Ta úzkost při posledních bouřkách, kterou cítím, není strach o život či majetek, je způsobená vědomím, že Země trpí a já zapomněla na svůj dávný slib. Země se očišťuje a já volám: Jsme s tebou, Země, neopustili jsme Tě! Neopustili jsme tě a neopustíme. Na ničem už nezáleží. Nic a nikdo v mém životě není důležitější, než důvody proč tu jsem.
Mám závazek, mnoho z nás má, cítíme je. Cítíme, že je tu cesta, po které je třeba jít. Ale po té cestě již jdeme. V tempu, které nás chrání před sebedestrukcí. Lépe pomalu, než-li vůbec. Lépe v harmonii, než-li ve frustraci. Takové nás Země potřebuje. Nevyčítám si své tempo, ale v upřímnosti poznávám, kde mohu na sebe trochu přitlačit.
Rozvzpomínám se a tedy jsem, v odevzdání svého těla, mysli, emocí a energie vyššímu záměru své duše a dávných slibů. Překonávám svá vlastní omezení, která jsem svým vývojem nasbírala. Přijmout svou sílu znamená oprostit se od strachu, že bych ji kdy mohla zneužít.
Cestuji všemi svými inkarnacemi a skládám se do velkého celku. Odpouštím si. Odpouštím si, že to nebyl Bůh, kdo mne v některých životech vedl. Byla to ohromná destruktivní síla, které jsem uvěřila, že je Bůh na této planetě, ta síla promlouvala skrze mou pýchu a můj vztek, mou touhu po pomstě. A tak jsem se stala "nástrojem božím" stejně obludným jako je církev.
Vše bylo, jak mělo být, abych stanula zde, děkuji Temnotě a děkuji Světlu. Nalézám také svou inkarnaci, kde jsem naposledy cítila své božství, ženskou moudrost a pokoru před svou vlastní silou a ve spojení se Zemí jsem konala ze srdce v takové míře, jaká byla v té době možná.
Čím víc cítím pravdu v Sobě, tím víc vidím Lež kolem mne. Svým konáním dávám najevo, že jsem připravena žít absolutní pravdu a vím, že je to jediná cesta k tomu, aby ke mne mohla proudit absolutní pravda zvnějšku.
Tak jedině bude každá manipulace odhalena dříve, než mne zasáhne. Jsem svobodná duše a odevzdávám se synchronicitě jako proudu vedení, které mne dovede k poznání mne samé. Budu-li vědět, kdo jsem, už mne nikdo proti mé vůli nezmanipuluje, neublíží, nesvede z cesty. A to je důležité. Znám hranice, kde končím já a kde začíná Matrix. Ve mne jsou ukryty všechny odpovědi, nemusím je hledat vně, v Bohu, v mistrech, archandělích... Čtu si poselství a nechávám rezonovat informace s mou Duší, ona mi dá najevo, co z nich je pravda a co mne vede zpět k nesvobodě. Je tu tolik pokřivenosti, že člověk si musí být vědom své vlastní hodnoty, aby nebyl sveden z Cesty, neboť nepravda k nám proudí i cestami, které považujeme za čisté. Nepravda k nám proudí, abychom již naposledy pocítili nesvobodu a postavili se tomu. Již nikdy více….
Tolik nostalgie je ve mne, rozhlédnu se kolem a cítím, jak výjimečná je tato doba. Vidím zelené stromy, rozmanitost lidí a tolik dobrot k ochutnání, tolik míst k navštívení, tolik slov ke sdílení, tolik pocitů k pocítění. Cyklus se uzavírá. Alfa a omega. Konec a začátek.
Pociťujte posvátnost přítomného okamžiku. Žehnám Vám na cestě k probuzení. Anamel
Žádné komentáře:
Okomentovat