Dnes jsem překročila hranici sta kilometrů. Najednou je na těch patnících dvoumístné číslo, 99 km, 98 km... a s odpočítáváním přichází na jednu stranu panika (co budu dělat, až nebude kam jít?), na druhou stranu těšení (konečně budu moci projevit svůj nově objevený vnitřní svět, jaké to bude?). Tak jako Forrest Gump se jednoho dne zastavím... Je v tom cosi nostalgického... Mám ještě 4 dny, čtyři dny gradující přes úplněk k slunovratu... a pak 3 týdny života v španělské vesničce, copak mi přinesou?
Autor článku: Jana Anamel Mráčková
Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na http://poselstviohne.blogspot.cz.
Děkuji za příspěvky
- Česká spořitelna, platby z ČR: 1384419103/0800
- Fio banka, platby z ČR: 2100410460/2010
- Fio banka, platby ze SLOVENSKA: 2100410460/8330
Olala, moc ti to přeji. Už je to je kousek a až tam dorazíž, neboj se se bude kam jít, přeci zase zpět. čeká tu na tebe to samé místo které jsi opustila jen ty se vrátíš bohatší ....
OdpovědětVymazatÚžasné...plníš sny ostatních
Díky ti, Vlakoníku. A děkuji za rss odkaz na tvém webu. Jedno vím jistě - bude to zase pořádná legrace. A velmi doufám, že sny ostatních neplním, že jen inspiruji ke splnění vlastních tužeb. Krásný brzký podzim. S Láskou kráčející Anamel
Vymazat