pondělí 23. září 2013

Doteky duší

Pohled na katedrálu v Santiagu, podzimní rovnodennost 2013
Dotkla jsem se hloubky života. Nelze to vzít zpět. A jak jsem se blížila ke katedrále v Santiagu, uviděla jsem v jedné malé kamenné uličce znamení svatého grálu a věděla jsem, že má DNA je kompletní, že mé buňky vibrují energií božského středu a že když spadnu do své vnitřní temnoty, na chvilku, zas se brzy vrátím zpět do mého božského já, věděla jsem, že už není důležité, kudy budu kráčet světem, že není důležité, koho se dotknu... Svůj osud si tvořím sama, svou pokorou a zodpovědností jsem získala plné právo stát se tvůrcem svého života a nebýt zdánlivou obětí vnějších událostí - a samozřejmě - jsem v tom začátečník, budu dělat chyby, budu se to učit. 

Zanechám tu na Zemi stopu božské energie a to je vše. Tak jako všichni poutníci otevřeného srdce,... a možná za deset let, sto let, dvě stě... se ty naše doteky duší propojí a Země bude nebem pro všechny... 

Možná jsou druzí ve vězení svých myslí, tak jako já jsem byla...a občas stále jsem. Není třeba se hnát za spasením, stačí pohled, dotek, setkání, slovo, úsměv, slza... jen si připomenout, po čem každá duše touží. Je to jako žlutá zářící šipka na cestě do Santiaga a i když z různých míst - všichni směřujeme do jediného oceánu lásky...

A ano, cítím klid, dokončení, dospělost, duši, boha ve mne... a stejně tak cítím zmatek, osamocení, člověka ve mne. Co už ve mne není, snad poprvé v životě - jsou pochyby. A to není konec, je to nový začátek, kdyby to byl konec a mé lekce byly kompletní, byla bych mrtvá. Tak už to na té naší Zemi chodívá. A mnoho lidí najde Lásku v sobě až v poslední vteřině svého bytí zde, jaké požehnání, že my ji můžeme hledat dříve...

Tušila jsem, že rovnodennost přinese potvrzovací zkoušku, všechno to sexuální obtěžování a tragikomické situace z posledních měsíců se snažily dosáhnout toho, abych se přestala za sebe stydět, ten stud jsem posbírala někde v dětství, ale už ho nepotřebuju. Jak jsem jela vlakem ze Santiaga a stmívalo se, bylo to čím dál jasnější - perfektní podmínky pro to, aby se Anamel dostala zase do problémů... a já jsem prošla a z mé maturity mi navždy zůstane příběh o tom, jak jsem se málem stala šlapkou. Někdy se ptám - jestli já to nedělám jen proto, abych měla o čem psát. Už na vysoké jsem si říkala, že kdyby nebyly koncentrační tábory, nemohl by Lustig být tak božským spisovatelem... 

Odmítat, co nám život přináší, znamená nechápat širší rozměr zkušenosti, znamená to, že křičíme do nebes jako malé děti: "Bože, tohle nechci, dej mi něco jiného, dej mi vííííc, já víííím, co je pro mne dobrééé." A já konečně ztichla, už nekřičím, a tak konečně mohu slyšet jemný hlas boha, který mne vede a přináší mi dary až tehdy, jsem-li na ně připravena. Ta čtyřkilometrová noční procházka uličkou studu, kdy auta zpomalovaly, aby si prohlédly novou kost v nabídce místních sexuálních hraček, mne donutila se z plných plic sama sobě a své schopnosti dostávat se do stále stejných situací zasmát. A v očích těch prostitutek bylo přes to všechno něco cosi esenciálně krásného. A tak jsem jako bezdomovec povídajíc si sama pro sebe kráčela po svých špinavých nohách světem a konečně jsem se za to nestyděla, stala jsem se hrdinou. Nic vnějšího se nezměnilo, jen můj pohled na mne. Božská dualito, ty nádherná Jedinečnosti!

A co teď - najednou mne každé ráno nečekají desítky pozdravů a přání šťastné cesty, najednou mne nevedou žluté šipky k mému cíli, najednou mne s okolními lidmi nespojuje stejný cíl... anebo... anebo ano?

Katedrála byla plná turistů, cítila jsem osamocení, přišla jsem tam v době, kdy už většina poutníků svou cestu dokončila. Našla jsem malou modlitební místnost, na oltáři nebyla žádná Marie, žádný Ježíš... bylo tam jen srdce, ten svatý grál...


Autor článku: Ana Liveinspirit

Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na http://poselstviohne.blogspot.cz.


Jsou-li mé články pro vás přínosné, můžete mi přispět na mou další cestu:

  • Česká spořitelna, platby z ČR: 1384419103/0800
  • Fio banka, platby z ČR: 2100410460/2010
  • Fio banka, platby ze SLOVENSKA: 2100410460/8330 

8 komentářů:

  1. Přeji, ať ten pocit žluté šipky a božského v nás vydrží co nejdéle. Ale i když už nebude tak silný, z vlastní zkušenosti musím říct, že takovéhle chvíle se nikdy zcela neztratí a když je člověk potřebuje nejvíce, má k čemu se vracet. To, co někdy přijde jako dar, někdy získáme i vlastní cestou... a pak to jednou bude to hlavní, co budeme za tím vším vnějším "kolotáním" vnímat. Na to se už těším :-)))))))))))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, přesně tak, ostatně ten pocit vnitřní jistoty tam je vždy, záleží jen na nás, jestli jsme ochotni ho cítit. A někdy prostě ochotni nejsme, v pořádku - do té chvíle, než se budeme svým blouděním cítit zase příliš unaveni, pak si znovu vzpomeneme, že vlastně máme své žluté šipky...

      Vymazat
  2. Congratulations my writer friend!! I,m César Fernández a pilgrim who was with you in Pereje before climbing O Cebreiro. My facebook is Nidebajo Delagua. If you need something in Bilbao, contact me and keep in touch!!! Big kisses and again congratulations for arriving to SANTIAGO and finish that way...The other Way never ends... ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hi my dear writing friend. Thanks and I am glad to hear about you. I send you a request on Facebook. Wish you good luck, strong muse and perfect timing for your book. Take care and maybe some day see you in Bilbao o anywhere else ;) Way never ends... actually, I feel that, it begins....

      Vymazat
  3. Sama mladá hezká holka pešky takovou dálku a s duchovním rozměrem...uf, to by meli vysilat v televizi pro ty zavisle deti a dopsivajici misto kriminalek a nerodinych serialu plnych narazek na sex a sprostotu.
    Nevim jestli gratulovat ci ti to prat, neni to asi potreba, ale preci je jedno mohu a to podekovat. Zatimco jsem byl v praci alespon nekdo na teto planete delal neco zasluzneho a to nejen pro sebe...tedy diky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Však on přijde i ten čas, kdy v televizi budou takové věci vysílat, chce to jen trpělivost, cihličku po cihličce stavět ten náš most mezi starým a novým. Každopádně děkuji za tvé díky, je dobré vidět, že to, co je pro mne, je přínosné i pro druhé, to je asi jediný způsob, jak obdarovávat druhé - tím, že něco darujeme sobě. Camino ale není o nic víc ani o nic míň než jakákoliv jiná činnost na Zemi (jako třeba práce) - je to prostě něco, co jsem potřebovala a co leželo na mé cestě připraveno k použití :) Dotek po doteku je možno šířit božskou esenci úplně kdekoliv...

      Vymazat
  4. Díky za sdílení cesty, za sdílení božských doteků. Jo, božská esence je opravdu všude, když jsme otevření ji vnímat. Santiago mne také lákalo, ale momentálně je moje cesta teď a tady a užívám si každý okamžik, i právě tento :-) Krásný večer!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky Petře. Tak tak, v každé vteřině každý dokonale na své vlastní cestě...

      Vymazat