Jak odchází minulost, přichází Nevinnost

Vše, čím jsem byla, je odevzdáno. Celá má zemská i galaktická minulost se transformovala v palivo, které bude nyní pohánět raketu mého Života. 

Odpustila jsem, pochopila jsem, přijala jsem a vyslala jsem Soucit sobě i všem, kdo byli součástí mé zkušenosti - Soucit putoval po vláknech, jimiž mne má vlastní minulost vysávala, jimiž mi brala mou životní sílu, jimiž jsem stále byla vázána k jiným lidem, duším, bytostem, k jiným časům a jiným světům, jiným částem mého odděleného já - nyní se všichni vracíme Domů.

Ohlédnu-li se za sebou, vidím černou díru, ve které v Radosti mizí každý uplynulý přítomný okamžik, minulost je zlatý vodotrysk, který mne nadnáší blíže ke Stvoření. Zlatavý třpyt nevyvolává žádné otázky, nic víc není potřeba. Jsem v přítomném okamžiku, svou minulost jsem nahradila zvukem zvonivého radostného smíchu. K čemu minulost, když už nám dala vše, co mohla...

Jeshua říká "Můžete přetvořit svou vlastní minulost - osvítit a rozjasnit ji." Učiňte to. Odhoďte poslední zbytky okovů, zbořte poslední překážky na cestě k vnitřní svobodě.
Cítíte, jak Vás to vše tíží? Rozhodnete-li se odevzdat svou minulost a zrodit se do nevinnosti, stáváte se dítětem (které chápe svět zcela jinak a je schopno se radovat, což mu otevírá brány do nového způsobu existence) a zároveň jeho moudrým rodičem (který se neztotožňuje se svou minulostí, nýbrž díky zkušenosti je schopný trvale setrvávat v poli bezpodmínečné Lásky, která neposuzuje a nevstupuje druhým do zkušenosti, která na sebe neukazuje, nýbrž pouze je).

Stejně učiňte s budoucností, která tvoří stejné okovy. Vraťte se do absolutní svobody, do pocitu hojnosti a lásky. To vše již máte, jestliže se dokážete osvobodit a procítit, kým skutečně můžete být - kým skutečně jste. Nic víc není potřeba. Nic konkrétního. Mysl se přestane ptát, ego přestane toužit po sebedefinici založené na minulosti/budoucnosti. Vy jste Duše a nic víc není třeba. Sebou si beru to nejdůležitější, a mohu jít i nahá, důvěřuji. Jsem unavená otázkami, dítě se neptá, co bude dělat zítra, dítě si hraje NYNÍ. Jsem víc než Anamel, jsem neohraničená.

Bratr bratru podá ruku, sestra sestru obejme, boje budou ukončeny. Nikdo již nechce bojovat, všichni už jsou unaveni sami sebou a svou zlobou, svým vlastním nepřijetím sebe sama, s minulostí se odplaví i ta nejposlednější zášť. Bez otázek není odpovědí a nastává Ticho. Ticho, které tvoří. 

Tvář boha se projeví v každém Člověku. Zeď nářků bude zbořena, Země již nemá prostor pro nářky, Člověk již nepotřebuje vzpomínky na minulost, již nepotřebuje závaží, která ho drží při Zemi, ve vděčnosti za zkušenost Člověk nyní může vzlétnout, rozhodne-li se pro to. Všechny nářky jsou plačící bytosti čekající, až je propustíme z vězení, do nichž jsme je my-věznitelé uvrhli lpěním na minulosti, otázkami, co jak bylo v naší historii, historii Země, historií vesmíru a vesmírů. Ego touží po odpovědích, strachy touží po jistotách - to vše vytváří Příběh, do něhož jsme vstoupili a jsme v něm uzamčeni již eony let. Osvoboďte se. Duše je a duše tančí. Nic již není podstatné. V každém z nás klíčí semínko naší vlastní božskosti. Nic neposuzujte, neupírejte nikomu právo na jeho vlastní cestu, soustřeďte se na sebe a vlastní zdroj světla, který tryská do všech koutů světa. Oh, ano - vy můžete ve své nejvyšší dětské Čistotě skutečně vyslat energii Míru do Izraele, ale jedině až odevzdáte svůj egoistický spasitelský komplex. Pláče ten, který uzří, co všechno v jeho životě bylo ego... Pláče ten, který uzří, jak moc se vzdal své vlastní síly, své vlastní Záře, ve prospěch strachu...

Vše se píše od prvních řádků. Žádná otázka na minulost a budoucnost již není důležitá, rozhodneme-li se, že nyní v nejvyšší své nevinnosti vystupujeme z okovů a rodíme se do své prapůvodní čistoty. Objevte tuto svou rovinu. V rovině Nevinnosti není překážek a není otázek, není odboček od své vlastní duše, není viny - a tedy není trestu. My jsme děti Lásky. Já JSEM.

„Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží.“ (Mk 10, 14).

Za měsíce se scházíme

Pro vzestup

Velká obloha nás zastřešuje

Ve tvém nekonečném soucitu

Poslední přeživší

Jste to vy, kdo musí projít

Do světla nového světa

Pod oblohou nevinnosti

Všichni nyní umíráme

V pomalém černém dešti

Bylo to selhání

Člověka a andělů?

Byl to selhání lásky?

Z této lidské řeky

se zrodila krutá zima

Vítejte u bran

kde si hrají naTicho

Modlete se, nemáme vstoupit

Pod oblohou nevinnosti

Jsme koupáni ve svodech

Krása!

Světlo se nyní odhaluje

A my se mu otevíráme

Jsme blízko bodu nula.

Já jsem nikdo

Přesto jsem každý

Jsme nic a jsme všechno

Když jsem Věčnost, jsem inspirována

Ještě nejsme zrozeni

Polovina smutku, 

Ale polovina volby

Když jsem Věčnost, mohu slyšet

Jak mluvíš téměř zřetelně.

Otče, můžeš mi pomoci

Pro tento velký oceán

je má loď příliš malá

Najděte odvahu