Protlačili jsme slona uchem jehly. Snílek v nás se probouzí a způsobuje nepatrné lechtání v podbřišku - touha vylézt a začít tvořit, v radosti, nikoliv oběti. Jakže se to dělá? Najednou znovu člověk může ucítit ty možnosti sebe sama, které teď tak dlouho ležely ladem, pohřbené pod horou pochybností... strachy jsou tam pořád, ale o to větší má člověk kuráž. Cože nás to poslední dny škrtilo a drtilo? To už není důležité, to zůstalo za námi, protože jsme tomu pohlédli do očí. Kdo nepohlédl, zůstává ještě paralyzován hrůzostrašným odrazem v zrcadle. V kolektivním vědomí je toho ještě dost, většinově ještě pořád míříme dost blbým směrem, ale my se nevzdáváme, snažíme se v té divoké řece stát alespoň trochu napřímeně. Štíří ocásek ještě bude chvíli dorážet, ale to ostříleného pistolníka Střelce nijak nerozladí, pro něj je život nádherná hra, proto i ty další vlny budou spíš surfařské než ničivé. Hasta luego a krásný den 22-11. An.
Autor článku: Jana Anamel Mráčková
Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na http://poselstviohne.blogspot.cz.
Děkuji za příspěvky
- Česká spořitelna, platby z ČR: 1384419103/0800
- Fio banka, platby z ČR: 2100410460/2010
- Fio banka, platby ze SLOVENSKA: 2100410460/8330
Žádné komentáře:
Okomentovat