Dejte svému okolí dar - pusťte staré a přijměte svou Proměnu

Jak už to tak bývá, informace a znamení přicházejí vždy v pravou chvíli. Posledních pár dní bylo pro mě těžkých - o to víc, že jsem nevěděla, proč. Jediné téma, které se mi všude opakovalo, bylo - Jít dál, opustit staré, udělat prostor novému. Ale jak mám rozlišit staré od nového? Učinila jsem vědomé a rituálně docela fatální rozhodnutí pustit se starých věcí, aniž bych dokázala odhadnout, co bude následovat (jen jsem tušila, tuším, že když to nebudu chtít pustit, přijdou drsnější znamení a láskyplné pohlavky se mohou proměnit v drsné kopance do hlavy) - to byl (je?) můj strach - co když to neukočíruju, co když nebudu rozumět znamením, co když s opouštěním přijde bolest?   Jak mám opustit věci, o kterých ani nevím, že mám (vzorce myšlení, strachy)? Mám opustit i to, na čem jsem tak tvrdě pracovala?

Otázka asi zní ano - ale dá se to opouštět postupně... skutečně lze postupovat malými krůčky - pokud to děláme vědomě a systematicky, nemusíme se děsit, že přijde náhle velký třesk a náš život bude naruby. Ty malé krůčky budou měnit Váš život od podoby, jakou po nás chce vnější svět, do podoby, jakou chce naše Srdce a Duše.

Tato doba je nekompromisní. Můj život se proměnil, aniž bych se stačila adaptovat, ještě před pár měsíci jsem byla jednoduše velmi citlivá a zásadová holka (aniž bych o tom věděla), která navenek působí jako silný/schopný jedinec se sklony k přílišné kritice (jen neukázat svou citlivost - zde mne mé ego chránilo velmi kvalitně, za to mu děkuji, nebyl vhodný čas na projevení a má životní cesta proběhla přesně tak, jak měla). Ponořila jsem se hluboko do svého srdce, abych zjistila, že jsem byla tolik utopená v emocích, že jsem si vytvořila dvě identity, přičemž tu pravou jsem ukrývala pod povrchem a nechala jí v tichosti plakat a ustupovat emocionálním útokům okolí. Když jsem začala svou citlivost a zásadovost projevovat navenek (nejprve lehce agresivním, poté teprve asertivním přístupem), mnoho lidí ode mne odvrátilo tvář (nebo já od nich, zatím si nejsem jistá).

Nyní jsem byla hodně sama, ukrývám se před lidským světem, neboť jsem doposud nebyla schopná svou "novou" vírou čelit realitě. Nyní jsem připravená, cítím se mnohem jistější v kramflecích a vím, že musím na své okolí pomalu (nikoliv Hale, narostly mi křídla a občas si udělam vejlet do vesmíru:), pak mohu Probouzení a Lásku šířit dál i v mém okolí. Kdo neudrží krok, ten odpadne. Nebudu plakat (no, možná trochu). Ale vím, že jedině skrze Pravdu, Upřímnost mohu nalézt své skutečné štěstí...

... a to je ta Pravá odvaha - to je ta cesta... vyčistit v sobě alespoň tolik nepořádku, který brání přijetí Sebe a přijetí Lásky do srdce, obrnit své srdce láskou a s odvahou vyrazit ukázat světu své pravé Já a nechat odpadnout všechno a všechny, kteří to neustojí, nastavit jim tím zrdcadlo, které ukáže jejich vlastní touhu po vývoji... a tím zahájit změnu celého svého okolí... A to chce Odvahu a Sílu, protože musíte ve vichřici emocí a čistících procesů (ostatních i svých vlastních) ustát bouře - a to se nám povede jedině v pevném zakotvení ve svém srdci a s Matkou Zemí a Božským záměrem...

Miluji Vás, neboť jste mou součástí, vše je součástí všeho a Já, Anamel, prohlašuji, že jsem nalezla lásku k Životu a této Planetě.