Zápisky zpod mangovníku - kap. 5 - Marie a Had

Pár dní před zimním slunovratem jsem začala rozepisovat kapitolu s tímto prostým názvem, začalo to nevinně - viděla jsem obraz Marie vítězné v jednom španělském kostele. Začala jsem se v kapitole rozepisovat a vidět souvislosti s celkovým tématem knihy, nořila jsem se v textu hloubš a hloubš do nejrůznějších souvislostí, až jsem se v tom sama ztrácela, v tom kolektivním archetypu vyhnání z ráje a domněnky o nějaké zradě a trestajícím bohu nebylo možné oddělit skutečnost od iluze, celé to bylo tak zastřené, plné nánosů pseudo dogmat a emočních zauzlení typu - oko za oko, oběť a viník - prostě všechno, co nám brání prožívat naše životy v jejich opravdovosti, všechno, co vytváří iluzi oddělení a zastiňuje vědomí v jeho celku... Ale já vím, že si to nakonec z-jedno-duším, protože jsem to v prvé řadě já, kdo tu jedno-duchost bytostně potřebuje... Až donedávna jsem netušila, že se celou dobu nořím stále hloubš a snažím se najít jádro celého příběhu a oprostit se od těch blbostí, co ho zakrývají.

Druhý a třetí den jsem už psát nemohla, čtvrtý den jsem onemocněla a zánět se se mnou táhl střídavě více než dva měsíce, doprovázen vskutku nezvyklými zážitky a postupným uvědomováním, že vše se stále točí kolem Marie (resp. Evy, Lilith a dalších ženských archetypů) a Hada, konceptu viny a toho, jak je to vše překroucené a jak je to zneužíváno živoucím organismem tohoto matrixu.

Na Gomeře jsem nenapsala ani řádku, nemohla jsem to vůbec otevřít. Dokonce jsem cítila agresi kolektivního vědomí matrixu, které si chce ponechat své iluze stůj co stůj a nevydává své poklady pravdy skryté za závojem nevědomí jen tak,... však kolikrát už byl posel v zuřivosti davu pošlapán či zabit? To jsem si na ostrově prožila do morku kostí... všechny vize o nehumánním potlačení přirozenosti, nepřátelskost tohoto systému vůči přirozenému řádu věcí a bytí.

Strávila jsem měsíc pozorováním oceánu, dotkla jsem se prvotních ženských archetypů, nalezla jsem elementární oheň, který stojí v počátku, slyšela jsem píseň, která stvořila vše, co je, a pochopila jsem ne-tvoření reality... už nejsem nemocná, už nekřičím jako zraněné zvíře, nejsem požírána za živa, pronikla jsem do jádra největší ženské bolesti, svého oddělení a zjistila jsem, že vše je v pořádku... snažím se stabilizovat - a tomu nejlépe slouží každodennost. A dá-li Láska, brzy začnu zase psát... Tak to jsem jen chtěla říct...

Trochu obecněji o mých posledních měsících jsem napsala na Liveinspirit: Do jarní rovnodennosti - těžko na cvičišti, lehko v Lásce (výkaz zisků a ztrát).

Díky Vám... všem, kteří c(í)títe přirozenost a tvoříte vědomě...

---

Autor článku: Jana Mráčková, An 

Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na http://poselstviohne.blogspot.cz.

Rozvoj článků podpoříte finančně nebo dárkem od srdce - obojího si cením a vážím, je to dar za dar.

• Fio banka, platby z ČR: 2100410460/2010
• Fio banka, platby ze SLOVENSKA: 2100410460/8330