Každou vteřinu si musíme hlídat myšlenky a pocity, a i přesto se nám to nedaří, přesto se nenávidíme za to, co jsme udělali/neudělali v minulých letech, dnech, vteřinách, i přesto se nám daří "úspěšně" setrvávat v budoucnosti (tam, kde nám "už konečně" bude dobře, nebo tam, kde nás stihne neštěstí, kterého je potřeba se děsit už nyní). Jediný podstatný a skutečně reálný okamžik je Teď.
Je čas jít dál.
Představte si, že vaše vědomí je malé dítě schoulené v koutě, je vystrašené ze zodpovědnosti, o které mu všichni povídají, nelíbí se samo sobě a pamatuje si jen, jak ho každý okřikuje, jak ho každý podceňuje. A nechápe ta očekávání, která od něj máme... a proč by, vždyť ho nenávidíme za to, že je tak hloupé a malé. Je čas vzít toto dítě do náručí a ruku v ruce kráčet společné budoucnosti. Buďte mu andělem, buďte nyní to vyšší vědomí, buďte pro něj ta světelná bytost,... chovejte se k tomu dítěti tak, jak byste chtěli, aby vás vedlo vaše Vyšší já, buďte Vyšším vědomím svému malému vědomí. Ujistěte to malé vědomí, že ho milujete, i když se mu zrovna nedaří, že stačí být a existovat, abyste ho milovali, že je pro vás důležité, protože skrze něj poznáváte svět z jiného úhlu pohledu a tento úhel pohledu je důležitý, protože jedině tak se dokážeme navzájem pochopit, dokážeme pochopit utrpení druhého a rozlišit v něm to malé vztekající se děcko, co potřebuje pohladit, a vyspělou duši, která vám má co nabídnout...
Buďte sami sobě andělem... To právě vaše malé vědomí vás drží a lomcuje vaším emočním tělem, dejte mu tu pozornost, kterou žádá. Pohlaďte ho svými křídly po uplakané tváři. Řekněte mu, že je úžasné, že dokázalo dojít až sem i přes tu obrovskou bolest...
Nebuďte špatnými rodiči, kteří pro povinnosti zapomínají na své děti, chápejte tyto povinnosti skrze pohled dítěte a pochopíte, jak obludně nesmyslné jsou...
A pak v sobě probuďte ženskou citlivost, která Vám pomůže najít, co je správné a co už je potřeba opustit. Probuďte v sobě mužskou sílu, abyste měli dostatek energie udělat krok dál a tolik odhodlání opustit myšlenky/lidi/místa/činnosti, které Vás drží stále zpět...
Nedostaňme se do stavu, kdy naše liknavost způsobí, že představa, že někde s někým v nějaké činnosti jsem, bude mnohem útrpnější než tomu všemu říct Sbohem... Krůček po krůčku, jako když se prodíte bahnem, tak těžké je dělat povinnosti běžného dne, které pro nás dříve byly přirozeností, bůh ale, milovaní, nedopustí, abychom dělali něco z jiného přesvědčení než čistého. Proto se nám tolik věcí z našich "starých" životů zdá nesmyslných, proto přestáváme lpět na detailech. Jediné, po čem toužíme je svoboda. Svoboda dělat, myslet, cítit...
Milované dítě boží, vše již máš k dispozici a skutečně to nejhorší máš za sebou, doba temna tvé mysli skončila. Slyšíš milovaná. Ve jménu Lásky, ty to dokážeš, vymanit se z hmoty a pochopit svou velikost.
Nemusíš hned vědět, kde máš být, stačí vědět, jak chceš být… a ty to víš - v Lásce a Pravdě, blíže přírodě, s lidmi, se kterými si rozumíš a se kterými si zároveň umíte dát bezpodmínečnou lásku bez nutnosti omezení svobody, kteří ti dovolí být Tebou a budou respektovat vše, co děláš... být mimo nenávist, mimo pomluvy, mimo křik a hluk...
Najít rovnováhu mezi mužskou a ženskou energií v sobě, najít rovnováhu mezi dáváním a přijímáním.
Rozpoznat, s kterými lidmi a při kterých činnostech nám utíká více energie, než je zdrávo…
Být vždy zaměřeni na to, co chceme, byť bychom si měli být jisti pouze maličkostmi.
Žádné komentáře:
Okomentovat