Restart po anamelím - "peněženka"

Příspěvkový systém "anamelí peněženka"

A je to tady, přátelé. Konec legrace. Anamel se dostala na mrtvý bod a ten si žádá něco radikálního - sama sobě vymezit nějaké hranice, uf, však celý říjen je o restartu sebe sama a svého fungování ve světě. Je potřeba vnitřní podněty vynést do akce. Postupnými kroky, pro mě je tento velmi zásadní.

Prožila jsem v životě dost bolesti na to, abych se v posledních letech vehementně snažila každého zachraňovat od stejných chyb, tenhle web je svým způsobem výsledkem jedné takové snahy - zatímco já stále opakuji chybu stejnou, vkládám do vnějšího světa příliš mnoho energie, aniž bych si stanovila, kolik toho zůstane pro mne a kolik se mi vrátí. Ovšem tato vynaložená energie se mi dle univerzálních principů sebeobětování samozřejmě nevracela a nevrací. Tímto způsobem jsem skvělý magnet na lidi, kteří chtějí duchovní růst za-darmo. Jasně, má chyba, nemám s tím problém, ale už je čas... Marně zavírám oči před tím, proč se už druhý den budím v depresi. No, proč asi, milá Jani? Protože jsi přijela ze Španělska s tím, že uděláš jasný řez ve svém životě a práci a teď na to nemáš odvahu?

Jsem si vědoma svého vnitřního boha-tství, svých znalostí, které jsem načerpala velkou odvahou a touhou po poznání, ať už skrze živoucí zkušenost nebo přes videa, knihy či semináře. To nestálo málo, časově, energeticky i finančně, to ale myslím nemusím nijak zdůrazňovat, každému to dojde, když se trochu zamyslí. 

Nejsem ledajaký blogger (i když vlastně jsem :D, jsem si vědoma toho, že mám světu, co dát, nepíšu obyčejné příspěvky, nekopíruju druhé, je v nich má vibrace, co boří, léčí, přeprogramovává a mění, dávám do nich hloubku své životní zkušenosti ve všech souvislostech univerzálních zákonů, které v takové podobě jinde nevyčtete, podávám to tak, aby si každý mohl uvědomit souvislosti o svém životě, ... ale nemůžu pokračovat takto, tady není vývoj a já už nějakou dobu cítím frustraci.

Navíc jsem prostě fakt už out of budget (finančně i energeticky) a musím se k tomu postavit jako ... no, muž! Protože žena si s domácím rozpočtem dělá, co chce, že? :)

Vy víte, kam tím mířím, mnoho z vás to jistě už delší dobu čekalo - změna fungování tohoto webu tak, aby výdej a příjem byl vyrovnán. Nedělám si iluze, že zde nemám čtenáře, kteří tento krok odsoudí, ale také vím, že jsou tu čtenáři, kteří v srdci pocítí, že se jedná o zdravý krok. Třeba tohle mé vymezení hranic ukáže i vám, jak si vymezit své hranice, nejdůležitější je uvědomit si svůj vlastní limit, což mi nový systém webu umožní, ano, dělám to pro sebe, mám se z větší části už docela ráda. Pravdou je, že pro mě je to teď trochu šach-mat, kdy v každém případě jsem vítězem. 

Buď bude web fungovat dál, ale už pro mne v rovnováze, tzn.  najdou se takoví čtenáři, kteří budou ctít mé znalosti a schopnosti a považovat je pro sebe natolik za hodnotné, že přispějí na mou práci, abych v ní mohla pokračovat. Není rozdíl mezi knížkou a textem na webu, oboje je duchovní bohatství. Jasně - doteď jsem se bála, že takoví čtenáři neexistují - nebyla jsem si vědoma své vlastní ceny a bála jsem se druhé možnosti - a to, že web zanikne a zůstane tu po mně akorát tak počteníčko na dvě knížky, jenže teď už vím, že to není "konec světa" a v takovém případě svou energii vložím do něčeho nového. Je to asi trochu radikální, ale však já to jinak neumím, znáte mě - skáču si hop a hop, sem a tam.

Tento web fungoval na dobro-volné bázi, kdo měl pocit, že mu popis mé vlastní zkušenosti pomohl s vlastním životem, poslal příspěvek. Občas někdo něco poslal, ale můj vklad do webu byl nezávisle na tom stejně intenzivní. Zdá se, že jsem podvědomě očekávala, že čtenářům to bude jasné, že péčí o web trávím dost času - ale jak by mohlo být, když jsem Vám to neřekla :) a tak jsem čekala... a čekala... a čím dál víc byla na sebe naštvána, že si to neumim po-řád-ně nastavit, a tak se můj život nikam nehýbal. V červenci tohoto roku mi jako znamení přišel příspěvek poslední a musím říct, že pak už jsem nebyla ani motivována se nějak více starat o růst těchto stránek, psala jsem, protože se mi chtělo, ale nevěděla jsem, kdy už je to dost, svým způsobem opravdu v tom nemám hranice a neumím oddělovat čas, kdy píšu a kdy nepíšu (v hlavě vlastně píšu pořád a je to únavné). Můj problém - moje řešení:

Proto od teď měním fungování svého webu. Nechci se uchylovat k jeho uzamčení jen pro registrované platící čtenáře, takže to zkusím následovně:

ANAMELÍ PENĚŽENKA:

Vlevo bude umístěna webová peněženka, kde bude informace, kolik se v ní zrovna nachází v hotovosti - když napíšu článek v patřičné délce a kvalitě (což většinou trvá kolem dvou hodin), ubude z ní 200 Kč. 

Do této peněženky každý měsíc vložím dle svého uvážení nějakou sumu, podle toho, jak se mi bude chtít psát z-dar-ma, prostě jako hobby.

Peněženka bude mou hranicí, když bude prázdná, psát na web nebudu (a naučím se mít v sobě klid, že je v pořádku, když nepíšu:), dopíšu svojí knížku (která v tuto chvíli má název Čekárna na zázrak a má více jak 100 stran) a třeba si najdu i nějakou brigádu, co mě bude bavit a nebude příliš vyčerpávat (např. v kavárně:). 

Když bude peněženka plnější, budu moct rozšířit web (zaplatit za grafika atp.), třeba začít dělat videa a cokoliv, co mě napadne a co už v tuto chvíli mám i v hlavě.

Proto prosím pravidelné čtenáře, kteří i nadále budou rádi číst mé příspěvky, aby občas vložili do anamelí peněženky jakoukoliv částku, kterou ucítí jako adekvátní - energie za energii. ¨

Čísla českého a slovenského účtu se nacházejí pod každým článkem i vlevo na webu. Děkuji Vám. A děkuji těm, kteří to již udělali dobro-volně v průběhu tohoto roku.

Do peněženky jsem vložila na měsíc říjen ze své energie 400 Kč, tzn. na dva články. Ten systém se mi líbí, už teď se moje buňky uklidňují, když v tom mám jasno.

Tahle radikálnost navádí trochu k pocitu, že jsem si přečetla knížku Neurorestart, ale není tomu tak, vím, jak fungují peníze a jejich energetický tok. Můj vztah k nim je kladný, mám je ráda, resp. mám ráda to, co mi umožňují - žít. A když nežiju, nemám o čem psát, a tudíž ani vy nemáte co číst... Problém je, že se ve svém životě spokojím s málem, i to cestování je kolikrát levnější než pobyt v ČR. Doposud jsem měla pocit, že si ani víc nezasloužím, že nemám danou "hodnotu", a kdybych chtěla víc, musela bych jít přes své limity, jenže to bylo přes limity své falešné morálky, kterou jaksi postupně úspěšně bořím. Ani netušíte, jak moc si toužím koupit nějaké nové boty, a jestli si na to vydělám svým psaním nebo umýváním nádobí, tak ať, hlavně když to nebude kancelářská činnost :)

Děkuji Vám za pochopení. Hasta luego.

---

Autor článku: Jana Anamel Mráčková 

Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na http://poselstviohne.blogspot.cz.

Děkuji za příspěvky

• Česká spořitelna, platby z ČR: 1384419103/0800
• Fio banka, platby z ČR: 2100410460/2010
• Fio banka, platby ze SLOVENSKA: 2100410460/8330