Slunovratová smršť

23:08: No... toto bude ještě hustý. Storm is comming. Venku se zvedá vítr i energie, v uších hučí, v hlavě vodopády, hlava se mi točí, jak kdybych slezla z kolotoče, srdeční čakra hoří, jak kdyby to byl její poslední výdech, a snad i ta Země se mi nějak hýbe pod nohama, já ani nevim, kde končím a kde začínám, tak asi vlaju v (mimo)prostoru - tak mám tak nějak pocit, že jsme pod palbou velké očisty - každý tolik, kolik dovolí. Přátelé, Slunovrat se blíží a jen bůh ví, co otevře brána na svatýho Jána... Držme si pěsti i klobouky.


23:12: No, jde to i jemně, to je jasný, ALE - když já si tááák ráda ujíždím :D

Kolem půl dvanácté: Ticho před bouří. Venku i uvnitř.

23:40 Aby Fénix mohl povstat z popela, musí být nejprve na popel spálen. Transformace. Změna formy. Ze Života Život.

23:43 Tak že bych se pokusila jít spát?

23:49 Tak ještě pana Ondřeje: ONDŘEJ HABR - ASTROLOGŮV SLUNOVRAT

A je tu letní slunovrat! Slunce přechází z Blíženců do znamení Raka a současně vrcholí (výše už nad horizont nevystoupí a body, kde vychází a zapadá se již neposunou dále na sever). Dokonce v noci je takové světlo, že nevyjdou všechny hvězdy (nenastává astronomický soumrak). Žili-li bychom jen o pár set kilometrů výše, měli bychom místo tmy v noci jen příšeří.

Svým způsobem je letní slunovrat jeden ze čtyř vrcholů roku. Ten z nich, který odpovídá osobní individuaci. Poznání a prosazení svého já a přijmutí úkolů a dalších souvislostí s tím spojených). Čas, kdy jsme nejpohyblivější, nejaktivnější, nejvíc na nohou. Doba, kdy svoji pozornost maximálně přenášíme na okolí. Staré kultury si této doby všímaly a vnímaly i přepólování, ke kterému dochází. Od zimy probíhá kosmický nádech, země je naladěna na přijímání, od slunovratu do zimy bude vydechovat a vydávat (teplo, plody ...). Okamžik mezi výdechem a nádechem, to krátké přehoupnutí ve chvíli slunovratu, to je kosmické zadržení dechu, momentík, kdy se dá naladit na tep a rytmus Země. Proto i v tomto čase probíhaly očisty - ohněm, vodou i ty méně viditelné.

Automaticky budeme vše dělat po slunovratu stejně, ale v jiných podmínkách a prostředí. Zkusme se proto pak na věci, své úkoly, strasti i práci dívat jinak, pokusme se vrátit k tomu, co vázlo a nešlo. je naděje na vyřešení a rozproudění.

Letošní slunovratová doba je okořeněna konjunkcí Slunce s Jupiterem, archetypem našeho bytí a konání s dárcem a tradičně šťastnou planetou. Následující půlrok tak může být ve znamení velikosti, otevřenosti, ale i větší zodpovědnosti. Za sebe - své nitro, rodinu, skupinu, vlast. Za své city a emoce, které budou podporovány, aby se pořádně vzdouvaly a prověřily, na kolik dovedeme být navýši. Již jen náročný dnešek (tj. čtvrtek) toho byl malou ukázkou.

Horoskop okamžiku slunovratu (cca zítra ráno 7,15) s Lunou na konci Štíra slibuje věru nejednoduchý půlrok. Věci se mohou buď svou podstatou a nebo vnějším neopatrným zásahem komplikovat. Co zanedbáme, může se obrátit proti nám. Příznivé konjunkce ve 12. domě ale ukazují, že pokud půjdeme na vše z čistě, čestně a s vnitřním přesvědčením otevřeně, můžeme leccos změnit k lepšímu a vyřešit to, co se s námi už vleče delší dobu, vymanit se z osidel nutnosti věčných opakování.

Hodně štěstí a přeji, ať vám i hvězdy přejí :)

---

Autor článku: Jana Anamel Mráčková 

Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na http://poselstviohne.blogspot.cz.

Děkuji za příspěvky

• Česká spořitelna, platby z ČR: 1384419103/0800
• Fio banka, platby z ČR: 2100410460/2010
• Fio banka, platby ze SLOVENSKA: 2100410460/8330 

Já zapomněla na šeříky... krásnou rovnodennost všem (sedm dechů rovnováhy)

Snadno se v zimě zapomíná na mnoho věcí... a tak v tento den, co včera neexistovalo, dnes je možné, protože naše pozornost se obrací k růstu, citu, radosti, k Životu. 

Tělo si žádá péči a dříve nebo později zatoužíme všichni po pohybu, po akci - i když ještě včera se to zdálo nemožné...

Dnes je den rovnováhy, den se rovná s nocí a člověk cítí, že tak je to v pořádku, že dobro i zlo má stejné místo na Zemi, protože oboje pochází z nekonečné vesmírné inteligence, která je vším... 

Odpouštím si, že jsem posuzovala dokonalé dílo Života na Zemi a skláním se v pokoře před onou kosmickou silou, která dala stvořit všemu, co je...

A znovu zavoní šeříky... a mé srdce tančí, vždyť já v zimě zapomněla, že šeříky vůbec existují, a tak je to správné, protože květiny v zimě nekvetou...

Dívám se, pozoruji. 

Neposuzuji, miluji.

Odpouštím, opouštím.

S Láskou přeji všem krásné energie rovnodennosti, ve kterých se snoubí cit s nadějí, ve 12:02 si Temno a Světlo podá ruce, nechť mír naplní celou Vaší bytost. V Rovnováze Anamel

SEDM DECHŮ ROVNOVÁHY

Jednoho dne mne přestalo bavit hodiny a hodiny meditovat,

2013 - Připoutejte se, přistáváme

Jak postupně slyšíme zpívat ptáky, cítíme vůni Země... ještě nestojíme pevně na Zemi, ale už začíná být až podezřele těžké - uvěřit, v jakých výškách jsme to ještě před pár týdny poletovali.

Mnozí jsme se v roce 2012 "zbláznili", abychom mohli skutečně a moudře žít.

A možná je to jen o tom, že co jsem dříve považovala za nereálné zázraky, dnes žiju za samozřejmost.

Do velkých dálek, hloubek i výšek jsme si došli pro poznání, pro zkušenost. Ale dnes je dnes a loňský rok zdá se už tak dávno...

Každý šel svým nejvyšším možným potenciálem. Někdo přestavěl celý svůj život, někdo si posvítil na vztahy, jiný si ujasnil svůj přístup k materiálnu, někomu stačily přeskládat malé věci... ale téměř všude je cítit změna vědomí, a to i v lidech, kteří si při slově "duše" jako první vybaví jízdní kolo.

A šíří se to - kdo nezačal loni, začíná letos. Kdo nezačne letos, začne příští rok. Zahrada by byla nudná, kdyby všechny květy vykvetly ve stejný čas.

Každý na své úrovni a ve svých oblastech odevzdal strach a otevřel se absolutnu sebe sama. Možná jsme si toho nevšimli, ale my jsme prožili, čím bychom mohli být, kdybychom přestali vytvářet domnělé překážky - a tím jsme to učinili reálným. Jen to nebude tak rychlé, jak se to v transformačních energiích jevilo, ale tu esenci sebe sama prožijeme - stačí se nevracet zpět a naplnit se důvěrou. Jsme zpomaleni, abychom oklestili své vize o zbytečnosti a abychom stavěli pevné základy...

Když se nad tím zamyslím, pro některé z nás se skutečně vyplnila předpověď, že zatímco bude Země procházet změnami, lidstvo stráví nějaký čas na vesmírných lodích - a opravdu - druhou polovinou loňského roku jsme mnozí pluli na své vlastní specifické ufounské základně.

Možná svět kolem běžel dál ve svých kolejích a změny nebyly tak patrné, ale to, co jsme prožívali my, kteří jsme se rozhodli najít rovnováhu provazochodce nad propastí duality, aniž bychom se naklonili na jednu ze stran - my jsme zažili na vnitřních rovinách hurikány, zemětřesení, atomové výbuchy, ale i stavy beztíže, osvícení, avatarské vědomí - my jsme byli na návštěvě u stvořitele a zjistili jsme, že jsme se jen vrátili domů,  kde jsme poznali sebe sama v jeho očích. Sami víte nejlépe, jaké extrémy jste zakusili. 

Vyzkoušeli jsme si doslova na vlastní kůži (vlastní mysl, vlastní prožívání), co všechno je možné považovat za reálné, jak "šíleným" představám se v pomyšlení na svou budoucnost dokázal člověk oddat. A to, že jsme tomu skutečně uvěřili, nám dalo opravdová křídla. 

Níkdy nezapomeňte, že to bylo skutečné!!

Mnozí z nás pocítili, že mohou Zemi přinést opravdu přelomové myšlenky, poznali jsme, že dokážeme druhým ukazovat směr cestami, kterými by sami neprošli, většina z nás uvěřila, že si můžeme stvořit život, jaký chceme (a dostali jsme k tomu nespočet důkazů)... 

Těch schodů - úrovní, kam se v roce 2012 dalo vystoupat, bylo mnoho - každý došel, kam potřeboval dojít pro pokračování svého života. Ta odvaha a víra nám dala možnost nekompromisně vyházet spoustu blbostí ze svých životů, své mysli a následně energeticky i ze svého těla (už nikdy se to nevrátí), dala nám možnost začít projekty, do kterých bychom se nikdy dříve nepustili - a ty projekty se staly našimi vlastními transformátory (změnily nás, byly naší školní lavicí) a často byly naplněním známého "cesta je cílem"... 

Otevíráme se novým a novým projektům, plánujeme, fantazírujeme (v původním latinském významu - přinášíme ideu na svět, tvoříme realitu), v hlavě připravujeme svou budoucnost, a to jen ledabyle podle toho, co zrovna přichází v přítomném okamžiku - je tu důvěra, že takto je to správné a že ta budoucnost už je stvořená, jen k ní musíme kráčet krůček po krůčku, protože jakmile chceme zrychlit, jsme něčím zpomaleni... - to je taky dobré - vše má své perfektní načasování... i to naše přistávání. Užívejme si toto mezidobí - kdy ještě vzpomínáme na oblaka a stále nestojíme nohama pevně na Zemi - to je doba příprav, to je doba zrání... není kam spěchat...

Celý rok 2012 mi neustále někdo říkal, že jsem neuzemněná, že jsem málo v realitě a já vnitřně bublala při takovýchto poučkách - co mi má kdo říkat, co je správné a co není správné. Dnes už vím, že právě to mé poletování mne vedlo k procítění vize mého nejvyššího potenciálu a to mne přivedlo k jistotě, že cesta k mému naplnění už je vydlážděná a vede květinovou alejí - když půjdu krůček po krůčku a nebudu se ptát, kudy cesta vede a kdy tam dojdu... tak právě tehdy tam dojdu... Právě to poletování mi umožnilo stát se multidimenzionální bytostí s poznáním, jemuž bych sama před pár měsíci neuvěřila. Právě to poletování mne přivedlo zpět k mé duši, to poletování mne osvobodilo od programů a dalo mi prožít svou podstatu tak, abych vždy už poznala, že život je hra ... a když o tom začnu pochybovat - zadívám se ven a nechám obraz reality se rozpadat, abych viděla, že vše je jen vibrace ... našla jsem svou LEHKOST BYTÍ... a já klekám sama před sebou v pokoře a s uznáním, že jsem nikdy neuvěřila, když mi říkali, že už je čas přistát.

A tak když poletujete, poletujte, ... až bude potřeba se uzemnit a své "letecké" poznatky ukotvit do reality, použít je při stavbě svého života - pocítíte to (buď jemně, nebo jako frustraci - záleží na tom, jak budete poslouchat své vnitřní dění) - a pak vám vesmír přinese všechny informace, které potřebujete. Ale domnívám se, že ono to s jarem přijde samo, stačí cítit vůni čerstvého vzduchu a probouzející se přírody, bosí chodit v trávě a jako malé děti čuchat ke květinám, stromům, čerstvé hlíně, zírat do sluníčka a poslouchat rytmus života... Pak přijdete domů, dorazíte do práce... a budete vědět, co dělat.

Zjistili jsme, co nechceme, a byly jsme častokrát nekompromisně nuceni nežádoucí pozice opustit. A to, co chceme, se ukazuje pomalu, tvoří krůček po krůčku - není to ten rychlostyl, na nějž jsme si zvykly. Tvoříme pevné základy - a my vnitřně víme, kam to vede, proto neustupujeme. My už nemůžeme ustupovat, ačkoliv se jevíme jako šílenci, kteří neví, kde je realita (ale čí realita, že?).

Jak my sami přijímáme svou realitu, tak ji přijmou ostatní. Několik mých kamarádů (vč. mého bývalého přítele, který na mne odmítal téměř vše spirituální - jako odraz mého vlastního sebe-odmítání) si minulý týden přečetlo rukopis mé povídky, která reálně popisuje jeden z příběhů, který jsem prožívala v loňském roce. Je o hvězdách inkarnovaných na Zemi, spirálách DNA, které se táhnou staletími do určitého cíle, démonických strážcích prahu... a ačkoliv jsem to zpracovala jako fantasy styl - nikdo, doopravdy nikdo z nich nepředpokládal, že by něco z toho nebyla pravda - oni v tom ten životopis poznali a přijali jako fakt. 

A to mi ukazuje, že přistávám do zcela jiné reality, než kterou jsem v roce 2012 opouštěla...

Stačilo přestat říkat, že jsem blázen, a uvědomit si, že jsem multidimenzionální duše s přístupem do nejrůznějších koutů vesmíru a poznání.

Stačilo přestat říkat, že jsem nezaměstnaná, a pochopit, že mne zaměstnává nejvyšší láskyplná inteligence, v pozemské inkarnaci - jsem spisovatel a inspirátor.

A jak přistávám, už vidím tu nádhernou Zemi a vidím, co všechno se tu dá dělat, ale já nikam nespěchám, plány měním z minuty na minutu, a když mne realizace jednoho projektu přestane bavit v půlce, vím, že už přinesl vše, co měl, a jdu dál... pořád je co dělat... ale to hlavní - to je - radost.

---

Autor článku: Jana Anamel Mráčková 

Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na http://poselstviohne.blogspot.cz.

Děkuji za příspěvky - č.ú. 1384419103/0800

Od dvanáctky ke třináctce - děkuji

Rok 2012 ze mne sedřel kůži, a přesto byl nejlepším rokem v mém životě, protože mi ukázal, co vše nejsem, abych mohla konečně být, čím skutečně jsem. Jsem si absolutně jistá, že 2013 bude dalším nejlepším rokem v mém životě. Bože, díky.

150 publikovaných článků, 140 komentářů, 40 tisíc zobrazení. S velkou vděčností Děkuji a všem posílám objetí a světlo svého Srdce. S Láskou Anamel

Za pár hodin se rozloučím s magickým rokem 2012, kdy mi bylo dáno poznat nejpestřejší aspekty Bytí. Díky všem hvězdám, které stály tiše a trpělivě dohlížely na procitání do naší skutečné Podstaty! Každý šel svým tempem a po svém způsobu.

Nekončíme. Naopak začínáme. V proudu života se budeme učit být pravdivějším a skutečnějším Člověkem. Všem přeji, ať je rok 2013 rokem Tvorby - nápadů, které vyřeší doposud neřešitelné. Rokem Lásky - nových rozměrů lásky dosud nepoznané. Rokem Individuality - rozpoznání sebe sama jako jedinečného aspektu Univerza, jež všichni dohromady tvoříme. Rokem Pravdy - rokem, kdy odhalíme ty jedy, ať už chemické či myšlenkové, kterými nás doposud krmila konzumní společnost. Rokem Porozumění - rokem, kdy soudy budou nahrazeny Sou-Citem. Rokem Rovnováhy - kdy nalezneme odvahu neustoupit od prapůvodní Pravdy v našich Srdcích. Kormidelníku, nastav směr - míříme do Svobody.

---

Autor článku: Jana Anamel Mráčková 

Článek je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na http://poselstviohne.blogspot.cz.