Nos zabořený v knihách, vědomí putující po vzdálených galaxiích, mystické a mýtické konexe...
Můj pokus strávit listopad na brigádě v Praze (a tím se kvalitně uzemnit) se nakonec ukázal jako výstražně vztyčený ukazováček (čti hlubokým táhlým hlasem:): "Anameeeel! Kolikráááát ještě se budeeeeeš zkoušeeeet přizpůsobit a zahazovaaaat tím svoje daaaaary?" Prý proč jsem je teda aktivovala. To je otázka vskutku už k zamyšlení. Absurdní je, že já to nevím, já jsem prostě jen následovala volání, a tak se postupně mé tělo, každá buňka v něm, a mé vědomí stalo portálem pro informace a perspektivy, o nichž jsem sama neměla tušení (resp. měla, ale nechtěla mít, respektive podruhé: chtěla, protože jsem věděla, že jsem to já, ale bála jsem se tím být, protože tím nebyl nikdo jiný). Můžu snad dělat, že to tam není? Můžu, ale vždycky jen na chvíli. Musí to být docela legrace pozorovat to ze shora, jak se urputně snažím být vším, čím nejsem, abych si nabila nos a po čase se vždycky vrátila do toho svého proudu. Na chvíli. Než zahlídnu zas něco, co mě zajímá "víc" ve smyslu - tak čím budu příště? Jedinou mojí výmluvou, proč už tím svým esenciálním já dávno nejsem přirozeně a permanentně, je lpění na minulosti: "Vždyť jsem tím ale nikdy nebyla, jaktože tím tedy mohu být?"
Proč se člověk bojí být tím, čím je? To je jednoduché, protože tím není nikdo jiný, protože si nemůžeme nikde ověřit, že to je možné, že to funguje, že to přináší ono vytoužené ovoce plnohodnotného života. Protože se bojíme, že když tím budeme a nepovede se nám to, budeme už totálně v háji, protože budeme s jistotou vědět, že neumíme být tím, čím jsme. Ano, logický paradox, ale vysvětlujte to těm strachům. Tak to budeme odkládat a odkládat, protože se bojíme selhání. Jednou mi moje maminka řekla, že když jsem se ve svém kojeneckém věku neprobudila o své klasické třetí ranní, zůstala ležet do rána v posteli: "Napadlo mě, že jsi mrtvá, tak jsem si chtěla ještě chvíli myslet, že jsi živá." A jak znám svou maminku, jistě usnula klidným spánkem. Takhle funguje nevědomost, o které se tvrdí, že je sladká. Já bych se zbláznila - nevědět. To je snad moje nejhorší noční můra - něco nevědět pro mě znamená ztratit kontrolu nad situací. Vždyť celý tenhle svět nás učí, že znalosti a vědomosti přinášejí konkurenční výhodu. Takže já nejsem šprt, jsem nechutně soutěživý dravec :)
Jenže ono už proti tomu "já" nějak moc nejde jít, i kdyby se chtělo... Možná jsme jen čekali na dobu, kdy opravdu uvěříme, že být právě tímto je naše svobodná volba. Only way out is in. Na něčem tak přízemním jako je názor druhých už se nezastavujeme... Najednou člověk dělá, ani neví, proč dělá, ale ví, že dělat má, a tak se neptá... Hm, hm... otázkou je, co to zase poslední dny visí ve vzduchu, nebo spíš vzduchoprázdnu?
Slunce mění póly, kometa Ison, od minulé středy sedmnáctkrát zjasněná má nyní dva ohony a řítí se nezadržitelnou rychlostí k našemu Slunci. Probouzí se dlouho uspávané.
Chiron mi dloube do zranění, sype sůl do otevřených ran, nutí otevřít pandořiny skříňky karmických uzlů a můj blízký společník, alchymista života a smrti - Pluto, mi nedá vydechnout, ale však oni mě oba jednoho dne pustí ze svých tranformačních spárů a život přestane být tak šílený, jednou určitě... Třeba se dočkáme i časů, kdy Anamel bude psát o věcech pozemských, a to zcela pozemsky. Ostatně můžu na sebe nahlížet jako na blázna, nebo jako na mistra. Záleží na perspektivě, kterou si vyberu. Nechť mi naslouchají ti, pro něž jsem mistrem slov a vizí... ti druzí mi můžou jít z cesty, děkujeme, že odcházíte do svých časoprostorů... Legrace je, že mi vesmír poslal do cesty dvě astroložky, aby mi neustále připomínaly, že to přejde a ustálí se - jo, tatík božská spirála ví, že už melu z posledního - a stejně zkouší, kolik toho ještě unesu a posílá další a další dvířka k otevření, vždyť Anamelka (anám el - obraz boží) je po tatínkovi, vždycky to měla ráda totální a napjaté až do konce, jako kvalitní detektivku. Dobrou zprávou je, že i toto pomine... tu jsme v rovině eva-nescent, pomíjivosti, prchavosti...
Celý listopad do mého vědomí pronikají vize z naší pozemské historie (příběhy s podtitulem Co v učebnicích určitě nenajdete), z intergalaktických misí mého vyššího já, ze všech 13 center mé nadduše. Z psychologického hlediska patřím do blázince - mám schizofrenii, z lékařského na operační stůl - nejspíš krvácím do mozku, což mi způsobuje halucinace. Už k tomu nepotřebuju ani tu alfa hladinu, můžu pít alkohol, jíst maso, dýchat chemtrails, jsem ve vizi pořád. I vy tam jste, jen možná nevíte, jak se dívat. Jsem tu a jsem ve vizi, mám prostě hodně bujnou fantazii (a kdo dával pozor, ví, že La Phantasía je branou do světů nepoznaných). Listopad je hold asi takový. A tak vám brzy povím další příběhy, sama vlastně nevím, co jiného s nimi mám dělat než vyprávět... Dokonce jsem objevila i název pro takový žánr, jmenuje se to soul-fiction...
Kometa Ison (Is-on, I-son) aktivuje spící informace (vzpomínky) v DNA (pak je tu ještě kometa Lovejoy a Encke, ale s těmi jsem se zatím neseznámila). Najednou není vůbec jisté, kdo je pachatel a kdo je oběť, všichni jsme vším, jsme nechutně přeplácanej informační koktejl. Nebo teda aspoň já si tak připadám... Řekla bych, že je to blbej vtip, ale není. Loni v tuhle dobu jsem prožila pád Atlantidy, nejprve v roli oběti, poté viníka. To mě dost zmátlo. Jak jsem mohla být na stejném čase dvakrát? Dneska už tomu rozumím. Já nevím, jak to máte vy, ale v mé DNA je obsaženo několik různorodých informačních vláken našich předků. Tož tedy mám vzpomínky Anunnaki, plejádského rodu s reptaliánskou DNA, samostatně i reptaliánskou DNA (to je ta psychopatická část, která je schopná se odpojit od emocí morálního centra, ne - to není vtip, nedávno jsem si to vyzkoušela), homo erectus i jeho geneticky upraveného následovníka - člověka dnešního typu, dále tam mám dragon people a snake people, kteří obývali planetu před příchodem rodu Anu - kdo měl Ayahuascu, pochopí frekvenci, o níž je řeč (dalo by se vyjádřit spojením "ze-mě až na dřeň"). Jsou tam i další, ale ty zatím "nevidím". Většinu toho nejsem schopná dát do slov, jsou to obrazy, pocity. To se týká prvních sedmi center - těch zemských. Pak tu máme ještě dalších šest galaktických, a to už je úlet, přátelé :)
Bitvy, které se v historii Země udály na vnějších rovinách, se nyní odehrávají v nás. Jaký to dokonalý plán. Každý se musí poprat s lidskou karmickou zátěží sám, v sobě. Druzí jen nastavují zrcadlo, spouští vlnu procesů a emocí, abychom se dostali do nejhlubších rovin našich dávných traumat, řekla bych rodových, ale jde o ty základní prasíly, jež ovládají tento svět - zrada, manipulace a násilné uchvácení.
Koncept karmy a minulých životů, lekce 1 - velmi zjednodušeně
Že nemáme karmu? Ale prosím Vás, tak co tu ještě děláme, proč se pořád mácháme v nějakých s*ačkách? :) Ony se ty planety a energie točí pořád v obdobných cyklech (jak nahoře, tak dole), i když ve vesmíru se pořád pohybujeme dál a dál (nebo blíž a blíž), pohyby jsou stejné, jako dráhy našich myšlenek. Karma je opakující se princip, nic víc, nic míň. Je to způsob reagování na podněty (energie) - následek je zároveň příčinou i výsledkem našeho myšlení. Podněty přichází pořád stejné, protože myslíme stále ve stejných vzorcích. Hledat nový způsob reakcí je obtížné - protože jak můžeme najít to, co v nás zatím neexistuje? Jedno-duše - musíme se stát stvořiteli - vytvořit nové.
Naše DNA obsahuje informace mnoha ras, které pobývaly na Zemi. Geniální plán. V jednom těle je stvořitel i jeho dílo, matka a její syn, otec a jeho dcera, manipulátor a manipulovaný, dobyvatel a podrobený, násilník a oběť, lovec a jeho cíl, zrádce a podvedený. Jdeme v jejich stopách, opakujeme stejné chyby, až nás ten vnitřní boj unaví, smíříme se, nic jiného nám nezbude. Jsme jeden velký pytel informací, ze kterého se čeká, co vypadne a jak to ovlivní kolektivní vědomí, které rozhoduje o budoucnosti našich dní... jsme teď v kontrakcích, které nás dusí našimi vlastními strachy z opakovaní chyb. Strážce času ukazuje každému z nás, které vzorce to jsou.
Minulé životy neexistují, jak by mohly, když neexistuje čas. Já, tvořitel, je vytvářím jako předobraz v rovině psyché, nebo - pokud už je někdo jiný vytvořil (a popsal třeba v nějaké knize) - napojím se na již existující popis zaznamenaný v Akáše, informačním poli Země. Energie přitahuje energii, každá situace nese vzorec a my můžeme putovat informačními záznamy a vyhledávat ty s identickým scénářem - a tím je zároveň tvořit, upravovat. Vše se děje paralelně. A to zcela z prostého důvodu - abychom pochopili současnou fluktuaci energií v našem životě, abychom pochopili současnost - která jediná je schopná nést jednotku času a prostoru - časoprostor, ve kterém existujeme. Nemusíme vstupovat do těchto rovin, na svých rodičích můžeme přesně vidět vzorce, které máme řešit, vidět, že karma je jen opakování způsobů chování, které máme uložené v DNA... už bych se ráda soustředila na vizi své budoucnosti, než byla spoutána řetězy minulosti... ale má duše se pro to ještě nerozhodla, chce vidět všechny perspektivy, ještě chvíli se budeme rochnit v galaktických příbězích tohoto univerza.
Karma (i karmičtí mistři) pracují na konceptu vinny ("na věky věkův budeš upoután v tomto konceptu utrpení" - jenže čas neexistuje, bejby - řekla Anamel a rozkopala Satanovi jeho přesýpací hodiny, ve kterých byla uvězněná její duše). Jakmile vinu zpracuješ, ovládneš svoje myšlenky a podvědomí a naplníš všechny úrovně vděčností a pokorou za zkušenost/poznání, už ani karmičtí mistři nad tvým osudem nemají vládu...
Karma (i karmičtí mistři) pracují na konceptu vinny ("na věky věkův budeš upoután v tomto konceptu utrpení" - jenže čas neexistuje, bejby - řekla Anamel a rozkopala Satanovi jeho přesýpací hodiny, ve kterých byla uvězněná její duše). Jakmile vinu zpracuješ, ovládneš svoje myšlenky a podvědomí a naplníš všechny úrovně vděčností a pokorou za zkušenost/poznání, už ani karmičtí mistři nad tvým osudem nemají vládu...
Autor článku: Jana Anamel Mráčková
Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na http://poselstviohne.blogspot.cz.
Děkuji za příspěvky
- Česká spořitelna, platby z ČR: 1384419103/0800
- Fio banka, platby z ČR: 2100410460/2010
- Fio banka, platby ze SLOVENSKA: 2100410460/8330
Žádné komentáře:
Okomentovat