pátek 28. září 2012

Pracujeme pro Zemi tím, že žijeme své životy

Dovolím si využít citát "Malý krok pro člověka, velký krok pro lidstvo." Mnoho z Vás jsou pracovníky světla na vysoké úrovni, možná si ani neuvědomujete, že pravdivým a láskyplným odžíváním svých životů, tím, že se vědomě stavíte čelem k překážkám a rozpouštíte svá traumata, umožňujete vesmírným energiím, aby skrze Vás mohly pomoci i ostatním lidem transformovat dle zákona rezonance stejné situace a stejná traumata v Lásce. Tak to cítím, a tak to je. Pak skutečně nastává možnost, že když změníme sami sebe, změníme svět. 

Vstoupila do mne božská láska a já uzřela své vlastní Světlo. Děkuji za každou vteřinu svého života, neboť díky všem skutečnostem nyní stojím zde - v pravdě a lásce, skutečná. A mohu si vybrat jakékoliv místo k žití a jakékoliv lidské bytosti ke sdílení mého života, neboť vesmír je skrze své zákony neomylný a já mu plně důvěřuji, tak jako důvěřuji sobě a své Intuici.

PÁR SLOV K PODZIMNÍ ROVNODENNOSTI
Podzimní rovnodennost znamenala obrat ve vývoji věcí. Slovanský národ získal opět svou Hrdost a obnovují se kořeny dávné moudrosti. Starý řád, který tu byl odnepaměti a z něhož mnozí pocházíme, se transformoval, tedy i my můžeme. Bojovník si uvědomil, že nejvyšší formou boje je mír a Temnota odevzdala všechnu vinu za vývoj na Zemi, neboť ten byl podle nejvyššího Záměru, vina neexistuje. Nechť temnota spatří, jaké nádherné světlo se v ní skrývá. 

Já jsem Anamel, temnota která pochopila svůj účel a uzřela své vlastní světlo.

sobota 15. září 2012

Momenty bezčasí

Byl to jen "okamžik". Přestal jít internet, hudba utichla, auta se vzdálila, atmosféra v pokoji byla posvátná, vzduch nabyl hutného skupenství a bylo v něm obsaženo úplně vše - vůně, hudba, barvy, chuť i dotek. Byla to symfonie absolutna. V tom můj sluch uviděl a má duše ucítila list padající z nedalekého stromu a mé srdce se naplnilo vděčností a propojilo se všemi, se kterými kráčím tímto světem, má místnost byla plná bytostí, které tu pracují s námi a pro Zemi na trochu jiných úrovních. Mé tělo i mysl se naplnily jistotou, že vždy v každém okamžiku budu vědět, co mám dělat. 

pátek 14. září 2012

Nalézám cesty, abych je mohla opustit


Každým okamžikem se mi otvírají nové cesty, kudy směřovat, nová místa, kde žít, noví lidé, jež mohu milovat. S láskou vše přijímám, absorbuji a jdu dál. Přítomný okamžik mi skrze mé tělo, má slova a události kolem mne napoví, jaká jsou přání mé Duše, kudy vede můj nejvyšší potenciál.

Tolik jsem si přála někde zakotvit, získat svou trvalou tvář a poznat se, a tak jsem se cítila frustrovaná, když mne život začal tlačit do změn - rozloučit se s přáteli, přestěhovat se, podat výpověď, rozloučit se s dalšími přáteli, znovu se přestěhovat, nalézt záměr své duše a záhy ho přetransformovat do další absolutní nuly, počátku... a znova a znova. Konečně je zde čas, kdy procházím vším v radosti, bez frustrace. 

Je mi nyní umožněno během jednoho dne prožít a pochopit celé životní sekvence, které bych mohla odžívat dlouhá léta, ale já jdu dál, stále dál, neboť vize ve mne je absolutní, člověk nikdy nebyl vyhnán z ráje, znovu nalézám spojení. Ta vize, ten pocit... to mě žene dál, nedovolí mi spokojit se "jen tak s něčím", ačkoliv na první pohled se to zdá perfektní a idylické. Není to nespokojenost tady a teď, je to přijetí proudu života. 

Nepůjdu cestou, kterou jsem si zvolila včera, neboť všechny cesty se bortí a dnes je dnes. Má touha najít své místo ve světě mne provádí iluzemi a mé prozření z nich mne vede k procitnutí. Odevzdala jsem téměř vše, a i to je jen iluze. Neplatí, co platilo před minutou. Není doba na ustrnutí, vše je jen prostředek, nelpím na ničem, co mi přichází do cesty. Již nehledám své poslání, neboť mé poslání se nyní v každé vteřině mého bytí mění. Tohle je doba, která nešla naplánovat. Tedy JSEM.  Udržuji synchronicitu ve svém jednání a ve svých slovech, mám na paměti absolutní pravdu k sobě a k druhým - to je stav, který by měl být trvalý, nikoliv nucený, okolnosti mne pak už povedou.

Existuje cesta, kterou si mé vědomí nedokáže představit, ale je tu jakési tušení. Brány jsou otevřené.
Nelpím. Jakmile objevím cestu a integruji ji do sebe, cesta se uzavírá. Už mi z toho není smutno. Znamená to jen, že se rychleji blížím ke své vlastní podstatě a že tohle "zahazování cest" je má Cesta. Otevírám cestu ke svobodě, odemykám bránu, která byla tak dlouho zamčená. Jsem v bezpečí, jsem v hojnosti, jsem ve svém vlastním středu a nemusím pro to nic dělat, jen být v Pravdě. Neskrývám před sebou nic a všechnu bolest nechávám projít, jsem si jí vědoma a beru si z ní, co je potřeba. Vítám bolest, protože mne vede a posouvá, prožívám-li ji vědomě.

Přijímám vše, co v mém životě je, jako nástroj. A nelíbilo-li se mi to dříve, vím dnes, jak moc velký význam to pro mne má.

Nelpím na starých cestách, každý den, každou minutou se rodím do nového záměru mé duše. Nic není trvalé a je mi dáno prožívat celé životy v jedné minutě. Naladím se, vynuluju a jdu dál... Duše volá po odevzdání se, a tak se odevzdávám.

středa 12. září 2012

Kráčím Cestou v Pravdě tempem bez sebedestrukce


Ta úzkost při posledních bouřkách, kterou cítím, není strach o život či majetek, je způsobená vědomím, že Země trpí a já zapomněla na svůj dávný slib. Země se očišťuje a já volám: Jsme s tebou, Země, neopustili jsme Tě! Neopustili jsme tě a neopustíme. Na ničem už nezáleží. Nic a nikdo v mém životě není důležitější, než důvody proč tu jsem.

Mám závazek, mnoho z nás má, cítíme je. Cítíme, že je tu cesta, po které je třeba jít. Ale po té cestě již jdeme. V tempu, které nás chrání před sebedestrukcí. Lépe pomalu, než-li vůbec. Lépe v harmonii, než-li ve frustraci. Takové nás Země potřebuje. Nevyčítám si své tempo, ale v upřímnosti poznávám, kde mohu na sebe trochu přitlačit.

Rozvzpomínám se a tedy jsem, v odevzdání svého těla, mysli, emocí a energie vyššímu záměru své duše a dávných slibů. Překonávám svá vlastní omezení, která jsem svým vývojem nasbírala. Přijmout svou sílu znamená oprostit se od strachu, že bych ji kdy mohla zneužít. 

Cestuji všemi svými inkarnacemi a skládám se do velkého celku. Odpouštím si. Odpouštím si, že to nebyl Bůh, kdo mne v některých životech vedl. Byla to ohromná destruktivní síla, které jsem uvěřila, že je Bůh na této planetě, ta síla promlouvala skrze mou pýchu a můj vztek, mou touhu po pomstě. A tak jsem se stala "nástrojem božím" stejně obludným jako je církev. 

Vše bylo, jak mělo být, abych stanula zde, děkuji Temnotě a děkuji Světlu. Nalézám také svou inkarnaci, kde jsem naposledy cítila své božství, ženskou moudrost a pokoru před svou vlastní silou a ve spojení se Zemí jsem konala ze srdce v takové míře, jaká byla v té době možná.

Čím víc cítím pravdu v Sobě, tím víc vidím Lež kolem mne. Svým konáním dávám najevo, že jsem připravena žít absolutní pravdu a vím, že je to jediná cesta k tomu, aby ke mne mohla proudit absolutní pravda zvnějšku. 

Tak jedině bude každá manipulace odhalena dříve, než mne zasáhne. Jsem svobodná duše a odevzdávám se synchronicitě jako proudu vedení, které mne dovede k poznání mne samé.  Budu-li vědět, kdo jsem, už mne nikdo proti mé vůli nezmanipuluje, neublíží, nesvede z cesty. A to je důležité. Znám hranice, kde končím já a kde začíná Matrix. Ve mne jsou ukryty všechny odpovědi, nemusím je hledat vně, v Bohu, v mistrech, archandělích... Čtu si poselství a nechávám rezonovat informace s mou Duší, ona mi dá najevo, co z nich je pravda a co mne vede zpět k nesvobodě. Je tu tolik pokřivenosti, že člověk si musí být vědom své vlastní hodnoty, aby nebyl sveden z Cesty, neboť nepravda k nám proudí i cestami, které považujeme za čisté. Nepravda k nám proudí, abychom již naposledy pocítili nesvobodu a postavili se tomu. Již nikdy více….


Tolik nostalgie je ve mne, rozhlédnu se kolem a cítím, jak výjimečná je tato doba. Vidím zelené stromy, rozmanitost lidí a tolik dobrot k ochutnání, tolik míst k navštívení, tolik slov ke sdílení, tolik pocitů k pocítění. Cyklus se uzavírá. Alfa a omega. Konec a začátek.

Pociťujte posvátnost přítomného okamžiku. Žehnám Vám na cestě k probuzení. Anamel

sobota 1. září 2012

Nechej život plynout

Byl a možná ještě chvíli je - čas odpočinku. Znovu se nadechnout před dalším vstupem do kalných vod. Nechci nikomu mazat med kolem pusy, že nás nečeká ještě spoustu práce, ale jedno vím jistě - i tento přechodový čas mezi dvěma světy lze prožít v radosti a ve svém středu - vždyť podívejme, jaká nádherná dobrodružství díky své probouzející se multidimenzionalitě prožíváme.

Je čas odpočinku, a protože ten se chýlí ke konci, chci vdechnout do svého dnešního článku trochu španělského rytmu a přijetí základní pravdy, že každý den je darem, když člověk miluje sám sebe a přijímá proud života, ... tak abychom na to nezapomněli, až kolem nás i v nás se znovu budou bortit staré struktury.

Není potřeba se rozhodovat pět minut před rozcestím, kterou cestou půjdete, protože až na rozcestí ucítíte jakési tušení (což je podle Osha jen malinkatý zlomek skutečné intuice), až na rozcestí uvidíte, co jste před pěti minutami vidět nemohli... a tak je to i v životě. Často se snažíme rozhodovat o věcech, o nichž nemáme dostatečné informace.

Naše vlastní touha řídit náš život nás uvádí do situací, kde si nutně musíme uvědomit, že náš život neplyne.

Není potřeba si vytvářet vlastní cesty proti proudu života, neboť Vesmír pro nás má připravenou cestu plynulou plnou příjemných darů a překvapení. Na co se prodírat houštím, když vedle se vine cesta, na které svítí slunce, na které mohu potkat člena své rodiny. Pokud se prodírám houštím, hledám, co mi to ukazuje, když se rozhodnu z houští vylézt, vesmír mne z něj vyvede a za mou odvahu a prozření, že i houští má svůj význam, mne odmění sladkými ostružinami. Proto i v životě, nacházím-li se v situacích, kde musím věci lámat přes koleno, mohu si uvědomit, že pokud věci neplynou, neměly by být... Kde je proud života, tam plyne život sám, tam se dějí zázraky, tak přicházejí vesmírné dary v mnoha podobách, tam se nacházejí rozuzlení problémů, které bychom sami ve své pýše nikdy nevyřešili...

Panenka Marie z Covadongy, poutního místa Španělska vzkazuje: "Člověče, žij. Buď ve své nejvyšší radosti, sleduj znamení a prostě jen buď, buď v lásce, přirozenosti, bez výčitek svědomí za minulý den, beze strachu či očekávání dne budoucího. Ale nikdy nepřehlížej své bolesti, pohlédni na ně, přijmi a jdi dál. Nic před sebou neskrývej. To je jediná cesta k uzdravení. Pak už ti sám život dovolí jen být, protože nic víc nebude potřeba a cesty se budou otevírat a ukazovat samy."

Miluji Vás a miluji život, proto tu jsem. S Láskou a Požehnáním Anamel