Duchovní krize a rozpad veškerých iluzí

Mám pocit, že se můj svět rozpadá na malé kostičky a musím doufat, že se poskládá zpět. Najednou nepíšu o  lásce k sobě, přijetí zodpovědnosti, práci s přírodou a svým ženstvím, i když si stále uvědomuji, že jsou to důležité věci, a tak vytrvejte v jejich realizaci, vím, že se k nim také navrátím, až přijde znovu čas. Ale u mnohých duchovních lidí nyní dochází k deziluzi, k totálnímu rozpadu iluzí a struktur a já hledám odpověď na své zmatení... Veškeré moje dosavadní zdroje informací mi přijdou úplně mimo, a tak hledám v sobě. Připadam si, jak kdybych frčela na nějakých drogách, ačkoliv tomu tak není.

Transformace je pozadu, protože stále žijeme ve svém strachu a touze nic neměnit. Pořád říkáme - finanční systém se napraví, do politiky se dostanou čestní lidé. NE! Shnilý systém nelze napravit, musí být nahrazen něčím novým, něčím, co si v tuto chvíli nedokážeme ani představit, protože tuhle představu blokujeme naším lpěním na starém a známém. A je to zodpovědností každého z nás. Bez výmluv, bez iluzí... Ponořit se do největších sraček v nás a jednu po druhé vytahovat na světlo, chápat jejich příčiny i následky... Nic si nenalhávat, nic sám před sebou neskrývat, každou emoci a myšlenku si přiznat a dovolit si ji procítit, jít tam, kde nás to pálí nejvíc, po hlavě, bez vytáček, bez přemýšlení...

Země byla manipulacemi odpojena od Stvoření jako celku, kvalitu této nadexistence, jejího fungování si nedovedeme představit, je to v tuhle chvíli mimo naše chápání, a tak se ani nesnažím nad tím přemýšlet. 

V těchto manipulacích jsme hráli roli i my, byť u některých to bylo jen pouhým svolením na úrovni duše, takže není potřeba svádět vinu na někoho mimo nás. Jedeme v tom všichni. Mám pocit, že rozpad rovnováhy tohohle vesmíru způsobilo právě hraní si na Bohy, otevření se bytostem, které byly na vyšší úrovni a mohli proto působit jako Bůh, ačkoliv jejich záměr byl destruktivní, následovalo oddělení mužského a ženského principu, smíchání dobra a zla v jeden patvar. A tak tu jsme. Na jedné straně poletujeme s andělíčky a něco si namlouváme, na druhé straně ležíme na dně v deziluzi a plni strachu a klidně jsme schopni tyhle stavy zvládnout najednou.

Mám problém s pochopením Boha, a tak hledám sama pro sebe vysvětlení, které mi pomůže tuhle mezifázi pochopení Stvoření přežít. Nezáleží na tom, co je pravda, záleží jen na tom, co mne posune dál, proto si můžu dovolit pravdu jakkoliv relativizovat a posouvat její hranice. 

Je-li Bůh všechno a ve všem a projevuje se skrze všechno, pak i tento Bůh musí nutně být zmaten a odpojen, protože kdyby Bůh Planety Země byl napojen na všeobjímající stvoření, pak by každý jeho projev mohl manifestovat akt stvoření, motýl v touze poznat sílu tygra by se mohl okamžitě proměnit. Ale je tu pád do hmoty a odpojení, my všichni jsme Bůh, motýl je Bůh a nikdo z nás neví, kde je náš potenciál...

Jak nahoře, tak dole. Pokud prožívám já transformaci a mění se každá buňka v mém těle, je to tím, že já jsem buňkou v těle Stvořitele, který prožívá transformaci. A ten Bůh je zas jen buňkou. Kam až to vede, kolik je dimenzí, kde je smysl toho všeho? To v jednom může vyvolat frustraci, v jiném radost z dobrodružství. Možná ani dobře nechápu to, o čem píšu, ale na tom nezáleží.
-------------
Aktualizace únor 2013, o osm měsíců poté :) To známé "dole" není nikdy trvalé, pak přijde nahoře... a pak konečně ten "střed"...Věřím, že stav podobný tomu mému červencovému prožilo dost lidí po 21. 12., a to i ti, kteří zdánlivě změnu neočekávali - takový stav totiž přijde, když očekáváte - když se domníváte, že jste udělali na sobě tolik práce, že věci se musí už viditelně zlepšit - a oni se zhorší. Jistě - před svítáním je největší tma. Jak to po sobě čtu po měsících - mohu konstatovat, že se můj svět ustálil v neustálém rozkladu, kde jedinou jistotou je změna. Ovšem, už mne to tak nedrtí a všechna ta zkušenost ve vlastních hloubkách a pochybnostech o všem, co je, se stává pro mne výhodou, že oproti jiným se mnou Existence nesmýká tolik sem tam, díky poznání mi teď stačí jen naznačit a já jdu sama. Jsem ve svém středu. Díky za to.