Teď když přicházejí odpovědi, nechci je slyšet, protože jsem je dávno tušila a jen se mi mé předtuchy potvrzují - to je přesně ono - odpovědi máme ve svém srdci, ale dokud nepřijdou zvenčí, nejsme si jisti, že jsou správné. Pořád se spoléháme na vnější svět (na channelingy, na rady kamarádů, na zkušenější duchovní učitele, na tažené karty, na osud...), protože pak při neúspěchu můžeme svést vinu na někoho jiného...
Jedna věc je uvěřit a pochopit, v jaké situaci se nalézáme a co bychom měli dělat, jaké kroky/překážky musíme překonat na své cestě za štěstím, ale pustit vrabce z hrsti a začít chytat omamně zpívajícího skřivánka na střeše je věc druhá. Nevíme, jestli skřivánek není jen iluze, jestli se nám sousedi nebudou smát, jestli náhodou není vrabec to, po čem budeme toužit, až budeme mít skřivánka, a navíc se bojíme výšek... Když nám andělé přináší odpovědi na stříbrném tácu, odstrkáváme je s tím, že nemáme chuť...
Protože jít a udělat to, co nám radí intuice, není vůbec lehké. Znamená to opustit teplé hnízdo jistoty, vydat se do neznámých vod a zároveň nevědět, jestli náš skafandr náhodou nemá díry, tedy jestli jsme natolik duchovně postoupili, že už další ztráty a zmatky nebudou bolet...
Jsme vyděšeni z toho, že bychom měli zažít další bolest - přesvědčeni, že na konci duchovní cesty už žádná bolest přeci nemůže být. Ale my bohužel nejsme na konci cesty, jsme ve školce... a pořád se nám nedaří převzít zodpovědnost - máme strach a nevěříme. My jsme však ti, kteří tvoří svůj život, doposud jsme si vytvářeli samé komplikace, protože jsme neposlouchali srdce, a tak nás Duše musela vést trnitými oklikami, abychom si uvědomili, že jsme si to vše mohli odpustit, kdybychom rozhodnutí učinili už dávno. Teď máme na výběr, vidíme příčiny, uvědomujeme si následky, ale skálopevně si stojíme na svém, že to nedokážeme, že takhle je to přeci v pořádku. Jsme schopni zůstat s manželem, který nás psychicky týrá/bydlet v paneláku, kde se dusíme/zůstat na škole, kde trpíme/pracovat tam, kde nám to nesvědčí/ponechávat si zlozvyky, které nám ničí tělo... jen proto, že sebetýrání potřebujeme - protože ho známe, protože si to neumíme představit jinak. Protože bez sebetýrání bychom byli ztraceni, protože kdyby nás nikdo nebrzdil a nemanipuloval s námi, museli bychom začít rozhodovat sami za sebe. Protože bychom museli být sami se sebou. Protože my bychom byli viníky svého neštěstí.
Už nelze svádět svou současnou situaci na nešťastné dětství, na traumatický zážitek, společnost, cokoliv, neboť to byl prostředek Vašeho probuzení - byl to dar, byla to součást procesu růstu. Přijměte to! Pošlete do té situace/části života proud světla, pobrečte si a nechte to odejít v Lásce, žádné babrání v minulosti! Žádná zášť k lidem, kteří nám ublížili! Pouze a jen pochopení vesmírných zákonů a procesů učení.
Někteří na tomto světě zavřeli svá srdce, od nich nečekejme duchovní práci ve jménu lásky, mají v sobě pouze strach, proto jim posílejme tolik lásky, abychom rozpustili ty řetězy a zdi kolem jejich srdce. Vždy však mějte na paměti zákon zrcadlení - díky těm, co mají potřebu nás ovládat, vykořisťovat (ať už na společenské úrovni či třeba partnerské), očišťujeme svou vlastní touhu, díky nim se stáváme lepšími, celistvějšími, objevujeme své skryté části a přijímáme je s Láskou za součást sebe sama. Poděkujte druhému za tuto službu, kterou Vám poskytuje. A přiznejte si tu temnotu ve Vás a rozpusťte negativní pocity z ní plynoucí ve fialovém plameni Lásky, nikam temnotu neodsouvejte, je tady, je součástí světa, přijměte ji do svého vědomí, neodmítejte ji.
Pokud ji všichni přijmeme sami v sobě, nebude mít potřebu se zrcadlit ve vnějším světě.
Každý z nás má zodpovědnost za své štěstí a za svou celistvost, všichni společně dokážeme stvořit krásnou budoucnost světa, ... návod už máme, pojďme tedy žít své životy plně a zodpovědně, v každodenních činnostech, ve své práci a ve svých vztazích vědomě žijme Lásku a Pravdu.
Světlo Vás miluje, Probouzející milované duše. Už žádné sebetýrání, už žádná negace, už žádné odmítání sebe sama. Milující Anamel
Aktualizace: Přijde nám na pomoc Mars, všem, koho se toto téma týká, doporučuji přečíst krásné shrnutí od Michelle Manders (Ellof) - Retrográdní Mars Pro všechny poutníky na Cestě Lásky přeložila Marie Kuchařová (http://www.posvatnesrdce.cz/).
Žádné komentáře:
Okomentovat