pátek 10. srpna 2012

Přijmout svůj Dar

Kam směřuji? Být pravdivá... bez ohledu na existenci možnosti, že mne někdo nepřijme. Být přirozeným plynutím, svým bytím být natolik svobodná, že už nebude třeba více. Postavit se za to, kdo jsem, znamená také mít odvahu nastavit druhým zrcadlo, ať se jim to líbí nebo ne. 

Ve chvíli, kdy máme zpracovány karmické závazky a začínáme přijímat sebe i božskou pomoc všude kolem nás a bereme vnější svět a druhé lidi jako pouhý odraz sebe samých, pak si začínáme uvědomovat naše dary - to, čím přispíváme této době, ono Světlo a Energie, kterou neseme. Dar se projevuje v podstatě celý život, ale ve spleti karmy a neúcty k sobě sama, jej často považujeme za břemeno. Je to dlouhá cesta k očištění se od vnějších vlivů minulosti a svých vlastních současných dramat k přijetí sebe sama ve své velikosti. Je to pokora před sebou samým, před svým posláním, před vznešeností své vlastní duše. Není to strach a není to ego - je to jen jeden magický výdech nad tím, jak velkolepé všechno je.

Najděte okamžiky, kdy je Vaše ego slabé, mysl vzdálená a strach v pozadí a nebojte se začít konat, co cítíte, vyslovovat, co vidíte, co slyšíte. Vesmír k Vám hovoří, vesmír hovoří skrze Vás - hledejte cestu, jak vynést svůj Dar na povrch, vnímejte lidi, kteří potřebují vědět a využívat Váš dar. Může to být objetí, kterým druhému vdechneme do srdce božskou jiskru z nás, můžou to být znalosti, které analyticky dokážete spojit v pochopitelný celek, můžou to být slova, která druhého vyvedou z vlastní iluze, může to být pochvala, která nese energii sebepřijetí, může to být výrobek, do kterého vložíte energii určité kvality, může to být pohled, který pročistí druhému auru... A pak už stačí jen vědomě Být, dýchat, být transformátorem... Dělejte, co Vás jako první napadne, v tom je Pravda. 

Vědomým vynesením činu a slov na povrch, vnášíme do tohoto světa energii svého daru, a to je velkolepější (a účinnější) než samotný čin a samotné slovo, jde to mimo nás, nemusíme to chápat. Jdeme po společné cestě, každý nese něco, každý umí něco, neskrývejte to před ostatními. Nedarujte však v sebeobětování, jedině v Radosti z Bytí lze Dary využít, jinak zůstávají břemenem.

Ne, každý dar se nám musí líbit, Vesmír je vtipálek, a tak objevit svůj dar znamená často nejprve najít krásu ve svých zlozvycích, ve svých nedostatcích. Váš život je perfektně naprogramován tak, abyste v okamžiku objevení svých darů jej nemohli zneužít nebo používat špatně. 


‎"Osvícení nespočívá pouze v tom, že vidíme světelné bytosti a máme vidiny, ale v tom, že vznášíme světlo do temnoty. To je mnohem obtížnější, a proto se to na rozdíl od toho prvního netěší příliš velké oblibě." C.G. Jung


A co já? Mám-li ten dar, že některé věci u druhých cítím, měla bych to přijmout. Jsou okamžiky, kdy jejich iluzi pouze transformuji a snímám z jejich vnímání závoj, aby mohli udělat krok dál, neboť jsou připraveni udělat krok dál (ano, to skutečně má energie dělá, konečně to mám zpracované a přijala jsem to) a jsou okamžiky, kdy cítím, že je zde prosba/svolení duše druhého, abych své pocity vyslovila, vynesla na povrch, neboť oni sami to přes své bariéry zatím nedokážou, a tak se ty věci derou na povrch skrze mne v komunikaci s druhým. Odtud pramení mé dosavadní zdravotní problémy - nevyslovuji, co vysloveno být má. 

Vím, že se to musím naučit dělat skrze Lásku... Ne zlobu a strach... Musím se však naučit rozeznávat, kdy je potřeba Slovo a kdy energie Ticha. Musím se naučit rozeznávat, kdy hovoří mé nitro a kdy ego. V podstatě to druhé nemusím, neboť Vesmír k nám hovoří i skrze ega druhých. Ale pro mne je důležité to rozpoznávat - aby ego bylo pomocníkem, nikoliv pánem. Ego je stále ještě dobrý nástroj. Bez ega bychom byli současným světem převálcováni. 

Je v tom hodně zodpovědnosti, ale mé srdce ví... Všechny potřebné nástroje již mám a znám. Abych došla do tohoto bodu, musela jsem některé věci přijmout a jiné odevzdat. Můj život mne naučil neposuzovat druhé, jejich zkušenost, přijímat je jako součást božského plánu, nezakládat si vlastní sebepřijetí na reakcích druhých, oprostit se od emocí druhých, které umím vnímat a často cítím jako své vlastní, a tak si tím nenechat ovlivnit můj vlastní úsudek, nesnažit se jim zalíbit jen proto, že cítím, že mne nepřijímají, neboť teď už vím, že mne nepřijímají, protože nesu energii jejich nepřiznané části... a byla jsem svědkem proměn, když dotyčný tuto svou část přijal, a to mi dává sílu tuto energii nést...

Svým příkladem života pak nejlépe vnesu do matérie svůj dar... V mém životě je čím dál méně "musím" a "měla bych" a stále více radosti a tvoření... "Neptej se, co svět potřebuje. Ptej se, co tě probouzí k životu, a jdi to udělat. Neboť svět potřebuje pouze a jen více lidí, kteří se probrali k opravdovému životu." - Howard Thurman... Následujte volání srdce, v upřímnosti k sobě sama.

Nejvíce však budu pravdivá sama k sobě a tu pravdu nebudu nepovažovat za definitní, protože se skutečnost neustále proměňuje, důležité je, kam mě informace posouvá... Vždy však musím být bdělá. Často si totiž myslíme, že bráníme Pravdu, a přitom bráníme pouze svou vlastní iluzi o pravdě. Ale i zde jsou posluchači, kteří zrovna posluchači mají být. "Pravda a Krása nepotřebují chránit." (Tolle). Pravdu a Krásu naše bitvy ega vůbec nezajímají. 

Odkládám své vlastní pojetí světa založené na falešných pocitech strachu, viny a studu a vracím se do své přirozenosti! Vše může být uzdraveno, jak na těle, tak na duši... S Láskou Anamel


čtvrtek 2. srpna 2012

Vdechnout ženský princip do našich mužů

Na základě předchozího příspěvku mi přišla myšlenka, že nemáme zapomenout ze srdce vdechovat Tvořivost do srdcí mužů nám blízkých, i těch, kteří jsou od nás zdánlivě daleko ... na důležitých rozhodovacích postech, do srdcí vynálezců, šéfů firem... do srdce každého muže, který má možnost něco ze svého postu změnit, do srdce každého muže, neboť nikdy nevíme, jaký potenciál se za ním skrývá... S novými nápady a s novými vynálezy se stane rozpad struktur přirozeným a plynulým... Nechť tvořivost a radost z tvoření vstoupí na Planetu Zem...

Vdechnout ženský princip do Matky Přírody

Příroda je mocná, slýchávala jsem jako malá. Dnes si uvědomuji, že i v přírodě převažuje mužský princip síly, moci, ale taktéž svobody, a to je správně. Přichází však čas, kdy po dlouhém pádu je potřeba znovu probudit rovnováhu.

Mám v sobě vizi, vizi světa, kde vše je se vším v souladu a vše nalézá řešení samo v sobě. Cítím, že to je aspekt Bohyně, který je tu na Zemi potlačen. 

Vdechujme prosím tedy při dnešní úplňkové meditaci (a kdykoliv jindy) do Matky Přírody ženský princip, který probudí její tvořivost. Božské tvoření pak může dát vzniknout novým druhům roslin a živočichů. Nemusíme vědět jak, můžeme však tento proces podpořit, neboť síla člověka nezná hranic. Jsme zemské antény, které dokážou transformovat vesmírný záměr zde na Zemi...

Nikoliv člověk sám, nikoliv mimozemská civilizace, nikoliv sama Země se svými nehmotnými bytostmi - jedině ve spolupráci dokážeme snést Novou Zemi... Vše je v dokonalém souladu, jedno bez druhého nemůže být a nemůže se rozvíjet...

Tvořivost je o přirozeném nalézání řešení - jako ta nově objevená rostlina, co dokáže rozložit plasty. 

Pokud sami v sobě si nejste jisti svým probuzeným ženstvím, představte si ženu, ... Bohyni, napojenou na vlastní moudrost, krásnou, zdravou, se silnou intuicí a tvořivých duchem, která žije v přirozených denních rituálech, které se díky její uvědomělosti stávají magií, vzpomeňme si na tu Ženu, kterou v nás před staletími začali ušlapávat. A právě z této Ženy vydechněte - do Země, do stromů, do květin, do ptáků, do živočichů, do broučků, do kamenů... Vdechněme tam lásku a naději, ať se nové druhy netvoří na základě strachu a myšlenkových programů, nýbrž Lásky, Spolupráce a Božské tvořivosti. 

Jak se zvyšují naše vibrace, jsme stále většími tvůrci, je jen na nás, jestli budeme podporovat destruktivní či tvořivý proces. V tomto přechodném čase je oboje potřeba, oboje je důležité - vědomě, v každém okamžiku svého života se rozhodujeme pro jednu z těchto cest.

Až budeme mít soulad sami v sobě, vše se "samo" vyřeší. A naše intuice nás povede. Naše zahrady nás v pocitech povedou, jak se o ně starat, aby se péče stala rituálem, nikoliv otročinou. Naše zvířátka nám nebudou muset nic zrcadlit, nic dávat najevo, na nic upozorňovat, a proto budou zdravá a dlouhověká, a když odejdou budeme vědět, že nastal jejich čas a že odcházejí v klidu a míru.

I já se snažím probudit tvořivost ve svém srdci, neboť být tím, prožívat to znamená vynést to na povrch do reality, a to je stejně důležité jako jakákoliv meditace, vím, že pak sám život nalezne svá řešení, tvořivost je v podstatě otevření se energii Bohyně, temné i bílé, aby v jednotě mluvila skrze naše těla, slova, city, emoce a my je převáděly do hmoty...

Pocta Matce Zemi

Ze všech světů, co já znám,
Zemí tou jsem milován.
Zde mám radost, zde mám žal,
z touhy v srdci oheň vzplál.

S Láskou Anamel

Znát citát neznamená prožít jeho poselství

Přidávám sem pár myšlenek, které mne poslední dny vedly k mnohým uvědoměním. K některým dávám svůj komentář. S citáty je to tak jako se vším - znát je neznamená prožít jejich poselství ve vlastním životě a v emocích... A proto každý citát může mít tolik významů, kolik je životů. S Láskou Anamel

Nezáleží na tom, jací jsou ostatní, ale jací jsme my. Nezáleží na tom, co dělají ostatní, ale co děláme my.

Nikdo nemůže dosáhnout rána, aniž by prošel nocí. (Khalil Gibran) 

Jen proto, že to dělá někdo jiný, neznamená, že jste zproštěni viny. (A ačkoliv vina neexistuje, pokud ji cítíme, ukazuje nám nesoulad v nás, na který máme pohlédnout. I temný čin i vina z něj nás vedou do existence, kde temný čin a vina existovat už nemusí. An.)

To, co nesnášíte na ostatních a nejsilněji na to reagujete, najdete i v sobě. (Eckhart Tolle) Může to být také aspekt, který v sobě potlačujete a který chce napovrch (příliš upjatí lidé jsou provokováni vášnivými milovníky života, ego si to vždy obhájí, pomůže nám najít důvody, proč naše hledisko je správné a proč je možné odsoudit druhého, nikoliv sebe). An.


If you cannot be a poet, be the Poem! (Když nemůžeš být básníkem, staň se básní!)

Nebude ještě osvícen ten, kdo si představí osvícenou postavu, ale ten, kdo si uvědomí tmu. Carl Gustav Jung (Novoucestou.cz)

Cesty mohou být různé, každý chodíme v jiných botách… Ale víte, jak poznáte, že vaše cesta vede správným směrem? Že se opravdu něco ve Vás mění, že Vaše vědomí roste? Začne se Vaše „vnitřní“ posilovat, stávat se nezávislým na „vnějších“ podmínkách. Uvnitř sebe začnete pociťovat volnost, LEHKOST a mír. Přestanete mít potřebu věčně obhajovat své postoje a cítit se být ohrožený „vnějšími“ podmínkami. Tento proces mění Vaše energetické tělo a zbývá pak už jen krůček k tomu, kdy začnete měnit i svůj „vnější“ svět. Svobodně tvořit svůj svět. Taková je cesta za celistvostí… (Facebook - Šamanismus) - A já dodávám - Sami víte, jestli je to lehkost bytí, nebo jen další iluze/ustrnutí... ve Vašem srdci je odpověď, tak mějte odvahu ji vidět! Mnoho z Vás se změnilo vnitřně, ale ještě nemáte odvahu vynést to na povrch... Kdo je upřímně na Cestě, začíná si alespoň matně uvědomovat, v čem spočívá jeho dar.

Rozvíjajúci sa kvet nerobí nijaký hluk, lebo krása, pravé šťastie a pravé hrdinstvo sa v dennom svetle prejavujú mlčky. (Wilhelm Raabe)

‎Omyl je pro život právě tak důležitý jako pravda.

Říkat pravdu v čase všeobecného klamu je revoluční čin. (George Orwell)


Přirozenou pílí a pečlivostí tkáme své osudy

Pavouk je ten, který mne vyvedl z mého vlastního bludiště. Ačkoliv i to bludiště bylo součástí Cesty, mohu udělat krok dál. Poslední dobou na mne vykukovali ze všech koutů... dokud jsem si jejich poselství nevzala k srdci...  

Jen přirozenou  (!) pílí a pečlivostí utkáme svůj osud krásný a pevný... Svůj osud vynášíme na povrch sami ze sebe a je to nikdy nekončící proud tvořivosti. Díky za to! Až tuto moudrost plně prožiji, možná se těch tvorečků přestanu i bát. 

Každý měsíc uzavíráme cyklus - díky Bohu!

(Tento příspěvek jsem napsala již 23. 7., přidávám ho sem, aby bylo zachováno kontinuum mého vývoje, který zde se svým Probouzením popisuju, od té doby je v mém životě mnoho nového, ale o tom až příště, je potřeba, aby se to vše ve mne usadilo.)

S posledním novem ze mne odešlo mnohé, rodím se do nové bytosti a ohledávám ostatky - co odešlo a co zbylo? Cítím v tom jakousi radost. Konečně! Měsíční cyklus - takový úžasný dar od Boha. A Žena má navíc ten dar cykličnosti v sobě. Ve fázy Baby s odcházející krví odevzdá ze svého DNA/informačního pole vše, co je připraveno odejít. Stačí to dělat vědomě, vědět, jak ten proces podpořit - být v sobě, hodně pít, dávat si solné koupele a mít víru, že vše staré odchází a je připraveno odejít. 

Hodně mne to poslední dny vedlo k upřímnosti, k odhalování vlastních sebeiluzí, k vlastní zodpovědnosti, k oproštění se od posuzování a škatulkování (i sebe sama), přijetí temnoty a k respektu jejího podílu na tomto velkolepém díle.