Můj koncept neVa-noc - nic mi nevadí

Moje duše je buřičem, nepřijímá konvenci, ale zároveň miluje tradice, rituály a rutinu. Mohlo by se zdát, že se to navzájem vylučuje. Ale ne, pokud žijeme ve vesmíru, kde sloučení protikladů vyústí v dokonalý paradox. Moje duše totiž miluje takový řád, který má smysl, který člověka posiluje, podpírá, aby mohl vzlétnout výš. Nechápe význam těch, které nás naopak omezují. Dlouho jsem nerozeznávala rozdíl, buď jsem plnila společenská očekávání a převzatá pravidla, nebo jsem se proti nim bouřila, díky neschopnosti rozlišit, co mě posiluje a co mě oslabuje, jsem lítala od jednoho extrému k druhému. Už se umím zamýšlet - zvláště u situací, které "by se měly, protože se to dělalo vždycky, protože to dělali naše rodiče, jejich rodiče". Už mi bezmyšlenkovité vyžadování tradic nepřipomíná bolístky minulosti, dokážu se nad tím pousmát a rozhodnout se, zda chci, zda to považuji za smysluplné vzhledem k situaci a aktuálnímu času, či nikoliv - a podle toho se zařídit.

V tomto životním období (r. 2012, letos v r. 2014 je to ÚÚÚÚPLNĚĚĚĚ jinak :) ) tady a teď jsem tu od toho, abych šla až za hranice,... tak to chápu. Stejně tak jako někdo jiný může tenhle rok prožívat hluboké spojení s duchem Vánoc a tradicemi, propojení skutečného lidství - poznává podstatu Vánoc z druhé strany a prožívá jí zcela svobodně, čímž ji vlastně pomáhá odhrabávat zpod nánosů negativní energie, kterou jsme na Vánoce uvalili lidským konzumem. V tom tkví klíč k rovnováze - prožívat takové Vánoce, které odpovídají vibračně mému současnému naladění... Je důležité dovolit si v rodině a mezi přáteli navzájem - prožívat tyto dny po svém...

Abych pravdu řekla, Vánoce jsem tak trochu ignorovala. Považuji to pro mne za zcela správné, v životě proběhne tolik vánočních období, že by bylo škoda si na jedněch nezkusit, kde pro mne leží hranice společenských očekávání a moje role v nich. Zažila jsem si v životě nádherné Vánoce plné lásky a tradic ve spojení se širokou rodinou, zažila jsem si i velmi smutné a osamocené Vánoce obklopené negativními emocemi... děkuji za zkušenost a jdu hledat další rozměry, nic víc v tom není - jen prostě nelpím na jednostrannosti.

Klíčem k rovnováze je pro mne nalézt ve vánočních dnech nevinnost a prožít je z pozice dítěte. Dítě chce obdarovávat druhé pořád, ne jen o Vánocích, dítě chce projevovat lásku druhým neustále. Dítě cítí posvátnost každého dne, nikoliv jen Štědrého. Abych tuhle rovinu mohla nalézt v každém dni, musela jsem opustit koncept Vánoc. Duch Vánoc na mne dýchl až předevčírem při návštěvě koncertu místního sboru, přijela jsem z Prahy a stihla poslední tři písně. V našem městě je zvyk, že poslední písní je Narodil se Kristus pán a celý kulturní dům si v jednu chvíli stoupne a zpívají se sborem společně, občas i přinesou svíčky a celý sál se rozzáří - tahle tradice vznikla zcela spontánně... a to mne dojalo, tam byla skutečná energie sounáležitosti člověka s člověkem... Mnozí se na tento okamžik těší, protože z nich opadává každodennost a je jim dána možnost pocítit skutečnou vděčnost za naše člověčenství...

Musela jsem pochopit, že teď není pro mne správný čas - shánět dárky (na které nemám peníze), vyrábět dárky (na což nemám čas, ani takové tvorbě neodpovídá mé současné energetické rozložení), že pro mne není správný čas dělat nějaký velký vánoční úklid (protože až bude můj cyklus a měsíční fáze ve správném nastavení, bude potenciál úklidu mnohonásobně vyšší... - a až budu vlastně vůbec vědět, kde je mé místo k životu, teď je to takové divoké) a že nemusím dělat cukroví (protože mé tělo stejně žádá půst). Těmito dny jsem tedy prošla tak, abych nepocítila ani malinký záchvěv vánočního neklidu či frustrace. Štědrý večer pro mne bude ve znamení Neva-noc - bude nocí, kdy mi nic nevadí.

Velmi ráda obdarovávám lidi, drobnými věcmi, velkými věcmi - na co mi zrovna přijde chuť a co odpovídá stavu mé peněženky (když mám více, daruji více, to je přirozené, ani se o tom nemusí přemýšlet, sama energie hojnosti nám to dovolí). Když sháním dárek, snažím se najít předměty, které odpovídají podstatě duše mých bližních, hledám věci, které člověka pohladí, poléčí, pomůžou mu pochopit, co zrovna potřebuje, pomohou mu se zaradovat, prostě cokoliv, co cítím - a na takové nacítění nebyl v tomto období čas, rozhodla jsem se, že druhé obdaruji, až to pocítím. Nemiluji je o to méně, naopak takto vyjadřuji svůj nejvyšší respekt k nim i k sobě samé...

Před pár týdny jsem pocítila touhu něco darovat své kamarádce, v mé peněžence ale bylo posledních pár korun, přesto jsem jí něco malého koupila, do dárku se však pravděpodobně obtiskly mé vlastní pochyby stojící na energii nedostatku a dárek se mi za pár dní vrátil zpět. Tehdy jsem si uvědomila, že nemohu do světa vysílat dárky, které by byly naplňovány takovouto energií... Prostě nemohu, jsem zodpovědná za to, co posiluju ve vnějším světě.

Budu se teď muset smířit s tím, že dárky NEMÁM. Měla jsem teď takový záchvěv, že musím rychle rychle běžet něco nakoupit. Ale tady je pro mne potřeba trochu disciplíny - zajímavé slovo v takovémto kontextu, člověk by řekl, že je to naopak - mít disciplínu včas koupit dárky... Musím přijmout to, že pro ty nejbližší je dárkem už jen má vlastní přítomnost... cítím, že v tomhle všem se skrývá potenciál osvobodit se od mnohých myšlenkových struktur, bolí mne hlava, jak to všechno odchází...

A tedy "Z růže kvítek vykvet nám, radujme se, z života čistého, z rodu královského, nám, nám narodil se... Člověk jest vykoupen, radujme se, z života čistého, z rodu královského, nám, nám narodil se...."

Nechť se naplní i Váš nejvyšší potenciál těchto dní, kdy kouzla se stávají realitou... Duch svatý dá každému to, co potřebuje... Jen si říct! A nezapomeňme, že všichni jsme si navzájem darem hlavně svou vlastní Přítomností, na ničem víc nezáleží.

PS: Doplnění - nakonec jsem vánoční den protančila v rytmu filmových zamilovaných hitů, zatímco moje maminka pečovala o domácnost a říkala - Jen tanči, Jani, jen tanči, já už tak dlouho netančila, a tak jsme tančily spolu... a bylo to krásné...