Do nového roku "neporušení" - healing song

Překlad:

Od dvanáctky ke třináctce - děkuji

Rok 2012 ze mne sedřel kůži, a přesto byl nejlepším rokem v mém životě, protože mi ukázal, co vše nejsem, abych mohla konečně být, čím skutečně jsem. Jsem si absolutně jistá, že 2013 bude dalším nejlepším rokem v mém životě. Bože, díky.

150 publikovaných článků, 140 komentářů, 40 tisíc zobrazení. S velkou vděčností Děkuji a všem posílám objetí a světlo svého Srdce. S Láskou Anamel

Za pár hodin se rozloučím s magickým rokem 2012, kdy mi bylo dáno poznat nejpestřejší aspekty Bytí. Díky všem hvězdám, které stály tiše a trpělivě dohlížely na procitání do naší skutečné Podstaty! Každý šel svým tempem a po svém způsobu.

Nekončíme. Naopak začínáme. V proudu života se budeme učit být pravdivějším a skutečnějším Člověkem. Všem přeji, ať je rok 2013 rokem Tvorby - nápadů, které vyřeší doposud neřešitelné. Rokem Lásky - nových rozměrů lásky dosud nepoznané. Rokem Individuality - rozpoznání sebe sama jako jedinečného aspektu Univerza, jež všichni dohromady tvoříme. Rokem Pravdy - rokem, kdy odhalíme ty jedy, ať už chemické či myšlenkové, kterými nás doposud krmila konzumní společnost. Rokem Porozumění - rokem, kdy soudy budou nahrazeny Sou-Citem. Rokem Rovnováhy - kdy nalezneme odvahu neustoupit od prapůvodní Pravdy v našich Srdcích. Kormidelníku, nastav směr - míříme do Svobody.

---

Autor článku: Jana Anamel Mráčková 

Článek je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na http://poselstviohne.blogspot.cz.

Anamel se nudí, s anketami prudí

Dneska může vydat knihu každý, ale někteří z Vás tuší, že já nikdy nebyla moc "každý", tak si takhle k večeru přemýšlím - na co já jsem se před deseti lety naučila ručně vázat knihy.... Tedy malý průzkum, zda mám směřovat energii tímto směrem... Děkuji za odpovědi... 

Miniaplikace

S láskou přeji krásný večer a poslední den v magickém roce 2012. Anamel

---

Autor článku: Jana Anamel Mráčková

Plné lidství - rozvazuji provazy, které mi svazují ruce

Michelle Manders píše, že z astrologického hlediska nás čekají dva roky vyplouvání nepřijatých částí sebe sama - to je skvělá uzemňující zpráva pro nás všechny.

Myslím, že se budou čím dál hlasitěji v nás projevovat ty "osobnosti", které v průběhu let i věků získaly přesvědčení, že nejsou dost dobré takové, jaké jsou - ty, které byly okřikovány, odsouzeny, potlačovány, neprojeveny, zneuctěny či nerespektovány, a to nejprve vnějším světem a pak i námi samotnými v sebepopření našeho plného lidství - na tyto naše sebe-pochybující a sebe-zrazující aspekty jsou navázány programy, které brání našemu plnému projevení. 

Tedy my už nečistíme svou minulost, nyní jsme hledači skrytých provazů, které nám svazují ruce a brání naší dokonalé podstatě v projevení, nyní se učíme uvádět naučené do praxe - žít nově - svobodněji a respektujíc znovuobjevené a lépe pochopené zákony Země a Univerza.

A každý tento aspekt, jakmile mu umožníme se transformovat, nám přinese do života dar - dar v podobě pochopení, vlastností, znalostí, dovedností,... které nám doposud zůstaly skryty, protože jsme se nechtěli do tohoto odmítaného koutu sebe sama podívat.

Zprvu mi naskočily pochybnosti,

Novinky na webu

Jak vidíte :) změnila jsem šablonu blogu, cítím velkou touhu po změně,... Chystám pár změn, tak se s vámi chci podělit o své plány, které nejsou ani tak plány, jako vnitřním tušením brzkých změn...

Život v rovnováze se vším, co je

Extatická euforie z vlastního bytí, která u mne nastala včera večer, se dostavila, aby vyvážila hlubokou bolest, do které jsem se nořila v posledních měsících, abych ji transformovala. Stav blaženosti se postupně rozmělnil do hlubokého Ticha a hřejivého pocitu u srdce. Hrany mne samé se stále více obrušují do větší jemnosti a já sleduji, že vše už bylo včera řečeno... trochu přemýšlím, o čem tedy vlastně psát - ke dnům minulým již není co říct, k přítomnosti a tomu, co se začíná, je toho tolik...

Cítím, že je čas, abychom všichni tak nějak zhodnotili svou dosavadní zkušenost - jaký je náš život, kam nás rok 2012 posunul, co všechno jsme propustili a o co víc jsme získali. 

Kdo byl odvážný a prohlédl většinu svých iluzí již dříve, byl odměněn v posledních dnech pocity klidu a míru a nyní získává mnohé vhledy na svůj vlastní život a na své fungování v celku. Kdo se nechal strhnout do davového šílenství všech možných sci-fi scénářů a včas neprohlédl, bude muset sebrat odvahu a pohlédnout na své iluze nyní - co je důležité - vlak nikomu neujel. Jen mnozí budou muset začít od začátku, bez iluzí, se skutečnějším odhodláním a s větší pokorou...

Naše transformační dny proběhly přesně tak, jak si naše duše přály

Někteří zažili a zažívají dost krušné chvilky

Strach z toho, co bude, obava z promarnění šance.

Zklamání z nenaplněného očekávání.

Nebyla jsem tři dny na internetu (a vážně doporučuji všem, kteří jsou nyní zmítáni stovkami otázek! Vypněte internet, vypusťte myšlenky - v Tichu se nalézá MÍR), dnes jen v rychlosti - zítra něco určitě napíšu a budu brát v potaz otázky, které se mi nahromadily v emailu... 

Všem těm, kteří nyní trpí, neboť nesetrvávají v přítomném okamžiku, chci jen s největší svou Láskou a Podporou říct - uklidněte se. 1. Žádné dveře se nezavírají, nikomu a nikam. Nikdo nic neprošvihl. Získejte zpět svou lehkost bytí, získejte nadhled... Nádech, Výdech...

Pevnější krok Gaiy i Člověka. Dny po 21. 12.

Není to neznámá informace, že Matka Země procházela stejnou transformací jako my. I ona měla období, kdy brala a ničila, člověk si to nepamatuje, bylo to dávno před ním. Svým způsobem tedy skrze člověka vyrovnávala v posledních desetiletích svou vlastní karmu. Stejně jako každý pracovník světla se nejprve chce rozdat a pak lapen ve stavu nevědomé oběti dává prostor pro vstup negativních energií, ze kterých, jakmile prohlédne, musí náročně hledat cestu ven zpět do své vlastní Nevinnosti - tak se rodí každá Hvězda, z nevědomosti do absolutního vědomí sebe sama jako jedinečného aspektu stvořitele a zároveň jeho součásti. 

Země bez člověka a člověk bez Země by transformací neprošly - tedy skutečně Jsme jedním. Jsme připraveni k vědomé spolupráci, která se v následujících letech stane stěžejní pro mnohé z nás.

Podle mého v posledních letech měla Gaia jako ženská energie obdobné stavy jako my ženy v posledních měsících

Gaia, 17. 12. Proč ještě pláčeš, Člověče

Proč ještě pláčeš, Člověče? Cítíš lásku své matky? Vím… cítíš všechnu tu bolest mého stvoření, uzřel´s na svých bedrech celé své poslání, které jsi naplnil. Děkuji Ti. Minulost odchází, díky za Ní. Stál´s při mém zrození, držel´s mne, já nyní v síle svého probuzeného JÁ JSEM vědomí mohu držet tebe, skrze tebe se na Zem rodí Láska. Proto pláčeš člověče, protože ten úkol již neneseš sám…

Jsi osvobozen, mé Jádro pulzuje životem. Když jsi spal, držela jsem Tě. Když jsem Tě potřebovala, přišel jsi. Jsme navždy spojeni poutem Lásky. Jsi mým dítětem a já jsem tvým dítětem. Jsme jedno tělo, jsme jedna velká Duše, putující Univerzem… Jsme jedním. 

Úsvit již započal… přichází čas oslav, PŘICHÁZÍ ČAS TVORBY. Budeme spolupracovat. Jdeme tam ruku v ruce, jsem tvá sestra, jsme si rovni. Ale teď odpočívej, nabírej síly, spinkej, můj maličký, poklidným spánkem, tvá matka tě drží pevně v náručí… 

Jak odchází minulost, přichází Nevinnost

Vše, čím jsem byla, je odevzdáno. Celá má zemská i galaktická minulost se transformovala v palivo, které bude nyní pohánět raketu mého Života. 

Odpustila jsem, pochopila jsem, přijala jsem a vyslala jsem Soucit sobě i všem, kdo byli součástí mé zkušenosti - Soucit putoval po vláknech, jimiž mne má vlastní minulost vysávala, jimiž mi brala mou životní sílu, jimiž jsem stále byla vázána k jiným lidem, duším, bytostem, k jiným časům a jiným světům, jiným částem mého odděleného já - nyní se všichni vracíme Domů.

Ohlédnu-li se za sebou, vidím černou díru, ve které v Radosti mizí každý uplynulý přítomný okamžik, minulost je zlatý vodotrysk, který mne nadnáší blíže ke Stvoření. Zlatavý třpyt nevyvolává žádné otázky, nic víc není potřeba. Jsem v přítomném okamžiku, svou minulost jsem nahradila zvukem zvonivého radostného smíchu. K čemu minulost, když už nám dala vše, co mohla...

Jeshua říká "Můžete přetvořit svou vlastní minulost - osvítit a rozjasnit ji." Učiňte to. Odhoďte poslední zbytky okovů, zbořte poslední překážky na cestě k vnitřní svobodě.

Kryon 16. 12. - Ztište se, vše je na správných místech

Ve své nejvyšší zodpovědnosti a nevinnosti přijala Jana Anamel Mráčková (web http://poselstviohne.blogspot.cz/), 16. 12. 2012, Česká republika. Jak pracovat s channelingy - Lee Carol

Zdravím Vás, přátelé, já jsem Kryon z magnetické služby, jsem energie přátelská pro člověka a jsem přítelem Země i Nebe. Magnetismus hraje nyní na Zemi velkou roli, víte, ale dnes jsem tu z jiného důvodu - to, co je pro Vás specifické, nemůže být slyšeno jinde. Mnozí si to rádi přečtou, ale vy potřebujete povzbudit, přátelé, každý potřebuje. Opravdu povzbudit. Ve svých životech jste mnoho věcí nechápali, měli jste hodně otázek. Vaše duše nesou semínka nové Země, vaše mysl nese představy o tom, jak by to mělo být. "Tady" se Vám nelíbí, ale i to je váš úkol, drazí - aby se vám "tady" líbilo. Nikdy jste se nevzdávali,

Tanec na lajně osudu - od pokrytectví k pokrytectví

Již víme, že nechceme svět založený na starém paradigmatu strachu, ale jsme si vědomi toho, co si do budoucna skutečně přejeme? Při sledování dění kolem mám občas určité obavy, kam některé tendence mohou směřovat, kde budeme dejme tomu za 400 let? Neobjeví se zde nějaká Aliance Svornosti (z filmu Atlas mraků), která zneužije probouzející se hlubokou touhu lidí po Jednotě, přesně ve chvíli, kdy je jejich vědomí ještě tolik zranitelné a ovlivnitelné? Nemám strach, jen zvědomuji možnosti...

Můžete si říct - já to mám srovnané, mám intuici atd., atd., ale co ti všichni lidé kolem - tito lidé jsou voliči, jsou spotřebiteli, jsou těmi, kteří tvoří tento svět? Naše probuzené a Pravdivé srdce dokáže otevírat srdce lidí, a to je naše hlavní práce - být tím Nejskutečnějším, čím dokážeme být, abychom již jen svým bytím a přítomností umožnili druhým vidět a probudit v sobě to nejlepší, nejmoudřejší, nejlaskavější... A to se může stát, jakmile posuzování nahradíte rozlišováním a lítost Soucitem (vnímám tvou bolest, vím o tvé slepotě, znám i řešení, ale musím se ptát své vnitřní moudrosti - co je pro tvůj vývoj i mne samotnou v této situaci nejlepší)...

Multidimenzionalita - všechny příběhy se odehrávají právě teď

Znáte ty okamžiky, kdy na jeden drobný čin nebo ne příliš významnou situaci se nabalí emoce, vjemy a obrazy jak kdyby z jiné dimenze, úplně z jiných časů nebo světů? Ty okamžiky, kdy v jednu chvíli sedíte v autobuse nebo u stolu a zároveň prožíváte bolesti již dávno zapomenuté nebo vůbec nesouvisející přímo s Vaším životem. 

Snad následující informace doputují k těm, kdo je potřebují... Někdo jim nemusí rozumět, protože se ho jednoduše netýkají, jeho Cesty vedou jinudy... Současná doba je o probuzení Respektu k jednotlivým způsobům práce zde na Zemi.

Karma, vzpomínky na minulost, možná budoucnost, informace obsažené v DNA? A co když to jde ještě dál?

Je to důležité a děje se to - ty jiné časy a jiné světy.

Jsem odvážná duše plná nadšení z toho, co přichází

Na jaké informace se zaměřím, takový svět mám. Viděli jste nějaký historický film? Požehnaná je doba, ve které žijeme nyní. V New Yorku uběhl jeden celý den bez zločinu...

Není na tom nic složitého - univerzum nás vede k plnému životu. K projevení zázraku života. 

Každý dobrý čin má obdivuhodné konsekvence - vlivy, každý špatný čin bude následně odhalen - to je způsob existence, který přichází. To je škola, do které jsme vstoupili. Absolutní zkrácení doby mezi příčinou a následkem. Ta vývojová vlna nejde zastavit, a je pošetilost myslet si, že ano.

Stejným bláznovstvím je myslet si, že 21. 12. 2012 dosáhneme blaženého stavu osvícení, složíme ruce do klína, z té mizérie na účtu se stanou sedmimístná čísla, nádobí se začne mýt samo, politici prozří a začnou konečně zastupovat lid a jako třešničkou na dortu sestoupí nebe na zem, bůh na nás zamrká a bude okamžitě zahájen mezigalaktický turismus. 

Jestlipak by naše duše byla pyšná, kdyby zjistila, jak její projevení v hmotě zlenivělo...

Čeká nás spoustu práce, spoustu radostné práce - protože konečně nalézáme odvahu být tím, čím jsme sem skutečně přišli být. Cítíte to chvění, když si představíte, co všechno musí být prozrazeno, jaké vynálezy musí být objeveny, jaké proměny jsou ve společnosti potřeba provést? A vy byste chtěli o takové dobrodružství přijít výměnou za co? Že univerzum deletuje náš strach, zbaví nás bolesti, vrhne nás do náruče naší duchovní rodiny a dá nám vše, po čem naše srdce touží? Skutečně srdce touží právě po tom? A proč jsme tedy přišli na Zemi? Proč jsme se vzdálili své duchovní rodině, zahalili své schopnosti v závoj zapomnění, proč jsme přišli prožít bolest a zjistit, co je to strach... Cítíte ten paradox?

Ano, je tam strach... strach z nenaplnění toho, co nás tolik přesahuje a co se v tuto chvíli zdá nemožné. Všichni máme pocit, že jdeme hlavou proti zdi. A mohu Vám s jistotou říci, že je tomu skutečně tak - hlavu máme jistojistě dost už omlácenou. Možná je na čase přestat používat hlavu a porozhlédnout se po jiných nástrojích... Tohle je okamžik, kdy bychom se měli začít hlasitě a upřímně smát, tohle je ten "aha" okamžik... Proč nás to nenapadlo dřív?

Tolik duší v osamocení přicházelo v průběhu dějin sem na Zem otevírat brány. I vy jste to byli. Žili jste nepochopeni v osamocení bez možnosti sdílet své pocity, protože nebyl zde nikdo, kdo by to měl podobné, přinášeli  jste střípky moudrosti a světla na tuto Zem, neviděli jste výsledky, ale na energetické úrovni jste pečlivě zaznamenávali nové způsoby myšlení... a často jste umírali brzy, protože ta bolest a osamocení byli příliš veliké. Dnes tomu již ale tak není - rozhlédněte se. Dnes již to není jedna čistá duše na jeden světadíl. Kolik nás je? Že jsou mezi námi rozdíly v názorech, v míře uvědomění, ve schopnosti otevřít své srdce, v životním směřování - "více věcí nás spojuje, než rozděluje". Ne každý sem přišel být Matkou Terezou, buďte Platonem, buďte Teslou, buďte Marylin, buďte Picasem své doby... Jděte proti proudu, objevte neobjevené, malujte nenamalované, žijte tak, jak nikdo nemá odvahu, sílu a cit...

Nejistota způsobuje diktát ega, strach otevírá brány, kterými dobrovolně odevzdáváme svou vlastní sílu.

Odevzdávám tedy osobní vůli a podřizuji se božskému univerzálnímu záměru, nechť je můj život projevem ducha v hmotě skrze naplnění plánu mé duše. Neboť jedině tak dojdu skutečného naplnění a vnitřního míru.

Hmota je náš spolupracovník, který čeká na pokyny, neodmítej ji, mysl je naše programovací centrum, univerzum je naše mapa, radost je pohonná hmota, Láska volant, tělo posvátné perpetum mobile... 

Věř, co vidíš, cítíš, věř tomu, co konáš, nepochybuj, jsi léčitel, jsi vynálezce, jsi kněžka, jsi kouzelník, jsi umělec, jsi řečník, jsi anděl, jsi vše, čím tě napadne, že bys mohl být ... dokážeš léčit rány starého světa, otevírat brány nového, pozvedat víka pravdy, ... dokážeš nalézt odpovědi na otázky, které ještě nikdy nikdo nepoložil, ... jsi totiž spolutvůrce, jsi rovnocenným partnerem Univerza ... klíč už je v zámku, otoč jím... Cítíš tu posvátnost sebe sama?

Já jsem Anamel

Konec roku je příležitostí, nikoliv rozkazem...

Konečně jsem vymyslela umírněnou formulaci pro 21. 12. 2012: 

"Postavení planet toho dne bude mít na Zemi vliv fungující obdobně jako o úplňku (z vědeckého hlediska bude mít vliv na molekuly vody a vnitřních sekrecí v nás). Bude to tedy něco jako stonásobně silnější úplněk. Obdobně tedy bude působit na lidi - někdo využije plný potenciál dne k očistě těla, mysli i duše, uvědomění a posunům (pozitivním plánům) v životě... a někdo si toho ani nevšimne... někdo bude nervóznější, někdo bude možná až maniodepresivní, ale pořád... je to jen možnost, otevřené dveře, a je na každém, zda se jí chytne a podívá se dovnitř sebe na sračky, které mu ještě pořád brání žít svobodný, smysluplný a radostný život. Show must go on... A je jen na nás, jestli to bude komedie nebo tragédie."

Nikdo nemůže v současnosti říct, co bude, každý čin, každá myšlenka mění běh věcí, v každé minutě se utváří naše budoucnost - proto se soustřeďme na přítomný okamžik - co můžu udělat teď a na tomto místě...

Čekat záchranu zvenčí, ukončení bolesti ve vteřině, znamená dobrovolně odevzdat svou vlastní božskou sílu a možnost transformace.

Všechno ostatní (zprávy v televizi, zesměšňování Májů a čehokoliv duchovního, nějaké dlouho připravované "divadlo") může být jen snaha udržet nás v neviditelném otroctví... Držte si svůj střed, neutrálnost, udržujte tělo zdravé a bez chemikálií, mějte hlavu čistou a srdce otevřené. I keep the light in the window of my heart for every lost soul, which wants go home." Udržuji světlo v okně svého srdce pro všechny ztracené duše, které se chtějí vrátit Domů...

S Láskou Anamel

V největší tmě září hvězdy nejvíce

Bitva mezi světlem a temnotou. Temnota hučí na plné obrátky, aby Světlo zářilo takovou měrou, jakou Země NIKDY nepoznala... Bože, stůj při nás.

Víra, naděje, láska, pevnost, soucit, pravda, krása, ...

Kudy nám utíká naše životní síla?

Je až neuvěřitelné, kolikrát denně poskytujeme svá těla někomu jinému - nátlaku jiných lidí, jejich představě o realitě... Nejčastěji to dělají dospělí dětem (Jdi umýt nádobí, vynes koš, udělej si úkoly) - namísto dialogu je zde autorita bez možnosti volby. 

Posloucháním rozkazů se otevřou energetické dráhy, které nás udržují celý život v jakémsi neviditelném otroctví. Tyto "rozkazy" nemusí být ani  vysloveny, někdy je energie osoby tak nátlaková, že nás jednoduše podvědomě donutí dělat úkony, aniž bychom rozpoznali, že to nejsme my, kdo je chce vykonat. Jedinou ochranou je znalost svých hranic a přijetí sebe sama.

Kam vedou energetická vlákna našich těl? K šéfům, bývalým šéfům, k milencům, exmilencům, k přátelům, členům rodiny, komukoliv, komu jsme dali právo čerpat z nás naši sílu - vezměte si tuto svou sílu zpět od všech těch, kterým ustupujete sami proti sobě, kteří vás stále mají ve své moci. Potřebujete teď všechnu svou sílu pro sebe, pro svůj plán duše. Za to jste nyní zodpovědní, ne za vývoj kohokoliv jiného.

Je jednoduché odstřihnout se od neznámého člověka nebo člověka, který se k nám dostal skrze emoci vzteku, ale jako pomáhající duše se nyní musíme odseknout i od těch, kteří se na nás napojili skrze naši lítost, skrze náklonnost, skrze snahu pomoci (ať už vědomě na fyzické úrovni či podvědomě právě energeticky) - od našich rodičů, dětí, přátel v nouzi…Srdce nás povede, co v které situaci dělat, méně mluvte, více pozorujte, vnímejte sebe sama a pak teprve konejte...  Jestliže nebudeme mít sílu naplnit svůj život, komu tím pomůžeme?

V odpuštění a přijetí se osvobozuji od energetických upírů svých bližních, odstřihávám všechna tato vlákna, která vedou z mého podbřišku a pupku, kde se skrývá centrum mé životní síly, i ta vlákna, která vedou z mých ramenou, kam jsem si neprávem uložil/a břemena druhých. Beru si svou sílu zpět.

...

Sledujme, kolik energie nám uniká tím, že hledáme stále něco vně, že ustupujeme z toho, co jsme. Pozorujme, kde máme povolené hranice sebe sama a žijeme v sebeoběti a zastaralém programu, že vývoj probíhá pouze skrze bolest a utrpení, osvoboďme se od názorů, duchovních směrů i náboženství, která se snaží určovat naši fyzickou realitu zvnějšku, odhoďme přílišnou pokoru před uměle vytvořeným paradigmatem trestajícího boha (pozor, toto dogma působí podvědomě i na mnoho nevěřících) a nalezněte božství v sobě, přejděme od uctívání falešných ikon popkultury, médií, náboženstvích k vědomí naší vnitřní moudrosti a velikosti, přejděme od konzumování kultury k její tvorbě.

...

Velmi pevná vlákna se napojují skrze sexuální energii. Co je důležité vědět, že největší energetické astrální pouto se vytvoří pohlavním stykem, toto pouto trvá dlouhý čas a je-li živeno dalšími emocemi (lítost, nostalgie, vztek, …), může přetrvávat mnoho let. Bývalý partner se tak na nás můžeš živit energeticky a na fyzické rovině s námi může manipulovat i dlouho po rozchodu.

Ačkoliv je sexuální energie posvátný dar od Boha, je potřeba naučit se s ní pracovat. Tato pevná spojení vznikají i na základě doteku, myšlenky. Vyvoláte-li v někom sexuální touhu, otevíráte mu brány ke své životní síle. Jakmile pochopíte sexualitu, začnete vibrovat energií čistoty a posvátnosti a tato božská energie bude skrze Vás proudit přirozeně jen tehdy, když to dovolíte a hlavně, aniž by se tím ubíralo z Vaší životní síly.

Touto energií jste nevědomě mohli obdarovat mnoho lidí. Neznámé kolemjdoucí, přátele, kteří k vám chovají nevyslovené city či touhy, dokonce i své příbuzné. Mnoho žen má v dospělosti jistý tělesný odstup ke svým otcům, občas se jim objevují pocity, jakoby v dětství byly zneužívané - to pramení právě z tohoto nevědomého darování energie (z naší strany z dětské Lásky a touhy pomoci, z druhé strany z nevědomé energetické výměny žena-muž). To vzniká zvláště v rodinách, kde mezi rodiči již není pouto a je zde absence sexuální energie a dotyku obecně. Vše probíhá na nevědomé úrovni, na otci i dceři to však do budoucna zanechává velké následky, které je třeba si uvědomit, pozorovat, pochopit a opustit. Nicméně takovou rodinnou situaci jsme si vybrali, takže není potřeba někoho nebo sebe obviňovat.

Dnes jsem si přečetla - Přijmout věci tak, jak jsou, je nejkratší cesta ke svobodě. A tak to je.

Předávání sexuální energie by tedy mělo být vyvážené, její výměna by měla proběhnout na základě rozhodnutí v Lásce, pak se tyto energie předávané mezi dvěma těly zněkolikanásobují.

...

Na závěr vyslovím přání - Prosím Vás, přestaňme si navzájem krást energii. Ať už je to skrze naší dominanci nebo ponižování sebe sama - ani jedno není zdravé pro nikoho. Naučme se energii dávat, nepodmíněně, jedině tak se nám mnohonásobně vrátí. 

Člověče, ty jsi ten léčitel, kterého stále hledáš. Ty sám můžeš uzdravit ty části sebe sama, které ještě nejsou Světlo, Láska a Pravda. 

S Požehnáním Anamel

Vždycky jsem byla typ holky, / která skrývala svou tvář, / bála jsem se světu říct,

co jsem měla říct / Ale mám tento sen, / právě uvnitř mě,

ukážu to, / je čas abyste věděli, / abyste věděli

Je to pravda, jsem to já, / jsem přesně, kde mám být,

nechám na sebe zářit světlo, /teď jsem zjistila, kdo jsem,

není žádný způsob, jak to v sobě udržet, / už žádné skrývání toho, kdo chci být, / to jsem já

Víš, co je jako / cítit se takto ve tmě,

snít o životě, / kde jsi zářivá hvězda

I když to vypadá, / že je to daleko,

musím si věřit, / to je jediná cesta

Je to pravda, jsem to já, / jsem přesně, kde mám být,

nechám na sebe zářit světlo, / teď jsem zjistila, kdo jsem,

není žádný způsob, jak to v sobě udržet, / už žádné skrývání toho, kdo chci být, / to jsem já

Jsi hlas, který slyším v mojí hlavě, / důvod, proč zpívám,

potřebuji tě najít, / musím tě najít

Jsi chybějící část, která mi chybí,

píseň ve mě, / potřebuji tě najít, / musím tě najít

Je to pravda, jsem to já

jsem přesně, kde mám být, / nechám na sebe zářit světlo,

teď jsem zjistila, kdo jsem, / není žádný způsob, jak to v sobě udržet,

už žádné skrývání toho, kdo chci být,

to jsem já / to jsem já

Teď jsem zjistila, kdo jsem,

není žádný způsob, jak to v sobě udržet,

už žádné skrývání toho, kdo chci být, / to jsem já

O úskalích Rozhodnutí vystoupit z duality

Moment rozhodnutí se blíží. V každém z nás proběhne boj mezi starým a novým, to je ten bájný souboj mezi dobrem a zlem. Ta bitva započne a brzy skončí - v srdci každého člověka.

Až ten okamžik přijde, vzpomeňte si, co všechno Vám přinesla oddělenost, poděkujte za tu zkušenost a dejte univerzu najevo, že jste připraveni naplnit své právo prožívat radost a božskou tvořivost. Vědomě se rozhodněte.

Nedávejte již zbytečně svou energii ven a dejte svému posvátnému tělu to nejlepší prostředí, látky, barvy, péči a jídlo, ať vás může láskyplně nést životem.

Všechno může být jinak, máš-li pocit, že v tvé situaci ti pomůže jedině zázrak, tak uvěř, že tento zázrak skutečně přijde.

Planeta nepotřebuje zachránit bytostmi zvenčí, všichni vesmírní inženýři, konatelé zázraků, fontány radosti a studnice znalostí jsou již zde. Právě teď. Ve Vašich tělech. Jste to vy, přátelé!

Překážka č. 1 - strach ze změn

Je v nás zakořeněný velký strach, že nová životní i společenská situace může být horší než současný nevyhovující stav - však aktuální popis historie na Zemi to dokládá mnohými příklady, kdo však tyto "dějiny" objevil, sepsal a interpretoval? 

Máme tu staré, které už nechceme, a vnímáme nové, kterého nevíme, jak dosáhnout. Je tu obava, že přechodná fáze mezi starým a novým může být  bolestivá a plná chaosu, ve kterém se ztratíme.

Ten strach pramení z nedůvěry ve velký plán Univerza a v sebe sama, jestli zvládneme naplnit svůj podíl v tomto velkém záměru. Ve chvílích, kdy kráčíme pevně cestou své duše, mizí strach i pochybnosti. 

Překážka č. 2 - Neochota rozloučit se s velmi dobrodružnou formou zkušenosti

Stále častěji se ve mne objevuje pocit nostalgie, emoce spojené s loučením. "Užívej si, dokud to jde"... To zní, jako bych si pak už užívat nemohla, a to je zas jen nějaké vnitřní falešné přesvědčení, ale i tak mne to učí vychutnávat si každý moment, každý dar duality a hmoty - v tom nejlepším, co mi mohou poskytnout - každý krémový větrníček (ne ten z pásové výroby, ale s láskou dělaný v rodinné pekárně) s obrovským vděkem za radost, kterou mi skrze chuťové buňky přináší, bez viny - "Kde jinde ve Vesmíru si můžu dát něco tak božského? Díky." 

Stejně tak vnímám každou emoci, pozoruji a když jí posílám zpět Univerzu - říkám si "Bože díky za tuto zkušenost, za tuto oddělenost, za tuto bolest, která mne tolik učí Lidskosti. Bože, díky. Jaký geniální plán." Jednou s úsměvem budeme vyprávět hrdě svým dětem o době, kdy bolest v srdci byla tak veliká, že člověk v jednu chvíli měl pocit, že pukne, v pláči se sesunul na podlahu a nechal emoce vytékat v bolestivém transformačním procesu, o kterém nikdo nevěděl, kam vede a jestli někdy vůbec skončí. O době, kdy mysl tvořila svou vlastní realitu a mnohá dobrodružství duality se odehrávala pouze v našich hlavách skrze naše strachy a představy. O době, kdy vědomí v lidském těle bylo tak roztříštěné, že mnohdy pro iluzi a závoj zapomnění člověk nevěděl,  v kterém čase a na kterém místě univerza se nachází, o době, kdy se všechno tak rozmělnilo a ztrácelo hranice, že bylo těžké neztrácet v panice půdu pod nohama. O době, kdy člověk dobrovolně odevzdal svou svobodu ducha pro trochu matérie. Ó, univerzum, jaké skvělé dobrodružství jsi nám přichystalo. Až procitnu z tohoto snu, z mé duše vyjde výdechem jedno velké obdivuhodné Wau!

Proto možná mnoho z vás bude mít problém se rozhodnout dualitu skutečně opustit - protože je to tááák lákavé dobrodružství, ale je potřeba si uvědomit, že už je čas procitnout a dát vale všemu nižšímu, co nám brání v propojení s hvězdou Země směřovat mílovými kroky za hvězdou své duše. To bude čas, kdy budeme moci využívat dary hmoty bez přítomnosti bolesti z oddělení.

Překážka č. 3 - Naše nepřijetí a nepochopení nevyléčených aspektů nás samých a Univerza, sklony k sebeoběti a sebetrestání

Vypadá to jednoduše - rozhodnout se. Světlo/Láska/Boží plán nebo Dualita... jenom blázen by váhal... ALE tak jednoduché to není. Je v nás mnoho nevyléčených aspektů, které si neumí představit život jinak než v utrpení a strachu, tyto části jsou přesvědčeny, že potřebují bolestnou zkušenost pro svůj vývoj, neboť doposud nepoznaly nic jiného. Toto vychází jednak z našich bloků, jednak z emocí nižších bytostí na nás napojených a u někoho také z napojení na nižší světy v celém rozsáhlém univerzu (byla zde uzavřena dohoda, že tyto bytosti budou moci skrze člověka čerpat zkušenosti ze Země pro vývoj svých vlastních světů - do určitého momentu - kdy se vědomě rozhodnete, že je čas tuto dohodu uzavřít). Pozor - když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají, možná se Vás budou snažit přesvědčit, že potřebujete právě tu či onu zkušenost a způsob rozhodnutí - všechny tyto aspekty Univerza se chtějí skrze Vás projevit zde na Zemi, to je ten tlak, který pociťujete, ta roztříštěnost přání, jak by měl Váš život vypadat. Pociťte, co není vaše čistá božská podstata, obejměte je všechny, dejte jim lásku a požehnejte jim na jejich dalším putování Vesmírem, přijměte však plnou zodpovědnost za Vaše bytí tady na Zemi a právo na Tvorbu.

Až budeš stát ve svém srdci na rozcestí a budou Ti říkat, že je to jednoduché - jít cestou Světla -  v tu chvíli se staň vědomým pozorovatelem svého vnitřního Vesmíru, kde je tolik aspektů Tebe samého, kolik si jen vzpomeneš, uvěř všemu, co vidíš vnitřním zrakem, co cítíš a myslíš si, že se děje - cosi v Tobě se začne zmítat bolestí, nářkem, vztekem a sebelítostí. Poznej zda-li je to tvá vlastní část, či přivtělená bytost, které jsi dovolil/a se na tobě přiživit/přiučit - obejmi tuto část univerza v Lásce, Pochopení a Soucitu s jasným vědomím, že tvá božská podstata je nad tím vším. Staňte se matkou/otcem těmto aspektům a jako vesmírní rodiči je vyšlete s požehnáním na jejich vlastní cestu, řekněte jim, že jsou dostatečně hodnotní a silní na to, aby to zvládli.

Už jste pro tyto aspekty univerza udělali vše, co jste mohli, a možná ještě víc. Máte sílu na to udělat krok dál, přijmout zodpovědnost za svůj život a plán duše, který je tak ohromný, že jste možná v pochybnostech přenechali svůj život a svá těla někomu jinému - ať už na fyzické úrovni (nevhodná práce, uspokojování potřeb druhých na úkor vlastních), nebo duchovně (elementálové myšlenkových forem, bytosti nižších světů). Je čas vzít si vše své zpět.

Překážka č. 4 - Je jednodušší posuzovat zkušenost druhého, než se podívat na tu vlastní
Je zde také mnoho bytostí, jejichž plánem duše je setrvat v dualitě, i oni přináší božskou inspiraci a zkušenost, vzdejme jim hold a úctu za odvahu, jíž přispívají Univerzu, a tedy i nám samým. Respektujte je. Neposuzujte. Ale stále buďte ve svém středu, navenek neutrální, pevní, hlídejte si svou energii (nikoliv ve strachu, ale v přirozeném plynutí).

S Láskou a Úctou ke všem bytostem zde na Zemi. Anamel

----

A ještě doporučení od Inelie Benz k volbě paradigma žití (celý článek a zbylá doporučení na Heilys Café), tyto dvě (spolu s detoxikací těla) však považuji za nejdůležitější, neboť respektují svobodu zkušenosti druhého.

"A co se týká ostatních kolem nás, tady jsou některé z možností, kterými můžete přispět jim a planetě :

·    Uznejme, že Vyšší Já druhého člověka ví lépe než my, do jakého paradigmatu se má přesunout.

·    Dovolme druhému člověku existovat bez odsuzování z naší strany."

Svými křídly podrž svět

Z lásky k člověku…

Na pláních duše, kde v kolektivním vědomí přetrvává bolest, utrpení, závist a chlad, tam vidím světlo… Člověk povstane z prachu své vlastní špíny, omyje si ruce a  otevře své srdce světlu, které tam bylo vždy a které transformuje všechny hříchy na ctnosti, neboť není hříchů a není ctností, v jeden jediný moment Člověk uzří svou vlastní velikost a bude plakat a pláč vše očistí a vyléčí...

V naději pro Člověka. Mám soucit. Dokud jediná duše bude trpět, nepůjdu Domů… Podporuji odhodlání každého změnit svůj osud, odseknout pouta a jít do své Božskosti, ruku v ruce s Univerzem se stát spolutvůrcem. Již nejsem obětí, jsem spolupracovníkem celého Vesmíru. 

Je zde tolik bolesti, kdo je kanálem, je zodpovědný za čistý průchod, je zodpovědný za nejvyšší míru čistoty sebe sama. Ta špína... Není to tvé, není to tvé, není to tvé, stůj mimo, neztotožňuj se s tím, nemůžeš být v blátě s ostatními, vystup "nad", dohlížej, pozoruj, miluj, neposuzuj, miluj, souciť a ciť, miluj, pozoruj...

Buď tím, kdo první rozpozná Peklo a vystoupí do úrovně své duše a ještě dále, tím, kdo svým středem a zacílením dokáže vytvořit svět pro všechny duše, které vystoupí z očistce, svět, který bude odpovídat vibracím srdce, domov pro nás všechny, jejichž citlivost neunáší světový průměr, svou vibrací ochráníme místo pro náš život před čímkoliv. 

Uvěř tomu, duše duší, je, jak je, bude, jak bude, všechno už se to stalo, se vší nebeskou i zemskou pomocí půjdeš po cestě boha, kterým jsi ty, ruku v ruce v Tvorbě, v sebepoznání Univerza, pociťuj podporu, Země se svými bytostmi rostlin, zvířat, kamenů, elementů, jednorožci, víly a mořské bytosti, entové, elfové, Pegas, Fénix, delfíni, oceán, andělé, serafíni, archandělé, mistři, zvuk i světlo, Láska i Pravda, planety a galaxie, zlatý drak a celý dračí rod, vlkodlaci, vampíři, plazi, bez válek, bez nesouladu všichni pro jeden plán, sjednoceni v jeden Dech…

V tvé nebeské DNA je vše, celek stvoření, jsi vrchol generací mistrovského plánu, už o sobě nepochybuj…

Na svých křídlech neseš nebesa, tolik síly máš, tolik odvahy máš, ta bolest není tvá, tvá duše je napřímená, povstaň, narovnej se, jsi zcela vědomé bytí zde na Zemi, jsi zcela v Lásce a Soucitu s Lidstvím, jsi na Zemi, neodpojuj se, neztotožňuj se, jsi na Zemi,… Na miskách vah je vážena síla lidského srdce, člověk má ve své transformaci tolik času, kolik potřebuje, tolik světla a tolik temna, kolik je nutno pro jeho návrat DOMŮ...

Pevně držím Lidství v jeho transformaci, pevně a spravedlivě.

NEPOSUZUJI, MILUJI.

DÍVÁM SE, POZORUJI.

NEPÁCHÁM DOBRO, NACIŤUJI, KOHO ZVEDNOUT A KOHO NECHAT PADNOUT.

ODPOUŠTÍM A OPOUŠTÍM.

Životní styl ve znamení "Proč ne" - splň si své sny

Když jsem byla ve Španělsku, hlavním heslem pro rozhodování (o čemkoliv) bylo Porque no, tedy Proč ne. Rozhodla jsem se to po návratu aplikovat i pro život, ale nadšení vydrželo jen pár týdnů, než člověka staré struktury zase stáhly zpátky, než plynutí a důvěra byly znovu nahrazeny strachem a myslí. Trochu si to připomenu, abych věděla, o čem ten život má být? Radost, svoboda, bytí... 

Poletíme na dva týdny do Španělska jen s příručním zavazadlem? Proč ne... Jsou růžové šaty nejlepším modelem do hor? Proč ne... Strávíme dva dny ve vesnici, jejíž jméno ani neznáme? Nacpeme si modelínu do uší, protože spát na parkovišti u příletové dráhy nebyl uplně nejlepší nápad? Ochutnáme tohle, i když ani nevíme, jestli to je k jídlu? Půjdeme v horách za nosem a budeme důvěřovat, že nás intuice dovede? Budeme se koupat nahé v oceánu? Přijmeme nabídku spát v kamionu? Postavíme si stan pod cedulí "No camping"? Necháme se stopem zavést někam úplně jinam, než jsme původně chtěli? Nasbíráme si mušle, i když je za to pokuta tisíc euro? Nastěhujem se ke Španělovi, který neumí anglicky, zatímco my neumíme španělsky? Zůstaneme v dobré náladě, i když se nám únavou podlamujou nohy a do civilizace je to ještě 12 km?...

Ve světě intuice, moudrosti, přítomného okamžiku, radosti, víry a telepatie není nic problém. Je to svět, kde Vám komár jemně zabzučí do ucha, protože právě začíná východ slunce. Svět, kde člověk může důvěřovat člověku. Svět, kde najednou je všechno levnější nebo zadarmo. Svět, kde žádné rozhodnutí není špatně a kde vědomé bytí provede člověka zkušeností magickým a jemným způsobem... Život je totiž tady, přátelé. Nikoliv někde "Až"...

Inu - já jsem Anamel, těší mne :) 

Tak tohle jsem já. Ve své přirozenosti, v božské radosti, v čistém bytí zde na Zemi, tak jsem Světlem, tak jsem Láskuo... otázka je, jak si to udržet a nenechat se semlít v kole starého a nepotřebného myšlení...

A rozhodla jsem se Vám zazpívat (moje učitelka zpěvu, která nade mnou kdysi zlomila hůl, právě s největší pravděpodobností dostala nepopsatelný záchvat úzkosti :)

Ó, živote, má krásná představo... Miluji Tě. Anamel

Dávám ti lásku bezejmennou, nevysvětlitelnou...

"Miluji Tě jako řeka, která se zrodí někde v horách osamocená a slabá, ponenáhlu roste a spojuje se s jinými řekami, jež se k ní přiblíží, až pak od určitého okamžiku může obtéci jakoukoli překážku, aby se dostala tam, kam se dostat touží.

Já tedy přijímám tvou lásku a tobě dávám svoji. Nikoli lásku muže k ženě, nikoli lásku otce k dceři, nikoli lásku Boha k jeho stvořením. Dávám ti lásku bezejmennou, nevysvětlitelnou, jako je řeka, jež neumí vysvětlit svůj tok, jenom plyne dál. Lásku, jež nic nežádá a nedává výměnou, jenom se projevuje. Já nikdy nebudu tvůj, ty nikdy nebudeš moje, ale i tak můžu říct: Miluji tě, miluji tě, miluji tě."

Paulo Coelho, Alef

Nemůžu si koupit tvou lásku, dokonce se o to nemůžu ani snažit

Občas tě pravda neudělá šťastným

Tak nebudu lhát

Ale nikdy nezpochybňuj, že mé srdce bije jen pro tebe

Bije jen pro tebe

Já vím, že mám daleko k dokonalosti

Ne jako tvé okolí

Nemůžu ti splnit žádné přání, nemůžu ti přislíbit hvězdy

Ale nikdy nezpochybňuj, že mé srdce bije jen pro tebe

Bije jen pro tebe

Protože když se vzdáš

Když se nic nebude dařit bez ohledu na to, co děláš

Když to bude tak těžké, ačkoliv sis to nikdy nemyslel

Tehdy ucítíš můj druh lásky

A když vykřikneš

až budeš padat a nebudeš schopen se zvednout, ležet těžký na zemi

Když přátelé které si myslel, že máš, nečekají až se něco stane

Tehdy ucítíš můj druh lásky

Neuvidíš mne na večírcích. Hádám, že prostě nejsem zábavná

Nebudu zesilovat rádio hrající songy Baby, jsi jediný.

ale nikdy nezpochybňuj, že mé srdce bije jen pro tebe

Bije jen pro tebe

Já vím, že jsem někdy naštvaná a říkám věci, které tak nemyslím

Vím, že nedávám své city tak najevo

Ale nikdy nezpochybňuj, že mé srdce bije jen pro tebe

Bije jen pro tebe

Protože když se vzdáš...