar největší. V duchu pořekadla - kde je močůvka, musí být i kůň - dalo mi to mého vnitřního VÍTĚZE. Schopnost pokaždé znovu vstát a nikdy se nenechat porazit, nikdy před porážkou nesklopit hlavu. Dalo mi to mojí neohroženost a neporazitelnost, která se před ničím nezastaví.</div>
<div style="text-align: justify;">
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEikmQ2scPvSYMRvxCbCMAXRY-tH4JuIlUUR6dcHEMm4cdcGXlAIC7HZVrBJ4hFeSCjUoPDLd8x4vtQ-w2xONUXjQLoYrOSbE3wBEETTI-bi-Vy-iW7I9lWtnuiBUnHo7zVXFwM2AhSA0LI/s1600/moskva.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEikmQ2scPvSYMRvxCbCMAXRY-tH4JuIlUUR6dcHEMm4cdcGXlAIC7HZVrBJ4hFeSCjUoPDLd8x4vtQ-w2xONUXjQLoYrOSbE3wBEETTI-bi-Vy-iW7I9lWtnuiBUnHo7zVXFwM2AhSA0LI/s400/moskva.jpg" width="300" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="background-color: white; color: #141823; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px; text-align: left;">Uvítání v Moskvě<br />Doesn´t matter where we are... If there's a moment when it's perfect...</span></td></tr>
</tbody></table>
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Moje prenatální zranění je pocit bezcennosti a přesvědčení, že "peníze jsou důležitější než já", způsobil ho zkrátka existenční strach o to, zda budou rodiče schopni mě uživit a váhání, co mohou a nemohou pořídit. Vůbec jsem neviděla, že i přes svůj odpor a snahu to stejně žiju, že volím varianty, kdy ušetřím na úkor sebe. Strašně jsem se sama před sebou snažila schovávat fakt, že "jsem taky na peníze", takže jsem si vlastní existenční nejistotou neustále podrývala emoční stabilitu jen, abych si jitřila zraněn pocit, že "jsem bezcenná". Zkrátka totální ztroskotanec, který neví, kudy kam...</div>
<div style="text-align: justify;">
Tohle přesvědčení se projevovalo i v extrémní touze být ekologická, mít co nejmenší ekologickou stopu - zkrátka vlastně tu ani nebýt a vůbec na sebe neplýtvat draho-cennými zdroji... božská prozřetelnost měla dost práce, aby i přes můj vlastní odpor ke mně dostala něco, co bych dokázala přijmout, abych vůbec přežila. Ale je tomu už pár měsíců, co mě zahrnuje nesčetnými dary a příležitostmi... a já se cítím chvílema být i milována. Mým jazykem lásky (viz kniha Pět jazyků lásky) jsou totiž právě dary (a slovní ujišťování - potřebuju slyšet, že jsem milována, to je ta račí luna, hihi) a to léčení fyziologie skrze přijímání je fakt neskutečně silné... A co mě přineslo to dobrovolně nedobrovolné strádání? Touhu projevit ve svém životě kvalitní hodnoty, touhu žít vyšší ideály a ctnosti...<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe allowfullscreen="" class="YOUTUBE-iframe-video" data-thumbnail-src="https://i.ytimg.com/vi/Mo4cmTaEDIk/0.jpg" frameborder="0" height="266" src="https://www.youtube.com/embed/Mo4cmTaEDIk?feature=player_embedded" width="320"></iframe></div>
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Můj strach z vývojového strnutí a cyklického opakování stále stejných lekcí mi přinesl dar vrhnout se do všech lekcí, každé své omezení prozkoumat ze všech stran a nezastavit se ve svém hledání, byť nakonec vím, že je to jen hra, kterou si sama pro sebe hraju a že už dávno jsem celistvá a dokonalá (a to i se svým pocitem bezcennosti a nehodnoty). Ano, jsem pyšná a arogantní, mám problém s lidmi, kteří jsou ve svém vývoji líní a nepoužívají svojí intuici a intelekt - nepřemýšlí svojí vyšší myslí a nevidí širší souvislosti - zkrátka lidi s nižší mírou uvědomění... jaké překvapení bylo na cestě zjistit, že i já tenhle aspekt mám v sobě - zabedněnce uzavřeného do sebe, odděleného od ostatních, neochotného.... Uf uf. Takže dar...? právě strach z mého vnitřního zabedněnce otevřel mojí vyšší citlivost a vnímání... Přínos? Sdílení. Sdílení všeho, na co jsem sama přišla, co jsem se naučila. Šíření vlastního uvědomění, poznání, mapy jedné cesty, která může inspirovat ostatní k jejich vlastní cestě...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Na závěr se s Vámi podělím o jednu svou závěrečnou meditaci. Ponořila jsem se do svého nitra. Viděla jsem se jako bojovnici, kolem mě se stahovali všichni moji démoni. Snažila jsem se uchránit, vyšlehávala jsem ze svých rukou plameny, abych démony držela dál od sebe. Když jsem se ubránila zepředu, blížili se ke mně zezadu, ze stran a naopak. Byl to nekonečný boj, začala jsem být unavená, nemá to konce. Brzy ten svůj prostor neudržím a pohltí mě tma. Začala jsem se ptát, co mohu udělat jinak, jak jinak pracovat se svou energií? Začala jsem tedy stahovat ty své zuřivé plameny do sebe, do svého středu a ty začaly utvářet cosi jako nukleonové jádro. Postupně se všechny plameny zvenčí obrátily dovnitř a prostor uvnitř mě se rozsvítil. Démoni se přiblížili, dotýkali se mé kůže, byla to tichá nehybná scéna v chladné modro-růžové záři nukleonového jádra mé bytosti. Nemají se už kam schovat, světlo osvětluje jejich tváře, jsou tu se mnou...a já jsem s nimi...<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe allowfullscreen="" class="YOUTUBE-iframe-video" data-thumbnail-src="https://i.ytimg.com/vi/8i-cWHljzLQ/0.jpg" frameborder="0" height="266" src="https://www.youtube.com/embed/8i-cWHljzLQ?feature=player_embedded" width="320"></iframe></div>
<br />
Všem, kteří mají pocit, že jejich duše je stále roztříštěná (což je reakce na traumata, která způsobila vytěsnění,... je potřeba otevřít všechny zavřené dveře a dostat se až na počátek ztráty vlastní síly), doporučuju tento film: <a href="http://www.csfd.cz/film/229449-chaoticka-ana/" target="_blank">Ana Caotica</a>. A zrovna ve chvíli, kdy dávám odkaz na tento film, oslovuje mě egyptský muž. Jeho jméno je, jako hlavní postava filmu, ... Saíd... život je dokonalá poezie...<br />
<br />
Díky za vyslyšení, já jsem ty... Pokud budete chtít, podělte se do komentářů nebo mailu o pohledy na svá odmítnutá já, určitě se v některých uvidíme i ostatní :)<br />
<br />
S láskou tvá... svá... božská mrcha <3<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe allowfullscreen="" class="YOUTUBE-iframe-video" data-thumbnail-src="https://i.ytimg.com/vi/o_A7nwrTOI4/0.jpg" frameborder="0" height="266" src="https://www.youtube.com/embed/o_A7nwrTOI4?feature=player_embedded" width="320"></iframe></div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<hr />
<u>Autor článku:</u> Jana Mráčková, An
<br />
<br />
Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na <a href="http://poselstviohne.blogspot.cz/">http://poselstviohne.blogspot.cz</a>.<br />
<br />
<br />
<h2 class="title" style="background-color: #c9c967; color: white; font-family: 'Walter Turncoat'; font-size: 14px; margin: 0px; padding-bottom: 0.5em; position: relative;">
Rozvoj článků podpoříte finančně nebo dárkem od srdce - obojího si cením a vážím, je to dar za dar.</h2>
<ul>
<li>Fio banka, platby z ČR: 2100410460/2010</li>
<li>Fio banka, platby ze SLOVENSKA: 2100410460/8330 </li>
</ul>
<br /></div>
Jana Mráčkováhttp://www.blogger.com/profile/02063569093610159693noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-6223966243443272698.post-9573306975312526632015-08-11T17:34:00.002+02:002015-08-11T17:34:46.818+02:00Love is louder than my thoughts<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjOjgnmnk5zJf570-VQhsb_cxjY0QY-kepB7oZ-BU4VhTyJBHnHqMTAhLNN-A8rFU2AvGxeZlW-qBID9LU1fx_K1e8n_X33YHo17N4-tWa8O4N5qHufPIPc5lI0ZSTkJfzPCQoN2xJ2-Js/s1600/100820151497.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjOjgnmnk5zJf570-VQhsb_cxjY0QY-kepB7oZ-BU4VhTyJBHnHqMTAhLNN-A8rFU2AvGxeZlW-qBID9LU1fx_K1e8n_X33YHo17N4-tWa8O4N5qHufPIPc5lI0ZSTkJfzPCQoN2xJ2-Js/s320/100820151497.jpg" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Člověk může mnohokrát zaváhat, může zavrávorat a třeba i upadnout, to vše je součástí zkušenosti a já se učím to nehodnotit a neplakat nad rozlitým mlékem. Všechno je stejně jen otázka interpretace, buď vidím ve zkušenosti úspěch, nebo selhání. Nemá smysl protestovat proti životu, který sám o sobě je moudrý a dokonalý takový, jaký právě je. Nakonec stav přijetí je pro mě tou jedinou možnou reakcí na vše, co se děje. Láska je nikdy nekončící odpovědí na mojí nevyslovenou otázku o smyslu existence... V tom je mi dobře, tam se navracím, když uznám, že jablko dobra a zla je už zase příliš kyselé. A strom poznání se mění ve strom života a všechno dostává nové významy. This is my BaikalStory...(to a ještě "úplavice", ale to je zas jiný příběh). Love is louder than my thoughts...</div>
<hr />
<u>Autor článku:</u> Jana Mráčková, An
<br />
<br />
Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na <a href="http://poselstviohne.blogspot.cz/">http://poselstviohne.blogspot.cz</a>.<br />
<br />
<br />
<h2 class="title" style="background-color: #c9c967; color: white; font-family: 'Walter Turncoat'; font-size: 14px; margin: 0px; padding-bottom: 0.5em; position: relative;">
Rozvoj článků podpoříte finančně nebo dárkem od srdce - obojího si cením a vážím, je to dar za dar.</h2>
<ul>
<li>Fio banka, platby z ČR: 2100410460/2010</li>
<li>Fio banka, platby ze SLOVENSKA: 2100410460/8330 </li>
</ul>
<br /></div>
Jana Mráčkováhttp://www.blogger.com/profile/02063569093610159693noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6223966243443272698.post-83737705586140130152015-07-21T11:59:00.001+02:002015-07-21T12:02:03.494+02:00Neznámo a konečnost, které nás oživují...<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div style="color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px; margin-bottom: 1.3em;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhB7uLNtIT1jY2TS14E_No59VogHr4svig2qiA2vZW0Wv4uKPdXwOFDR0T6z8uk_AvHaxlmryy9h1NJPP2ePqRgKgIDdW2AYxqMC2eVpOCDOjHhxmOUIql89oHyN7YgvdUu40WSROQihXE/s1600/shutterstock_222232246.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhB7uLNtIT1jY2TS14E_No59VogHr4svig2qiA2vZW0Wv4uKPdXwOFDR0T6z8uk_AvHaxlmryy9h1NJPP2ePqRgKgIDdW2AYxqMC2eVpOCDOjHhxmOUIql89oHyN7YgvdUu40WSROQihXE/s320/shutterstock_222232246.jpg" width="320" /></a>Cestování do neznáma (a vlastně jakákoliv situace, která není podobná ničemu, co jsme doposud zažili) je vždycky takovou maturitou z toho, jak ukotvené máme vědomí, kdo jsme (anebo jak snadno se necháme z vnitřního klidu a vědomí vystřelit mimo sebe - do emocí, do myšlenek). Totiž udržet si sebe sama ve známém prostředí je jako chodit poslepu v místech, která známe nazpaměť - nic nás nepřekvapí, nic nás nevychýlí... ale když se v tom prostředí (myslím v našem životě) objeví neznámý předmět, buď si to ustojíme, nebo spadnem na prdel... a když spadnem, tak se zas zvednem a příště to zkusíme jinak. Obrušujeme hrany.</div>
<div style="color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px; margin-bottom: 1.3em;">
Za slovo cestování si klidně můžeme dosadit slovo vztah, je to vlastně dost podobný - při cestování jsme totiž ve vztahu s každým, při cestování se setkáváme s lidmi, kteří nám v různých situacích zrcadlí nás samotné, hrají naše partnery, otce, matky, sestry, kamarády, mučitele i učitele... a posouvají nás tak dál - takové konstelační terapie. U těchto druhů setkání člověk vnímá dotek osudovosti, je to schůzka s vlastní duší... jakoby se všechno ztišilo, čas se rozplynul... a může to být třeba jen letmý pohled z očí do očí či pozvání na chléb s jačím máslem nebo letmo utroušená poznámka pohledného kluka.</div>
<div style="color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px; margin-bottom: 1.3em;">
A cestování do neznáma s neznámým člověkem (který není podobný nikomu, koho jsme doposud poznali) jsou státnice - člověk poznává sebe sama z naprosto nových perspektiv - některých líbivých, jiných už méně. </div>
<div style="color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px; margin-bottom: 1.3em;">
Někdy to člověk zvládne na jedničku, jindy si s každým novým ránem dává reparátek, ale nakonec účel vždycky plní prostředky a domů se vrací jako někdo jiný, ... možná vnitřně silnější, určitě více pokornější... Ale to se nestane bez situací, ve kterých nám (tomu starému a nefunkčnímu v nás) není dobře... </div>
<div style="color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px; margin-bottom: 1.3em;">
Nicméně když si člověk uvědomí konečnost jakéhokoliv vztahu (cesty, života...), tedy že nemáme na hledání harmonie celou věčnost a že čím dřív ty hrany obrousíme, tím líp, pak vyhodnotí, že některé věci prostě už nejsou zapotřebí a z některých kruhů je možno (je-li vůle a chuť) vystoupit - a to platí, ať už život svedl dva lidi na společnou cestu Asií, anebo životem. </div>
<div style="color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px; margin-bottom: 1.3em;">
A když dokážeme dary druhého člověka přijmout a pochopením si je načíst do sebe (znáte ty okamžiky, kdy vy byste si nevěděli rady nebo si něčeho nevšimli, ale bezprostředně víte, co by v dané situaci udělal ten druhý? Možná to neuděláte tak dobře, ale je to tam, aspoň trošku, něco nového... něco dobrého z vás, co doposud spalo...), pak už se nemusíme bát prázdného místa, když se naše cesty dílem osudu a života rozejdou... </div>
<div style="color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px; margin-bottom: 1.3em;">
Zážitky z cesty a pár fotek najdete zde: <a href="http://www.liveinspirit.cz/labyrint-sveta-raj-srdce-bishek-togtogul-cause-im-hopeless-wnderer/" target="_blank">Labyrint světa, ráj srdce: (Bishek-Togtogul): Cause I´m hopeless w@nderer...</a></div>
<hr />
<u>Autor článku:</u> Jana Mráčková, An
<br />
<br />
Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na <a href="http://poselstviohne.blogspot.cz/">http://poselstviohne.blogspot.cz</a>.<br />
<br />
<br />
<h2 class="title" style="background-color: #c9c967; color: white; font-family: 'Walter Turncoat'; font-size: 14px; margin: 0px; padding-bottom: 0.5em; position: relative;">
Rozvoj článků podpoříte finančně nebo dárkem od srdce - obojího si cením a vážím, je to dar za dar.</h2>
<ul>
<li>Fio banka, platby z ČR: 2100410460/2010</li>
<li>Fio banka, platby ze SLOVENSKA: 2100410460/8330 </li>
</ul>
<br /></div>
Jana Mráčkováhttp://www.blogger.com/profile/02063569093610159693noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6223966243443272698.post-70464419988480089832015-07-10T16:42:00.002+02:002015-07-10T16:59:57.818+02:00Intimní vztah se životem<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjlMmTYhWq8-WORM-4eFtdUITFRyhJ5KWicUdAW8ESv2zzCQ8PcjEa5GXlgWsEYHqkk47U8rI3ebqzGM-KqSlO5wKmPDubDWuHLc81dFAFp2R747SC9iixRI17sjVkBwwFAG0UEA1qI3BA/s1600/08072015776.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjlMmTYhWq8-WORM-4eFtdUITFRyhJ5KWicUdAW8ESv2zzCQ8PcjEa5GXlgWsEYHqkk47U8rI3ebqzGM-KqSlO5wKmPDubDWuHLc81dFAFp2R747SC9iixRI17sjVkBwwFAG0UEA1qI3BA/s320/08072015776.jpg" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white; color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px;">Přemýšlela jsem, proč se člověk někdy cítí </span><span style="background-color: white; color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px;">tolik</span><span style="background-color: white; color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px;"> </span><span style="background-color: white; color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px;">oddělen od světa a jindy zas tolik plný Života. Když necháme život, aby nás prostoupil, aby zaplavil každou naší buňku, oddělení mizí. Ale kde to spojení ztrácíme? Kde se v člověku bere osamělost, která je důsledkem oddělení? Přece není možné být osamělý, když cítíme, jak v nás proudí život sám, jehož propojující síla je ve všem a ve všech. Ale z nějakého důvodu ten proud potlačujeme, každý svým způsobem. T</span><span style="background-color: white; color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px;">o, co mistrové nazývají přítomným okamžikem, je pro mne snáze pochopitelné jako esence života samotného, jemuž nekladu žádný odpor. Jsou to ty okamžiky, v nichž neexistuje nic jiného, než co právě je. Jsou to ty chvíle, kdy jsem tzv. průchozí. A taky lidská a laskavá, schopná životu na každý jeho podnět odpovědět s humorem... a třeba můžu u toho být i bolavá, ale nereaguju podrážděně a stále (i když to vyžaduje najít v sobě odhodlání a sílu) dokážu ze sebe vydolovat úsměv a říct si - je to, jak to je, ono to nějak půjde. Není nic špatného občas reagovat unaveně a podrážděně s pocitem, že si nás život dobírá, ale v těch laskavých reakcích je mi dobře, a proto se je učím rozmnožovat. Neříkám, že mi to jde za každých okolností, ale jde mi to líp a častěji než kdy dřív.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white; color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white; color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px;">Život nejde spoutat, a pokud se jeho divoké a smělé řece bráníme, bere nám to mnoho síly. Možná plujeme v jeho korytě, možná i tím správným směrem, ale je to jako canoeing - když špatně řídíte loď, derete se občas pádlem proti proudu ve snaze dostat se do správného úhlu jízdy... a jste vyčerpaní po pár minutách. Kdežto když splynete s lodí, s řekou a s proudem a se svým spolucestujícím se stanete jedním řídícím nástrojem (a to vyžaduje určitou míru pružnosti a vzájemné přizpůsobivosti a ochotě se jeden druhému otevřít) - využíváte plný potenciál síly řeky a z jízdy se stává vytoužená zábava - je to třeba i namáhavé, ale vy cítíte, že vám nikde neuniká energie a že neplýtváte svou silou na něco, co je zbytečné. A takovou námahu je snadné přijmout, je snadné se z ní dokonce těšit, je to váš výkon, je to vaše zodpovědnost, je to naše rozhodnutí.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white; color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white; color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px;">Jedním z míst, kde nám všem utíká mnoho síly jsou osobní vztahy. Všichni se občas dostáváme do situací, kdy jakoby jeden do druhého narážíme, jako bychom chtěli USB připojit do elektrické zásuvky nebo zásuvku do USBéčka. Nerozumíme si. Máme nějaký svůj vnitřní svět, který sami v sobě vnímáme, s jeho bohatostí, šťavnatostí i s jeho pouštěmi, z nichž se na základě nějaké dřívější bolesti z nás vytratil život, ale nejsme schopni to druhému zprostředkovat, předat mu mapu, aby se orientoval v našem vnitřním světě (nebo mu naopak podsouváme překážky, aby se nedostal do míst, v nichž nechceme žádné svědky). Někdo by mohl položit otázku, zda je předání takové mapy potřeba. Já si myslím, že ano. Protože cestuju, vím, jak je frustrující, být v neznámé krajině bez jakýchkoliv vodítek. Lze sice využít intuici, ale když koukáte do menu v Rusku, je prostě dobré znát azbuku, jinak se Vám může stát, že si místo vege salátu objednáte mísu beraního masa. A stejně tak, jak má lidstvo tendence zkoumat hloubky oceánů a dálky galaxií, tak lidské poznání pramení i z kontaktu jedné hlubiny člověka s druhou. Jenže dokud se plně neodevzdáme důvěře v sebe sama, pořád si tolik chráníme svůj prostor a své pojetí světa, že nedovolíme, aby nás </span><span style="background-color: white; color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px;">zasáhla realita druhého člověka</span><span style="background-color: white; color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px;">. Mohlo by se totiž ukázat, že některé naše staré zvyky a reakce na život jsou už přežitkem a to by znamenalo hledat nové cesty. Toho se něco v nás děsí. Ale je to jako stát na kluzké ploše, dříve nebo později gravitace (přitažlivá síla našeho vlastního jádra) zapracuje a my odevzdáváme staré představy o sobě samém a necháme vše padat, abychom si pak trochu potlučení posbírali to, co je autenticky naše právě teď a právě nyní - abychom se ujistili, že to je opravdu naše, a ne jen slepý narcismus zakrývající náš strach.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white; color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #333333; font-family: Georgia, Times New Roman, Bitstream Charter, Times, serif;"><span style="background-color: white; font-size: 14px; line-height: 21px;">Není žádným tajemstvím, že svými narcistickými projevy občas překrývám pochyby o sobě samé. Nebo respektive</span></span><span style="background-color: white; color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px;"> pro mě to žádné tajemství nebylo, překvapilo mě, že to nebylo tak očividné pro všechny a že když jsem přestala tohle divadlo sama pro sebe hrát, změnily se i reakce druhých. Jak řekla moje kamarádka Miruška: "Nikdy jsem tě před žádnou cestou neslyšela říct, že by jsi měla z něčeho strach, vždycky jsi do všeho šla bez zaváhání, ale tak nějak mam pocit, že je dobře, že máš strach." Nu, měla pravdu. Lehkovážnost není totiž odvaha. Lehkovážnost je schopnost zatlačit svůj strach do nevědomí a jednat, jako by neexistoval. Jenže díky tomu pak zůstáváme v životě na povrchu, protože víme, že kdybychom se ponořili ještě hlouběji, tenhle kostlivec by vykoukl ze skříně. Odvaha je cítit svůj strach, a nenechat se jím ovládat. A někdy se jím třeba i nechat ovládat. Prostě tak, jak je nám to přirozené. Jak je to lidské. Já sice dost často o svém strachu mluvím, i o svých pochybách, ale uvědomuju si, že někdy si ho odmítám pustit do těla, že se mu jako prožitku bráním, a tak musí přicházet ve vnějších podobách, aby mohl být prožit a dojít své transcendence, za níž se odhalí jeho pravý původ a smysl, jímž nás obohacuje.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white; color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white; color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px;">Mám za sebou čtyři roky samoty. Částečně byla dobrovolná, částečně byla zkrátka proto, že to byl dobrý čas pro samotu. Čtyři roky b</span><span style="background-color: white; color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px;">ez partnera jsou pro někoho nepředstavitelné. I mě tahle představa kdysi zvyšovala srdeční tep, nakonec ale po poměrně hodně času stráveném v ústraní v</span><span style="background-color: white; color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px;">ím, že důsledky takového období poznám teprve v přicházejícím čase a možná až za pár let, a možná, že je ani nepoznám, prostě něco se tím změnilo a já neumím říct co. Ale jedno vnímám - že čím více jsem se přiblížila sobě, tím více se mi v životě </span><span style="background-color: white; color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px;">objevilo</span><span style="background-color: white; color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px;"> </span><span style="background-color: white; color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px;">lidí, s nimiž můžu být tím, kým jsem, když jsem sama. To je obrovský dar. Člověk se nemusí "oblékat", když jde s blízkou duší třeba na kafe nebo s někým jede na výlet. Možná jsem došla do toho období samoty právě proto, že mě to převlékání už příliš unavovalo, ale zároveň jsem neměla dost síly se nepřevlékat. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white; color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white; color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px;">Prostě jsem zvýšila svou citlivost vůči svému vnitřnímu světu (jeho krásám a hlavně jeho bolestem) natolik, že by mě partnerský kontakt zkrátka totálně utrápil, bylo by toho najednou příliš moc ke zpracování. A v</span><span style="background-color: white; color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px;">šechny ty moje blízké dušičky a jejich láska (a moje láska) mě tak posílily, že jsem dnes schopná si sebe zachovat i v kontaktu s dalšími lidmi, kde ten soulad už tolik není. J</span><span style="background-color: white; color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px;">enže ono to pro mě otevírá zas nový level, o kterém jsem věděla, že přijde - a tahle cesta je takový předstupeň.</span><span style="background-color: white; color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px;"> Totiž zůstat sám sebou ve frontě v Albertu, na koncertu Jelena nebo při běžném kontaktu s lidmi na cestách, nebo dokonce zůstat sám sebou tváří v tvář vztekle rozvášněné mamince... dobrý, to všechno se s trochou sebeuvědomování a zvnitřňování dá. Ale zůstat sám sebou v neznámém prostředí uprostřed neznámých výzev (být navlečený v "lyžařském obleku" ve čtyřicetistupňovém vedru, několik hodin jízdy na motorce, slovy mé kamarádky - permanentní fitness, nevědět, jak se při jízdě pohnout, aby to bylo pro řidiče oukej, ... no a Mareček, který má naprosto excelentní vlastnost reagovat tak, abych byla nucená si uvědomovat svá vnitřní zranění...), ... být v</span><span style="background-color: white; color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px;"> intenzivním kontaktu s člověkem, který je stejný individualista jak já, tam se všechno extrémně zviditelní. Novodobé vztahy jsou takové, ať už jsou partnerské, nebo cestovatelské, nebo prostě takové, jaké nám život přivane. Přátelské vztahy mají neutrální naladění, ale dejte jing a jang do jedné místnosti a uvidíte ten tanec.</span><span style="background-color: white; color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px;"> Kombinované utrpení s božskostí. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white; color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white; color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px;">Tím, že jsem učinila rozhodnutí - nemaskovat svá zranění neadekvátními reakcemi, je to tady pro mě docela očistec. Přišla jsem o všechny své ego-reakce, které měly za cíl schovávat tu malou pochybující holku - já to uměla hrát tak dobře, že nikdy nikdo nepoznal, že bych v sobě měla špetičku pochyb - řeknu Vám, že ty masky mi tady občas zatraceně chybí. Já vím, že z větší části osobnosti jsem hodně dospěla, ale částečně ta malá ve mně stále je (musí být, protože jsem si jí nikdy, už od dob dětství, nepřiznala, tím jsem jí v sobě uvěznila) a ona chce na povrch, chce být prožita, aby se to mohlo změnit, uvolnit. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white; color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white; color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px;">Když jsem vyrazila na tuhle cestu, musela jsem přijmout určitou míru závislosti (což je pro mojí závislost na nezávislosti naprosto děsivé) - tolik toho o cestování a o jízdě na motorce zatím nevím, tolik toho zatím neumím. Postupně se učím, ale zároveň se střetávám v sobě s někým, kdo má opravdu velký problém nebýt v každém okamžiku dokonalý, bezchybný a perfektní. Tím více se dostávám do situací, kdy si dokonalá a perfektní nepřipadám. Jako by každé shnilé jablko, co byste rádi hodili sousedovi za plot, se vám vrátilo a rozmázlo o vlastní tvář. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white; color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white; color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px;">Buď můžu být frustrovaná, nebo z toho mít legraci. Zatím jsem byla frustrovaná, ale časem si ten svůj humor, který aplikuju běžně ve svém životě, osvojím i tady. Ale řeknu Vám, že to bylo pět dní dost pro mě netradičního vrávorání, nejsem zvyklá na to být takhle mimo sebe, že by mě stále někdo vystřeloval permanentně z mýho středu (nejsem totiž zvyklá být s někým v takové blízkosti, na jedné motorce, v jednom pokoji... nemít se kam schovat, když jsem unavená, protivná nebo propocená od hlavy k patě), vnímám pak, že jsem odpojená právě od toho života, od synchronicity i intimního vztahu se sebou sama, z něhož se rodí intuice - jako bych na chvíli ztratila mapu k sobě sama. Jako bych já sama byla azbuka, kterou si nedokážu přeložit. A možná to je tak, že jsem některé názvy v mé mapě byly vždycky azbukou napsány a rozuměla jsem jim jen částečně a je na čase znovu pořádně aktualizovat mapu i jazykovou výbavu. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white; color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px;">Takže to, co jsem si během těch čtyř let postupně osvojila (život mě přiváděl do chvílí, kdy jsem se učila udržet si sebe sama v různých situacích s různými lidmi, ať už souladnými, nebo nesouladnými), teď musím vytáhnout na povrch a aplikovat v intenzivnějších podmínkách v intenzivnějším kontaktu. Vím, že je to pro mě dobré, ale když se to děje, taky se mi to i nelíbí a bojuju proti tomu, přestože vidím, jak je to marné, jak realita tím, co se děje pořád a dokolečka, několikrát denně, jasně dává najevo, že tomu neuteču - čím víc bych chtěla, tím víc mě to hází do situací, kterým se vyhýbám a v nichž se cítím neschopná a chybná, ... a přitom vím, že až se tomu oddám, vyjeví se ten pravý význam všeho, co se děje.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white; color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white; color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px;">No, ale co jsem chtěla říct je, že jsem měla pocit, že se točím stále dokolečka, že ať dělám, co dělám, fungujeme v určité části komunikace s Markem jako to USB a zásuvka (i když ve zbytku vnímám díky bohu soulad, tak tuhle propast ne a ne překlenout - jako bychom občas mluvili každý jiným jazykem. A pak mě to trklo. Namísto abych se soustředila na "zapojení", abych směřovala svou pozornost na toho druhého, prostě se budu soustředit na Život sám...a obnovím spojení... a až mě prostoupí, stanu se i já znovu přístupnou... A tady v té nádherné kyrgyzské krajině je snadné nechat pulsovat život ve svých žilách, naslouchat písni života a možná díky tomu se otevřít a naslouchat i světu toho druhého... mějte se krásně, let there be love...</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white; color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white; color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px;">Zážitky z cesty můžete sledovat na <a href="http://www.liveinspirit.cz/" target="_blank">Liveinspirit.cz</a>, během zítřka přibudou další cestovatelské postřehy a šťavnaté zážitky, a taky fotky :)</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white; color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px;"><br /></span></div>
<hr />
<u>Autor článku:</u> Jana Mráčková, An
<br />
<br />
Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na <a href="http://poselstviohne.blogspot.cz/">http://poselstviohne.blogspot.cz</a>.<br />
<br />
<br />
<h2 class="title" style="background-color: #c9c967; color: white; font-family: 'Walter Turncoat'; font-size: 14px; margin: 0px; padding-bottom: 0.5em; position: relative;">
Rozvoj článků podpoříte finančně nebo dárkem od srdce - obojího si cením a vážím, je to dar za dar.</h2>
<ul>
<li>Fio banka, platby z ČR: 2100410460/2010</li>
<li>Fio banka, platby ze SLOVENSKA: 2100410460/8330 </li>
</ul>
<br /></div>
Jana Mráčkováhttp://www.blogger.com/profile/02063569093610159693noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6223966243443272698.post-5374416588645581392015-07-02T18:10:00.000+02:002015-07-02T18:10:12.645+02:00Co se skrývá pod povrchem - vyhořelý mužský princip nebo rajská zahrada?<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="MsoNormal">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhVD6EFH7fEoIKDb82SIQex0wnD5Wbh86ooz6thlUxQicQOjzfoMxFp3eucCOtix5d-IHLShCUy5aa7nNXBCPDOHI3yrXguuZ3VrCRQ9qOb_REbvIM9ixrsPqVD8-_GIc6VUxeBS8EsSXo/s1600/CC0+Public+Domain+at+Pixabay.com-woman-66466_1920.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhVD6EFH7fEoIKDb82SIQex0wnD5Wbh86ooz6thlUxQicQOjzfoMxFp3eucCOtix5d-IHLShCUy5aa7nNXBCPDOHI3yrXguuZ3VrCRQ9qOb_REbvIM9ixrsPqVD8-_GIc6VUxeBS8EsSXo/s320/CC0+Public+Domain+at+Pixabay.com-woman-66466_1920.jpg" width="320" /></a></div>
Začalo to prostě, řekl mi, že mě neuvěřitelně bolí
srdce a solar. Ohradila jsem se, že to teda nebolí, že bych o tom snad něco
věděla, ale nedalo mi to... a začala jsem své srdce prosit, že jestli jsem se vůči bolesti zatvrdila, ať mi jí ukáže.
No, to jsem si dala! To byly večery! Přímo infarktoidní. A já radostně
zvolávala – <i>bol, lásko, bol, dostaň to všechno ze sebe… </i><b>Jdeme do stále hlubších vrstev, odhalujeme stále více vnitřní krásy...</b></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Paradoxně jak se Saturn překulil ze Střelce zpátky do Štíra
a všichni kolem začali procesit, mně se ulevilo (ve Střelci mám totiž návrat Saturnu, zúčtování) a dostala jsem se do nádherné hloubky,
kde jsem odhalila další jádro své bolesti – nedávno jsem psala, že mým tématem
je mimo jiné strach o matku - symbol Země, duše, kterou současný svět pustoší, popírá
a znásilňuje. Před pár dny jsem se v meditaci dostala do takové hloubky svého těla, že jsem se začala dávit a vykašlávat, byl to podobný pocit jako při rituálu s amazonskou žábou,
při němž se tělo zvracením zbavuje emocionálních bloků. A hle co se ukázalo - kořen strachu o matku/Zemi/duši
spočívá v chybějící opoře v podobě otce/Ves-míru/Ducha. Zkrátka nefunkční maskulinní princip. Otec tomuto
světu chybí, archetyp je převážně nefungující, byť se věci rázně lepší, ale <b>koncept našeho vnitřního otce je pokřiven a narovnání je pro každého celoživotní misí</b> (však o tom píšu v definici solar people - viz <a href="http://www.liveinspirit.cz/produkt/e-zin-wild-wnderer-c-1/" target="_blank">Wild w@nderer, č. 1</a>). Ideál boha je zprzněn a vykastrován. <b>Žena nemá pro většinu tohoto světa absolutně žádnou hodnotu, stala se jeho služkou nebo se musela převlíct za chlapa</b>, protože nebyla správně pochopena - její dary tomuto světu. V islámském světě je ke špinavé práci (na toaletě atp.) užívána pouze a jedině levá ruka (ženská část těla), to je všeříkající symbolika. Najednou
jsem ucítila tu holčičku, která přijala, že je pro tento svět s jeho hodnotami bezcenná. Malou bezmocnou holčičku, která cítí, jak břemeno
tíhy života celé leží na matce, byť se to tváří naopak… cítila jsem svou bezmoc, slyšela jsem svůj
pláč, který říkal – <i>jsem moc maličká, nemůžu
mamince pomoc, dokud nebudu SILNÁ, potřebujeme tatínka, tatíííínku, chybííííš náááám…Musím být SILNÁ.<o:p></o:p></i></div>
<div class="MsoNormal">
<i><br /></i></div>
<div class="MsoNormal">
No, to jsem koukala. Nebylo důležité, jestli volám po
svém fyzickém otci, nebo bohu, nebo svém vlastním spícím maskulinním principu, v té chvíli to splývalo v Jedno. Události
posledních týdnů zvědomily mou vnitřní nejistotu, poprvé v životě jsem si
dovolila – nevědět, neodporovat, neřídit, neobhajovat se, zkrátka zůstat
nejistá a neprojevovat násilně sílu jen, abych skryla svou slabost a strach. Ano, mám své strachy, dokud jsem je viděla jen já, bylo to v pořádku, naučila jsem se žít i přes jejich přítomnost, ale nenaučila jsem se žít s nimi - najednou do mě někdo uviděl a všechno si přečetl - uviděl to sám od sebe, nepřečetl si to o mně někde v horoskopu, aby pak se mnou skrze informace mohl manipulovat, zkrátka se objevil někdo, s nímž jsem se slila v jedno a nešlo to zadržet - <b>jako když vlijete do sklenice dvě vody a chcete, aby zůstaly oddělené. Ženská voda je ve slovníku tohoto světa "nečistá" </b>- a já si tak najednou připadala, snažila jsem se nevlívat se do druhého, abych ho "nezašpinila", ale nešlo to. To mě vyděsilo a zároveň to odstartovalo zrod vážky. Z hloubky emocí se rodí síla chodit po hladině...<br />
<br />
Došlo mi, že jediné, co opravdu musím udělat, je posílit se uvnitř. Takže přestat zavírat oči před tím, co je v tomhle světě interpretováno jako slabost - když jede evropská žena do islámských zemí, velmi intenzivně si uvědomí, z jakého popírání ženského principu vzrůstá naše civilizace, ať už jde o islám nebo středověk, pořád je to stejné - <b>absolutní strach z duše člověka na jedné straně a nespoutané sexuality na straně druhé - oboje reprezentuje svobodná žena. Náboženství jsou jen chabým pokusem, jak mít pod kontrolou nekontrolovatelné. </b>Ten strach je tam, protože mačo maskulinní princip ví, že i když si vezme ženu násilím, nedostane výživu, po které tak zoufale touží a přeje si jí. Musel by se změnit, ale to by musel přiznat, že i on je slabý... a když takový muž potká ženu, která je právě tou černou vodou, která se do něj chtě-nechtě vlije... udělá ve svém zděšení cokoliv, aby ji ovládl, popřel... a nemusel se podívat do svého nejtemnějšího kouta, kde zmírá jeho vlastní duše... jeho vlastní láska-vost a něha...<br />
<br />
Následkem svého pobytu na Gomeře jsem se
vzdala své potřeby vědět a předvídat budoucnost, protože schopnost cítit, které potenciály reality jsou nejpravděpodobnější je reakce na strach
z toho „zlého zlého“ světa – proto najednou vystoupila na povrch ta nejistota – spadla bariéra, která jí
skrývala. Pár týdnů to bylo dost tvrdé - kdykoliv se ke mně někdo přiblížil, doslova jsem uskočila, byla jsem jako vyplašené zvířátko. Ne, nenechala jsem se zahnat do kouta, i když by se to tak dalo
interpretovat, ve své slabosti jsem zůstala stát vznešeně a důstojně. A díky
tomu jsem poznala její pravou podstatu… Dušinku krásnou, malinkou v tom celém Ves-míru, v posledních letech nově zrozenou citlivou energii,
která moc neví, jak se jinově poprat s tím velkým jangovým světem a která t<b>ím, že si uvědomuje svou dávnou bolest, léčí tento kolektivní svět, uzdravuje ženy a uzdravuje muže...</b> Jsou chvíle, kdy se dokážu spojit s tímto světem... a jsou chvíle, kdy stojím jaksi mimo něj.<b> Existujeme ve dvou realitách zároveň. Je to náročná doba přerodu.</b></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Byly to pro mě týdny plné pochyb. Nakonec krásných pochyb. <b>Po-chyby jsou důsledkem strachu z opakování chyb.</b> Ale většinou zavíráme před tím oči a zatlačujeme je do těla, kde pak dělají neplechu. Nechala jsem je protékat celou svou bytostí a mohla jsem uvidět skutečný stav toho, co interpretujeme jako slabost. Slabost pro mě byla nežádoucí, nepřipustitelná. Byla jsem přeci superhrdinka, protože kdysi v dětství jsem se rozhodla, že budu SILNÁ. Ale <b>dokud nejsme slabí (měkcí, něžní, prostě ňuňánci:)) není naše Síla nikdy skutečná, je vynucená, je to reakce na pocit ohrožení, je to náklad, pod kterým se dříve či později zhroutíme.</b></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Kvůli připravované cestě do Asie jsem si došla na fyzioterapii, a jak se mi masáží
v zádech uvolnil tlak, mohla jsem jasně uvidět skutečný význam slov, která
jsem masérce předtím řekla: <i>„Na motorce se
nakláním napravo, ale nemám v tom oporu, namáhám pak jeden konkrétní sval,
který není na takovou zátěž nastaven. Jenže když se chci naklonit doleva, cítím
se nejistě, nebezpečně a nevyrovnaně, a tak vždycky po krátké chvilce skončím
napravo.“<o:p></o:p></i></div>
<div class="MsoNormal">
<i><br /></i></div>
<div class="MsoNormal">
Pravá strana těla symbolizuje můj maskulinní princip, v němž
jsem byla zvyklá celoživotně fungovat, ale který mi tak nějak poslední roky usnul a vyhořel a naskakuje jen občas jak porouchaná sekačka. Ať už zrovna funguje nebo dělám, že funguje, zatěžuju tím ty části své bytosti, které
mají sloužit jiným účelům a takový tlak nedávají. Levá strana těla je moje
vnitřní žena. Ta je silná (jinak silná), ale... je v nerovnováze
právě pro přetěžovanou stranu maskulinní. <b>Duše v chlapáckém převleku. U-duše-ná. </b>Do nejmenšího detailu si vybavuju ten
pocit nevyrovnanosti a nejistoty v přílišné rychlosti motorky, když jsem nakloněná na levou stranu a vidím, jak moc je
totožný s pocitem z tohoto světa. <b>Vedle přirozeně jinových žen dnes existují ženy jangové, ale polovina z nich funguje nepřirozeně jangově, protože si myslí, že nemají na výběr</b> - a to není svoboda, pak je to<b> jejich jangové jádro tak jako tak nefunkční a přetížené</b> - je to právě to břímě života, o kterém jsem psala na začátku, je to přesvědčení, že život je boj o přežití a svět je místem nebezpečí a konkurence. <b>Žádný prostor pro laskavost a něhu - pro to, co interpretujeme v rámci svého boje o přežití jako SLABOST!</b> ... ach, ano... já jsem uvnitř laskavá a něžná..<b>. ne, protože jsem žena, ale protože jsem Člověk nové doby, duše zrozená na svět, která ctí nové kvality Života.</b></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Levá mozková hemisféra pořád vytvářela soudy o tom,
která cesta je a která není správná. To se začalo rozpouštět už loni na
Tenerife, o kterém píšu v připravované knize, která bude, až bude, hihi. S mým
odjezdem do Asie se ty kleště správně-špatně zase hodně zvýraznily, přitom jde jen o
logický úsudek o tom, co je standardní a co je proti proudu. Nakonec ale když člověk aktivuje tu pravou hemisféru, logicky mozek dojde dříve či později k závěru, že směr je správný. <b>Logika podpoří intuici. To je podstata integrace do vyšší mysli. </b>Přála bych Vám
vidět to divadlo, jak někteří lidé procesili nad způsoby, jakým věci řeším (rychlý odjezd, málo času na přípravu, život v krabicích a zejména získávání peněz na cestu). <b>Chtě nechtě jsem si musela přestat věci brát osobně.</b> Ten způsob je
vodnářský, takže těžko akceptovatelný těmi, kteří myslí levou mozkovou
hemisférou. Těch je v mém okolí samozřejmě většina, když ještě do nedávna
jsem myslela jen „na levačku :D“ <b>Ale máme tu věk Vodnáře, takže kdo se naučí ve Vodě plavat, může s ní i pracovat...</b></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Pravá hemisféra využívá vše,
co jí napadne, aby člověka posouvala směrem k obzoru jeho snů, protože ví,
že <b>jeden splněný sen probouzí spící sny mnoha dalších, proto se nezajímá o míru
kontroverznosti, ale o efekt.</b> Ano, je to zcela nestandardní, ale… já moc ráda zaburcuju strukturami těch, kteří namísto života zvolili lhostejnost. Zahraju jim divadlo šílenství a vpíchnu jednu pořádnou dávku Svobody, to jsem já. Dneska ráno jsem si dala meditaci na téma, zda opravdu kritikové nemají pravdu a já si nejedu v nějaké své iluzi. A šup - ukázal se i obraz špinavé výlohy (to je to, co vidí na mě vnější svět - <b>maya</b>), pohlédla jsem skrze a uviděla nádherný svět, zelený, plný prosperity, života, kreativity, síly, autenticity.... <b>to je můj vnitřní svět (vismaya, úžas, zázrak) - ten, který dokážou vidět jen ti, kteří se dívají pod povrch.</b> A to špinavé plexisklo? Přátelé, to já nezapomněla umýt - to mě prostě jenom chrání před pokrytci!</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Proto se už delší dobu přirozeně obklopuju lidmi se silnou myslí (to jsou ti, kteří jsou si vědomi své <b>"slabosti" - resp. měkkosti, která je flexibilní pružností! - vodou, která projde vším a ustojí vše</b>), to je můj pud sebezáchovy - ostatní ať mi nelezou do života! Je to špatné? Nikoliv, pro pravou mozkovou hemisféru je to účelné! Já takové lidi chápu, já s nimi soucítím, já je čas od času i toleruju (mám-li dostatek energie, což teď fakt nemám, protože ji potřebuju prostě a jednoduše na to, abych ustála všechny změny ve svém životě -<b> říct "ne" už není ani tak otázka volby jako spíš zdravého rozumu a sebeúcty</b>). Mám-li projevit plně svou vnitřní krásu, nemůžu se stýkat s těmi, kteří mě neustále upozorňují, že mam šmouhy na plexiskle -<b> to nevypovídá totiž nic o mě samotné, ale o nich - že zůstávají na povrchu.</b> Pupupydum... teď jsem nasrala pár lidí.<br />
<br />
<b>Jsou lidé, kteří to mají naopak - nablýskaný povrch skrývá vnitřní prázdnotu.</b> A teď mi konečně dává smysl můj vlastní human design - když jsem před nedávnem slyšela, že mám v sobě naprosto jasno, kdo jsem a kam směřuju, přišlo mi to divný, necítila jsem se tak... to proto, že mám prázdnou hlavu - a ta se naplňuje vším, s čím přichází do styku (proto jsem tak schopná odhalit omezující myšlenkové programy druhých, protože když jsem s nimi, umím myslet jako oni). Když zůstávám na povrchu, napojuju se na kolektivní myšlenkovou břečku a sama na sobě vnímám jen to zvenčí kolektivními myšlenkami ušmudlané okno - takže přirozeně o sobě hodně pochybuju. <b>Když jsem v srdci, jsem čirá Nepřemožitelnost.</b> Životní číslo 10. Uzavírám cyklus. Rodím se do jedničky. V bolestech, transformaci, výzvách a zkouškách. Nemám tušení, co mě potká na cestě, nemusí to být jen příjemné, ale rozhodně to bude přínosné. Můj spolucestovatel je taky desítka. Hádejte, co máme za SPZ na motorce, 2SC110<span style="font-family: Calibri;"><span style="font-size: 14.6666669845581px;"> :)) </span></span><br />
<br />
A tak se stalo, že oceán mě naplnil zevnitř. Žádné vlny, které by mnou zmítaly, jen obrovská síla vody, kterou postupně transformuju v odhodlání. <b>Odhodlání není věc vůle, ani slepé víry. Odhodlání je neohrožené směřování cestou vlastní vize, je to síla měkké vody, která vyhloubí ty nejhlubší kaňony... je to síla nekonečného opakování. </b>Kdykoliv se ponořím, vystoupám znovu. A znovu. A znovu. Síla mysli. Chodím po hladině. Cítím, jak se ve mně rodí nová bytost. Taková, jejíž síla je autentičtější než kdy dřív. A přesto jsem panenka. To se nevylučuje...</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Saturn přináší osvobození. <b>Osvobození skrze přijetí svého individuálního řádu.</b> Rus. ščastie nese v sobě význam "součást" a "soulad s časem". <b>Když se sladíme s časem své duše, ocitáme se ve vlastním proudu, náš kompas míří na sever a my nemůžeme a nechceme jít jinudy, i když svět na nás prská své vlastní pochyby.</b> Můj vztah k saturnovskému řádu je … jako asi vztah rozvrkočené holčičky pod taktovkou starého pana učitele. Vím, co by pan učitel chtěl, ale zkouším, co ještě vydrží(m). Na rozdíl od mnoha lidí jej nevnímam zle, mam ho ráda a on má rád mě, proto mi občas dá pohlavek a někdy, opravdu s velkou nechutí mi musí dát obrovskou ránu… a v těch jeho očích se zračí: <i>„Lásko, nedělá mi to vůbec dobře, ale víš, že jsi si tahle tu hranici nastavila a já jsem tu od toho, abych tvůj práh hlídal, abys ten svůj sever neminula. A když se nechceš pohnout, musím tě popostrčit, i když mě to vůbec netěší.“</i></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
V posledních letech to bylo asi tak, že Anča ležela na zemi, žrala hlínu a prach a odírala si kůži o kameny, šaty měla celé roztrhané, na kůži jizvy od všech střetů, kterými se pyšnila. Saturn jí na krku přirážel kovovou botou k Zemi a říkal – <i>Proboha, pusť to! </i>Anča se přiškrceně tlemila a volala: <i>„Ale mně se nechce, mě to baví.“</i> – <i>„Ty vole, Ančo, já tě budu muset zabít, jestli nepovolíš.“</i> – <i>„A ne a ne a ne…!“</i> bránil se ančí egáček...</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
A tak Saturn zkusil poslední manévr, sundal botu z Anči krku a sednul si na oko uraženě opodál na šutr. Anča čumí. Kurník. Klid. Co teď? Panika. <b>Nejistota.</b> A už taham Saturn za jeho šos a prosím: <i>„Pojď mi učit, já tě potřebuju.“ ...</i>tož od podzima Saturníku, od podzima... návrat Saturnu.</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Při rozhodnutí vydat se do Asie (i když jsem si byla vědoma, že je tam hoooodně překážek), jsem následovala své nadšení, proto jsem věděla, že je to správné, byť později mysl začala protestovat, že bych věci měla řešit jako "to dělají normální lidé". Jenže mě lezou na
nervy výmluvné řeči druhých lidí, proč si neplní své sny,<b> jak bych se mohla
přidat k davům všech těch lidí lhostejných k vlastnímu štěstí a zároveň
zůstat v míru sama se sebou? </b>Musela jsem na všechny kritiky vypláznout jazyk :)
Trochu oprsklosti se mi v tuhle chvíli hodí. Jejich jedovatost se po mě
sklouzne po povrchu, aktuální Štír mě naučil mít <b>větší imunitu proti cizím jedům.</b></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
O co více bylo negativních reakcí, o to více si vážím všech
svých přátel a čtenářů, kteří se přidali ke mně a k mému nadšení a podpořili
mojí cestu, ať už slovem, nebo financemi – oboje na cestu potřebuju, obojí je
léčivé – ani si nedovedete představit jak moc!!</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Poprvé v životě jsem si opravdu upřímně a od srdce
řekla o podporu a nebylo to pro mě vůbec lehké. Překvapivě je to absolutně mimo
mojí komfortní zónu (moje komfortní zóna je nezávislost, takže závislost na nezávislosti), cukám se a kroutím jak ve smrtelných křečích a zároveň se
díky tomu loučím s těmi částmi osobnosti, které nemají schopnost přežít v novém
vysokovibračním prostředí mého těla. Je to mazec, permanentní vnitřní pohřeb, haha a to si vždycky říkam, že už
mam leccos za sebou. Jakmile přistanu v Kyrgyzstánu, bude završeno šílenství, v němž se sepnuly evoluční hodiny v mé vnitřní vážce a já <b>vylezla nad hladinu svých emocí. Bylo to nezbytné, jinak bych se utopila. </b>Pak se svlékáním začne rodit vážka. Je to absolutně citelný fyzický pocit vysvlékání z vrstev původní larvy. <b>Poryvy větru změn, které vysušují odhalené vodní vrstvy.</b></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Už vím, co mám pod povrchem... Cítím velkou lásku a vděčnost a rozhodla jsem se nezaměřovat na
negativitu, strachuplnou či posuzující lhostejnost lidí, kteří zdá se žijí v jiném univerzu než já. Takové maličkosti mě
nerozhodí, <b>rozhodla jsem se naučit nenechat si kazit den takovými pitomostmi. </b></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Takže na závěr, lásky moje - budu se snažit psát, ale asi budu hodně unavená (denně několik hodin na motorce je jako ujít každý den min. 30 km), takže když se Vám bude stýskat po anamelích postřezích, tak zpětná vazba říká, že můj <a href="http://www.liveinspirit.cz/produkt/e-zin-wild-wnderer-c-1/" target="_blank">e-zin Wild w@nderer je boží, můžete jej koupit na e-shopu</a> nebo mi napište objednávku v emailu na <a href="mailto:anamel.web@gmail.com">anamel.web@gmail.com</a>. <b>Vy budete mít co číst a já budu mít co jíst, haha :)) </b>Nebo si objednejte pohled z mojí asijské dračí jízdy, nebo mi napište, že mě zkrátka chcete nějak podpořit a vymyslíme nějakou formu, co by se Vám líbilo ode mě (své nahé fotky neposílám, to už jsme probrali, Raame!:))</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<blockquote class="tr_bq">
<span style="background-color: white; color: #141823; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.3199996948242px;">Nejsi kapka v oceánu.</span><span style="background-color: white; color: #141823; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.3199996948242px;">Jsi celý oceán uvnitř jediné kapky.</span><span style="background-color: white; color: #141823; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.3199996948242px;">- Rúmí</span></blockquote>
</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<hr />
<u>Autor článku:</u> Jana Mráčková, An
<br />
<br />
Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na <a href="http://poselstviohne.blogspot.cz/">http://poselstviohne.blogspot.cz</a>.<br />
<br />
<br />
<h2 class="title" style="background-color: #c9c967; color: white; font-family: 'Walter Turncoat'; font-size: 14px; margin: 0px; padding-bottom: 0.5em; position: relative;">
Rozvoj článků podpoříte finančně nebo dárkem od srdce - obojího si cením a vážím, je to dar za dar.</h2>
<ul>
<li>Fio banka, platby z ČR: 2100410460/2010</li>
<li>Fio banka, platby ze SLOVENSKA: 2100410460/8330 </li>
</ul>
<br /></div>
Jana Mráčkováhttp://www.blogger.com/profile/02063569093610159693noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-6223966243443272698.post-2904489307248590002015-06-21T20:07:00.005+02:002015-06-21T20:07:49.229+02:00Re-akce lásky<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhjGz8oQDwwctH5fHQom3cWnH1deHmjrTatE-LlwXmM39Xl6S3ZBwuKa-YR249537R_pyJ9uoBJKmk1ERapj9epUuXpas7MQB04agjLrTOvtNk_C15cMqgHiWJUUG-x1W5rAFi76p_tNp4/s1600/19062015765.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhjGz8oQDwwctH5fHQom3cWnH1deHmjrTatE-LlwXmM39Xl6S3ZBwuKa-YR249537R_pyJ9uoBJKmk1ERapj9epUuXpas7MQB04agjLrTOvtNk_C15cMqgHiWJUUG-x1W5rAFi76p_tNp4/s320/19062015765.jpg" width="240" /></a></div>
<span style="background-color: white; color: #141823; font-family: helvetica, arial, sans-serif; line-height: 19.3199996948242px;">Příroda je chrám toho náboženství, které nás všechny spojuje - Života. Jeho jazykem je láska. A bůh je naše vnitřní síla - síla odpovídat na nelásku láskou a jít ruku v ruce s těmi, kteří nás milují a posilňují, a těm ostatním nedávat tolik pozornosti. </span><br />
<span style="background-color: white; color: #141823; font-family: helvetica, arial, sans-serif; line-height: 19.3199996948242px;"><br /></span>
<span style="background-color: white; color: #141823; font-family: helvetica, arial, sans-serif; line-height: 19.3199996948242px;">Život tkví v maličkostech... buď nás strach a starosti převálcují, nebo nekonečně sdílené drobné akty lásky nakonec prorazí i ten nejsilnější kámen. </span><br />
<span style="background-color: white; color: #141823; font-family: helvetica, arial, sans-serif; line-height: 19.3199996948242px;"><br /></span>
<span style="background-color: white; color: #141823; font-family: helvetica, arial, sans-serif; line-height: 19.3199996948242px;">Z celého srdce Vám děkuji za Vaše re-akce lásky... An</span><i class="_4-k1 img sp_KzR5XM7-sC1 sx_8c8236" style="background-color: white; background-image: url(https://fbstatic-a.akamaihd.net/rsrc.php/v2/ye/r/pDlbZpaIRLH.png); background-position: 0px -7922px; background-repeat: no-repeat; background-size: auto; color: #141823; display: inline-block; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; height: 16px; line-height: 19.3199996948242px; vertical-align: -3px; width: 16px;"><u style="left: -999999px; position: absolute;">Emotikona heart</u><u style="left: -999999px; position: absolute;"><br /></u></i><br />
<div>
<br /></div>
<br /><ul>
</ul>
<br /></div>
Jana Mráčkováhttp://www.blogger.com/profile/02063569093610159693noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6223966243443272698.post-22462012119485542562015-06-18T21:16:00.002+02:002015-06-23T20:55:53.055+02:00Jedna motorka. Dva lidi. Tisíce kilometrů. Podpořte mou další cestu - kupte si pohled nebo můj autorský e-zin Wild w@nderer :)<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px; margin-bottom: 1.3em; text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiC9bgncyj5UaNmuTjr6ajjyAeyxSP9KvEZXMvqxXgLgxQGLJL6wUnbD8c-DINJzx3fhVXV6CSlvSCFPuLo5NIGc8TvcAhIu0vDgVz82B4Vf5kf9qGUOuRQFPT1k63X96OcC3BkAcri444/s1600/Downloads.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="353" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiC9bgncyj5UaNmuTjr6ajjyAeyxSP9KvEZXMvqxXgLgxQGLJL6wUnbD8c-DINJzx3fhVXV6CSlvSCFPuLo5NIGc8TvcAhIu0vDgVz82B4Vf5kf9qGUOuRQFPT1k63X96OcC3BkAcri444/s400/Downloads.jpg" width="400" /></a>Jedu na Cestu. Začnu v Kyrgyzstánu, jedu na motorce na konec Asie a zpět domů, nebo kdo ví kam... Bude to náročné, půjdu na své limity, ale z hloubi své duše cítím, že to bude úžasné! Můj dosavadní svět skládám do krabic, opouštím hnízdo a s důvěrou v Život prostě jedu dál... Buďte u toho se mnou! Budu na Vás myslet a pošlu Vám pohled :) Jde o jednoduchou formu, jakou můžete přispět na některý z nákladů této cesty (víza, letenka do Biškeku, oblečení na motorku, jídlo a veškeré bláznivé nápady, které mě po cestě napadnou a o kterých budu, bude-li zrovna internet, z cesty psát), a tím umožnit, aby se sen jedné holky, co donedávna nevěděla, že má motorkářskou duši, stal realitou! <b>Díky</b> ♥</div>
<div style="color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px; margin-bottom: 1.3em; text-align: justify;">
Něco mám našetřeno, něco mi chybí, proto na následujících řádkách nabízím úžasné produkty (od ceny 88 Kč), jejichž koupí mě můžete pomoci. Mám český i slovenský bankovní účet :) O stavu cestovatelské peněženky budu informovat hned pod tou anamelí (vlevo), která slouží k podpoře webu <span style="background-color: white;">a která je díky krásným sdílným duším před mou cestou naplněná, abych mohla v radosti své zážitky a postřehy sdílet na svém webu </span><a href="http://liveinspirit.cz/">Liveinspirit.cz</a>, to hlubší půjde sem, na Poselství - to je prostě moje srdcovka, kde sdílím velmi intimně své nitro<span style="background-color: white;">. Budu ráda, když alespoň touto formou poputujete se mnou! Sledujte mě, sdílejte mě... Pokud víte o někom, kdo rád podpoří, pošlete mu to, děkuji Vám!</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px;">Připravila jsem několik forem "POHLEDŮ" pro ty, jejichž srdce cítí, že mě chtějí a mohou podpořit více, zde jsou všechny varianty (můžete objednat na e-shopu: <a href="http://www.liveinspirit.cz/produkt/pohled-z-tajemnych-dalek/" target="_blank">Labyrint světa, ráj srdce: Pohledy z tajemných dálek</a>)</span><br />
<span style="color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px;"><br /></span>
<span style="color: #333333; font-family: Georgia, Times New Roman, Bitstream Charter, Times, serif;"><span style="font-size: 14px; line-height: 21px;">1. .forma: Můj autorský e-zin Wild W@nderer za <b>88 Kč</b> (viz informace dole)</span></span><br />
<span style="color: #333333; font-family: Georgia, Times New Roman, Bitstream Charter, Times, serif;"><span style="font-size: 14px; line-height: 21px;"><br /></span></span></div>
<div style="color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px; margin-bottom: 1.3em;">
2 forma - na Vaši adresu zašlu pohled (nejspíš z Kyrgyzstánu, Mongolska či od Bajkalu - podle toho, kde najdu pohledy a zároveň známky a k tomu poštu - prý to není tak jednoduché):</div>
<ul style="color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px;">
<li>Pohled s pozdravem z dálek s moudrem získaným na cestě <b>(300 Kč)</b></li>
<li>Pohled na pohledu - originální text z cesty jen a jen pro Vás <b>(500 Kč) </b>- v této variantě se budu snažit zamyslet nad určitým tématem, které mi cesta přinese, bude ojedinělé a nebudu se jím zabývat na žádném z jiných zasílaných pohledů - bude tedy synchronní zprávou přímo pro Vás</li>
</ul>
<div style="color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px; margin-bottom: 1.3em;">
3. forma - osobní setkání po návratu:</div>
<ul style="color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px;">
<li>Osobní pohledy - po návratu Vám osobně předám pohled a při kávě (Horažďovice, Praha, Plzeň, ČB) povyprávím své historky a předám vhledy, které mi cesta dala (max. počet, který bude fajn pro sdílení, jsou 2 lidé) (1 800 Kč)</li>
<li>Přednáška a promítání fotek širšímu publiku (v připraveném prostoru ve Vašem městě) (6000 Kč) - zde připravím promítání doprovázené historkami a ponaučeními, která mi cesta přinese a která se jako inspirace dají aplikovat i na běžný život někoho, kdo necestuje.</li>
</ul>
<div>
<span style="color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white; color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px;"><br />Jednou z uvedených možností, jak mě podpořit, je objednat si první díl mého nového </span><span style="background-color: white; color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px;"></span><a data-mce-href="http://www.liveinspirit.cz/produkt/e-zin-wild-wnderer-c-1/" href="http://www.liveinspirit.cz/produkt/e-zin-wild-wnderer-c-1/" style="background-color: white; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px;" target="_blank">autorského e-zinu Wild w@nderer</a><span style="background-color: white; color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px;"> (33 stran, obsah a úvodník najdete na stránce produktu)</span><span style="background-color: white; color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px;">, který jsem věnovala tématům, která značně omezují naši schopnost jít si za svými sny - schopnost rozeznat své potřeby a vzpomenout si na sny, mechanismus kontrastní zkušenosti, emoce studu a pocity viny. Dále se v něm svěřuji s historkou, jak jsem odbourala program hodné holčičky (kapitola Deník šílence:) nebo jakými synchronicitami jsem se vyrovnala se svou dřívější osamělostí a našla své spřízněné duše. E-zin je plný praktických cvičení a tipů. Po přičtení částky na účet Vám jej zašlu emailem, proto prosím zkontrolujte, zda vyplňujete správnou adresu. </span><span style="background-color: white; color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px; text-align: left;">Pokud nebudete s obsahem spokojeni a napíšete mi email do 48 hodin, ráda Vám vrátím peníze. Přeji si, abyste oceňovali to, co je pro Vás přínosné.</span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<br />
<hr />
<u>Autor článku:</u> Jana Mráčková, An
<br />
<br />
Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na <a href="http://poselstviohne.blogspot.cz/">http://poselstviohne.blogspot.cz</a>.<br />
<br />
<br />
<h2 class="title" style="background-color: #c9c967; color: white; font-family: 'Walter Turncoat'; font-size: 14px; margin: 0px; padding-bottom: 0.5em; position: relative;">
Rozvoj článků podpoříte finančně nebo dárkem od srdce - obojího si cením a vážím, je to dar za dar.</h2>
<ul>
<li>Fio banka, platby z ČR: 2100410460/2010</li>
<li>Fio banka, platby ze SLOVENSKA: 2100410460/8330 </li>
</ul>
<br /></div>
Jana Mráčkováhttp://www.blogger.com/profile/02063569093610159693noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6223966243443272698.post-49954201703152011602015-06-05T15:20:00.003+02:002015-06-05T15:20:34.943+02:00Hlavní role v synchronicitě roku 2015 :)<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjvtq0IfFSNh1AjhBH3VFiNUf1FtclCLBRNB0Bcnjlk9WtBkBVEuYxTyaa8m9t2u91TUQ5Up_R3pI2FNC-hXuL8UkQswygL1Bu10-YZX2_vSeBg-dy0ZHJK5_aYZqFGJNcY7cybw78_Dpd2/s1600/IMG_5496%255B1%255D.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjvtq0IfFSNh1AjhBH3VFiNUf1FtclCLBRNB0Bcnjlk9WtBkBVEuYxTyaa8m9t2u91TUQ5Up_R3pI2FNC-hXuL8UkQswygL1Bu10-YZX2_vSeBg-dy0ZHJK5_aYZqFGJNcY7cybw78_Dpd2/s1600/IMG_5496%255B1%255D.JPG" height="320" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Zbožňuju, když o mně někdo píše a ještě tak hezky :)) Kamil Novotný: <a href="http://synchromysl.blogspot.cz/2015/06/synchronicita-roku-2015.html" target="_blank">SYNCHRONICITA ROKU 2015</a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
V Kamilově příběhu jsem Synchronicita roku 2015 č. 2. a ten zelený léčivý lísteček plný lásky a radosti mi visí doma na ledničce a zřejmě (mimo jiné další synchronicity mého letošního roku) jeho každodenní čtení tak trochu může za to, že se v mém životě začala dít kouzla. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A kdo je všímavý - spojí si, že Kamil je jedna z těch dvou oáz bezpečí, o kterých jsem psala před pár dny :) </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
No, Kamilku, já také děkuju <3 Bez tvého vstupu bych nebyla na Cestě, na které teď jsem!!</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<hr />
<u>Autor článku:</u> Jana Mráčková, An
<br />
<br />
Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na <a href="http://poselstviohne.blogspot.cz/">http://poselstviohne.blogspot.cz</a>.<br />
<br />
<br />
<h2 class="title" style="background-color: #c9c967; color: white; font-family: 'Walter Turncoat'; font-size: 14px; margin: 0px; padding-bottom: 0.5em; position: relative;">
Rozvoj článků podpoříte finančně nebo dárkem od srdce - obojího si cením a vážím, je to dar za dar.</h2>
<ul>
<li>Fio banka, platby z ČR: 2100410460/2010</li>
<li>Fio banka, platby ze SLOVENSKA: 2100410460/8330 </li>
</ul>
<br /></div>
Jana Mráčkováhttp://www.blogger.com/profile/02063569093610159693noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6223966243443272698.post-36159890108355270762015-06-03T15:36:00.003+02:002015-06-03T15:36:44.323+02:00Labyrint světa, ráj srdce - další cesta?<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgH7ZFybs5M-VtOx9Q6v2CfqA9svdidhc_ulP-Uf4gGFwlCQ2KQoePROAz7PjbQADn6ARaOCc3Jpjxoh5kkOEq8fMjGTITOfTOES5XGvxCdyR_9pAs2oPouLREFN445JVSlYKBkfiVF9AM/s1600/2015.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="250" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgH7ZFybs5M-VtOx9Q6v2CfqA9svdidhc_ulP-Uf4gGFwlCQ2KQoePROAz7PjbQADn6ARaOCc3Jpjxoh5kkOEq8fMjGTITOfTOES5XGvxCdyR_9pAs2oPouLREFN445JVSlYKBkfiVF9AM/s400/2015.jpg" width="400" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Pamatujete, jak jsem říkala, že cítím v kostech, že mě čekají změny, tak tu jsou: <a href="http://www.liveinspirit.cz/category/raj-srdce/" target="_blank">Liveinspirit, 2015 Střední Asie na motorce</a> (na webu Liveinspirit budete v rubrice Labyrint světa, ráj srdce moci sledovat mojí cestu).</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Ke každé cestě patří písnička a pro tu nadcházející to nemůže být jiná! :)</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Lana del Rey - Ride...<i>"I am fucking crazy, but I am free!"</i></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe width="320" height="266" class="YOUTUBE-iframe-video" data-thumbnail-src="https://i.ytimg.com/vi/Py_-3di1yx0/0.jpg" src="https://www.youtube.com/embed/Py_-3di1yx0?feature=player_embedded" frameborder="0" allowfullscreen></iframe></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Překlad: <i>"Mám duši jako chameleon. Žádný morální kompas ukazující sever, žádnou stálou povahu. Měla jsem jen vnitřní nerozhodnost, která byla tak široká a rozbouřená jako oceán. A kdybych řekla, že jsem neplánovala, aby to takhle dopadlo, lhala bych. Protože jsem se narodila, abych byla tou jinou ženou. Tou, která nepatří nikomu, která patří všem, která nemá nic, aby mohla chtít všechno. S hořící vášní po každé zkušenosti a s posedlostí svobodou, která mne děsila tak, že jsem o ní nemohla mluvit a tlačila mne do nomádského bodu šílenství, které mne uchvacovalo a zároveň způsobovalo závrať.</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>Každou noc jsem se modlila, abych našla své lidi. Nemáme co ztratit, co získat, nic po čem bychom dál toužili - kromě touhy udělat ze svých životů umění.</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>Věřím v osobu, kterou se chci stát. Věřím ve svobodu volné cesty. A mé motto je stejné jako vždycky: Věřím v laskavost cizích lidí.</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>A když sama se sebou bojuji, jedu dál. Prostě jedu dál.</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i><br /></i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>A kdo jsi ty? Jsi v kontaktu se všemi svými nejhlubšími fantaziemi?</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i><br /></i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>Stvořil jsi pro sebe život, kde je můžeš prožít?</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i><br /></i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>Já ano."</i> Lana del Rey</div>
<hr />
<u>Autor článku:</u> Jana Mráčková, An
<br />
<br />
Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na <a href="http://poselstviohne.blogspot.cz/">http://poselstviohne.blogspot.cz</a>.<br />
<br />
<br />
<h2 class="title" style="background-color: #c9c967; color: white; font-family: 'Walter Turncoat'; font-size: 14px; margin: 0px; padding-bottom: 0.5em; position: relative;">
Rozvoj článků podpoříte finančně nebo dárkem od srdce - obojího si cením a vážím, je to dar za dar.</h2>
<ul>
<li>Fio banka, platby z ČR: 2100410460/2010</li>
<li>Fio banka, platby ze SLOVENSKA: 2100410460/8330 </li>
</ul>
<br /></div>
Jana Mráčkováhttp://www.blogger.com/profile/02063569093610159693noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6223966243443272698.post-81411239886759928952015-06-02T15:26:00.001+02:002015-06-03T10:04:55.598+02:00Změň se, nebo umřeš! (Kráčej beze strachu aneb projevy traumatu)<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgg7fXTHf0WcgfAkgu_ClDRItyfze8kSPq9NuAokpYOLRF1MuzlCm5gX53duSSy-w1tLftJRb4_u51srVfE3bLlyrYBFPmj9mqRQg5xymbEyeh2hmr56xbg6b64xhrk_nbo2Cfnar1bHvs/s1600/sailing-ship-78133_1280.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgg7fXTHf0WcgfAkgu_ClDRItyfze8kSPq9NuAokpYOLRF1MuzlCm5gX53duSSy-w1tLftJRb4_u51srVfE3bLlyrYBFPmj9mqRQg5xymbEyeh2hmr56xbg6b64xhrk_nbo2Cfnar1bHvs/s400/sailing-ship-78133_1280.jpg" width="300" /></a></div>
<i style="text-align: justify;">Změň se, nebo umřeš! </i><span style="text-align: justify;">To byla rada, kterou námořník na Gomeře zakončil své vyprávění o tom, jak jej kdesi v Atlantiku nesoulad s vlastní myslí málem zabil - musel změnit své vnitřní nastavení, najít svůj střed a sílu, jinak by po několikadenním zvracení zemřel na dehydrataci. Povídal mi ten příběh, protože jsem tam měla už několik dní horečky, v podvědomí jsem se chystala do nemocnice se zápalem plic - nebyla jsem ochotná v sobě najít to kouzelné tlačítko, kterým lze jakoukoliv ne-moc ve vteřině ukončit a vzít si svou sílu zpět.</span><br />
<span style="text-align: justify;"><br /></span>
<span style="text-align: justify;">Jak jsem si dovolila se na měsíc totálně zastavit a jen koukat na oceán, vyplulo to z podvědomí na povrch, po dlouhém útěku před vlastní bolestí jsem najednou </span><span style="text-align: justify;">byla </span><span style="text-align: justify;">paralyzována vším, co mi "ten velký zlý svět" udělal v posledních třech letech poznávání mých vlastních potlačených strachů. Musela jsem v tom průchodu údolím stínů být silná, abych to zvládla. Když procházíme peklem, není dobré zastavovat. Byla jsem silná i v okamžicích, kdy by bylo přirozené být slabá. A to mělo další efekt - když máte hradby, vždycky přitahujete dobyvatele. A že já jich potkala...</span><br />
<span style="text-align: justify;"><br /></span>
<span style="text-align: justify;">Na tu Gomeru jsem dojela to všechno pustit, ale fyzicky jsem to zprvu neustála. Přepálily se mi dráty. Něco ve mně už nechtělo bojovat. Chtělo se to schovat pod peřinu a zůstat tam už napořád. Ten námořník to viděl, zlomenou holku, co nechce najít řešení. Člověk přežije všechno, když v sobě má touhu po životě. A zabije ho cokoliv, když nemá. T</span>rauma vzniká tam, kde člověk podstoupí takový tlak, že se rozpadne jeho integrita, jeho vnitřní odolnost vůči vnějším vlivům. Je to jako když přetáhnete pružinu a ona už se nevrátí do svého přirozeného stavu. Ale to máte jako se smrtí, je to prostě jen bolestivá forma transformace. Nemá smysl tomu odporovat a já jsem si to potřebovala pustit nejdřív z podvědomí do těla, aby se to uvolnilo a navždy odešlo<span style="text-align: justify;">. Byla to součást procesu, v němž mi vesmír láskyplně, něžně a jako milující zdravotní sestřička začal sundavat jednu z mých nejsilnějších a nejdůležitějších ochranných masek - obvaz, na němž bylo spoustu mého potu a krve. Byl se mnou tak srostlý, že jsem ani nemohla vědět, že je to jen obvaz, ale když se začal uvolňovat, rozjela se série mnoha léčivých událostí. </span><i style="text-align: justify;">Změň se, nebo umřeš!</i><span style="text-align: justify;"> Moje osobní mantra. </span><i style="text-align: justify;">Změň se, nebo umřeš.</i><span style="text-align: justify;"> Možná by se to mohlo zdát přehnané, ale já jsem se nikdy nespokojila s ničím polovičním. A nežít svoje sny je pro mě to samé jako smrt. A jestliže mi něco brání jít dál, nakonec je touha po životě vždycky to nejcennější, co mám. A tak jako vždy jsem tu sílu našla a do druhého dne se uzdravila.</span><br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Ale není to lehké - se změnit. Zbavit se toho, co nám domněle přinášelo pocit bezpečí a jistoty a ocitnout se nazí a zranění před tím světem, který se tak dlouho projevoval tak krutě. Přiznejme si, že ony ty poslední roky byly pro mnohé z nás dost traumatizující. Z toho lidského hlediska. Na některé věci nám duchovno řešení prostě neposkytne, některé souvislosti si můžeme uvědomit jen a jen z toho klasického člověčího pohledu, který by neměl být ignorován, protože jinak ignorujeme svou vlastní citlivost a zranitelnost. Jsme bytosti s velmi komplikovanou psychologií a psychika se dá velmi snadno narušit - zvláště u těch z nás, kteří v dětství neměli dostatek prostoru si vytvořit přirozenou odolnost. Můžeme být silní na duši, ale psychicky rozebraní. Můžeme psychicky být stabilní, ale na duši rozervaní. Duchovní přístup k životu nás učí ty věci přijmout, pochopit, posunout se dál vědomě. Ale my potřebujeme pracovat i s podvědomím, kde se skrývá strach z opakování traumatizujících zkušeností.<span style="text-align: left;"> </span>A pro tohohle malého človíčka v nás není nic úlevnějšího, než na chvíli zahodit Tolleho, Castanedu a všechny ty knížky a videa a říct si - <i>no, v mým životě jsou fakt sračky, fakt že jo a já vůbec nevím, jak se s tím poperu, ale já prostě věřím, že poperu, protože když padnu, vždycky vstanu a je mi pomáháno zpátky na nohy... já vím, že je mi pomáháno a že můj život není plný problémů, nýbrž příležitostí!</i> Ale těžko nám někdo pomůže, když nevyjádříme, že už nemůžeme, že současný styl bytí už je fakt přežitý a že musíme najít nový.</div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Proč tohle píšu? Protože mi ta moje zranění byla ukázána zcela jinak. Někdo potřebuje, aby mu druzí ukázali duchovní pohled a já ho umím velmi dobře odkrýt, ale já se na to potřebovala podívat z pohledu malé bezbranné Janičky, potřebovala jsem slyšet větu - <i>ty vole, tohle mě se dít, tak bych skončil na psychině s pěnou u pusy</i>. V duchovním hledání už jsme si zvykli, že když máme v sobě nějaký rozpor, přijde negativní zkušenost a my se z ní poučíme. Až se zkušenost vyčerpá, následuje složitý a úporný proces přeprogramovávání reality, tvoříme nové dráhy pro energii (viz <a href="http://www.liveinspirit.cz/co-visi-ve-vzduchu-29-5-vitr-zmen-a-hloubky-umyslu/" target="_blank">Liveinspirit</a>). A tak najednou od určitého momentu ta očekávaná rána nepřichází. Aspekt, který ovlivňoval náš život, už neexistuje. Pak se chvíli chováme jako po celý život týrané děti (nebo třeba zvířata), které se v novém prostředí schoulí, kdykoliv někdo v jejich blízkosti zvedne ruku. Čekají ránu a ona nepřichází. Čekají ránu, tělo produkuje extrémní množství adrenalinu, je ve stavu pohotovosti a připravuje se na volbu útok/útěk, ale většinou je to právě ta paralýza, neschopnost reagovat. A rána? Furt nic. A pod tlakem dobra a lásky se najednou z těch neohrožených silných tvorečků stávají nejisté děti, nejistota konečně může vyplout na povrch. Přichází pláč. Do té doby nemohly ukázat ani náznak slabosti, protože svět by je převálcoval. On je ale stejně válcoval, protože pachatel si vždy vybírá oběti, které se neumí bránit. Neví, že se můžou bránit. Dokud je okolnosti nedonutí zařvat jako lev a konečně se dotknout té nekonečné síly uvnitř a pak se věci začnou měnit, pak už nemusí řvát, pak už se automaticky přesouvají do pole bezpečí - a pro mě ten první lví řev byl okamžik, kdy jsem v sebeobraně na jednoho takového pachatele vytáhla nůž a s naprosto ohromující silou hlasu zasyčela, že jestli udělá ještě jeden krok, skončí s kudlou v břiše. Ale než jsem to dokázala, přišla jsem právě o tu svou integritu.<br />
<br />
Paradoxně se můžou věci nejdřív ještě dost zhoršit, než se zlepší - léčení totiž vždycky probíhá tím, že se ty věci začnou zhmotňovat a zviditelňovat, proto tohle nebyl pro mě konec, ale spíš začátek velkých zkoušek skrze agresivní muže (ať už pasivní agresivitou, psychickým vydíráním nebo fyzickou), kdy musely popadat i ty zbylé hradby... takové hradby ale nepadají díky těm dobyvatelům, ale je potřeba je rozebrat cihličku po cihličce zevnitř a postupně i přes všechny sračky hledat cestu k životu...</div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Možná si někdo z vás všiml, že právě vztahy je téma, o kterém nepíšu. Když jsem k sobě loni v prosinci pustila právě tu klasickou psychologii, ukázalo se, že i když stojím na svých odvážných třesoucích se nožičkách a neohroženě si jdu tou svou cestou, je v mém životě mnoho projevů posttraumatického šoku a strachu, ba přímo děsu - vrátit se do běžného života - a to se týká hlavně vztahů. V podstatě jsem si ani nevšimla, že jsem se obklopila několika lidmi, kterým můžu důvěřovat a že pustit k sobě někoho dalšího je zdlouhavý proces - nicméně kvalita lidí kolem mě se stále zlepšuje, takže je asi vše v naprostém pořádku. Docela začínám chápat, že existují několikaleté programy, které pomáhají lidem s traumatizující zkušeností s integrací. Takže když se vrátím k těm zkouškám skrze vztahy s muži - moje zranění bylo tak velké, že pouhá představa, že bych potkala muže, který by mě nezraňoval, byla děsivá. Zní to paradoxně? Samozřejmě, oběti násilných činů to mívají se sebevědomím v hlavě trošku pomotané. Uvědomila jsem si, že jsem se bála okamžiku, že kdyby mě ten muž třeba pohladil nebo na mě byl jinak hodný, rozbrečela bych se a už bych ten pláč nikdy nedokázala zastavit, tolik tam toho bylo. Jako strach, že sundáte obvaz a vykrvácíte. Takže v následku jedné traumatizující zkušenosti jsem si přitahovala další a další a další a další, protože už jsem nebyla od mužů schopná přijmout "lásku" jinak než násilně. Ani jsem si nevšimla, že moje sebevědomí pro běžný život se nějak vytratilo... ale možná se muselo vytratit, aby udělalo prostor vědomí sebe sama z toho duchovního pohledu. A teď je ten čas, kdy se ty dva pohledy potkávají. A není to vůbec lehký proces, ale je to uzdravování. Takže jsem v posledních týdnech poznala dva úžasné muže, s nimiž jsem se poprvé v životě ucítila bezpečně, jejichž aura mě objala a něžně pohladila. A čím více jsem čekala nebezpečí, tím více je to nebe s péčí. A tak to vyplouvá na povrch a já v návalech brečím a na tom pláči odchází staré, duchové minulosti se rozplývají. Vědomě rozebírám tu hradbu. Je to děsivé, nikdy jsem nezažila nic děsivnějšího. A zároveň je to neskonale krásné. A já vidím, jak celá ta cesta byla do puntíku dokonalá, loučím se s osobností, která mě bezpečně dovedla až sem. Díky bohu za ní. Ale odtud už to zvládnu. A vlastně jsem si ten běh událostí předpověděla i tím posledním klipem - Bojovník (viz <a href="http://poselstviohne.blogspot.cz/2015/05/hrdinove-bez-vyhod.html" target="_blank">Hrdinové bez výhod</a>). Loučím se se svým vnitřním samurajem a dovoluju si být princeznou...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Jít svou cestou a jít bez obranných mechanismů (masek) byla vždycky ta těžší cesta, ale já vím, že máte sílu po ní jít, jako já mám sílu...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe allowfullscreen="" class="YOUTUBE-iframe-video" data-thumbnail-src="https://i.ytimg.com/vi/uDOIq21o40E/0.jpg" frameborder="0" height="266" src="https://www.youtube.com/embed/uDOIq21o40E?feature=player_embedded" width="320"></iframe></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Volný překlad textu písně Walk unafraid: <i>Byla jsem přivedena na tento svět jako malé jehňátko. Odvážné a klopýtající. Nebojácná bylo mé druhé jméno. Ale někde jsem ztratila svou cestu. Všichni, kdo chodili jako ovce, očekávali, že půjdu stejně,... rovně po cestě, kterou stanovili. Řekli - jestli chceš s námi hrát, zařaď se, tvůj rozpor to dělá těžším. Místo toho jdu neohrabaně. Neohroženě. Drž svou lásku, nebo se vrať na Zem, řekli - drž se v mezích. Ale jak bych mohla? Když jediné, co chci, je strhnout ta omezení a rozpustit tu šarádu. Nepotřebuju nikoho přesvědčovat. Budu zakopávat. Budu padat. Zvedat se a kráčet neohroženě. A jestliže ponesu pytel kamení, chci ho nést s hlavou vztyčenou. Nestarám se, jaké meze mám překročit. Podívej se mi do očí a jestli uvidíš něco povědomého, pak spolu oslavíme ten rozpor.</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<hr />
<br /></div>
<br />
<u>Autor článku:</u> Jana Mráčková, An
<br />
<br />
Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na <a href="http://poselstviohne.blogspot.cz/">http://poselstviohne.blogspot.cz</a>.<br />
<br />
<br />
<h2 class="title" style="background-color: #c9c967; color: white; font-family: 'Walter Turncoat'; font-size: 14px; margin: 0px; padding-bottom: 0.5em; position: relative;">
Rozvoj článků podpoříte finančně nebo dárkem od srdce - obojího si cením a vážím, je to dar za dar.</h2>
<ul>
<li>Fio banka, platby z ČR: 2100410460/2010</li>
<li>Fio banka, platby ze SLOVENSKA: 2100410460/8330 </li>
</ul>
<br /></div>
Jana Mráčkováhttp://www.blogger.com/profile/02063569093610159693noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-6223966243443272698.post-4356684368985823502015-05-13T12:34:00.004+02:002015-05-13T22:52:14.463+02:00Hrdinové bez výhod<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="margin-bottom: 1.3em;">
<div class="separator" style="clear: both; color: black; font-family: 'Times New Roman'; font-size: medium; line-height: normal; text-align: center;">
</div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjM6IPMYfgqp8fd6AbeJeFt9cDyvJ6pA13eenMxDRAoPdswIaHx9evFC_MLhkrm448aFZQEdPDifqZ-GzQ7JqiThyXvwPnSY9Oml8Lx2jaE_enBQIJfARZ0tGpunq3i7Zgk3uVauydVaho/s1600/IMG_0312.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjM6IPMYfgqp8fd6AbeJeFt9cDyvJ6pA13eenMxDRAoPdswIaHx9evFC_MLhkrm448aFZQEdPDifqZ-GzQ7JqiThyXvwPnSY9Oml8Lx2jaE_enBQIJfARZ0tGpunq3i7Zgk3uVauydVaho/s400/IMG_0312.JPG" width="300" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">© ANA, Santa Cruz de Tenerife 2014</td></tr>
</tbody></table>
<div style="text-align: justify;">
Takže ty včely (posledně jsem slíbila historku, jak mě poštípaly). Velmi veselá historka. Ano, zlehčuju, moje schopnost dívat se na svůj život a události v něm jako na film mi to umožňuje :). Já, mami a její přítel jsme vyrazili na procházku pošumavskými luky a háji. Cesta se stočila a v úzkém prostoru mezi houštím vedla asi tři metry od včelína, jinudy se projít nedalo. Jenže mně by nohu řezat museli, abych se vrátila, že jo (a ještě k tomu zpátky do kopce, no to vůůbeeec! :)). Varovné symboliky by se v té události dalo najít hodně, nicméně já jsem si vybrala trochu širší rámec pro svou úvahu právě proto, že je to pro mě aktuální. Jako potvrzení mi v náhodném Youtube výběru zrovna začala hrát italská písnička - Bojovník (velmi doporučuju zhlédnout klip až do konce - velké poselství - ano, život nám poskytne průvodce, abychom v sobě objevili své kvality, nicméně v jednu chvíli uzná, že jsme připraveni a že sílu a lásku máme ukotvenou v sobě. A to natolik, že na boj neodpovídáme bojem. Tomu se říká dospělost. Zasekneme-li se na pocitu osamocení, pokračujeme stále jako děti). Celý text písničky - <a href="http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/marco-mengoni/guerriero-639030">Bojovník - Marco Mengoni</a>. Možná někomu vadí slovo "bojovník", můžete si představit pod tím pojmem kvality Ochránce.</div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe width="320" height="266" class="YOUTUBE-iframe-video" data-thumbnail-src="https://i.ytimg.com/vi/fK8LrzzC4-8/0.jpg" src="https://www.youtube.com/embed/fK8LrzzC4-8?feature=player_embedded" frameborder="0" allowfullscreen></iframe></div>
<i>Pozvednu tento meč</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>Přejdu po nebi</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>Přísahám, že budu jako skála před ohněm a mrazem</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>Sám na vrcholku</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>Přichystám se na bandity</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>Přijde jich mnoho</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>A budou brázdit moře</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>Za těmito hradbami najdu radost</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>Nebo můj konec, přesto to bude sláva </i></div>
<div style="text-align: center;">
<i><br /></i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>Nikdy nebudu bojovat kvůli odměně</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>Bojuju za lásku, budu bojovat za tohle!</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Možná si vzpomínáte na historku, kdy se mé tělo obětovalo pro záchranu těhotné ženy (<a href="http://poselstviohne.blogspot.cz/2015/04/sobecky-gen-nova-diaspora-lasky.html" target="_blank">Sobecký gen a nová diaspora lásky</a>). Zdálo se to jako výjimka. Ale ukazuje se, že moje instinktivní jednání je zkrátka takové i v situacích, kdy nejde o život mých společníků, nicméně jde o jejich pohodlí. U těch včel to vypadalo asi takto: vykřikla jsem něco na způsob: "Já to otestuju." Hodila jsem si bundu přes hlavu a proběhla kolem úlů. Možná kdybych věděla, že včely útočí na černé objekty pohybující se v okolí svých úlů, třeba bych si to rozmyslela :)) Takže scéna jako z animované komedie. Jen ten rybník, do kterého bych skočila, nikde nebyl. Mezi výkřiky typu: "Nepíchej mě, ty blbko, dyť umřeš," jsem volala na druhou stranu cesty, že to asi nebyl ten nejlepší nápad, ať se radši vrátí a jdou jinudy. A tak jsem to uviděla zcela jasně - <i>ta, jež se vrhá v přední linii, aby vyzkoušela nejkratší cesty a podala o nich zprávu, zda jsou průchozí. </i>Ta symbolika se promítá do různých oblastí mého života, tenhle web je mimo jiné produktem tohoto mého rysu, haha.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Mohla bych se na to dívat z mnoha úhlů, jenže já bych to ani jinak udělat nechtěla. Občas se mi někdo v reakci na moje historky optá: "Ty si v tom libuješ, co?" No, jako prase v žitě :)) Samozřejmě, když jsem neznala svojí hodnotu a takhle bez přemýšlení jsem obětovala například zdraví svých nohou, aby jsem při pádu neodřela půjčenou motorku (stočila jsem jí tak, aby padla na mě:)), bylo to o něčem jiném - tam mi zcela chyběl pud sebezáchovy a vědomí své hodnoty ve světě, ale zdá se, že určitý způsob sebeobětování mám zkrátka ve svých genech a jednám tak, aniž bych to nějak vědomě řídila. S ujasněnými hodnotami a znalostmi sebe a svého života je pak ale menší pravděpodobnost, že se tenhle harakiri gen aktivuje v nevhodný čas pro věc, která za to nestojí!<br />
<br />
Pokud bych se na to chtěla podívat ještě z širšího hlediska, je v tom cosi z japonské tradice rituální sebevraždy seppuku - někde při cestě své duše jsem zřejmě propadla myšlence, že jsem ztratila čest (ta formulace je excelentní - "propadla myšlence") a tímto si jí navracím - a tím se znovuzrozuju do nevinnosti, ... do nových záměrů (víte - řeknu Vám tajemství - na začátku mého života nebylo tak úplně jisté, jestli budu spisovatelkou, nebo teroristou - nedivim se, že jsem měla deprese, byla jsem svým osudem odsouzená k velmi nešťastnému životu, hodně to záleželo na tom, jaký vztah ke světu se rozhodnu vytvořit, zdali půjdu cestou provokace, nebo cestou inspirace, takže díky Bohu - jsme tam, kde jsme, uff! Dobrá práce, Ančo!</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Celý život jsem něco něčemu obětovala, málokdo pochopí tuhle klasickou potřebu (opravdu niternou), která je hodně vlastní třeba znamení Ryb. Má vůbec smysl zmiňovat, že v náhodném výběru mi hraje písnička s názvem Sacrifice (=oběť, obětovat:). Nicméně pokud realizace nevychází z jádra celistvé bytosti a je za tím buď vlastní nehodnota, nebo snaha tzv. obchodovat s Bohem (<i>"Já dám tohle, svět mi dá tohle, jasný?"</i>), vede to k vyhoření, tedy uhašení vlastní jiskry = totální kolaps solar plexu - o tom by nejen Ryby taky mohly vyprávět. Pár posledních let jsem se překulila do opačné polarity - svůj aspekt sebeobětování jsem na sobě odmítala, na slovo oběť jsem byla alergická. Ano, bylo potřeba to slovo a vše, co představuje, očistit od nánosů nepravd, potřebovala jsem si v tom najít sebe a svou svobodnou volbu. Vůli k oběti. Mohlo by se říct, že oběť má k vůli hodně daleko, ale ono se jedná v podstatě o to samé! Vůle nikoliv přežívat, ale žít smysluplný život. Jen si potřebujeme pohlídat, aby to stálo za to... Obětovat současné pohodlí pro budoucí vize. Obětovat svůj čas vyššímu smyslu. Obětovat svůj prostor svým dětem. Obětovat... všichni to děláme... jenže děláme to vědomě? Nebo se podvědomě snažíme dealovat s Bohem?<br />
<br />
Je samozřejmé, že při takovém způsobu života občas utržím nějaké ty rány (a teď nejde o ty včely, ty mi to jen měly názorně ukázat), a co jsem se měla naučit (a naučila) je - že to dělám z dobré vůle a svého niterného přesvědčení a že mi tedy nikdo není nic dlužen a už vůbec mě to neospravedlňuje k nějakým nezvyklým výhodám.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Když se vrátím k příběhu o včelách - nakonec za mé uvědomění položilo život pouze 5 včel (říkám <i>pouze</i>, protože to mohlo dopadnout výrazněji), budiž k nim nebe milosrdné a země lehká. Díky, holky. Hodně mi pobavila moje první myšlenka, představte si - leze po Vás tuna včel a vy myslíte jen a jen na film Jupiter vychází a lítostivě přemýšlíte, že teda asi nemáte královskou krev, když to ty včely nerozpoznaly:))) (ve filmu se tvrdí, že včely pozitivně reagují na královskou DNA). Avšak žijeme ve světě, kde jsou včely permanentně zfetovány GMO atp., já se tak snadno svého aristokratického Anu původu nevzdám, haha. Nicméně - natekla mi noha, ale ukrutně, byla dvojnásobná. Nedalo se na ní šlápnout. Dělala jsem hrdinku (ano, i tahle formulace je přesná - "dělala jsem hrdinku"). Ale pak už to nešlo - tak jsem pár dní chodila o berli, styděla jsem se (viz můj program "nesimiluj!", o kterém jsem psala minule) a zároveň jsem toužila po útěše - takže když jsem si v jednu chvíli všimla, že se jí snažím uměle vyvolat venku, konečně jsem přestala tlačit na pilu a útěchu jsem si dala (odložila práci, stáhla si film, hodila nohu na křeslo a bylo mi bájo:).<br />
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Využila jsem své dvojnásobné nohy, abych v sobě rozpoznala jsem tenhle aspekt - typ válečného hrdiny - člověka, který rád ukazuje jizvy z bitev a vypráví svoje příběhy, na které je řádně hrdý. Dokud jsem to ignorovala, snažila jsem se přitáhnout pozornost nezdravě - buď nenápadně (abych si toho sama nevšimla a nemusela prožívat pocity studu - což samozřejmě nefungovalo) nebo zas příliš okatě (tak trochu chvástavý typ). Dneska když se mně něco stane, (a tohle někomu může připadat až zvrácené:))) - vnímám, že je v tom i určitá radost, že bude zase co vyprávět. Jako bych už v té dobrodružné chvíli slyšela vypravěče - jako by jinde jindy ve vzdálené galaxii existovala kniha mého života a její čtenáři se radovali, že přišlo nějaké vzrůšo. Když jsem před pár lety bourala na kole, vyplivala jsem na silnici zuby a první, co mě napadlo, bylo, že jsem zakrvácenýma rukama začala hledat v baťohu foťák a za syrova své zranění fotit (možná za to mohl fakt, že jsem se fakt hodně praštila do hlavy, ale já si spíš myslím, že už tehdy se projevila moje vypravěčská podstata, ale spíš jsem to zkrátka já. Jako malá jsem chtěla být válečnou zpravodajkou, to jsem netušila, že tou válečnou zónou bude můj vlastní život :)))</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
O tom, jak včely svými homeopatiky spustily v mém těle další mutaci a naznačily mi tak, že mě čeká v životě nějaký krok, nebo o tom, jak vycítily můj neprojevený vztek zase třeba někdy jindy. Nebo radši Vám to povím rovnou - zánět je zloba, která se tlačí ven, kůže je napjatá a ukazuje vnitřní napětí. Byl to můj vztek na vnější svět. A ten další krok? No, uvidíte brzy ;) A ta mutace? Moje kamarádka se mě v reakci na berli optala: "Odlehčuješ krok?" Nu, tak - odlehčuju :))<br />
<br />
Samozřejmě pro někoho, kdo po městě poletuje na koloběžce ("To nás těší, těší, těší, že nás pěší, pěší, pěší horkotěžko doženou"), byly ty dvoudenní berle ubíjející, ale připomnělo mi to, že ještě více chci pečovat o své zdraví a vitalitu :) </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Samozřejmě hrdinů je mnoho typů - a každý nějakým tím hrdinou svým způsobem je. Pro sebe. Pro druhé. Pro svět. Pro velký Účel samotný. Zkrátka hrdinové všedního dne. Hrdinou z dobré vůle, tedy bez nárokování si žoldu od života samotného. On je totiž život sám odměnou dost velkou :) Tím nechci vůbec říct, že lidé projevující svůj dar, by neměli žádat výplatu - ale to je mezi námi lidmi - učit se hodnotě a ocenění ;) Takže na závěr - To, kým jsme, jsme-li tím doopravdy - je naší volbou - jistě to světu přináší určitá pozitiva, nicméně nás to neuvolňuje z ostatních, méně příjemných, běžných pozemských činností ;) Uvědomila jsem si to ve chvíli, když jsem pocítila svůj odpor s oteklou nohou jít vytírat venkovní chodbu (zrovna na mě vyšla řada, nááááhodička). Takže tím chci říct, že jestliže něčí přirozeností je vrhat se bez přemýšlení v přední linii do rizikových situací, aby ostatní poté měli snazší cestu, pak si stále musí být vědom toho, že to byla jeho svoboda a že svět mu nic nedluží, byť utrží nějakou tu ránu v tom symbolickém boji. Hrdina zkrátka také musí uklízet chodbu, když na něj přijde řada :) Bez úlev. Toto platí i pro všechny další typy duší: pečovatelky i ochránce, myslitele i filozofky, krále i královny, rytíře i bojovnice ...<br />
<br />
Nicméně <i>jak </i>budeme vytírat - to už ale záleží na naší osobitosti a do toho bychom si neměli nechat kecat... :) Totiž - když rezonujete na úrovni pravdy, už ji sami před sebou neschováte, není kam. Nakonec si uvědomíme, že dělat ze sebe něco, čím nejsme, je děsně náročné... a proto v klidu odvětíte sousedovi, který se Vás blbě ptá, co to máte za "zajímavý" vytírací styl:<i> "To není styl, já jsem prostě jenom pohodlná."</i><br />
<br />
Tečka.</div>
</div>
<hr />
<u>Autor článku:</u> Jana Mráčková, An
<br />
<br />
Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na <a href="http://poselstviohne.blogspot.cz/">http://poselstviohne.blogspot.cz</a>.<br />
<br />
<br />
<h2 class="title" style="background-color: #c9c967; color: white; font-family: 'Walter Turncoat'; font-size: 14px; margin: 0px; padding-bottom: 0.5em; position: relative;">
Rozvoj článků podpoříte finančně nebo dárkem od srdce - obojího si cením a vážím, je to dar za dar.</h2>
<ul>
<li>Fio banka, platby z ČR: 2100410460/2010</li>
<li>Fio banka, platby ze SLOVENSKA: 2100410460/8330 </li>
</ul>
<br /></div>
Jana Mráčkováhttp://www.blogger.com/profile/02063569093610159693noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6223966243443272698.post-57397122730468753472015-05-07T18:41:00.000+02:002015-05-07T18:41:40.997+02:00Genové klíče - kolektivní fenomén jménem stres<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="background-color: white; color: #141823; font-family: helvetica, arial, 'lucida grande', sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.3199996948242px; margin-bottom: 6px;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjl3HBohAIgoLa-UPhTv-tf_s0NXVnR1IiIM2VoHdG549eJbH68kISfSBXG8xY6WCYqvNrtLCnyc7zLJvUbtMj8wvUGwYyNtUUCUbcoL7-FqVcEQcGMgJlTptFg1UwRi2VFvbRo-gqmD3o/s1600/chaos.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="105" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjl3HBohAIgoLa-UPhTv-tf_s0NXVnR1IiIM2VoHdG549eJbH68kISfSBXG8xY6WCYqvNrtLCnyc7zLJvUbtMj8wvUGwYyNtUUCUbcoL7-FqVcEQcGMgJlTptFg1UwRi2VFvbRo-gqmD3o/s400/chaos.jpg" width="400" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="line-height: 19.3199996948242px;">Markéta na svém webu publikovala genový klíč, který se dotýká nás všech - GK Klid, ve své stínové podobě projevující se jako stres. Můžete si tak udělat představu o povaze celé knihy. Malé info z pozadí - tenhle genový klíč jsem překládala 2 týdny před Vánoci, tedy v tom největším pracovním shonu a šel mi opravdu až do morku kostí.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="line-height: 19.3199996948242px;">Knížku, o které jsem nedávno psala, si můžete objednat na mém e-shopu:</span><span style="line-height: 19.3199996948242px;"> </span><a href="http://l.facebook.com/l.php?u=http%3A%2F%2Fwww.liveinspirit.cz%2Fprodukt%2Fgenove-klice%2F&h=IAQGkueuk&enc=AZOUzwiokzUzVqYP_-DyRp41yC5MP2j8Ueo--UnIiEaLSGdcVRkRg3b2w205ZN5KOl5HmRtoTBRrvddQg7cKkKRB4Z3bDrS9GYymkOplYHMiyZriwqGuPJ0hIDiwlXYM776GpF7ZtQG0RVDLAIhYYEooifl1Hv0Ib5drAmfmTLQFiUEe4Z-eEDcZOeclmZzKRoeOb7-WErTVCI_tuXodAM4y&s=1" rel="nofollow" style="color: #3b5998; cursor: pointer; line-height: 19.3199996948242px; text-decoration: none;" target="_blank">http://www.liveinspirit.cz/produkt/genove-klice/</a></div>
<br />
<h4 style="box-sizing: border-box; color: #7a7a7a; font-family: 'Lucida Sans Unicode', 'Lucida Grande', sans-serif; font-size: 20px; font-weight: 400; line-height: 25px; margin-bottom: 10px; margin-top: 10px; text-align: justify;">
O stresu</h4>
<div style="box-sizing: border-box; color: #4c4c4c; font-family: 'Lucida Sans Unicode', 'Lucida Grande', sans-serif; font-size: 13px; line-height: 17px; margin-bottom: 10px;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
Stín 52 je zodpovědný za jeden z největších fenoménů moderního světa – stres. Stres působí na mnoha úrovních, ale primárně zasahuje fyzickou rovinu, vnitřek našeho těla. Stín 52 a jeho programovací partner, stín 58 Nespokojenost, představují genetický binární vzorec, který nejvíce podkopává zdraví člověka. To platí zejména na kolektivní úrovni. Z toho důvodu potřebujeme, co se týká stresu, pochopit jednu zcela zásadní věc: stres je tlakem kolektivním, nikoli osobním; nepramení z žádné konkrétní osobní záležitosti, jedná se spíše o energetické pole vytvářené každým žijícím člověkem. To znamená, že stres také hodně souvisí s naším prostředním a s lidmi kolem nás.</div>
<div style="text-align: justify;">
Aktuální podobu prostředí utvářejí hranice lidské aury. Průměrný dosah aury člověka zaplní polovinu běžně velké místnosti, což obecně vzato znamená, že když jsme v místnosti s někým dalším, své aury navzájem sdílíme. Čím více lidí se nachází ve stejné oblasti, tím více se rozrůstá společné aurické tělo. V hustě osídlených oblastech, jako jsou města a velkoměsta, je prakticky nemožné uniknout kolektivní auře ostatních, dokonce ani vlastní domov neposkytuje útočiště. Ve venkovských částech světa je tlak místní aury mnohem menší, díky tomu je tam hladina stresu nižší. Avšak vzhledem k obrovské populaci, která v současné době na planetě žije, je už prakticky nemožné vyhnout se rozlehlému energetickému poli, které spolu lidstvo sdílí. Miliardy aur se vzájemně prolínají a vytvářejí ohromný plášť, který obaluje celý svět. Tenhle obal či slupka zabraňuje lidem vnímat a prožívat opravdovou jednotu veškerého vědomí. Ve východních náboženstvích se tento jev nazývá májá – velká iluze.</div>
<div style="text-align: justify;">
Lidská DNA je fascinující materie. Chemické kódy, které obsahuje, jsou – přestože od narození uzamčené – vysoce citlivé na vibrující energetická pole. Genetici nazývají genetickou strukturu jednotlivce genotypem* a projevy tohoto souboru genů pak fenotypem**. Takže frekvenční úroveň energie, která prochází genotypem, do jisté míry determinuje projevy fenotypu. To znamená, že naše prostředí nás výrazně ovlivňuje v tom, jak se cítíme, jak se chováme, a co je nejdůležitější – kdo si myslíme, že jsme. Na té nejjemnější úrovni tvoří naše prostředí subatomární svět vibrací. O podobě tohoto prostředí totiž rozhodují frekvence, na které jsme naladěni, a to bez ohledu na to, kde se právě nacházíme. V případě stínu 52 stojí za zformováním kolektivního či rozšířeného fenotypu lidstva strach; ten vytváří prostředí, které vystavuje fyzický organismus obrovskému stresu.</div>
<div style="text-align: justify;">
Jediným způsobem, jak uniknout kolektivnímu poli, které nás programuje, je povznést se nad ně energeticky; a to není vůbec snadná práce. Musíme nějakým způsobem zvýšit frekvenci energie procházející naším genotypem. Když k tomuto dojde, fenotyp – způsob, jakým prožíváme a vyjadřujeme svou povahu – se taktéž změní. Většina lidí se nad toto energetické pole povznese pouze na krátká období a pak do něj klesne zase zpátky. Je nesmírnou vzácností, aby někdo vystoupil nad pole stresu trvale. Tajemství spočívá ve změně vnitřního prostředí – změně našich pocitů a myšlenek; tím totiž měníme to, co vidíme a slyšíme. Pokud slyšíme pouze hluk a vidíme jedině chaos, pak tato skutečnost určí naše prožívání. Avšak jestliže se ukotvíme na vyšší frekvenci, můžeme tentýž život prožívat, jako bychom pobývali v úplně jiném světě.</div>
<div style="text-align: justify;">
Stres je stavem fyzického tlaku vyvolaného poklesem naší frekvence. Jedním z jeho zásadních projevů je neschopnost uniknout psychické úzkosti. Pak dochází k tomu, že rozhodováním pověříme mysl v naději, že takto odstraníme napětí. To ovšem téměř vždy končí katastrofou, neboť fakticky je činnost mysli právě projevem stresu. Dochází ke klasické biologické zpětné vazbě, která posiluje přesně ten stav, před kterým utíkáme. Stín 52 je silně propojen s funkcí nadledvinkových žláz a s typicky lidským reflexem – útok nebo útěk. (Činnost endokrinního systému bezprostředně souvisí s frekvencí procházející naším genotypem, a jak ještě uvidíme, až se dostaneme k siddhi 52, lidská soustava žláz není omezena jen na produkování takových hormonů, jako je adrenalin, který souvisí s bojem o přežití a strachem.)</div>
<div style="text-align: justify;">
Jeden z klíčů potřebných k pochopení stínu 52 můžeme nalézt v názvu daru 52 – Zdrženlivosti. Nízkofrekvenční vyjádření stínu 52 pochází z neschopnosti zdržet se reakcí na strach. Občas může být strach, který pohání tento genový klíč, usazen tak hluboko v podvědomí, že o něm vůbec nemáme ponětí. Přesto však tento strach prostupuje naše životní prostředí a naše odezva na něj vyvolává jednu ze dvou reakcí – buďto zamrznutí, nebo útěk. Vzhledem ke značnému chemickému propojení s nadledvinkami je tento stín zodpovědný za fyzickou aktivitu, či naopak za její nedostatek – to jsou dva způsoby, kterými lidé reagují na stres. Pokud jde o stín 52, existují dva typy lidí: ti, kteří v klidu neposedí, a ti, kteří se ani nepohnou. V dnešní době máme tendenci považovat stres za chaotickou, horečnatou energii dynamického rázu, ale kromě toho má stres i svou potlačenou podobu.</div>
<div style="text-align: justify;">
Přirozený rytmus života respektuje střídání cyklů; život ví, kdy se má pracovat a kdy odpočívat. Ale kolektivní tlak stínu 52 zbavuje člověka důvěry v koloběh života a stínové frekvence genového klíče 52 zesilují vždy jednu z krajností. Projevy toho můžeme v současném světě vidět zcela zřetelně. Západ tíhne k extrému nepřetržité aktivity, růstu a zdokonalování, za nimiž stojí jen minimální společný cíl, případně vůbec žádný. Východ v duchu svých tradic kráčí opačným směrem, mimo aktivitu a pokrok, směrem k náboženským a duchovním sférám. Ačkoli se dnes role obracejí a Východ začíná být více podobný Západu a naopak, základní fenotyp lidstva zůstává založen na strachu a nadále se manifestují obě polarity tohoto stínu. Dokud lidé neprocítí svou jednotu s celým stvořením, budou dál vytvářet tento podprahový stres – fyzické zhmotnění našeho nejhlubšího a nejskrytějšího strachu.</div>
<br />
<div style="background-color: white; color: #141823; display: inline; font-family: helvetica, arial, 'lucida grande', sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.3199996948242px; margin-top: 6px;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="line-height: 19.3199996948242px;">Pokračování: </span><a href="http://www.genoveklice.cz/?p=634" style="line-height: 19.3199996948242px;" target="_blank">Genové klíče - Kolektivní fenomén jménem stres</a></div>
<br />
<hr />
<u>Autor článku:</u> Jana Mráčková, An
<br />
<br />
Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na <a href="http://poselstviohne.blogspot.cz/">http://poselstviohne.blogspot.cz</a>.<br />
<br />
<br />
<h2 class="title" style="background-color: #c9c967; color: white; font-family: 'Walter Turncoat'; font-size: 14px; margin: 0px; padding-bottom: 0.5em; position: relative;">
Rozvoj článků podpoříte finančně nebo dárkem od srdce - obojího si cením a vážím, je to dar za dar.</h2>
<ul>
<li>Fio banka, platby z ČR: 2100410460/2010</li>
<li>Fio banka, platby ze SLOVENSKA: 2100410460/8330 </li>
</ul>
<br /></div>
Jana Mráčkováhttp://www.blogger.com/profile/02063569093610159693noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6223966243443272698.post-44085358107280476972015-05-07T13:55:00.001+02:002015-05-07T13:55:37.373+02:00Poh-hádky aneb Rovnováha vnitřního trenéra a utěšitelky<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhaOTqDnpA9d-0r2gVpps-TVn14YBYDkJ6GJZnx-FCHqgwbRwgw-Ny0WwDVIXZ8x8YABCv-L8mtaDuZAQaT2etv05PQVAaABYqvYKMFZTNJ0AhPKfWFDs8LxUfDb3EUcftMCA8UVPJ3FgM/s1600/shutterstock_226903828.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhaOTqDnpA9d-0r2gVpps-TVn14YBYDkJ6GJZnx-FCHqgwbRwgw-Ny0WwDVIXZ8x8YABCv-L8mtaDuZAQaT2etv05PQVAaABYqvYKMFZTNJ0AhPKfWFDs8LxUfDb3EUcftMCA8UVPJ3FgM/s320/shutterstock_226903828.jpg" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Předevčírem jsem napsala na <a href="http://www.liveinspirit.cz/co-visi-ve-vzduchu-5-5-je-to-pravda-pravdouci/" target="_blank">Liveinspirit </a>o tom, že někdy musíme postavit hrad z písku, abychom se přiblížili své osobní niterné před-stavě o životě a dali tak pravdivější základ našemu žití. A tak si v životě projdeme iluzorními vztahy, iluzorními domovy, doprovází nás iluzorní přátelé na iluzorní cestě k naplnění našich iluzorních tužeb. To je věta, na jejímž základě by přecitlivělá povaha klidně mohla spáchat sebevraždu. Nedivila bych se, vždyť to zní děsivě? Vždyť vše se zdá tak skutečně. A jako skutečné to prožíváme. Když se nám domeček z karet zhroutí, připomene se nám jedna z nejhlubších lidských bolestí - pocit bezmoci. Avšak nepředbíhejme. Každá pohádka má dobrý konec. I když nechápu, co mají pohádky společného s hádkami...? Zřejmě se pohádkou stává až ten příběh, který si projde ohněm nějakého roz-sporu, po hádce se nebe vyčistí, dusno je minulostí a zase vysvitne slunce. Známe. Známe to všichni. Z přírody. I ze života. Možná bychom ve slově pohádka našli i symbol hada, malého hádka - pokušitele. Někoho, kdo nás svádí z cesty, nabízí zkratky a připravuje pády... Když neodoláme, rázem se z našeho života stává špatný žánr. Když vše zvládneme a zachováme si svou tvář, ocitáme se v po-hádce. Stavíme čím dál stabilnější "hrady" (vztahy, domovy, povolání...) s čím dál více ukotveným vědomím, že když přijde bouře a vezme nám to, je to v pořádku, přijímáme bezmoc vůči proudu života jako přirozenou součást našeho lidského nastavení.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Někdy napíšu celé odstavce a pak je zase celé smažu a pak teprve může vzniknout to podstatné. Někdy než je mi dán nějaký vhled, potýkám se se zmatkem. Poslední dny jsem mazala hodně - a nejen článků, ale i před-stav :)) Věnovala jsem čas tolika činnostem, jejichž výsledek nakonec skončil nevyužit, že se zdá, že jsem několik dní nedělala vůbec nic. Žádný výsledek. A já jsem totálně unavená :)) A nestojí za mnou ani trocha toho hmatatelna, o které bych se mohla opřít. Docela mi to připomíná mé dětství a stav na konci každého tenisového tréninku - můj trenér mi tehdy velmi rád v rychlých intervalech nahrával tak, abych musela lítat po hřišti ze strany na stranu, až se mi nakonec nohy zapletly a vždycky jsem skončila rozmáznutá a nasraná "proč mi to sakra dělá?". </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Jenže to je úloha trenéra. Povzbuzovat. Posouvat limity. Provázet nás prohrou, seznamovat nás s výhrou. Učit o fair play. A život je vlastně takový trenér. Mám to štěstí, že jsem nejen ve sportu vždycky vystřelila ze země, oprášila tepláky (no jooo, zlatý devadesátý léta) a pustila se do hry (nebo života) s ještě větší vervou. A tenhle přístup si nesu s sebou celý život. <i>Nasereš mi? Já ti ukážu!</i> :)) Samozřejmě tato nepřemožitelnost byla často testována, jenže já to jako testy neviděla, mně to přišlo normální. Až když jsem své historky někomu občas vyprávěla, ukázalo se, že to zas až tak normální není. Někdo by mohl říct, že právě ten tvrdohlavý přístup mi ty zkušenosti přinášel. Zřejmě ano. Ale taková jsem. Radši zkusím pět pádů, než abych vyčkávala na návod. Hodně se tím učím. Učím se samozřejmě i vnášet do toho novou rovnováhu, už vím, že čtyři pády a chvilka vyčkávání je taky ok. Ale nemám v naturelu sedět na zadku příliš dlouho, možná si pofňukám, užiju si trochu té pozornosti a péče, nicméně čeho je dost, toho je příliš, takže se zase běžím učit něco dalšího. Mohla bych to považovat za špatný program a dřív špatně opravdu fungoval, ale dnes - dnes je to výborný nástroj a prostředek k dosahování cílů, i když s ním nakládám opatrněji než kdy dřív. Jsem sama sobě dobrým trenérem. Znám svou hranici a rozpínám jí, někdy jemněji, někdy urputněji, ale protože jsem v sobě aktivovala i vnitřní matku (učím se schopnosti dodat si potřebné dávky útěchy, když je potřeba), vím, že tu tětivu vědomě nikdy nerupnu tak, že bych se po pádu už nezvedla. Učím se poznávat, co stojí za risk a co ne. Jestli má život pro mě připravené něco nevědomého (iluzi), vědět nemohu, ale už mě neochromuje strach z neznámého. Už vím, že ... po-hádky. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Většinou vnímám, kam směřuju, a jsem si svými činnostmi jistá, protože vychází z mého nitra a tomu jemnému hlasu už umím naslouchat. Samozřejmě i já se umím zaseknout a běžet hlavou proti zdi. Někdy se zkrátka od nás chce odhodlání nenechat se zastavit překážkami a někdy se máme zastavit. To poznáme většinou až na konci procesu, co po nás ten život chtěl. Docela často po nás chce právě opak toho, na co jsme zvyklí. Jsme-li tedy procvičeni v překonávání překážek, mohli bychom si zkusit na chvíli sednout, vnímat život a počkat, až překážka vyhnije. Na druhou stranu vyhýbáme-li se celý život střetům, je jasné, že překážky nás chtějí aktivizovat. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
V každém případě se vždycky jedná o narušení naší komfortní zóny. <span style="text-align: left;">Integrita vzniká, jsme-li ochotni v malém množství přijmout i tu část celku, která pro nás není úplně jádrová (citlivý člověk potřebuje občas umět použít trochu ostré lokte, člověk s uměním rozvahy jednou za čas potřebuje bez přemýšlení konat, vizionář se musí někdy zabývat i tak pozemskými věcmi, jako jsou daně atp. - to z nich nedělá nic, co by nebyli, nicméně to rozšiřuje jejich rozsah, čímž se stávají stabilnějšími pro svůj osobní příběh). </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Pokud člověk nemá u-jasně-né priority, když přijde období tápání (ať už jej způsobí nějaký spouštěč, nebo je zkrátka doba vhodná pro ujasnění si priorit), může ho to smést, jako když bouře smete loď na moři. Mě to vždycky smetlo, život mi pak v tom období přišel beze smyslu, úzkost mně rozebrala na kostičky a zkrátka - všechno se zdálo jako konec světa. O to víc se to prodlužovalo, čím silněji jsem se tomu vnitřně bránila...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Ne vždy jsem totiž uměla sama sebe utěšit. Vyžadovala jsem od sebe supermanské výkony a čím víc jsem byla zničená (ať už uvnitř nebo na těle), tím víc mi kdosi v mé hlavě říkal - <i>nesimuluj, vstávej, nebuď slaboch, dělej něco!</i> O víkendu mě poštípaly včely, o čemž se rozepíšu v dalším příspěvku, ale díky tomu se mi vybavila vzpomínka na mé dětství - dostali jsme tetanovku, moje tělo na ní zareagovalo bolestivě, téměř jsem nemohla chodit, ale protože všechny děti byly v pohodě, máma mi tehdy řekla, ať nesimuluju a jdu běhat ven. Tak jsem běhala, i když jsem se cítila ukřivděná (to je moje téma:) Samozřejmě to celé nateklo a druhý den doktorka řekla, že se to občas stává a že mám být v klidu ("hlavně ať neběhá"). Jenže program už byl aktivován. Takže mi trvalo opravdu dlouho, než jsem zjistila (a dovolila si), že když mě něco opravdu - jakože opravdu - bolí, můžu třeba i ležet v posteli :)) Pořád je ale pro mě velmi těžké rozpoznat, kdy už mohu něco definovat jako "příliš", přičemž jsem si naprosto vědomá, že běžný člověk by se už dávno svíjel ve smrtelných křečích. Zkrátka jsem si vědomá své role ve svém osobním příběhu a hraju jí dobře :)</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Jenže život nás nechce přidusit, on se zkrátka ptá - <i>co chceš? Musím vědět, co chceš, abych ti pomohl najít cestu...</i>a tak se ve všech možných obdobách setkáváme s tím, co nechceme, a tříbíme si vlastní představu o životě, který chceme. A na cestě za touto osobní vizí nám pomáhají Trenér a Utěšitelka - někdy potřebujeme povzbudit, jindy uchlácholit... a hlavně ty potřeby nezaměňovat :)</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<hr />
<u>Autor článku:</u> Jana Mráčková, An
<br />
<br />
Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na <a href="http://poselstviohne.blogspot.cz/">http://poselstviohne.blogspot.cz</a>.<br />
<br />
<br />
<h2 class="title" style="background-color: #c9c967; color: white; font-family: 'Walter Turncoat'; font-size: 14px; margin: 0px; padding-bottom: 0.5em; position: relative;">
Rozvoj článků podpoříte finančně nebo dárkem od srdce - obojího si cením a vážím, je to dar za dar.</h2>
<ul>
<li>Fio banka, platby z ČR: 2100410460/2010</li>
<li>Fio banka, platby ze SLOVENSKA: 2100410460/8330 </li>
</ul>
<br /></div>
Jana Mráčkováhttp://www.blogger.com/profile/02063569093610159693noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6223966243443272698.post-88942948904943271252015-04-26T15:45:00.004+02:002015-04-27T13:29:02.691+02:00Sobecký gen a nová diaspora lásky aneb Mámo, zůstaň prosím v bezpečí...<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjniDgal7Eycys9q-DNWl9zGGgOVqni-G2BWYfZ5IAhYZp9jRjs3t67NO_V-HXfXiKAZtQL4CUgHKPvOzIo0d7UeCPRVKfFTNtsuwXQ0xRciPJbSPKGNfATDi1RCPesdVfgkanpQzf7-dQ/s1600/%C2%A9+Warren+Goldswain_shutterstock_233522635.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjniDgal7Eycys9q-DNWl9zGGgOVqni-G2BWYfZ5IAhYZp9jRjs3t67NO_V-HXfXiKAZtQL4CUgHKPvOzIo0d7UeCPRVKfFTNtsuwXQ0xRciPJbSPKGNfATDi1RCPesdVfgkanpQzf7-dQ/s1600/%C2%A9+Warren+Goldswain_shutterstock_233522635.jpg" height="213" width="320" /></a></div>
Moc ráda bych vyjádřila vděčnost všem dárcům, díky nimž tyto stránky existují. Váš zájem projevený oceněním mě skvěle motivuje k dalšímu psaní. Tyhle dny odevzdávám práci, která mě poslední měsíce časově (i jinak) hodně vyčerpávala, budu se teď zas moci více věnovat psaní - jak knihy (na což se mooooc těším, protože tam zakomponuji nové poznání), tak hlubším článkům zde na Poselství nebo aktuálním tématům na <a href="http://www.liveinspirit.cz/" target="_blank">Liveinspirit</a>, kterými se snažím poznané informace ukotvit do každodenního života.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Chtěla jsem dnes napsat něco o tom, jak je rozmanitost druhů nutná k přežití (eko)systémů, a že v přeneseném významu tedy vůbec není nutné, aby jeden člověk plival na odlišnost člověka druhého, ale vnutilo se mi tam téma jiné, pro mě velmi podprahové, takže ten tam bylo moje soustředění na vybrané téma. Tím silným tématem pro mě je strach o matku. Strach o ženu. Strach o jin. Strach o Zemi. Strach o duši, tedy o konceptuální femininní vyjádření bezrozměrného ducha/vědomí. Je to téměř přesně na den, kdy jsem si uvědomila, že za mým dřívějším vztekem se skrývá neuvěřitelný děs, že moje *máma* umře - ať už šlo o zlobu na lidstvo, které ničí Zemi; ignorantství lidí kolem vůči duši; nebo hádky s mojí mámou, že nežije tak, aby si udržovala zdraví. Loni přesně v tuhle dobu jsem se svou mámu téměř panicky snažila varovat před opakováním některých jejích vzorců, o pár dní později mi poslala z Maroka smsku: <i>"Měla jsi pravdu. Sedím sama v poušti jako sedlák u Chlumce. Najdi mi letenku zpátky."</i> A dva dny se neozvala. Tehdy jsem pod svým vztekem odhalila jádro svého strachu. Dnes jsem otevřela web a vyskočila na mě zpráva o dalším mohutném zemětřesení v Nepálu, které zasáhlo také severní Indii, kde je moje máma právě teď - kdesi na úpatí Himalájí. Nemáme o ní žádné zprávy. Takže znovu - zpráva spouštící strach... a čekání. Emoční reagování. Reakce = chemické procesy v těle. Tedy evoluce skrze šokovou terapii, Fénix, pálí mě celé tělo, pří-pouštím si to... a venku křičí malá holčička: "Budíčeeek." Moje geny jsou v země-třesení, jsem v neoddělení... Věřím, že až proces skončí, máma mi napíše něco o úchvatných zážitcích... jakoby se nechumelilo, pardon nezemětřesilo...<br />
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Ať mám vědomí jakékoliv, strach se ukrývá především v našich buňkách jako genetická informace. Sevření, třes svalstva, hukot v hlavě, pálící oči z přetlaku, který se chce v podobě slz (slaná voda) dostat ven z těla a vibraci strachu uvolnit, ... už když máma letos odletěla, aktivovaly se mi vzpomínky obdobných momentů strachu, nečekaně jsem se ten večer rozbrečela. Bezdůvodně. Dalo by se říct. Ale já už vím, které karty mám ve hře. Vím to, protože když jedna moje kamarádka byla těhotná, její přítel se opil a začal dělat lehkovážné blbinky... a najednou cvak, ... a já ležím na zemi s naraženými zády pod třemi chlapy velikosti hory. A cože se odehrálo během třech sekund před tím? Můj instinkt těla odpojil moje vědomí, aby mohlo zareagovat neuvěřitelně rychle. Měla jsem záblesk toho, co se stane. A tělo začalo jednat. Z kvantové superpozice. Už jsem byla na konci negativního výsledku, vrátila jsem se a změnila osudovou linii. O životě a smrti rozhodují milisekundy, milimetry... rozhodujeme se životem opravdu pro život? Nebo jsme do něj nevědomě vtaženi a čekáme na smrt. Tam je ten rozdíl. Mezi životem a přežitím. Život vede k expanzi, k rozkvětu. Přežití je plné strachu a vede jen ke smrti.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe allowfullscreen="" class="YOUTUBE-iframe-video" data-thumbnail-src="https://i.ytimg.com/vi/3mP9nOtu3IU/0.jpg" frameborder="0" height="266" src="https://www.youtube.com/embed/3mP9nOtu3IU?feature=player_embedded" width="320"></iframe></div>
Okamžitě jsem se ocitla mezi padajícím mužem (a dalšími dvěma padajícími muži, kteří se neúspěšně pokusili zachytit toho prvního) a těhotnou ženou, na jejíž břicho padali. Jednou rukou jsem strhla ohrožení směrem na sebe a druhou rukou jsem využila tlak váhy padajících mužů, abych svou kamarádku odsunula po lavici pryč od ohrožení. Nikdy jsem si neuvědomila, že mám v těle takovou sílu. Pro všechny zúčastněné to byly tři nedůležité sekundy ("Všechno je v pohoděěěě."), pro mě celá věčnost. Čas se zpomalil a rozdělil na jednotlivé sekvence (viz <a href="http://www.liveinspirit.cz/27-4-co-visi-ve-vzduchu-tektonicky-prulom-aneb-o-povaze-casu/" target="_blank">O povaze času - Liveinspirit</a>), v nichž jsem si později mohla listovat jako v kartotéce. Najednou jsem se ocitla v děloze z tím dítětem a sledovala, jak se do něj zapisují genetické informace: "Můj otec ohrožuje mou matku." Ve stejný okamžik jsem byla i já plodem a z mého těla se tato informace velkým žárem vypalovala (doslova odpařovala) a z ní povstávala nová informace: "Jsme chráněni." (procesem odpařování prochází i <a href="http://poselstviohne.blogspot.cz/2015/03/potlaceni-zmeny-nebo-vedome-rozhodnuti.html" target="_blank">vážka, o které jsem psala nedávno</a>).</div>
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjqvC0tGNRtzUJyq-rSzonfBzpZI3LR8yG-PMKRJs5x7lw_Tpn_n4bs4e6fShYHlYmQZzvh6ZWBVwFSBpsmIm88F4CCmbXA25pXfuacprPgFyXEJaA4kQth0sdg4vxozu4CP0v0gR9pCL0/s1600/computer-art-338124_1920.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjqvC0tGNRtzUJyq-rSzonfBzpZI3LR8yG-PMKRJs5x7lw_Tpn_n4bs4e6fShYHlYmQZzvh6ZWBVwFSBpsmIm88F4CCmbXA25pXfuacprPgFyXEJaA4kQth0sdg4vxozu4CP0v0gR9pCL0/s1600/computer-art-338124_1920.jpg" height="266" width="400" /></a></div>
Paradoxně strach o matku jako zdroj života vede k její záchraně. <a href="http://www.liveinspirit.cz/produkt/genove-klice/" target="_blank">Genové klíče </a>říkají: "Tzv. sobecký gen byl po celá staletí nezbytný pro naše přežití, dokud jsme nevybudovali byť nedokonalou, tak stále vcelku funkční společnost." Nicméně lidská genetika si počíná být vědoma, že stávající cestou expanze bez ukotvování vývoje tahle prázdná bublina může velmi brzy prasknout. Je třeba smýšlet v širším rámci, tedy v duchu celého druhu a jeho prostředí. Ti, kteří tuto změnu odmítnou, budou eliminováni, nijak drasticky, jejich genetická linie zkrátka vyhyne. To je důvod, proč je tolik mužů i žen neplodných, rodové linie došly do slepých uliček - většina z nich je touto cestou zavedena k alter-nativnímu poznání, které změní jejich genetiku, a tím je jim dáno mít potomka.<br />
<br />
Jako lidstvu nám chybí poučení z minulosti, které bychom mohli integrovat do svého rozhodování, a zároveň se vzpíráme zákonům přírody - zejména zákonu příčiny a následku, který se může stát naším posledním soudem v případě, že budeme přemýšlet pouze v rámci sebe a časového rámce svého života. Další generace se budou muset vyrovnat s následky našich bezohledných činů, možná tak získají pochopení a dojde k evolučnímu skoku lidstva. Jinak zasáhne sama příroda - pokud se nějaký druh přemnoží, vždy dojde na Zemi k mechanismu vyrovnání ekosystému.<br />
<br />
Pokud vývoj neprobíhá fraktálně - neopírá se o základy předchozího vývoje, ale jen dál a dál znásilňuje sebe sama a zdroje, pak nevytváří prosperitu života a dříve či později se sám do sebe zhroutí. Proč do sebe? Aby nepoškodil fungující prvky celku. Jako když stavitelé pečlivě udělají výpočty a odstřelí budovu tak, aby nepoškodila její okolí. To není výhrůžka, ale varování. Vše se komplikuje tím, že nemáme přístup k vzpomínkám vlastního druhu. Jak jsme o ně přišli, není důležité. V počátku této novodobé civilizace byl strach a manipulace (od události zvané "velká potopa" do dnešní doby). Myslím, že to bylo ve filmu 2012, kde lidstvo bylo postaveno před základní otázku - <i>Budeme riskovat vyhynutí celého druhu nebo v rámci záchrany několika elitních jedinců obětujeme zbytek přeživších?</i> To je smyčka, do které se dostává každá civilizace. Domnívám se, že každou novou civilizaci vytvářelo vždy několik privilegovaných, kteří zneužívali skutečnost, že díky své rodové moci měli přístup k realitám, které jim umožnili přežití - z tohoto genetického materiálu vzrůstáme a do tohoto genetického materiálu zasazujeme tzv. diasporu lásky, semena jediného národa plného rozmanitosti, který žije rozptýlen v prostředí jiného druhu, ale je si vědom sjednocení. Ať už to nazveme kristovské vědomí, nebo jinak. Jde zkrátka o překonání iluze formy (resp. uvědomění si, že forma existuje, ale je řízená vědomím, čím více si to forma připouští, tím více je plněna vědomím, tím více se osvobozuje od sebeidentifikace).<br />
<br />
Jde tu tedy o vybudování si schopnosti překonat sobecký gen a postavit kolektivní ctnost nad vlastní strach ze smrti. Díky své schopnosti prožívat velmi silné vize jsem si toto rozhodnutí prožila, nicméně jsem si s sebou nesla otisk velké zlosti k této elitě, jíž jsem mohla být součástí, ale odmítla jsem, neboť jsem nechtěla být součástí utváření nově vznikající civilizace s jasným záměrem utváření moci a manipulace. Takový příběh už mě přestal zkrátka bavit. Jenže tím jsem se překlopila z pozice tyrana do mentality oběti, abych pochopila, že o nic jiného než o příběhy nejde. Člověk za člověkem, civilizace za civilizací, Země za Zemí, eon za eonem...<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhke8b5RszHTNecxn_tUoD4MXnZEMp-FJb7wI2EkETR4zwS9gyFy-FlaBJzpJmyGED91MJ8jZQr3_9uurrZt0GTAp7v65QadwYNnQo9cgPIGJS05BCmVOQ-YIHvcEItNgP1EwikCXBxvZg/s1600/fractal-18817_640.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhke8b5RszHTNecxn_tUoD4MXnZEMp-FJb7wI2EkETR4zwS9gyFy-FlaBJzpJmyGED91MJ8jZQr3_9uurrZt0GTAp7v65QadwYNnQo9cgPIGJS05BCmVOQ-YIHvcEItNgP1EwikCXBxvZg/s1600/fractal-18817_640.jpg" height="300" width="400" /></a></div>
Vím, že vím. A vím, že mé vědění je hra. Mé vědomí utváří podobu mého vědění, moje vědění se identifikuje a moje vědomí se baví. A zároveň kde není já, nemůže být ani ztotožnění. Jsme drátěné plůtky v oceánu snažící se vytvořit prostor pro sebepojetí, vědomí se námi prolévá a my se snažíme s ním identifikovat a zachytit integrovaný celek jedinečné osobnosti. Je to zábavné, o to více - jsme-li si tohoto paradoxu vědomi a hrajeme si se svou vlastní formou a tím, co ji zrovna naplňuje. Karmu si nenese ono ztotožnění se s formou, nýbrž sama forma - která fraktálovitě vychází z toho, co už bylo, a utváří příběh opírající se o stejné archetypy. Jakmile je toto rozpoznáno, rodí se archetyp nový. Osvobození od formy, přerod ve formu novou.<br />
<br />
To může být pro někoho nepřijatelné. Ta nejednoznačnost. Tvrzení, které vyvrátí vzápětí samo sebe. Děsivé. Pro mysl, která se snaží zmatek interpretovat a brání představivosti, aby si hrála. A já říkám - dobře - vyděste svou mysl tak, že se pod nátlakem logického paradoxu zhroutí sama do sebe, aniž by poškodila integritu celku (Já jsem a zároveň mám vědomí, že je to iluze). A to je konečně pořádná sranda, protože je tu jistota, že některé otázky ještě dlouho nebudou zodpovězeny, protože otázky se teprve rodí...<br />
<br />
Nejdřív jsem nechápala, jak spolu témata matky (nositelky života) a genu sobeckosti souvisí, ale pak to vyplulo na povrch. Delfíni jako vyšší druh operují na úrovni kolektivní mysli, je-li mládě delfína ohroženo, starší jedinec se pro něj obětuje, aby byl zachován genetický vývoj... je to bytí jednoho organismu, namísto abychom žili na úkor budoucích generací. To znamená, že instinktivně už na této úrovni můžeme operovat i my lidé... děje se to, přecházíme do vyšší oktávy bytí, postupně, jeden po druhém... ani o tom nevíme. Nedovedeme si ani představit, jak podoba našeho života, našich proměn, na nichž všichni s velkým odhodláním pracujeme, ovlivňuje podobu budoucího života našich dětí a jejich dětí... Dnes jsem mohla vidět, kolik stresu a strachu bylo uloženého v mém těle. Máma se ještě neozvala, ale všechno naznačuje, že je jen bez signálu.<br />
---<br />
Aktualizace 27. 4. Maminku mam v pořádku :)</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<hr />
<u>Autor článku:</u> Jana Mráčková, An
<br />
<br />
Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na <a href="http://poselstviohne.blogspot.cz/">http://poselstviohne.blogspot.cz</a>.<br />
<br />
<br />
<h2 class="title" style="background-color: #c9c967; color: white; font-family: 'Walter Turncoat'; font-size: 14px; margin: 0px; padding-bottom: 0.5em; position: relative;">
Rozvoj článků podpoříte finančně nebo dárkem od srdce - obojího si cením a vážím, je to dar za dar.</h2>
<ul>
<li>Fio banka, platby z ČR: 2100410460/2010</li>
<li>Fio banka, platby ze SLOVENSKA: 2100410460/8330 </li>
</ul>
<br /></div>
Jana Mráčkováhttp://www.blogger.com/profile/02063569093610159693noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6223966243443272698.post-51329183486841224142015-04-23T10:47:00.002+02:002015-05-01T10:49:09.546+02:00Dynamické ženství aneb generace solar women<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgJ1GKSkb7W8uoIUz-3Sp94y2e5KcUDENO-D0sdlG1yKx51Bgb89mAXsoBnyHlZLim6VWji_uil05-_sCayVv8xYECpKV27-r5tsdCiObEqn8HYIZGEphj0U5JEaHGnXc7kTbQLqZtnI4s/s1600/IMG_0076.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgJ1GKSkb7W8uoIUz-3Sp94y2e5KcUDENO-D0sdlG1yKx51Bgb89mAXsoBnyHlZLim6VWji_uil05-_sCayVv8xYECpKV27-r5tsdCiObEqn8HYIZGEphj0U5JEaHGnXc7kTbQLqZtnI4s/s1600/IMG_0076.JPG" height="300" width="400" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Říká se jim různě - jangové ženy, solar women, ženy z Marsu... Jedno mají společné - nezapadají do starého rámce vztahů a energetických principů. Mají svou vizi života a za ní si jdou. Aby jí dosáhly, dostaly do vínku úžasný dar - zaměření, vůli a touhu po úspěchu. Viní se za to, že jejich prioritou není rodina a péče o druhé v tom klasickém slova smyslu. Ony se narodily, aby změnily svět trochu jiným způsobem. Aby do toho maskulinního světa pronikly - mají ve své energii silnou aktivní složku, díky níž dokážou tvarovat svou realitu - a aby jej transformovaly - jejich základ je samozřejmě ženský. Ano, jsme tvrďačky, ale něžné písničky nám vhání slzy do očí. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Nemohu říct, jak to mají jiné ženy, ale mohu trošku popsat, čím jsem si za svůj život prošla já. Dlouho mi trvalo, než jsem si uvědomila, že tuhle netradiční kombinaci totálně miluju - a vlastně - jsem poslední dobou často překvapená, když po mě někdo vyžaduje něco jiného:)) Potkala jsem několik úžasných knih, takové bible dynamického ženství - Cyklická žena (Miranda Gray), Unplugging the Patriarchy (Lucia René), Oblékám svou duši (Táňa Havlíčková) a úryvky z knihy Solar woman, kterou mi zatím nebylo dáno vypátrat a pořídit si (až přijde čas:)) Teď čtu knihu <a href="http://www.megaknihy.cz/sebezdokonalovani/183839-kdyz-se-zeny-z-marsu-zamiluji.html" target="_blank">Když se ženy z Marsu zamilují</a>, jsem na začátku, ale už první stránky jsou lékem na mojí zmatenou duši. Ne, ta knížka nemá opravdu nic společného se známými bestsellery o ženách z Venuše a mužích z Marsu. Její autorka Paulette Sherman Kouffman se snaží ženám jako já ukázat, že jejich základní jangové nastavení je v pořádku. Uklidňuje jangové ženy, že mužů, kteří vyžadují jinové ženy je sice většina, ale přináší svými příběhy důkazy, že existují hrdinové, kteří dokáží ocenit ženu, která ve svém životě chce mít vyrovnaně jak práci, tak rodinu. Ale o vztazích zatím psát nebudu. Vím, jak bych to chtěla teoreticky, až to bude prakticky, tak vám k tomu zřejmě i něco napíši :)</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
V prvé řadě chci říct, že miluju ženy jinové, bez nich by svět okamžitě zkolaboval, mají vskutku obtížnou roli. Stejně jako my. Samozřejmě docela dostkrát jsem na základě mnoha odmítnutí brečela, že nejsem jednou z nich. Ale nejsem. Věřím, že i ony dostávají pecky z vnějšího světa zas z opačného směru - že nejsou více průbojné, méně závislé na vztazích, oproštěné od emocí atd. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Bez svého nastavení bych neměla kompetence jít svou cestou - a jak mi včera řekl kamarád: "Můžeš si ty se svým poznáním vůbec dovolit neposílat to dál?" Samozřejmě, že můžu, můžu všechno, ale svým způsobem bych tím odmítla zodpovědnost k sobě sama. Moje jinové kamarádky jsou úžasné, hodně se od nich učím a díky nim si připadám v ženské roli méně jako slon v porcelánu. Díky jejich zrcadlu objevuju svou vlastní podobu ženství - vášnivou, nespoutanou, nezávislou... takovou, která je také zcela v pořádku. Díky jim je ta moje stránka obohacená i o jiné principy ženství - co ony mají přirozené - já se učím - nabídnout návštěvám čaj, optat se lidí na pocity, než se vrhnu na konkrétní řešení konkrétních otázek atd. Díky jedné úžasné ženě dokonce používám pro legraci slova typu mucinky muck a myslím, že obě se tím hodně bavíme.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Moje máma je jangová. Tím nejvíc způsobem, jak jen to jde - dokonce i na mě byla v mém dětství příliš rychlá, příliš aktivní, příliš upovídaná, příliš ostrá, ... - jakmile sekla s prací uklízečky, "opustila" rodinu a stala se obchoďačkou významných firem (bylo jich hodně, protože co tři roky měnila práci:)), uklidnila se, zjemnila, zláskyplněla - její energie našla uplatnění a s tím přišla úleva - pro ní i pro nás. Budiž tento příběh námětem k zamyšlení všem jangovým ženám, které se popřely a hrají roli, která je jim těsná. Samozřejmě zde přichází náš největší strach - tahle její změna nevyhovovala mému tátovi - když máma pracovala pro Danone, jedli jsme jogurty k snídani, obědu i večeři, od své ženy očekával něco jiného - on měl být živitelem. Z těch jogurtů jsem šílela i já (přejímala jsem samozřejmě papínkovy nevyjádřené emoce). Naši se poznali, když máma ještě byla smířená s tím, že role ženy je vychovat děti a pečovat o manžela, ale někde se to (díky bohu) zlomilo. Jejich cesty se rozešly. Zaplať pánbů, protože díky tomu oba našli partnery, které k nim pasují mnohem lépe. V našem rodu to byl zlom rodového pojetí rolí ženy a odhalení tzv. syndromu špatné matky doprovázeného silným pocitem viny, kterou pak děti a manžel zrcadlí zpět. Ale moje máma je hrdinka - ustála to, prorazila mi cestu, abych mohla ve svém budoucím rodičovství jít smířlivější cestou.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Pro mojí mámu byla hranice té klasické péče dítě - tedy o mě - do mých 15 let (podle jejích slov, já bych řekla, že mě ponechala svému osudu víceméně v mých 11 letech), pak už jsem se musela stát rodičem sama sobě (dodala bych, že mi to první léta nucené dospělosti moc nešlo, ale díky bohu za ty zkušenosti). U mého bráchy to bylo ještě méně, ten byl vydán napospas sám sobě v osmi letech. Kvůli tomu, že nebyl v našem rodovém vědomí prostor pro nový typ rodičovství (kdy rodiče jsou přítomní, vytvářejí pocit stability, bezpečí, přináší svou životní moudrost, jsou dítěti průvodci, ale zasahují jen v případech ohrožení integrity dítěte - či někoho jiného:)), neproběhlo to zrovna ideálním způsobem. Byl to spíš můj a bráchovo křest ohněm s občasnými záchvatovými pokusy mé mámy být klasickou matkou, která přebírá za život svých dětí zodpovědnost, zažehnat požár v životě rozzívených puberťáků. Klobouk dolů, musel to být obrovský tlak - rod po ní vyžadoval staré fungování, ale její nastavení bylo nové a nevěděla, jak s tím naložit. Cestovatelka-manažerka u plotny žehlí prádlo, které se v dnešní době už prostě žehlit nemusí. Fíííha... rozkol. To ve své podstatě prožíváme všichni v různých obdobách a tématech.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Byla jsem ublížená jejím přístupem, ale jakmile jsem svou divokou životní cestou objevila, že mám obdobné nastavení, plně svou maminku chápu, a kdybych se jí narodila znova, už s tímhle poznáním, zřejmě nebudu znovu trpět pocitem, že "mě nemá ráda", chtěla bych, aby prožívala svobodu, kterou tolik potřebovala. Ale doba tomu ještě nepřála. Já sama dlouhá léta vnímala mateřství pro sebe jako oběť, které nejsem schopná - za starých podmínek vztahů by tomu tak bylo. Naštěstí se věci mění... Jen tomu udělat prostor - ve svých myslích a nakonec i ve vnějším světě. Jsme v prvních liniích...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Samozřejmě moje cesta počínala v jangovém extrému - kariéra, neschopnost cítit emoce, nerespektování vlastních pocitů i intuice, ignorace potřeb duše, honba, ego, ... kolaps. ... Velký třesk. A překlopení se do druhého extrému - objevování ženské podstaty - velmi drastickým způsobem příklon k lenivé pasivitě, přehnané emocionálnosti, rozhodování jedině na základě pocitu, plynutí, odevzdání se až do míry zřeknutí se vlastní zodpovědnosti...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Tedy prošla jsem si oba negativní projevy jinu a jangu. Ale co mi to dalo doopravdy. První fáze - schopnost zacílení, aktivita, tvořivá síla, schopnost materializovat nádherné projekty, instinkt, vlastní hranice, vůle, ... samé úžasné kompetence. Druhá fáze - důvěra v život, nelpění, respekt k cyklům, vyšší citlivost, intuice, sdílení... dalo by se k oběma principům toho vyjmenovat hodně, ale myslím, že podstatu jsem shrnula. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Dnes už vím, že jakmile žena dozraje do bodu vzdání se svého já a z té největší hloubi duše zavolá v důvěře do nebes: "Buď vůle tvá." Ozvěnou se vrátí zpět: "...vůle tvá"... a to je pro mě idea dynamického ženství! Její já je jí navráceno ve jménu lásky a službě vyšším principů.</b></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Každá jsme jiná, tak buďme <a href="http://www.megaknihy.cz/tema/722-sebeprijimani" target="_blank">v pohodě a respektujme</a> vlastní energetické nastavení, viny už bylo dost ;) Věřte, že na světě jsou lidé, kteří Vás ocení přesně takové, jaké jste.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<hr />
<u>Autor článku:</u> Jana Mráčková, An
<br />
<br />
Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na <a href="http://poselstviohne.blogspot.cz/">http://poselstviohne.blogspot.cz</a>.<br />
<br />
<br />
<h2 class="title" style="background-color: #c9c967; color: white; font-family: 'Walter Turncoat'; font-size: 14px; margin: 0px; padding-bottom: 0.5em; position: relative;">
Rozvoj článků podpoříte finančně nebo dárkem od srdce - obojího si cením a vážím, je to dar za dar.</h2>
<ul>
<li>Fio banka, platby z ČR: 2100410460/2010</li>
<li>Fio banka, platby ze SLOVENSKA: 2100410460/8330 </li>
</ul>
<br /></div>
Jana Mráčkováhttp://www.blogger.com/profile/02063569093610159693noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-6223966243443272698.post-34605206199309290072015-04-15T08:45:00.000+02:002016-10-19T08:49:51.364+02:00moje prvni kniha - genove klice - setkani<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div>
<br /></div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj2mNnxRRfSbDTD1_I7Y4AbZXhJGo4qr43gOBiPl_AmZ4hLzDiph-mzDl0RmHJb6HHXAXuvZ0tO3sNICNxe4ueTxeAPsP8Iiy6_wWTyrQO2plWm0rrDsA7lIzgv0N3luZXQieyKk-vmLnA/s1600/gk.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj2mNnxRRfSbDTD1_I7Y4AbZXhJGo4qr43gOBiPl_AmZ4hLzDiph-mzDl0RmHJb6HHXAXuvZ0tO3sNICNxe4ueTxeAPsP8Iiy6_wWTyrQO2plWm0rrDsA7lIzgv0N3luZXQieyKk-vmLnA/s320/gk.jpg" width="241" /></a></div>
<i>Kniha patří mezi mé nejoblíbenější. Je skvělým průvodcem na cestě sebepoznání a je vhodná pro každého, kdo má zájem o hlubší osobní růst, sebepoznání, zlepšení vztahů i pracovních podmínek i pochopení světa a sebe samého.</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Zamilujete si aha momenty, které přináší. </b></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Budete ji chtít nosit všude sebou, ale do kabelky se vám nevejde, má totiž 432 stran.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Kniha je komplexním nástrojem osobní proměny a hluboké sebereflexe. To vede k většímu klidu, pochopení svých vztahů a rozvoji (či objevení) svých jedinečných nadání.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Její základní myšlenkou je, že naše DNA obsahuje 64 klíčů, které mohou odemknout náš jedinečný potenciál. A každý z nás má v sobě jejich ojedinělou kombinaci.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Každý klíč má v sobě tři úrovně - od nejnižších frekvencí po nejvyšší. A každý z nás na tom pomyslném žebříku stoupáme v jednotlivých klíčích výše. Z konfliktů vzrůstá mír, z obviňování svoboda, z chamtivosti zdravá aspirace atd.<br />
<br />
<h2 style="text-align: center;">
<span style="color: #a64d79; font-size: x-large;">KDE KNIHU GENOVÉ KLÍČE KOUPIT?</span></h2>
<div style="text-align: justify;">
<br />
Knihu si můžete pohodlně objednat na <a href="http://www.liveinspirit.cz/obchod/genove-klice/">e-shopu Liveinspirit</a>, kde můžete platit převodem i kartou nebo udělat objednávku v eur (poštovné na Slovensko je od 4 eur). Nejnižší poštovné po ČR je 69 Kč</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Jako bonus ode mě získáte krátkého průvodce, kterým vás do knihy postupně uvedu. Postupně vám přijde 5 emailů, které budou obsahovat rady a tipy, jak začít s knihou pracovat - a také kde najít svůj osobní genetický profil a jak s ním pracovat.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Knihu si můžete koupit také na oficiálních stránkách<a href="http://www.genoveklice.cz/" target="_blank"> Genových klíčů</a> v Čechách.</div>
</div>
</div>
</div>
Jana Mráčkováhttp://www.blogger.com/profile/02063569093610159693noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6223966243443272698.post-81928786668333568052015-03-24T10:32:00.003+01:002015-03-24T10:32:49.417+01:00Potlačení změny, nebo vědomé rozhodnutí?<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEggeZvvLnenU79s5ThK7H0eoL931U6L2-ZYYIAu3P9AkvJUk9Z5GMnjV7B7JkP3gQV26TZDVwGUnCgto3zpc0wF7BaL_5oPQn0JRlIsb2PhAracF7O3Pt7tFmKX39bbYGHaN0PojSPm7Kk/s1600/%C2%A9+Stephanie+Frey_shutterstock_35907964.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEggeZvvLnenU79s5ThK7H0eoL931U6L2-ZYYIAu3P9AkvJUk9Z5GMnjV7B7JkP3gQV26TZDVwGUnCgto3zpc0wF7BaL_5oPQn0JRlIsb2PhAracF7O3Pt7tFmKX39bbYGHaN0PojSPm7Kk/s1600/%C2%A9+Stephanie+Frey_shutterstock_35907964.jpg" height="266" width="400" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
V larvě vážky tikají neúprosně evoluční hodiny. Plave si pod vodou, loví, ... a jednoho dne udělá něco, co jí vůbec není vlastní, něco šíleného. Vyleze nad hladinu vody a narostou jí křídla. Vážky se nekuklí, proměna probíhá svlékáním. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Myslet si, že člověk má svou proměnu ve svých rukách, je bláhové. Květy se otevírají v jejich čas. Mláďata prorazí skořápku vajíčka, když jsou připravená atd. Když jsem při svém zimním pobytu na Gomeře onemocněla tak, že jsem myslela, že pojedu předčasně domů (nutno říci, že já jsem podvědomě chtěla jet domů, moje vlastní pohodlnost se mě snažila přemoci), jeden námořník mi řekl: <i>"Když začínající mořeplavec pluje přes oceán a dostane mořskou nemoc, protože jeho myšlenky s ním nejsou v souladu, hrozí mu, že kdesi mezi světadíly umře na dehydrataci. A pak je to jednoduchá volba - změň se, nebo umřeš!" </i>Lev ve mně zařval a ve svém znovuzrození jsem do dvou dnů byla fit, rozhodla jsem se tuto svou pohodlnost vědomě změnit. Stejně tak vážka, kdyby zůstala pod vodou, protože jí to do té doby bylo přirozené, utopila by se. Vážka se i nadále živí dravě, ale když ji pozorujete v jejím letu - pochopíte, že je strážkyní prostoru. Jednou na Tenerife jsem se chtěla vykoupat v malém horském jezírku, ale když jsem se začala svlékat, objevila se tam vážka a kroužila kolem mě. Sedla jsem si na kámen a chvíli jí pozorovala. Ucítila jsem, že do té tůňky mi není dáno vstoupit, opláchla jsem se z kamene na jejím okraji a cítila jsem soulad s tím místem, který jsem mohla díky vážce a jejímu telepatickému varování uctít respektem. Možná i díky tomu pak na mě hory dohlížely při mé pozdější nerozvážnosti (se kterou se svěřím v <a href="http://poselstviohne.blogspot.cz/search?q=z%C3%A1pisky+zpod+mangovn%C3%ADku" target="_blank">Zápiscích zpod mangovníku</a>:).</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Vážka tedy dostala křídla a lehkost bytí, ale přijala na sebe velký úkol strážkyně. A tak je to i s lidmi. <span style="text-align: left;">Ale pravdou je, že lidé mnohdy odkládají změnu, kterou jim život naznačuje, do nejzazšího možného termínu - až když se symbolicky začnou topit ve vlastních emocích, pak teprve jsou ochotni přistoupit k proměně ve svou vyšší formu.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Velmi často špatně snášíme, když po nás chce změnu někdo druhý. To proto, že dlouhou dobu po nás lidé chtěli (a někteří stále ještě chtějí) změnu z vlastních sobeckých zájmů. A my jsme se měnili, protože jsme více věřili jim, než svému cítění. Dnes ale svět, minimálně ten můj, funguje už hodně jinak. Když se člověk dobře dívá do sebe, vždy pozná, že přišel čas se změnit, ale většinou čekáme až na vnější impulzy (které přicházejí, až když nejsme schopni naslouchat jemným náznakům svého nitra). Neuvědomujeme si, že požadavek může být nějaký náš vnitřní neslyšený hlas, který jsme potlačili a který má své důvody (strachy, nároky, ale i intuitivní vedení), proč nás potřebuje změnit. Je potřeba pracovat s tímto hlasem v sobě - rozpoznat jeho motivace, vést dialog s touto částí v nás a zjistit, zda je požadavek na změnu opodstatněný či si jen potřebujeme zpracovat nějaký strach.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Zpočátku sebepoznávání a sebepřijímání je velmi těžké rozlišit, kdy je takový vnější požadavek v souladu s naším nitrem a kdy naopak máme prásknout do stolu a druhému dát najevo jasné hranice - <i>Co ti je do toho?</i> A když je nadále překračuje, dát mu sbohem. Častokrát jsem psala, že druhý člověk není povinen se změnit, když ho požádáme, že nám jeho chování nevyhovuje. Je to jeho volba, jak s tou informací naloží. Pokud změna není v souladu s jeho nitrem, pak bychom po něm požadovali v podstatě, aby krájel do vlastního živého masa (resp. aby jako larva vylezl na vzduch a udusil se). A funguje to i naopak - je naší volbou neukrajovat sebe, když nás někdo tlačí do změny - anebo se té změně otevřít a uvítat jí, když objevíme, že je s námi v souladu, že je to další dílek do naší vnitřní integrace.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Velmi často nám na lidech vadí to, co jsme byli my sami a na základě čeho musely přijít lekce, abychom se změnili - domníváme se, že kdybychom tehdy věděli, co víme dnes, ušetřili bychom si ony rány života - jenže! dnes bychom nevěděli to, co víme, právě bez těch zásahů. Naše volba je - nechat si druhého člověka v životě, pokud uznáme, že si máme co předat, nebo si uvědomit jeho poselství pro nás (integrovat svou minulost) a vazby rozvázat, když nám takový kontakt energii vysává, namísto aby byl oboustranně posilující a tvůrčí. Nemusíme si nic nalhávat, zpočátku v tom může být určitý odpor, který nám vyjevuje znechucení ze svého tehdejšího nevědomí, ale ten se dá postupně zpracovávat - je-li k tomu člověk ochotný a rozhodnutý - současně tak pochopíme tu část sebe sama, která nám toho člověka přivedla do života, ... a pak už jen cítíte, jak ta den za dnem (nebo třeba měsíc za měsícem - podle náročnosti) vazba mizí, rozpouští se, začne Vám být jedno, jakou cestou se vydává druhý člověk a co si o Vás myslí... a pak, až je hotovo, mu přejete to nejlepší a v srdci je smíření.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Stejné právo jako máme my vůči druhým lidem, mají i oni vůči nám. Mnoho lidí nás nechalo za sebou a měli na to právo. Měli na to právo. Ještě to jednou zopakuju - měli na to právo, byla to jejich svobodná volba v souladu s jejich nitrem. A věřím, že to mnohdy nebyla volba jednoduchá. Musela jsem se smát, když jsem toto pochopila - abych to pochopila, musela jsem nedávno někomu říct - <i>už se s tebou nechci kamarádit</i>. To byla pro mě těžká zkouška. Lidé, kteří těžce prožívají odmítnutí, mají problém odmítnout druhé (mluvím o sobě, kdyby to nebylo jasné). Já se v tomto životě učím nevyužívat berliček, abych se během rozhodování vzdávala svobodné volby, učím se věřit své intuici a podle toho tvořit svůj život.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Takže když nám život skrze vnější události naznačuje, že nitro si žádá změnu. Je důležité si být vědom toho, že pokud se rozhodneme pro změnu - neměníme se pro nikoho druhého, ale sami pro sebe. <b>Měníme se, protože chceme, protože víme, že nám to prospěje a že je to v souladu s evoluční vlnou toho, kam směřuje náš svět a my v něm.</b> Jsme si vědomi toho, že druhý člověk nebo nějaká situace byly jen poslem našeho vnitřního království a božské jiskry. Život nám v tomto dává dokonalá vodítka a ukazatele naší osobní cesty. Buďme vůči nim bdělí.</div>
<br />
<hr />
<u>Autor článku:</u> Jana Mráčková, An
<br />
<br />
Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na <a href="http://poselstviohne.blogspot.cz/">http://poselstviohne.blogspot.cz</a>.<br />
<br />
<br />
<h2 class="title" style="background-color: #c9c967; color: white; font-family: 'Walter Turncoat'; font-size: 14px; margin: 0px; padding-bottom: 0.5em; position: relative;">
Rozvoj článků podpoříte finančně nebo dárkem od srdce - obojího si cením a vážím, je to dar za dar.</h2>
<ul>
<li>Fio banka, platby z ČR: 2100410460/2010</li>
<li>Fio banka, platby ze SLOVENSKA: 2100410460/8330 </li>
</ul>
<br /></div>
Jana Mráčkováhttp://www.blogger.com/profile/02063569093610159693noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6223966243443272698.post-63360516127728120172015-03-06T13:59:00.000+01:002015-04-27T12:51:11.464+02:00Zápisky zpod mangovníku - kap. 5 - Marie a Had<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi3jK3IPTwzaZhji1NddG0ueaGz_vO9BKRrVsMf-DFv4EFkyKYvNsVOuCYFU5MhDlMLHiSNHHUBTUGs1ZwO0g_wEbBc5kyZZyKbiTeK1kaFaFwflm5lYZOMBoNwLvGOftGv-t-wFa7zSBA/s1600/999px-Pillars_of_Creation.jpeg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi3jK3IPTwzaZhji1NddG0ueaGz_vO9BKRrVsMf-DFv4EFkyKYvNsVOuCYFU5MhDlMLHiSNHHUBTUGs1ZwO0g_wEbBc5kyZZyKbiTeK1kaFaFwflm5lYZOMBoNwLvGOftGv-t-wFa7zSBA/s1600/999px-Pillars_of_Creation.jpeg" height="307" width="400" /></a></div>
Pár dní před zimním slunovratem jsem začala rozepisovat kapitolu s tímto prostým názvem, začalo to nevinně - viděla jsem obraz Marie vítězné v jednom španělském kostele. Začala jsem se v kapitole rozepisovat a vidět souvislosti s celkovým tématem knihy, nořila jsem se v textu hloubš a hloubš do nejrůznějších souvislostí, až jsem se v tom sama ztrácela, v tom kolektivním archetypu vyhnání z ráje a domněnky o nějaké zradě a trestajícím bohu nebylo možné oddělit skutečnost od iluze, celé to bylo tak zastřené, plné nánosů pseudo dogmat a emočních zauzlení typu - oko za oko, oběť a viník - prostě všechno, co nám brání prožívat naše životy v jejich opravdovosti, všechno, co vytváří iluzi oddělení a zastiňuje vědomí v jeho celku... Ale já vím, že si to nakonec z-jedno-duším, protože jsem to v prvé řadě já, kdo tu jedno-duchost bytostně potřebuje... Až donedávna jsem netušila, že se celou dobu nořím stále hloubš a snažím se najít jádro celého příběhu a oprostit se od těch blbostí, co ho zakrývají.<br />
<br />
Druhý a třetí den jsem už psát nemohla, čtvrtý den jsem onemocněla a zánět se se mnou táhl střídavě více než dva měsíce, doprovázen vskutku nezvyklými zážitky a postupným uvědomováním, že vše se stále točí kolem Marie (resp. Evy, Lilith a dalších ženských archetypů) a Hada, konceptu viny a toho, jak je to vše překroucené a jak je to zneužíváno živoucím organismem tohoto matrixu.<br />
<br />
Na Gomeře jsem nenapsala ani řádku, nemohla jsem to vůbec otevřít. Dokonce jsem cítila agresi kolektivního vědomí matrixu, které si chce ponechat své iluze stůj co stůj a nevydává své poklady pravdy skryté za závojem nevědomí jen tak,... však kolikrát už byl posel v zuřivosti davu pošlapán či zabit? To jsem si na ostrově prožila do morku kostí... všechny vize o nehumánním potlačení přirozenosti, nepřátelskost tohoto systému vůči přirozenému řádu věcí a bytí.<br />
<br />
Strávila jsem měsíc pozorováním oceánu, dotkla jsem se prvotních ženských archetypů, nalezla jsem elementární oheň, který stojí v počátku, slyšela jsem píseň, která stvořila vše, co je, a pochopila jsem ne-tvoření reality... už nejsem nemocná, už nekřičím jako zraněné zvíře, nejsem požírána za živa, pronikla jsem do jádra největší ženské bolesti, svého oddělení a zjistila jsem, že vše je v pořádku... snažím se stabilizovat - a tomu nejlépe slouží každodennost. A dá-li Láska, brzy začnu zase psát... Tak to jsem jen chtěla říct...<br />
<br />
Trochu obecněji o mých posledních měsících jsem napsala na Liveinspirit: <a href="http://www.liveinspirit.cz/jarni-rovnodennost-tezko-na-cvicisti-lehko-v-lasce-vykaz-zisku-a-ztrat/" target="_blank">Do jarní rovnodennosti - těžko na cvičišti, lehko v Lásce (výkaz zisků a ztrát</a>).<br />
<br />
Díky Vám... všem, kteří c(í)títe přirozenost a tvoříte vědomě...<br />
<hr />
<u>Autor článku:</u> Jana Mráčková, An
<br />
<br />
Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na <a href="http://poselstviohne.blogspot.cz/">http://poselstviohne.blogspot.cz</a>.<br />
<br />
<br />
<h2 class="title" style="background-color: #c9c967; color: white; font-family: 'Walter Turncoat'; font-size: 14px; margin: 0px; padding-bottom: 0.5em; position: relative;">
Rozvoj článků podpoříte finančně nebo dárkem od srdce - obojího si cením a vážím, je to dar za dar.</h2>
<ul>
<li>Fio banka, platby z ČR: 2100410460/2010</li>
<li>Fio banka, platby ze SLOVENSKA: 2100410460/8330 </li>
</ul>
<br /></div>
Jana Mráčkováhttp://www.blogger.com/profile/02063569093610159693noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6223966243443272698.post-57578812220864890922015-02-18T14:47:00.001+01:002015-02-18T15:29:14.733+01:00Proč je celý koncept osvícení postavený na hlavu<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh7ZIRIzZgdFx-maWvXLVJckz69w7wbsmdRO48y8_j2YRG8s7YO4pmQ3vnMtB7VFUAhpHBDFaOixe_srrYTvCwGJOA4ZUkyxwFSumrykaHtpoNlB6AAMAPDbqdXkbQOP77aMV7b1EhQor4/s1600/%C2%A9+Karin+Wassmer+shutterstock_83090794.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh7ZIRIzZgdFx-maWvXLVJckz69w7wbsmdRO48y8_j2YRG8s7YO4pmQ3vnMtB7VFUAhpHBDFaOixe_srrYTvCwGJOA4ZUkyxwFSumrykaHtpoNlB6AAMAPDbqdXkbQOP77aMV7b1EhQor4/s1600/%C2%A9+Karin+Wassmer+shutterstock_83090794.jpg" height="213" width="320" /></a></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm;">
<span style="font-size: 13.5pt;">Zejména proto, že pojem osvícení si přivlastnili ezoteoretici a
vykládají ho tak, aby udržoval jejich iluzi, že existuje stav dokonalosti, které
lze *nějak* dosáhnout a která se nachází *někde* v budoucnosti - a hlavně podle
níž lze ostatní dělit na "ty ano" a "ty ještě ne". Přitom
osvícení jako takové by se dalo přirovnat k prostému rozsvícení lamp na
jedinečné cestě člověka. Jedinečný člověk si je vědom sám sebe, s tím dobrým (svých
nadání a všeho, co miluje - tedy čím může přispět světu) i s tím, na čem může
dál pracovat (slabosti > posílení > nové nadání:).<o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm;">
<span style="font-size: 13.5pt;">Existuje mnoho typů osvícení a každé nese specifickou kvalitu
základních principů tohoto vesmíru. Každý je nositelem několika ze základních
archetypů a to nutně neznamená, že ovládá a rozumí těm zbylým. Naopak - každý z
nás je mistrem v nějaké oblasti a dost možná břídilem v jiných. Jsem si zcela
jistá, že i Buddha nebo Ježíš měli nerozvinuté archetypy a klidně o nich (na rozdíl od dnešních "mistrů") i mluvili, ale o tom se samozřejmě
nepíše, protože na tom by nebylo možné vystavět dogmata a zbudovat ideologii.<o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm;">
<span style="font-size: 13.5pt;">Stojí za to připomenout, že mistry se stáváme v těch oblastech, ve kterých jsme zprvu byli břídily. Cesta osvícení je v první fázi tedy prohrabání se ve vlastním
zatuchlém sklepě a výměna žárovky tak, aby si člověk mohl uklidit a probrat své
dary i zděděný materiál (DNA), a ty využívat bez ohledu na to, jakou cestou se
dále vydá. V tomhle světě je v tuhle chvíli totiž cesta ticha stejně významná a
potřebná jako cesta služby nebo vědy nebo prostá cesta svobody – ty všechny nám
pomůžou stoupat ze dna nevědomí a ničení, které jsme si jako duše chtěly osahat.
Nemůžeme jít všichni všemi cestami, byť každá cesta v sobě tak trochu obsahuje
i všechny ostatní. Každopádně jsou naše cesty jako řeky, které končí ve stejném
oceánu...<o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm;">
<span style="font-size: 13.5pt;">Osvícení v druhé fázi je jako vydat se na cestu bez mapy a
výše zmíněného osvícení vlastní cesty. Je to zkouška důvěry, je to cesta srdce,
je to volání vášně – tedy lásky k životu.<o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm;">
<br /></div>
<div style="margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<span style="font-size: 13.5pt;">Podle knihy Genové klíče si lidé často osvícení spojují s ikonou
Buddhy a jemu podobných a je potřeba si uvědomit, že Ticho, kterého dosáhl
Gautama, je jen jednou z cest. Cesta služby, jejíž ikonou je zas třeba Matka
Tereza, v tom nejčistším slova smyslu vůbec nepřísluší každému. Nelze říct, že
ten, kdo slouží, dosáhl vyššího duchovního stavu. Stejně jako nelze říct, že
ten, kdo nalezl svůj duchovní potenciál, jde cestou služby. Ano, v naplňování
svého jedinečného lidského osudu je samozřejmě vždy ukryta služba
celku, ale to se někdy zkrátka neděje podle našich iluzí o vyšších duchovních
stavech. <o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm;">
<span style="font-size: 13.5pt;">Sleduji kolem sebe novodobé formy inkvizice a přijde mi to k
pláči. Ponižování, odsuzování, odmítání, hádky a boje. Cožpak jsme se ještě
stále nic nenaučili? Jestliže lidstvo není schopno pochopit pravý význam naší
duchovní podstaty, pak asi ani nemá smysl, abychom se pokoušeli touto cestou
vydat, když kolektivně produkujeme akorát tak duchovní zmatky, pak by možná
bylo lepší, aby namísto své duchovní podstaty si lidský druh vybral pro příští
cyklus svou zvířecí podstatu - zvířata ve smečce totiž alespoň drží při sobě a
respektují přirozené zákony života (neřežou si pod sebou větev, na níž sedí) –
ne, nadarmo máme v sobě i tuto část – to, abychom vždy zůstali součástí
života a Ze-mě a nestali se z nás androgynní vykastrovaní vyznavači čehosi
neuchopitelného uvěznění v představách o dobrém a zlém světě. Skrz přírodu
a přirozenost si totiž boha můžeme nádherně osahat… <o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm;">
<br /></div>
<div style="margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<span style="font-size: 13.5pt;">Z čistě fyziologického hlediska je osvícení v podstatě mutace
fyzického těla a jeho rozvibrování na zcela nové frekvence, v níž se stagnující
energie strachu jednoduše neudrží. Důležité je, že mnoho lidí je ve fázi, kdy
své strachy už vnímá, ale nejsou jejich oběťmi. Jsme vyděšené děti v podsvětí,
ale už nepodléháme našeptávačům skrytým ve stínech. <o:p></o:p></span></div>
<div style="margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<br /></div>
<div style="margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<span style="font-size: 13.5pt;">Prvotními archetypy (podle gnóze elementárními paprsky božského
vědomí) je např. Ticho, které odpovídá osvícení podle Buddhy, a je smutné, že
se domníváme, že jedině takto lze dosáhnout své duchovní cesty - a to je
zkrátka blbost. Pak máme třeba Pravdu, taková pravda nekřičí v davu na ostatní,
že jsou slepí (i když zpočátku většinou, než pochopí svou cestu, tak ano:)),
taková pravda totiž jen svým bytím osvětluje místa tak, že nevědomí je naprosto
očividné. Máme i Vůdcovství, které vychází ze ctnosti - a my jako lidský druh
takové (zatím určitě) potřebujeme. Vůdce je schopen cítit pole těch, které
vede, a vést je cestou, kterou si kolektiv na vyšší úrovni vybírá. Vůdce si
nemůže dovolit setrvávat 24 hodin denně v Tichu - vůdcovské kvality může mít
např. učitelka na základní škole - a ta zatraceně potřebuje něco jiného, než
pro svou cestu potřeboval Buddha;) Každá duchovní kvalita má jiné předpoklady,
jiná poslání a zcela rozličná nastavení. <o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm;">
<span style="font-size: 13.5pt;">Co je všechny spojuje, je láskyplný vztah plný pochopení ke všemu,
co jest. Chápat ale nutně neznamená tolerovat, když vidím bezpráví. Jestliže
jsme jako lidstvo vyprodukovali něco, co se v dualitě tohoto světa dá
hodnotit jako „zlo“ (ve smyslu něčeho, co obohacuje sebe samo na úkor někoho
jiného či celku), tak nelze zavřít oči a křičet „já nic, já jsem neviditelnej“.
Zeptej se sám sebe – proč jsem se ocitl na tomto místě právě teď a co by
udělala láska, … a pak konej – staň se jejím hlasem, jejíma rukama, jejím
tělem. Nic jedno-dušího už být nemůže... tato pravda se skrývá za všemi
duchovními stavy. Jestli tohle člověk nežije, pak jsem si naprosto jistá, že v jeho
motivacích převládá strach, a ne láska.<o:p></o:p></span></div>
<div style="margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<br /></div>
<div style="margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<span style="font-size: 13.5pt;">Víte, mně je to vlastně tak docela šumák. Já jsem nikdy až takový
ezoterik nebyla - to, že někdo si občas zamedituje a používá běžně slova jako
duše, osvícení, bůh ještě neznamená, že je členem nějaké poblázněné bandy. Měla
jsem období, kdy jsem se potřebovala proti všemu ezo vymezit, ale vlastně
nebylo proti čemu, já sama jsem se nikdy nikam nezaškatulkovala, celý život
jsem používala tyhle pojmy, jejichž význam jsem cítila, nemusela jsem jim
rozumět, ale když jsem pak po letech poznala, že existuje doslova náboženství,
které s těmito pojmy pracuje více méně dogmaticky, jen jsem se bála, aby mě
náááhodou nezaškatulkoval někdo jiný. Dneska už vím, že nic nevysvětlíte tomu,
kdo o-světl-it nechce - když řeknu slovo Láska - deset lidí si to vyloží po
deseti způsobech... a možná... možná tam bude souznění a někdo z nich bude
lásku vnímat jako já... a spolu budeme mluvit jazykem lásky, v němž neexistuje
nedorozumění... takový jazyk je ladný tanec vzájemně se o-boha-cujících
energií.<o:p></o:p></span></div>
<div style="margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<br /></div>
<div style="margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<span style="font-size: 13.5pt;">Já tohle napsala nejspíš proto, aby ti, jenž se stávají terčem
tzv. "osvícených" si uvědomili své vlastní světlo lásky, které nelze
pošpinit nějakými hodnotícími bláboly. Tzv. mistři mě nařkli už tolikrát, že se
už tomu můžu jen smát. Možná opravdu koketuju s temnými silami, možná bych si
opravdu měla pročíst indické mistry a pak jim být neskonale vděčná za jejich
dary, možná mé zhoubné ego zamořuje tuto planetu, možná vskutku jako nízkovibrační
nedokážu uvidět krásu některých mistrů v lidském těle a možná opravdu smrdím:))
<o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm;">
<span style="font-size: 13.5pt;">Anebo? Jsem Láska... kosmická láska, která způsobuje druhým
paniku, protože je ta energie nutí pochybovat o jejich neměnných pravdách.
Řeknete mi A, a jakmile nebudete vědět, proč v to věříte, zaručeně vám řeknu B,
abyste se museli dostat více do hloubky. Protože já cítím, že za určitých
okolností může být A i B pravda a za jiných nepravda. Záleží na motivaci těch,
kteří utváří myšlenky. A takhle působí člověk s darem Svobody - provokuje
vlastní existencí k rozbití všeho, co by byť jen špetkou zavánělo nějakým
dogmatismem, který na této Zemi způsobuje pronásledování a útisk těch, kteří si
dovolí oponovat. <o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm;">
<span style="font-size: 13.5pt;">V životě jsem narazila na samozvané mistry a učitele, kteří
byli chudinky malinké opravdovou obětí svého vlastního božství a byli nuceni
být obdivováni. Seděli na piedestalu své slávy a trápili se :)) A víte co - každý
z nás chce být druhými viděn. Dokonce i když jsme schopni vidět sami sebe,
dokonce i v sebepřijetí hledáme i nadále reakce okolí. Je to přirozené.
Myslíte si, že bych si založila tři weby, kdybych nechtěla Vaší pozornost? Mám
skrývat něco, co je naprosto očividné? :)) Já zbožňuju pozornost druhých,
miluju, když se jim líbí, co napíšu, miluju, když vidím, že to má dominový efekt
a vlna vědomí se šíří dál a mění lidské životy k lepšímu. Na určité úrovni
je to rodičovská/tvořitelská láska ke svému vlastnímu stvoření… za to se člověk rozhodně stydět nemusí.<o:p></o:p></span></div>
<div style="margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<br /></div>
<div style="margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<span style="font-size: 13.5pt;">Když stál Giordano Bruno před tribunálem, který měl rozhodnout o jeho
upálení za výrok o nekonečnosti vesmíru, prohlásil: "Já mám křesťanství
vlastně docela rád, je to moje oblíbené náboženství, ale ono má prostě hodně
chyb." --- a tak to máme na tom světě se vším, co se pokouší být
definitivně platné, ať už jde o vědecké závěry, školní řády nebo náboženská
prohlášení - vždycky přijdou ti, kteří řeknou "tady něco smrdí" a
budou riskovat, že posel bude znovu zabit, byť dnes už většinou jen v
metaforické rovině. Giordano pak při své popravě prohlásil: "Svůj rozsudek vynášíte nade mnou s větším strachem, než s jakým já mu naslouchám." </span></div>
<div style="margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<span style="font-size: 13.5pt;"><br /></span></div>
<div style="margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<span style="font-size: 13.5pt;">A to je strach, který říká "a co když je to pravda?"</span><span style="background-color: white; color: #141823; font-family: Helvetica, Arial, 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 21.466667175293px;"> </span><span style="font-size: 13.5pt;">Já už taky nejsem "hlavou proti zdi", tak se totiž nenaplňuje nejvyšší potenciál, proto jsem přešla na partyzánský způsob - útok-útěk, nepotřebuju
bitvy, nepotřebuju útlak nebo si něco dokazovat, ale co zaručeně potřebuju, protože jsem to já ve své
nejčistší formě – vždycky budu stát někde na skále a z bezpečné dálky z plna
hrdla křičet - Vaše neměnné pravdy smrdí jako pytel sračeeeeeek... a pak seběhnu po cestičce dolů z kopců, budu se smát jako malé dítě honící motýly a nahá
vlítnu do oceánu a dáááávno už nebudu vědět o tom, co bylo, ale budu trpělivě
čekat na ty, kteří přijdou - <i>hale, co jsi to říkala o těch neměnných pravdách?</i> Kdo mi k tomu dal právo? Nikdo, k životu se práva neudělují, život se žije. A tak se snažím zůstat mimo střety - ne proto, že bych se bála, že nemám pravdu, ale
proto - že duté hlavy nepotopíš, můžeš je jedině nahlodat.</span></div>
<div style="margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<span style="font-size: 13.5pt;"><br /></span></div>
<hr />
<u>Autor článku:</u> Jana Mráčková, An
<br />
<br />
Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na <a href="http://poselstviohne.blogspot.cz/">http://poselstviohne.blogspot.cz</a>.<br />
<br />
<br />
<h2 class="title" style="background-color: #c9c967; color: white; font-family: 'Walter Turncoat'; font-size: 14px; margin: 0px; padding-bottom: 0.5em; position: relative;">
Rozvoj článků podpoříte finančně nebo dárkem od srdce - obojího si cením a vážím, je to dar za dar.</h2>
<ul>
<li>Fio banka, platby z ČR: 2100410460/2010</li>
<li>Fio banka, platby ze SLOVENSKA: 2100410460/8330 </li>
</ul>
<br /></div>
Jana Mráčkováhttp://www.blogger.com/profile/02063569093610159693noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-6223966243443272698.post-21822847949669037652015-02-16T10:48:00.002+01:002015-02-16T10:48:39.690+01:00Pěna na vlně věčnosti<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjAz9160UlMWhDFtvYGLJecb3UNq8aHSOQdfyz9Q5fZ-1AVGMrG6PSyckDxUQy_JIUY5dV1-S49A0hyphenhyphennsX_SALrLoI6wBiPjAEThyghQ6B7g1892e1Ab4UQCnlvOsOrRcafLgLtI8tmF0s/s1600/DSCN5322.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjAz9160UlMWhDFtvYGLJecb3UNq8aHSOQdfyz9Q5fZ-1AVGMrG6PSyckDxUQy_JIUY5dV1-S49A0hyphenhyphennsX_SALrLoI6wBiPjAEThyghQ6B7g1892e1Ab4UQCnlvOsOrRcafLgLtI8tmF0s/s1600/DSCN5322.jpg" height="304" width="320" /></a></div>
<br />
<br />
<a data-mce-href="http://soulfictionpribehyduse.blogspot.cz/2015/02/soucitna-ta-jez-prosila-za-vsechny.html" href="http://soulfictionpribehyduse.blogspot.cz/2015/02/soucitna-ta-jez-prosila-za-vsechny.html" style="background-color: white; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px;" target="_blank">Soulfiction, příběhy duše - Soucitná. Ta, jež prosila za všechny hříšné.</a><span style="background-color: white; color: #333333; font-family: Georgia, 'Times New Roman', 'Bitstream Charter', Times, serif; font-size: 14px; line-height: 21px;">) </span><br />
<br />
<a href="http://www.liveinspirit.cz/16-2-co-visi-ve-vzduchu-zalm-soucitne/" target="_blank">Liveinspirit.cz - 16. 2. Co visí ve vzduchu - Žalm soucitné.</a><br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<hr />
<u>Autor článku:</u> Jana Mráčková, An
<br />
<br />
Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na <a href="http://poselstviohne.blogspot.cz/">http://poselstviohne.blogspot.cz</a>.<br />
<br />
<br />
<h2 class="title" style="background-color: #c9c967; color: white; font-family: 'Walter Turncoat'; font-size: 14px; margin: 0px; padding-bottom: 0.5em; position: relative;">
Rozvoj článků podpoříte finančně nebo dárkem od srdce - obojího si cením a vážím, je to dar za dar.</h2>
<ul>
<li>Fio banka, platby z ČR: 2100410460/2010</li>
<li>Fio banka, platby ze SLOVENSKA: 2100410460/8330 </li>
</ul>
<br /></div>
Jana Mráčkováhttp://www.blogger.com/profile/02063569093610159693noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6223966243443272698.post-4448782215817720722015-02-03T06:23:00.003+01:002015-02-03T06:23:18.263+01:00Nikam a nikomu nepatřit<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEixtjw5HbngTOqLd4dHNo8Fk0uhWi72IWuEUthNTAq5PiItO9S5JKu4CzI7qFq1XOFJOCftCJ-hnoWtFmqZsPNxsPZv_NS1DOuwtWleyIKqft9eqwzJne06qjWlcSow-x5qHovRzVn20vw/s1600/IMG_0099.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEixtjw5HbngTOqLd4dHNo8Fk0uhWi72IWuEUthNTAq5PiItO9S5JKu4CzI7qFq1XOFJOCftCJ-hnoWtFmqZsPNxsPZv_NS1DOuwtWleyIKqft9eqwzJne06qjWlcSow-x5qHovRzVn20vw/s1600/IMG_0099.JPG" height="320" width="240" /></a></div>
<span style="background-color: white; color: #141823; font-family: Helvetica, Arial, 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px;">Teprve když člověk nikam nepatří a nikomu nenáleží, je mu dáno pochopit, co je to láska. Dokud člověk někam potřebuje patřit, vždy se vůči něčemu chce vymezovat, a tak staví bariéry univerzální lásce. Láska nikdy nepatřila člověku, člověk patřil, patří a bude patřit navždy této kosmické Lásce. </span><br />
<span style="background-color: white; color: #141823; font-family: Helvetica, Arial, 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px;"><br /></span>
<span style="background-color: white; color: #141823; font-family: Helvetica, Arial, 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px;"><br /></span>
<span style="background-color: white; color: #141823; font-family: Helvetica, Arial, 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px;"><br /></span>
<span style="background-color: white; color: #141823; font-family: Helvetica, Arial, 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px;"><br /></span>
<span style="background-color: white; color: #141823; font-family: Helvetica, Arial, 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px;"><br /></span>
<span style="background-color: white; color: #141823; font-family: Helvetica, Arial, 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px;"><br /></span>
<span style="background-color: white; color: #141823; font-family: Helvetica, Arial, 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px;"><br /></span>
<span style="background-color: white; color: #141823; font-family: Helvetica, Arial, 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px;"><br /></span>
<span style="background-color: white; color: #141823; font-family: Helvetica, Arial, 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px;"><br /></span>
<span style="background-color: white; color: #141823; font-family: Helvetica, Arial, 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px;"><br /></span>
<hr />
<u>Autor článku:</u> Jana Mráčková, An
<br />
<br />
Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na <a href="http://poselstviohne.blogspot.cz/">http://poselstviohne.blogspot.cz</a>.<br />
<br />
<br />
<h2 class="title" style="background-color: #c9c967; color: white; font-family: 'Walter Turncoat'; font-size: 14px; margin: 0px; padding-bottom: 0.5em; position: relative;">
Rozvoj článků podpoříte finančně nebo dárkem od srdce - obojího si cením a vážím, je to dar za dar.</h2>
<ul>
<li>Fio banka, platby z ČR: 2100410460/2010</li>
<li>Fio banka, platby ze SLOVENSKA: 2100410460/8330 </li>
</ul>
<br /></div>
Jana Mráčkováhttp://www.blogger.com/profile/02063569093610159693noreply@blogger.com0