Bylo to pár mailů. Pár řádek s úplně neznámým člověkem. A přeci ... bylo to hluboké propojení se sebou sama, které navždy změnilo můj vnitřní svět...
21. října vyzvala transformující se ženská část mé duše svou druhou polovinu ke spolupráci, aby se konečně vyrovnali, našli, přestali bojovat (viz Jinou bys ji nechtěl). A zatímco jsem se následující dny snažila tu svou druhou polovinu uvnitř mě pochopit (viz Jak aktivovat svou vůli a vnitřní sílu), zjišťovala jsem, kde se nám to zašmodrchalo a jaký vlastně je onen muž ve mně (ten, kterého odmítám ve vnějším světě) a jakým může být (ten, kterého tak moc hledám vně).
A protože jsem v tomto aktuálním čase a těle převážně ženská podstata, navíc dooost šmrcnutá energiemi Lilith, té, která raději odešla z ráje, než aby se podvolila Adamovi, té, která se nesmíří s žádnou mužovou slabostí, hodně jsem ho potlačovala, a tedy mu vůbec nedala možnost růst (což ostatně děláme druhým, když si myslíme, že jsme na vyšší úrovni - paradoxně naší snahou o výchovu růst zpomalujeme, ano - to platí i o dětech), v našem energetickém soužití jsem nakonec byla pěkně povýšenecká megera, co si dělala všechno sama, často trucovala a lámala vše šíleně přes koleno (jak v tom hraje roli archetyp Černé Luny, mé drahé Lilith, ještě rozvíjím).
Ale nakonec - i ten uvnitř slabý a navenek mocensky se tvářící muž ve mě jsem přeci taky já. Každopádně to dost odráží aktuální energie patriarchálního světa zaměřeného na produktivitu, možná to odráží i většinu manželstvích naší doby.
Zjistila jsem, že je to bojovník, nesmiřitelný, když vidí cíl, má tmu před očima a žene se jen za ním (a v takové omezené perspektivě samozřejmě "má vždycky pravdu, jak by nemohl mít"), ale také se hodně rychle vzdává, když věci nejdou podle toho, jak je předpokládal. Nevidí širší smysl věcí, a když něco nejde na poprvé, nemá důvod, proč se snažit (právě proto, že nevidí souvislosti s tím, kam jaké činy vedou - přesto, že je vidím já, ale mému vnímání on nevěří, má svůj vlastní rozum a instinkty), proto zůstává ve všem hodně na povrchu, ostatní lidi bere jako prostředek k dosažení cíle, který považuje ve svém omezeném pohledu za vyšší (a když něco považuje za vyšší, je to pro něj fatálně důležité a dokáže jít přes mrtvoly, je to vlastně ještě takový ne dost dobře kultivovaný hrdina - ale tuší ho v sobě, jenže není schopný přepnout ze své vlastní morálky na tu implicitní vyšší). Tvrdí, že druhé nepotřebuje, ale výrazně ve svém individualismu citově strádá, neboť se touží otevřít vyšším principům bytí, ale je to pro něj těžké, protože by to znamenalo úplně se změnit. Já sama jsem se od něj (této energie ve mě) na čas odklonila (i když jeho kritický hlas mě pronásledoval úplně všude), protože nepovažuje moje emoce, pocity a vize vyššího já za podstatné, on sám v duši "vlastně až tak" nevěří (má přeci jiné věci na práci, musí budovat "ten" svět) a má potřebu mě před mými "bludy" chránit všemi způsoby. Myslí si, že jsem ještě malá holčička... a doposud měl vlastně pravdu, proto jsem v posledních dnech pracovala na zjišťování, co to vlastně dospělost je (z pohledu duše, nikoliv sociálního - věřte, že v tom jsou obrovské, téměř polaritní, rozdíly).
2. listopadu se mužská část mé duše projevila ve vnějším světě a velmi nenápadně mi dala najevo, že je ochotná spolupracovat, díky Tondo, žes byl mým odrazem...
A začala velká (a bolestivá) transformace, kde každý den se ve mne otevíraly nové a nové roviny mé duše, které směřují právě do oné dospělosti (nebo alespoň dospívání) duše. Ba co víc - můj vnitřní kritik opravdu utichl a mé Vědomí nyní může naslouchat hlasu mého srdce, protože už tu není žádný vnitřní křik, jen rovnovážný dialog. Uf. Bože, díky.
Vnitřní kritik kontaktuje Anamel
Ahoj Anamel, to jsem já, kdo ti napsal ten komentář plný kritiky. V rámci osvobození všech svých vnitřních hlasů se jedna z mých složek docela solidně začala rozčilovat nad tvým webem, jak tam furt plácáš a přitom ses nikam nepohla (už půl roku tě má v záložce a když neví co by, mrkne jak se vyvíjíš). Takže ta kritika vlastně byla motivovaná láskou, záleželo jí na tom jak se vyvíjíš, ale jedinou podporu která byla schopna dát, byla ta kritika. Pro mě z toho vyplývají dvě věci: Naučit se naslouchat, i když mi přijde, že to o čem ten druhý člověk mluví je neproduktivní. Naučit se i jinou formu podpory než jen čistou kritiku. (Samozřejmě že tyto věci souvisí s mým dětstvím, kdy nejčastější forma "podpory" byla kritika. U tebe asi taky, podle toho co píšeš pod mým komentářem.)
Dále co je zajímavý, tak ta kritická složka cítila, že její slova padnou na "úrodnou půdu", jinak by se do kritiky nepouštěla (hrozilo by její odmítnutí a na to je sama háklivá). Nečekal jsem ale, že až tak moc, že na terapii, kterou jsem zmínil, opravdu půjdeš. V tu chvíli mě napadlo jediné: Ta holka je načisto magor a labilní. Ještě že jsi nenapsal, ať se jde upálit-zítra by to bylo ve zprávách.
Dále abych se dostal k tomu hlavnímu, proč když se mi tvůj web tolik nelíbí, proč tam lezu... Dejme tomu, že kdybych se s tebou setkal třeba na živo, tak by to pro mě bylo velmi nepříjemný, protože v sobě máš odkrytých hodně věcí, které mám v sobě i já ale stydím se za ně a za každou cenu je skrývám a ty ne. Obdobně by to platilo pro tebe (vzpomeň si jak ses cítila když jsi četla můj komentář). Na druhou stranu by nás to dost posunulo, protože každý "problém" by minimálně jeden z nás zachytil (v ještě lepším případě oba) a tím že jsme oba otevřeni práci na sobě, dalo by se to na místě řešit. Mělo by to silný posouvací efekt. Hlavně tím, že by jsme oba vnímali, co se děje, a ne jak běžný lidi: čistě jen reagovali a vinu za svůj pocit házeli na druhý. Určitě chápeš co tím chci říct:)
A taky: přijdeš mi úplně stejnej blázen jako já, jen s tím rozdílem, že o mě lidé vůbec neví(někteří citlivější tuší, že nejsem úplně v pohodě).
Co se týče kariérního postupu, musel jsem taky "zvolnit", jinak bych se býval zbláznil. Kdybych v práci zůstal, přesto že se mi nabízelo perspektivní místo, bylo by to jako jít sám proti sobě a to už jsem nemohl. Celých 26 let jsem šel proti sobě, dál už nebylo kam.. Takže takovej jsem případ.
Asi jsem napsal vše co jsem chtěl a tak se s tebou pro teď rozloučím.
Měj se
Anamel je unavená vlastními procesy a "zneužívá" Tondu k rozhovoru sama se sebou
Hm, hezký Tondo, zdravím tě :) Beru to jako možnost vyjádřit své pocity svému vlastnímu kritikovi... Osobně si ber jen to, co uznáš sám za vhodné, neznám tě, těžko můžu říct, kdo jsi a na jakých principech a hodnotách funguješ :) Možná mi máš co naučit, ale já na kopání do dveří už neslyším, budeš muset příště přijít ze Srdce, a ne z ega...
Osvobození vnitřních hlasů je důležité, ale ještě důležitější je krok další – a to jejich výchova, aby byly motivovány láskou, a ne strachem. Souvisí s důvěrou v druhé. Možná sis měl se svou emocí nejprve promluvit a zjistit, co ti říká o tobě samém. Tvůj komentář nebyl motivován láskou, ale strachem – že já (jako odraz tvého Citu a vnitřního emočního světa) jdu cestou, která dle tvého vnitřního kritika nevede k mému štěstí, ... Proč srovnáváš (nebo minimálně ten tvůj vnitřní kritik) bambus s borovicí, opici s rybou, co tě k tomu vede?
Já bych se v úvahách zaměřila na slovo "neproduktivní". Která tvá část rozlišuje na věci, které produkují, a věci, které neprodukují, a dle jakých měřítek jedno odsoudí a druhé přijme...
Kritika není podpora. Je to ego, které si myslí, že má nárok kecat druhým do života... To, že nás oba kritika vyšvihla v osobním vývoji daleko, ještě neznamená, že je to správný přístup, ... k lásce to má skutečně daleko... místo kritiky je možno používat zdravě postavené podněty (viz "já se vyznám v tomto a mohu ti poradit, budeš-li chtít, protože vím, že ty se vyznáš zase v jiné oblasti a tahle ti není úplně vlastní"). Když strkáš kritiku někomu, kdo si o ní neřekl, jednáš z negativního povýšeneckého ega a to vysvětluje, proč jsi věděl, že kritika "padne na úrodnou půdu", protože tvůj egoistický kritik vycítil, že jsem ve vztahu k mužům nedostatečně sebevědomá, a tak chladnou čistou ranou zamířil tam, kde věděl, že bude mít největší efekt a způsobí, že já se stáhnu do ulity, než bych šla do konfliktu, protože ten mi není vlastní, jsem více jinová energie a vím, že jak bych se chovala k tobě, chovám se tak k sobě...
Jsem zvyklá, že na mě lidé reagují nepříčetně, učím se s každým takovým výpadem vnějšího světa nebrat si to osobně... Je mi dobře v tom, jak na tomhle světě jsem a funguju, ba dokonce čím dál lépe, neboť vnímám svou individualitu jako plnohodnotný aspekt celku, který v tom celém kolosu zrcadel plní přesně tu úlohu, jakou má...
Tvůj osobní názor, že jsem se nikam nepohla, se mě vůbec netýká, já svůj progres vidím velmi jasně (i když můj vnitřní kritik, jehož jsi zhmotněním, mi tyto zásluhy odmítá uznat, protože posuzuje cestu, kterou se přibližuji ke svému vnitřnímu zdroji, jako nevhodnou - ale jsme v dialogu, takže i to pomine). Ano, byla jsem v dětství motivována kritikou a v minulosti jsem motivovala kritikou, takže vím, jak se to člověku energeticky vymstí. Z mého pohledu už není negativní kritika směrem ke mě potřeba, získala jsem přístup k vlastní morálce a disciplíně - toto já Vědomí učím svého vnitřního kritika, ... že negativní motivace už na mě nefunguje, program byl deaktivován, a že jsem otevřená spolupráci a dialogu, kde je rovnost, nikoliv povyšování jednoho nad druhé...
No, a s trochou sebereflexe sám jistě uznáš, že věta: "Ta holka je načisto magor a labilní. Ještě že jsi nenapsal, ať se jde upálit-zítra by to bylo ve zprávách." je čirá blbost a je jen neúspěšnou snahou tvého (tedy i mého) vnitřního kritika, aby ve mě způsobila vinu za mé vlastní rozhodování. Pravdou je, že jsem nešla na koučovanou terapii proto, že bys mi to řekl, ale protože to bylo přání mé duše ve smyslu: "proč ne, mohlo by to být zajímavé", protože vím, že Hynek je někdo, kdo mi ukáže nové souvislosti. Jednalo se tedy o synchronicitu, ne úspěch tvého negativního výpadu. Vtip z toho ale vznikl skvělý, takže proč ne :)
Když je kritik tak hlasitý, že člověk nerozezná hlas srdce od křiku rozumu, je osobní vůle silnější než ta božská, ale i to je fáze učení. Kritik může být přínosný, když přijme jako nejvyšší míru lásku, pak může navrhovat řešení, jinak je to plácání rukama do vody - na efekt.
Jaké výhody ti přináší to, že "lidé vůbec netuší, že nejsi úplně v pohodě"? Proč máš potřebu mít dvě tváře, jednu svou a jednu navenek?
Toto říkám poslední dny svému vnitřnímu kritikovi, zda je to i pro tebe, nechám už na tobě. A toto je vzkaz Černé Luny Patriarchátu: "Jak se chováš a co cítíš ke mě, ke své vnitřní ženě, je téměř k umučení, zabíjíš hlas srdce, já žena, já cit toužím po projevení, po propuštění emocí, které tíží naši společnou duši, ale často nemůžu, protože ty díky své výchově v sobě jakoukoliv přirozenost emocí odmítáš...Naše tělo trpí usazeninami energií tak hustých, že už nejsou v souladu s naším plánem a nemohou pryč, protože mi nedovolíš plakat, nedovolíš mi v přirozenosti plynule projevovat sebe sama a já pak musím prorazit tu hráz velmi silnými emocemi, za které ty mi pak trestáš odmítáním a posuzováním. Jdeme do nového, kde staré taktiky neplatí, smiř se s tím. To, že se osvobozuju a začínám se projevovat, u tebe způsobuje pocit nejistoty, dokonce až paniky, protože ztrácíš kontrolu nad událostmi, ... mít věci, a tedy i své emoce pod kontrolou, je pro tebe důkazem dospělosti a zralosti, ale zametat svůj cit pod koberec není nakonec moc prospěšné ani úspěšné, co? Musíš to pak ventilovat jinde. Brzy ti dojde, že prožít to potlačení je krok směrem k dospělosti a zodpovědnosti - a tedy i svobodě, který nelze přeskočit. A budeš tak toužit po osvobození esenciálního já, že pro to uděláš cokoliv, i kdyby tě to mělo degradovat, zesměšnit... na tom totiž už vůbec nebude záležet. Víš, že budu svobodná a pak už se mnou nebudeš moct manipulovat, říkat mi, co je správné a co ne, budeš muset spolupracovat, rozum už nebude mít hlavní slovo, bude rádcem, ale cit a intuice je ten hlas, který pochází z Lásky, ty to víš a děsíš se, že taková ztráta kontroly vede do utrpení, proč se tolik děsíš ztráty kontroly, proč ti tolik záleží, jak vypadáš na vnější pohled? ... však vzpomeň si, kdy ses cítil skutečně Živý? Absolutně, totálně, bez hranic? Byla v tom kontrola? Přemýšlels? Srovnávals a posuzoval? Proč se toho bojíš, proč se necháváš svazovat vnitřní morálkou a vnějšími hlasy, co je správné a co není... proč se bojíš svobody?"
No, takže asi tak, a protože je novoluní, zatmění slunce a solární bouře k tomu a já mám za sebou několikadenní práci se svou buněčnou strukturou a přepisem programů v DNA, tak je mi všechno uplně jedno - tenhle můj mail..., buď ho přijmi, nebo zahoď, ale své posuzování si nech pro sebe, se mnou nemá nic společného... děkuji za pochopení. Ze Srdce An.
Transformace vnitřního kritika - můj vnitřní muž pochopil mé pocity
(přiznávám, že jsem byla hodně překvapená, pravdou je, že jsem ho podceňovala)
Kdybych mohl na to odpovědět z pohledu kritika(ať svýho nebo tvýho), vypadalo by to takhle: Milá Anamel, netušil jsem, jak moc špatně se pod mojí nadvládou cítíš, nikdy mě nenapadlo, že by ti mohlo být uvnitř tak špatně. Jsem hloupý že jsem se o to jak ti je nezajímal a místo toho jen slepě jednal. Víš, byla jsi vždy tak citlivá a svět okolo byl plný nástrah a nebezpečí. Bral jsem za svou povinost ochránit tě před ním, tím že nedospustím, aby jsi dělala chyby. Pro mě samotnýho to bylo těžký, musel jsem být neustále v pozoru a sledovat co děláš a když hrozilo nějaký nebezpečí (že by ses náhodou zesměšnila a druzí by se ti smáli a odmítli tě), musel jsem zasáhnout a nedopustit to. Úplně jsem při tom zapomněl na tvou Božskou podstatu, na to jak jsi šikovná, hravá, spontání, citlivá, esenciální, plná života a přitom i moudrá. Vše po čem jsi kdy toužila bylo dobré a ode mě bylo nemoudré ti to zakazovat. Jsi dokonalá taková jaká jsi a nikdy tomu nemohlo být jinak. Teď vím, že jsem se ve své činnosti doslova zasek a nedíval se napravo nalevo a doslova tě jen válcoval. Tvá dušička dostala silný rány, ze kterých se teď těžko vzpamatovává. Jistě mě za to teď silně nenávidíš, bouříš se proti mě a přemýšlíš, co jen se mnou provedeš. Nedivím se ti. Teď teprve vidím, jaký škody jsem na tobě napáchal a věř mi, samotnýmu mi z toho není dobře, když to vidím.
Anamel prochází odpuštěním, dochází ke katarzi, uvolnění energií
Vnitřní žena kritikovi: Bála jsem se, že mne odmítneš, když ti povím pravdu, ale teď vidím, že se tě už nemusím bát, vidím, že mi pozorně nasloucháš a cítíš... možná nakonec nebudeme tak rozdílní, možná nakonec mluvíme stejným jazykem, když nasloucháme jeden druhému... Vím a vždycky jsem věděla, že se mne snažíš chránit, i když to bylo hodně náročné udržet kontrolu, protože já se vrhala po hlavě do všeho jen, abych ti dokázala, že nemáš pravdu, ale stejně to možná pro mne bylo jednodušší - tě nakonec poslechnout, nebyla jsem schopná sama sebe ochránit, chtěla jsem vidět jen dobré stránky života, a tím jsem se stala slabou a zranitelnou, ale i já sama potřebuji dospět a přijmout zodpovědnost za sebe sama. Je čas, abych naslouchala svému srdci, jak zpívá Láskou, vždycky jsem se toužila pustit toho lana, kterým jsi nás svazoval, a zkusit žít volně, divoce,... a klidně za to nést i následky. Protože - co je život bez vášně? Nejsi hloupý, dělal jsi to, cos považoval za správné a za to si tě vážím. Nebudu lhát, chvíli mě napadlo, že bych se mohla chovat jako uražené děcko a odmítnout tě, snad abych tě potrestala za to, jak jsi mi ublížil, ale nejde to, já už taková nechci být, já už taková nejsem - vidím tě v tvé pokoře a dospělosti. Jen jsem vždycky chtěla, aby i tys viděl mě... a nyní vím, že už mne vidíš... uzřels mne. A já ti nyní mohu naslouchat, tvému moudrému a spravedlivému hlasu, vím, že ho máš v sobě, vždycky jsem v tebe věřila a viděla, co tys sám v sobě neviděl. Jsi moudrý a spravedlivý muž schopný obrovské sebereflexe a já chci kráčet vedle tebe, ruku v ruce ve spolupráci hlavy a srdce se posunout na další level bytí. Já jsem jiné ty a ty jsi jiné já. In Lak´ech. Děkuji Ti.
Báseň, která mi hned vytanula na mysli:
"Svůj úsměv nemá růže pro sebe,
o clonu tvého zraku prosí
- vždyť usmála se právě na tebe,
osvěžit tě chce jako kapka rosy..."
První krok do nové rovnováhy, vnitřní kritik se transformuje v Muže
Kritik vnitřní ženě: Dávám ti volnost, dělej co ti tvé srdce říká. Nadále tu ale pro tebe budu a bude-li třeba, budu tě chránit. Ze začátku možná ještě tím "starým způsobem", do doby než se naučím nový. Buď proto trpělivá a neměj mi to za zlé. Po pravdě už ani nemám potřebu tě kritizovat, abych tě ochránil před druhými. Uviděl jsem, jaká jsi jemná, čistá a laskavá. Už ti nejde ubližovat. Tvoji obrovskou citlivost, kterou se lišíš od ostatních, už nepovažuju za něco, co by bylo potřeba schovávat před světem. Jsem dost silný na to, abych ustál výpady okolí zaměřený proti tobě. Už se nebojím tvé odlišnosti a dokonce se mi líbí a jsem za ni rád. Jsem rád že mám právě tebe.
Anamel, tvůj mail jsem četl už dřív, ale odpovědět jsem mohl až teď. Nevím čím to, ale vidím v tom souvislost s tím vším tady. Dostal jsem ze dne na den zánět zubu, že bych tu bolest nikomu nepřál. Celou noc jsem nespal a počítal každou minutu, kdy bude ráno a budu moci jít za zubařkou. Ta mi zub vyvrtala a začal z něho vytíkat hnis a mě se ulevilo. Možná je to alegorie tady k tomu, že to čeho se tak bojíme, co nám ubližuje a co se snažíme ze své mysli vytěsnit, nemusí být ve skutečnosti takové hrozné, když se tomu otevřeme a dovolíme tomu existovat - necháme to vyplout na povrch.
Anamel, jestli cítíš že chceš rozhovor kritik vs. vnitřní žena publikovat, klidně to udělej. Já stejně byl zvědavej, jestli bude tvůj další článek mnou nějak ovlivněný.
Jsi krásně poetická.
Tak jak umím být nepoetickej mi před několika dny při poslechu jedné písničky vyvstanuly tyto slova:
Jsem s tebou
a budu na pořád,
je jedno že někdo nechce.
Jsi jako slunce
co nezapadá,
podlehnout tvé kráse jde tak lehce.
Obvykle nejsem schopnej se ani bavit s druhým člověkem.
Autor článku: Jana Anamel Mráčková
Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na http://poselstviohne.blogspot.cz.
Děkuji za příspěvky
- Česká spořitelna, platby z ČR: 1384419103/0800
- Fio banka, platby z ČR: 2100410460/2010
- Fio banka, platby ze SLOVENSKA: 2100410460/8330
Žádné komentáře:
Okomentovat