Můj výlet zpátky do Matrixu, aneb zkouška v terénu

Vesmír mi dopřál trochu odpočinku od všetečných otázek typu Co bych měla dělat, co bude dál, kdo jsem, jaké je mé poslání... nechal mě chvíli prostě být. Vesmír mě ukotvil více do života, do hmoty, do praxe. Přesně tam, kde máme stanout, až budeme připraveni. Byla to pro mě taková zkouška nanečisto. 

Pobyla jsem 14 dní zpátky v Matrixu, trochu přátel, trochu kultury, hodně práce, málo meditace a téměř žádný pláč, vědomé bytí s uvědoměním si příčin a následků svého chování, svých zážitků, potřebné zkušenosti.

Nevím, jestli tenhle matrixový výlet byl příčinou nebo následkem, ale byl... a já cítila, že si držím určitý odstup a srdce otevřené, cítila jsem, jak Bůh má přesný záměr, jak využívá mé impulzivity a dalších věcí, které jsem vždy na sobě nenáviděla, k probuzení jiných. Zároveň Světlo vyslyšelo mé prosby, když jsem potřebovala posílit v sobě vše pozitivní a řešit i nepříjemné věci se smírným výsledkem. 


Věděla jsem, že mi Vesmír do cesty posílá určité lidi, kteří budou důležití v mé budoucnosti (ať už blízké nebo vzdálené), poznala jsem, které situace mám čistit a řešit, protože najednou se z minulosti začaly vynořovat věci, které jsem dávno uzavřela do skříně (ale kostlivci začali vypadávat). 

A ano, byly okamžiky, kdy jsem nával negativity vnějšího světa neustála a v takovou chvíli jsem propadla skutečné beznaději, že nic nemá cenu, bylo to přepracováním, nedostatkem samoty, přírody a radosti, bylo to přílišným ustupováním druhým na úkor vlastních potřeb... na to nemusíte být duchovně probuzení, abyste věděli, že je to špatně... naštěstí si stačilo dát pár hodin spánku a Světlo mě vyléčilo z takovéto civilizační choroby.

Zpátky v 3D světě jsem měla hodně chuť na sladké a smažené a občas jsem se nechala vyprovokovat k hádce nebo alespoň k tomu, že jsem byla protivná. Vždy ale vědomě. Měla jsem dost kafe (i když pořád méně než, když jsem se nestarala, čím živím své tělo), jednu kocovinu, jednou jsem si připadala tlustá (nejsem), ale cigaretám jsem odolala. Mám už týden nepořádek v pokoji, ale konečně chuť s tím něco udělat...

Takže jsem na sebe pravděpodobně docela pyšná.

Je nasnadě uznat, že to byla zkouška. Praktická zkouška v terénu. Dokážeš využít to, co jsi se tři měsíce učila o samotě? Mno, řekla bych tak za tři, ale prošla jsem. Jsem zvědavá, co si Můj vyšší záměr připraví příště. Doufám, že mi to bude dávat po malých dávkách...

Jedna věc je jasná, už nutně potřebuju jaro, závan nové naděje a možnost volně dýchat, být v přírodě, dotýkat se stromů a radovat se ze zelené... ó, bože, jak já toužím po jaru. Tuším, že to bude rozkvět nás všech. Jen si udržujte hlavu prostou strachů a negativity a srdce otevřené láskou a soucitem (nejvíce s těmi, které nenávidíme a se sebou sama). Nic nás nemůže překvapit, na vše jsme plně připraveni. S Láskou Anamel