Otázka: Ak je človek rozvinutá osobnosť, vníma život
a svet komplexnejšie, tak nie je pre neho iba jeden objekt záujmu, lásky,
sexu, ale dokáže ľúbiť aj viacerých. Asi mám s tým problém...., lebo ak
prezentujem tento názor, pre väčšinu je to absolútne neprijateľne. Myslím si,
že sú ľudia, ktorí sú v uvodzovkách šírší, potrebujú
možno viac podnetov a tým aj partnerov.( nemyslím, len sexuálnych,
aj keď to niekedy hrá veľkú rolu)
Tvá otázka mi během posledních několika měsíců občas vytanula na mysli a kupodivu odpověď se s během času měnila. Tohle ze mne dnes vypadlo, myslím, že odpověď opravdu záleží na tom, v jaké životní fázi se člověk nachází.
Souhlasím, že vícero objektů zájmu (ať už citových či sexuálních) přináší mnoho podnětů. Tuto fázi jsem si prožila někdy v období od loňského léta do toho letošního. Znamenalo to pro mne veliký růst a integraci mnohých podosobností ve mne, neboť každý muž mne učil o jiné části mne samotné. Takové fáze v životě přicházejí, a tak není potřeba nikoho soudit, zároveň však to není transformace přijatelná pro každého, ovšem je-li člověk ve fázi objevování této vnitřní svobody a nových rozměrů lásky v podobě rozmanitého kontaktu s druhým pohlavím, má často potřebu hlásat tuto v sobě objevenou svobodu navenek, což poukazuje, že sám ještě tuto vnitřní pravdu nepřijal, a tak si podvědomě přivádí do života lidi, kteří s ním nesouhlasí, aby byl nucen najít ve své mysli takové argumenty, jimž uvěří i on sám.
Jednoho dne jsem si ovšem uvědomila, že jsem unavená z tohoto typu poznávání. Je sice rozmanité, ale překvapivě není hluboké. Hloubky lze dosáhnout až tehdy, je-li člověk připraven převzít zodpovědnost za své vztahy, pak je totiž ochoten je pěstovat a nechat růst a sílit. Tomu předchází rozhodnutí, že tento člověk patří do mé budoucnosti (a to přesně do té doby, dokud budeme jeden druhému zrcadlem). Nechtěla jsem to vidět, má zranění mi bránila se takovéto skutečnosti otevřít, pořád jsem si všude nechávala zadní vrátka k útěku (kdyby se dotyčný příliš dotýkal mých zranění). Některé lidi nechceme ve svém životě proto, že příliš jitří naše rány. A my místo, abychom pohlédli na tyto rány, odháníme od sebe dotyčná zrcadla.
Uvědomila jsem si, že celé mé nitro touží po tom mém vysněném princi, který byl ale tak idealizován, že žádný muž nemohl naplnit má očekávání – a ti muži to vycítili a raději se vždy drželi dál, protože já celá vibrovala na informaci „odmítám tě, protože nejsi dokonalý“ – během své svatojakubské poutě jsem si uvědomila, že tento program souvisí s mým tatínkem, který nesplňoval mé sny o dokonalém otci a manželovi, což jsem vnímala jako zradu (on byl přece mojí první láskou), proto jsem se v životě setkávala s muži, kteří mi tuto mou představu neustále bořili, a tím mi vlastně dávali možnost uvědomovat si a specifikovat mou vlastní představu o mužské energii. A tak vnímám, že vše je proces a uvnitř mne se utvořila znalost energie, která odráží maskulinní povahu mého esenciálního já – mého vnitřního muže, který je dokonalým partnerem mé femininní energie – mé vnitřní ženy. Učím se cítit to, vidět to a přes všechny své masky i žít to – já sama chci žít to, co tolik chci vidět kolem sebe. Každý den kousek po kousku.
Znám ty momenty, kdy člověk miluje vícero mužů. Je to tím, že každý je v souladu s nějakou naší částí a ta část volá po zviditelnění skrze vnější projev – tedy muže. Ty části spolu ve mě nějak souvisely, bylo potřeba se jimi zabývat ve stejný čas, abych je mohla sladit a integrovat. Skrze druhé se učíme milovat sebe sama, ale není to ta ona Láska, ta nepodmínečná, je to jakási podláska, která nás vede k oné božské energii, možná v tom vztahu občas člověk ucítí vůni této Lásky, než zase sklouzne ke klasickému lidskému podmínkování.
Kdyby mi někdo před rokem řekl, že je-li člověk připraven opustit kolotoč hledání sebe v druhých, přestane toužit po vícero mužích, jistě bych ho dětinsky soudila. Ale myslím, že i moji čtenáři vnímají, že jsem zřetelně dospěla, a tak mohu říct, že jsem pouze nevěřila v Lásku, že jsem nevěřila, že existuje muž, kterého bych mohla přijímat po všech stránkách tak, aby mi má mysl neustále nenašeptávala, že tam za rohem je „něco lepšího“. Dokonalý muž tak, jak jsem si ho celý život přála, neexistuje, ale mohu dosáhnout dokonalého souladu v sobě, a tím se každý muž může projevit jako dokonalý pro mne.
Ovšem to neznamená, že se uzamknu spolu s ním do svého vysněného v zámku (v oblacích) a nevpustím k sobě jiný podnět. Naopak čím více se otevřeme oba dva druhým lidem, tím bohatší bude naše soužití – samozřejmě za podmínky, pokud tyhle vnější výlety každý sám za sebe dokážeme vyvážit i tím, že si občas dopřejeme pobýt i v tom vzdušném zámku, mluvit jazykem lásky, komunikovat a splývat jeden s druhým do vzájemného sladění.
A co se nevěry týče – není špatná, ani správná, prostě plní svůj účel. Říkáme tím sobě i svému partnerovi – chci něco víc, než mám. Ale nevěra není řešení (tedy vlastně je – posouvá věci směrem k rozuzlení). Nemáme-li víru (ne-viera) - zrazujeme druhého, a tím rýpáme i do vlastních pocitů zrady. Nevěra je ukazatel, který ukazuje, že něco v našem životě není v pořádku – v našem chování k sobě a k druhým. Chybí víra v to, že co mám, je to, co potřebuju – a má neochota tomu čelit a definovat si, co tedy od života (a svého partnera) chci, mi nutí utíkat, zavírat oči před skutečností. V takovém případě je potřeba hledat v sobě odpovědi – jakou představu mám o životě a jakou představu o životě má můj partner. Jsme-li schopni si navzájem tyto představy pomáhat naplňovat (aniž bychom popírali sami sebe!), pak je dobré na vztahu pracovat. Jsou-li tyto představy natolik odlišné a neochota (ne-víra) v partnerovu představu způsobuje náš vlastní odpor k němu, pak je potřeba pracovat na ukončení vztahu, říkám pracovat, protože ukončení vztahu je mnohdy více transformační než celý vztah – nepustí vás to od sebe, dokud nesplníte to, co jste se přišli do vztahu naučit. Stačí se ale vnitřně rozhodnout, že tyto lekce přijímáte a pravdivě přijmout fakt, že každý má na všem 50 % podíl – na radostech i na starostech. Vnější svět je odrazem nás samých, kdyby váš partner s vámi nebyl na nějaké úrovni vibračně v souladu, zmizel by z vašeho života tak hladce a plynule, že byste nechápali.
Ta vzpomínka na Lásku, kterou v sobě nesu, ta dokonalá bytost, kterou celý život hledám kolem sebe (a nenacházím) – jsem JÁ. Je to potenciál, který mám v sobě a který jsem se rozhodla žít, přes všechna klopýtnutí, každé ráno znovu vstanu a budu se dotýkat té božské bytosti ve mně.
Autor článku: Ana Liveinspirit
Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na http://poselstviohne.blogspot.cz.
Děkuji za příspěvky
- Česká spořitelna, platby z ČR: 1384419103/0800
- Fio banka, platby z ČR: 2100410460/2010
- Fio banka, platby ze SLOVENSKA: 2100410460/8330
