O úskalích Rozhodnutí vystoupit z duality

Moment rozhodnutí se blíží. V každém z nás proběhne boj mezi starým a novým, to je ten bájný souboj mezi dobrem a zlem. Ta bitva započne a brzy skončí - v srdci každého člověka.

Až ten okamžik přijde, vzpomeňte si, co všechno Vám přinesla oddělenost, poděkujte za tu zkušenost a dejte univerzu najevo, že jste připraveni naplnit své právo prožívat radost a božskou tvořivost. Vědomě se rozhodněte.

Nedávejte již zbytečně svou energii ven a dejte svému posvátnému tělu to nejlepší prostředí, látky, barvy, péči a jídlo, ať vás může láskyplně nést životem.

Všechno může být jinak, máš-li pocit, že v tvé situaci ti pomůže jedině zázrak, tak uvěř, že tento zázrak skutečně přijde.

Planeta nepotřebuje zachránit bytostmi zvenčí, všichni vesmírní inženýři, konatelé zázraků, fontány radosti a studnice znalostí jsou již zde. Právě teď. Ve Vašich tělech. Jste to vy, přátelé!

Překážka č. 1 - strach ze změn

Je v nás zakořeněný velký strach, že nová životní i společenská situace může být horší než současný nevyhovující stav - však aktuální popis historie na Zemi to dokládá mnohými příklady, kdo však tyto "dějiny" objevil, sepsal a interpretoval? 

Máme tu staré, které už nechceme, a vnímáme nové, kterého nevíme, jak dosáhnout. Je tu obava, že přechodná fáze mezi starým a novým může být  bolestivá a plná chaosu, ve kterém se ztratíme.

Ten strach pramení z nedůvěry ve velký plán Univerza a v sebe sama, jestli zvládneme naplnit svůj podíl v tomto velkém záměru. Ve chvílích, kdy kráčíme pevně cestou své duše, mizí strach i pochybnosti. 

Překážka č. 2 - Neochota rozloučit se s velmi dobrodružnou formou zkušenosti

Stále častěji se ve mne objevuje pocit nostalgie, emoce spojené s loučením. "Užívej si, dokud to jde"... To zní, jako bych si pak už užívat nemohla, a to je zas jen nějaké vnitřní falešné přesvědčení, ale i tak mne to učí vychutnávat si každý moment, každý dar duality a hmoty - v tom nejlepším, co mi mohou poskytnout - každý krémový větrníček (ne ten z pásové výroby, ale s láskou dělaný v rodinné pekárně) s obrovským vděkem za radost, kterou mi skrze chuťové buňky přináší, bez viny - "Kde jinde ve Vesmíru si můžu dát něco tak božského? Díky." 

Stejně tak vnímám každou emoci, pozoruji a když jí posílám zpět Univerzu - říkám si "Bože díky za tuto zkušenost, za tuto oddělenost, za tuto bolest, která mne tolik učí Lidskosti. Bože, díky. Jaký geniální plán." Jednou s úsměvem budeme vyprávět hrdě svým dětem o době, kdy bolest v srdci byla tak veliká, že člověk v jednu chvíli měl pocit, že pukne, v pláči se sesunul na podlahu a nechal emoce vytékat v bolestivém transformačním procesu, o kterém nikdo nevěděl, kam vede a jestli někdy vůbec skončí. O době, kdy mysl tvořila svou vlastní realitu a mnohá dobrodružství duality se odehrávala pouze v našich hlavách skrze naše strachy a představy. O době, kdy vědomí v lidském těle bylo tak roztříštěné, že mnohdy pro iluzi a závoj zapomnění člověk nevěděl,  v kterém čase a na kterém místě univerza se nachází, o době, kdy se všechno tak rozmělnilo a ztrácelo hranice, že bylo těžké neztrácet v panice půdu pod nohama. O době, kdy člověk dobrovolně odevzdal svou svobodu ducha pro trochu matérie. Ó, univerzum, jaké skvělé dobrodružství jsi nám přichystalo. Až procitnu z tohoto snu, z mé duše vyjde výdechem jedno velké obdivuhodné Wau!

Proto možná mnoho z vás bude mít problém se rozhodnout dualitu skutečně opustit - protože je to tááák lákavé dobrodružství, ale je potřeba si uvědomit, že už je čas procitnout a dát vale všemu nižšímu, co nám brání v propojení s hvězdou Země směřovat mílovými kroky za hvězdou své duše. To bude čas, kdy budeme moci využívat dary hmoty bez přítomnosti bolesti z oddělení.

Překážka č. 3 - Naše nepřijetí a nepochopení nevyléčených aspektů nás samých a Univerza, sklony k sebeoběti a sebetrestání

Vypadá to jednoduše - rozhodnout se. Světlo/Láska/Boží plán nebo Dualita... jenom blázen by váhal... ALE tak jednoduché to není. Je v nás mnoho nevyléčených aspektů, které si neumí představit život jinak než v utrpení a strachu, tyto části jsou přesvědčeny, že potřebují bolestnou zkušenost pro svůj vývoj, neboť doposud nepoznaly nic jiného. Toto vychází jednak z našich bloků, jednak z emocí nižších bytostí na nás napojených a u někoho také z napojení na nižší světy v celém rozsáhlém univerzu (byla zde uzavřena dohoda, že tyto bytosti budou moci skrze člověka čerpat zkušenosti ze Země pro vývoj svých vlastních světů - do určitého momentu - kdy se vědomě rozhodnete, že je čas tuto dohodu uzavřít). Pozor - když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají, možná se Vás budou snažit přesvědčit, že potřebujete právě tu či onu zkušenost a způsob rozhodnutí - všechny tyto aspekty Univerza se chtějí skrze Vás projevit zde na Zemi, to je ten tlak, který pociťujete, ta roztříštěnost přání, jak by měl Váš život vypadat. Pociťte, co není vaše čistá božská podstata, obejměte je všechny, dejte jim lásku a požehnejte jim na jejich dalším putování Vesmírem, přijměte však plnou zodpovědnost za Vaše bytí tady na Zemi a právo na Tvorbu.

Až budeš stát ve svém srdci na rozcestí a budou Ti říkat, že je to jednoduché - jít cestou Světla -  v tu chvíli se staň vědomým pozorovatelem svého vnitřního Vesmíru, kde je tolik aspektů Tebe samého, kolik si jen vzpomeneš, uvěř všemu, co vidíš vnitřním zrakem, co cítíš a myslíš si, že se děje - cosi v Tobě se začne zmítat bolestí, nářkem, vztekem a sebelítostí. Poznej zda-li je to tvá vlastní část, či přivtělená bytost, které jsi dovolil/a se na tobě přiživit/přiučit - obejmi tuto část univerza v Lásce, Pochopení a Soucitu s jasným vědomím, že tvá božská podstata je nad tím vším. Staňte se matkou/otcem těmto aspektům a jako vesmírní rodiči je vyšlete s požehnáním na jejich vlastní cestu, řekněte jim, že jsou dostatečně hodnotní a silní na to, aby to zvládli.

Už jste pro tyto aspekty univerza udělali vše, co jste mohli, a možná ještě víc. Máte sílu na to udělat krok dál, přijmout zodpovědnost za svůj život a plán duše, který je tak ohromný, že jste možná v pochybnostech přenechali svůj život a svá těla někomu jinému - ať už na fyzické úrovni (nevhodná práce, uspokojování potřeb druhých na úkor vlastních), nebo duchovně (elementálové myšlenkových forem, bytosti nižších světů). Je čas vzít si vše své zpět.

Překážka č. 4 - Je jednodušší posuzovat zkušenost druhého, než se podívat na tu vlastní
Je zde také mnoho bytostí, jejichž plánem duše je setrvat v dualitě, i oni přináší božskou inspiraci a zkušenost, vzdejme jim hold a úctu za odvahu, jíž přispívají Univerzu, a tedy i nám samým. Respektujte je. Neposuzujte. Ale stále buďte ve svém středu, navenek neutrální, pevní, hlídejte si svou energii (nikoliv ve strachu, ale v přirozeném plynutí).

S Láskou a Úctou ke všem bytostem zde na Zemi. Anamel

----

A ještě doporučení od Inelie Benz k volbě paradigma žití (celý článek a zbylá doporučení na Heilys Café), tyto dvě (spolu s detoxikací těla) však považuji za nejdůležitější, neboť respektují svobodu zkušenosti druhého.

"A co se týká ostatních kolem nás, tady jsou některé z možností, kterými můžete přispět jim a planetě :

·    Uznejme, že Vyšší Já druhého člověka ví lépe než my, do jakého paradigmatu se má přesunout.

·    Dovolme druhému člověku existovat bez odsuzování z naší strany."