Posvátnost času, který nyní prožíváme, si necháváme unikat - pro minulost, pro budoucnost. V dnešní dny spíše pro budoucnost. Co bylo, bylo - rychlost času nás učí vzít si ponaučení a jít dál - netruchlete, neobviňujte, nevzpomínejte, nelitujte, buďte Tady a Teď, plně soustředěni na to, co děláte - ukotveni v Přítomném okamžiku. Každý ale už někde chce být. Chce, chce, chce... znát své poslání, vědět, jestli už teď je čas se rozejít s partnerem nebo až za týden (ano, když to vyslovíme, vypadá to směšně), vidět důkazy transformace, vědět, kdy budeme konečně šťastní, vědět, kde budeme za rok... Dnešní energie nás učí se odevzdat procesu, nelpět na jistotě a nutkání vše řídit, ovládat, vědět, okamžitě znát a všemu rozumět... To je ten skok do neznáma, je zde, ... a my opět váháme...
A co takhle se na nějaké pátrání po tom, co bude, vykašlat? Být v přítomném okamžiku, užívat si dary a plnit povinnosti dneška, nevinit se, za to co bylo a netěšit se/nebát se toho, co bude. Protože Teď je právě Tady. Jen tady vám může něco uniknout, nikoliv v budoucnosti.
Poslouchejte své srdce a důvěřujte jeho nejistotě (neobviňujte se za to, že nevíte, kudy směřovat), až přijde ten správný čas něco udělat, ucítíte to. Vzpomeňte si na okamžiky, kdy jste skutečně věděli, co máte dělat, i když to bylo třeba bláznivé... a vy jste za tím šly, žádné pochybnosti. Nic nepromeškáme. Ale dejme najevo, že už je pro nás Přítomný okamžik to nejdůležitější. Protože právě v přítomném okamžiku jsme schopni se napojit na vedení své duše, v přítomném okamžiku bez nánosu myšlenek, to právě myšlenky nás odvádí zpět či dopředu ... Konejme vše vědomě a s láskou a důvěrou v sám život...
------------------
PRO STARÉ NENÍ MÍSTO PRO NOVÉ...
Odevzdat vše staré neznamená hned ukončit vztah, dát výpověď a vyplout na oceán transformace takové, o jaké mluví mistři, o jejichž existenci často ve skrytu duše pochybujeme. Odevzdat vše staré znamená zbavit se starých vzorců myšlení, ne se hned lekat, že musíme zahodit vše, co jsme budovali a odstěhovat se na druhý konec zeměkoule jako potvrzení, že "to" (aniž bychom věděli co) odevzdat umíme.
Opusťte staré po menších dávkách - tedy darujme oblečení, které jste neměli rok na sobě, vyhoďme 3 krabice pohledů od lidí, které si už sotva pamatujeme, vyhoďme/spalme část svých deníků, ... (ano!), Vaše myšlenky Vám budou napovídat něco jiného, ale dejme najevo, že jsme připraveni opustit staré vzorce myšlení, jsme připraveni setrvávat v přítomnosti, hlídejme si své myšlenky a ty negativní si uvědomme a víc se jimi nezabývejme, už pro ně není místo. Negativní vzniká pouze z myšlenek na minulost či budoucnost. V Přítomném okamžiku pro ně není místo...
Opustit staré znamená začít se zabývat tím, čím živíte své tělo. Jak chceme slyšet hlas své Duše, když veškeré komunikační kanály těla zanášíme škodlivinami v potravinách? Přestaňte jíst instatní věci (polotovary v podobě polévek, omáček atd.) a chemické věci (velmi barevné limonády atp.) a poproste své tělo a vaše průvodce o vedení ve zlepšení vašeho stravování a životního stylu (ať už si myslíte cokoliv, vždy je co zlepšovat, stačí maličkost jako projevení lásky ke svému tělu). Každý to ucítí jinak, každé tělo je jiné. Ne všichni se musí přes noc stát vegany. Tělo si řekne, stačí vyslovit záměr. Neproměňte to ale opět ve způsob sebetýrání, všeho s mírou, žádné výčitky, jestli na něco máte myslet celý den, to si to radši dejte... ostatně každá nemoc (tedy i obezita způsobená nezdravým a častým stravováním) je jen projev nějakého problému ve Vás, takže spíš hledejte příčinu než následek.
Tyto dny můžou být pro někoho těžké, pro mě jsou velmi. Odpovědi na mé otázky jsou v předchozích řádkách... děkuji, že mohu občas nahlédnout do zápisků své Duše a děkuji Rafeyllee za její láskyplná slova. S láskou Anamel
Žádné komentáře:
Okomentovat