Krásný posvátný čas všem! Čas (paradoxně) vhodný pro obrat pozornosti do sebe - jedině odtud totiž lze vyzářit svou laskavost ven k bližním, k druhým lidem - k těm, co potřebují bezelstně chránit před lidskou surovostí a bídou (děti, zvířata, příroda...), i k světu jako takovému, ať už jsou jeho obyvatelé jakkoliv šílení i krásní zároveň. Takto dokážeme dávat lásku, která nás přesahuje, kterou nelze vlastnit, pro-dávat či jejím prostřednictvím někoho uplácet... Jedině z takové lásky vychází péče, která léčí (hlavně nás - protože z nás dělá dobré lidi, protože nás vyživí pocitem, že život má smysl)... A jestli jsou Vánoce časem, které máme spojený s péčí o druhé - pak bychom se mohli zamyslet, zda vychází z naší závislosti na lásce nebo opravdu z Lásky. To první vráží mezi nás a druhé klín, to druhé nás spojuje.
Pod tímto článkem najdete aktualizovaný článek o Vánocích, který jsem napsala před dvěma lety. Vánoce 2012 pro mě znamenaly vzbouření se proti strnulosti, proti své tendenci přejímat tradice/návyky/pravidla bez přemýšlení. O Vánocích 2013 jsem se k mnoha z těchto tradic dobrovolně vrátila, tedy z dobré vůle, v radosti - nikdy v životě jsem si tolik neužila pečení, úklid a balení dárků, nikdy! Navíc jsem to dělala všechno trochu jinak než dřív - prostě po svém. Totiž díky tomu, že jsem se obrátila předtím do sebe (nadechla se), mohla jsem se obrátit ven (vydechnout). Rok 2014 pak pro mě byl hledáním, která pravidla, řád, návyky, rituály a tradice vycházejí ze mě, a tedy jejich smyslem je mi pomoct, nikoliv mě mučit :)
Letos je to zas trochu jiné. Letos jsou pro mě Vánoce hlavně o nádherné zodpovědnosti ke svým závazkům (jo, po dvou letech rebélie bych nečekala, že někdy tohle vyslovím, ironií je, že je to opravdu úlevná změna. Letos jsem totiž překonala svou závislost na nezávislosti a pustila jsem se do mnoha aktivit, se kterými jsem cítila, že jsem v souladu. Dřív jsem se totiž vrhala do věcí, aniž bych o tom vůbec přemýšlela, často se ukázalo, že to není přesně to, co by mi vyhovovalo, ale v tu chvíli bylo už pozdě a bylo obtížné se z toho zase vyvázat, takže jsem strávila většinu času děláním věcí, o které jsem vlastně nestála. Dnes konám s rozvahou, sice mi chvíli trvá, než se k něčemu rozhoupu, ale když už se rozhoupu, jsem si tím naprosto jistá. A vždy dopředu přemýšlím, než něco začnu, jak to budu moci ukončit, když to budu chtít ukončit.
Své činnosti přes den střídám - chvíli píšu Zápisky zpod mangovníku (úryvek I. a úryvek II.), chvíli překládám úžasnou knížku Genové klíče, která bude příští rok k dispozici, chvíli se starám o svůj e-shop na webu Liveinspirit. A nově se mi otevřela další cesta "poselství ohně" :)) - viz obrázek - a z toho jsem totálně v úžasu a nadšení, je to neskutečná alchymie.
Každá tvorba má svůj čas zrání, proto se neodvažuji říct, zda Zápisky dokončím, než odjedu, však i ty svíčky se mi začaly dařit, až když mě naučily, co je to trpělivost a ochota učit se krůček po krůčku - teplota vosku, míchání barev, vyndavání svíček z forem, aniž by se poškodily, velikost knotu, čas výroby atd. atd. - do té doby mě opravdu potrápily a položily mi jasnou otázku - opravdu se vzdáš při prvním (druhém, třetím, osmém) neúspěchu? Ne! Naopak každý neúspěch se s vyložením veškerého úsilí pro mě stal pohonem k dalšímu pokusu, k hledání nových řešení. Konečně chápu, že kvalitní věci i kvalitní život vyžaduje čas, péči a trpělivost, už nehledám rychlá řešení, která by mě nic nestála. Naopak hledám výzvy, hledám příležitosti. Brečela jsem dvakrát - zoufalstvím, když to vypadalo beznadějně, a dojetím, když jsem prolomila barikádu a z učení se stala Tvořivost. Před pár dny jsem cítila velkou únavu těla, není se čemu divit, už několikátý týden ráno v šest sedm vyskočím z postele a v jedenáct večer se zastavím. Napadlo mi: "Tak jsi Ančo zase workoholik, ty se nikdy nepoučíš, chceš zase zkolabovat?" Ale než jsem tu myšlenku stihla dokončit, s naprostou radostnou jistotou mi zadunělo v hlavě: "Ale lásko, vždyť práce na svých snech není žádná práce."
A já můžu ten rozdíl konečně potvrdit - žádné pocity oběti, žádné litování, pochyby, žádný pocit nedostatečnosti a nedostatku, neexistuje, že by člověk řekl "tohle je sice nutné a bez toho se to neobejde, ale já to nechci dělat, protože...", žádný pocit zneužití, žádný pocit, že by mi svět něco dlužil - když člověk dělá práci, která nevychází z něj, pořád chce větší a větší finanční ohodnocení, nikdy nebude mít dost - protože žádá náhradu za sebeznásilňování a výše takové náhrady neexistuje - takové pocity v práci ze srdce mizí, žádná nekonečná chamtivost, proces sám je odměnou - a protože si je člověk vědom hodnoty toho, co utváří (ze sebe), nemá problém si o cenu říct a přitáhne si lidi, kteří nemají problém ho ocenit... existuje jen tvořivý proces, nadšení, a když už únava, tak pozitivní únava, ta, která říká "nejíš, nespíš, máš mozoly na ruce, ale je to boží!!"
Autor článku: Jana Mráčková, An
Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na http://poselstviohne.blogspot.cz.
Rozvoj článků podpoříte finančně nebo dárkem od srdce - obojího si cením a vážím, je to dar za dar.
- Fio banka, platby z ČR: 2100410460/2010
- Fio banka, platby ze SLOVENSKA: 2100410460/8330
Žádné komentáře:
Okomentovat