Odevzdávám to, čím jsem, a JSEM

Thomas Bergersen - píseň pro Odvahu a Sílu...

Vyhazuji, co jsem si myslela, že nikdy nevyhodím, uzavírám spirálu zkušenosti, nalézám ve své minulosti ohraničení sebe sama (abych ty hranice mohla rozbít). 

Má zkušenost je ve mne, budu-li ji potřebovat, vybaví se mi, najdu ji v sobě, i kdyby byla skryta pod nejsilnější vrstvou prachu. Nepotřebuji nostalgii, nepotřebuji vzpomínání...

Zbavuji se všeho - dopisů a deníků, protože jsou v nich zamčené mé emoční bloky; oblečení, protože už nejsem, kým jsem byla; knih, karet, amuletů, protože mi vibračně už neodpovídají; funkcí a povinností, protože nevycházely z mé duše, ale z mého strachu a ega.

Sbalím si věci a zatím nevím, kam půjdu, vím jen, že půjdu... Na chvíli, na dlouho, na tom nezáleží. Vše v božském načasování, Cestu poznám, jakmile budu mít věci zabalené a aktivity ukončené, neboť to bude vyjádření mého Rozhodnutí. A tak balím a vyhazuji, to je má mise Tady a Teď. Na víc se neptám...

Chci-li najít Domov, musím se nejprve rozhodnout ho opustit, zbavit se veškerých tužeb, očekávání a předpokladů. Pustit se jistot a všeho, co znám. Svět mi bude domovem. Konečně.

V jednom rituálu se mne zeptali - co by jsi od Ducha chtěla? A já řekla - chci již odevzdat všechny emocionální bloky a myšlenkové vzorce, které mám uložené ve svém těle. Řekli - Anamel, uvědomuješ si, že to je všechno, čím jsi. Tak, jak tě utvořila výchova, zážitky, tvůj život, to, co do tebe vložili rodiče, společnost, ty sama... a já řekla - Ano, to všechno chci prosím odevzdat... 

A já vím, že odevzdám, protože když se mě zeptali před půl rokem, prosila jsem Ducha, aby mi pomohl z mého života odstranit vše, co mi již neslouží a neprospívá, a když se ohlédnu zpět - vidím tu nádhernou destrukci v mém životě, která musela nastat, aby přišlo Tvoření. Tolik změn v přijetí plynutí Života, který se neřídí, který se žije. A neříkám, že to nebylo bolestné, ale... Za tuto odvahu jsem byla odměněna novým místem k životu, novými přáteli, kteří se mnou rezonují v Lásce a Respektu, a Pravdivou cestou k sobě sama. A i když ta cesta není často jednoduchá, je Skutečná a je v ní Radost a Láska.

Pochopila jsem, v jak nesmyslných smyčkách žijeme, na základě jakých motivací konáme. Dlouho jsem si myslela, že jiné ženy jsou krásné, citlivé, jemné a duchovně pokročilé... a ony si to zas mysleli o mne. Jsme zajatci pochybností o sobě samých. A zároveň jsme si svými zrcadly. Nyní kdykoliv se podívám na krásnou Ženu, vidím samu sebe a dokáži ten obraz milovat, neboť ona je mnou. A miluji bezdomovce, miluji feťáky, miluji politiky, neboť je to odvaha vybrat si takový život - nastavovat zrcadlo druhým...

Jsme spoutáni vzájemnou vinou, která není reálná, jeden k druhému cítíme povinnosti a všichni čekáme, až je z nás ti druzí sejmou. A tak říkám nahlas vše, co cítím. Vyslovit svůj vnitřní pocit, znamená rozhodnutí najít odpověď. Hledám Skutečnost, dávám svobodu sobě i druhým tím, že odhaluji své nitro, vkládám sebe sama do Světa, neboť Pravda nás osvobodí...

A nyní ta plnost, kterou cítím uvnitř sebe, je ukotvení mé vlastní duše v mém těle. Já jsem ta duše. Už není někde daleko, už to není něco neuchopitelného, je tady, vlastně jsem tady, protože jsem si dala prostor být tím, čím skutečně jsem, se všemi kvalitami, které nesu, ať jsou z pohledu Člověka kladné či záporné. Jsem, co jsem, právě tady a teď, kdy se závoj iluze a odpojení rozplývá.

Když jsem vyslovila přání odevzdat vše, čím jsem, mé malé ego se leklo, zabušilo ve spáncích a polilo mne studeným potem - kdo to pak tady bude žít, budou ještě platné sny, které mám nyní, budu mít vůbec, o čem psát, když už to nebudu Já? A tak mu s úsměvem říkám - záleží na tom? Záleží vůbec ještě na něčem jiném než na základní podstatě Bytí?

S Láskou Anamel