Jistě, že budu psát o úloze vzteku v našem životě, vždyť už pár týdnů nám na nebi řádí revolucionářský Uran, planeta proměny a obnovy v hlubině bytí - v podbřišku šimrá touha po svobodě, naplněných ideálech a originalitě, není divu, že to zapadá do kontextu ohnivého znamení Střelce, které plápolá ve vzduchu jako hořící vlajka značící vzpouru proti všemu zkaženému a zkostnatělému. "Tak kde že jsou ty nápady sakra?" ptá se nejeden. No, ještě sis je nezasloužil - máš v hlavě bujnou vegetaci, Bůh a jeho genialita tam nemůžou...
Ve svém nativním horoskopu mam tři planety ve Střelci. Už je mi jasný, odkud mám ten nezkrotitelný oheň, co občas vybafne zpoza rohu. Teď se hodí. Když jsem to zjistila, málem mě křísili - oba moji rodiče jsou Střelci, ve svém životě jsem časem ohnivou energii zákonitě odmítla - se vším špatným i to dobré, s vaničkou jsem vylila i dítě. Už nějakou dobu si to beru zpět do své přirozenosti a zjišťuju, jak mi je v tom tu a tam náramně dobře - však název tohohle webu tomu odpovídá - celý je to přeci o tom, jak si vzít svou sílu zpět.
Kdyby se indigové děti měly ztotožnit s nějakou planetou, byl by to jistě nevypočitatelný Uran. Je retrográdní v Beranu, a ještě k tomu teď ve 12. domě, což značí, že žádná niť nezůstane suchá, haha, hrátky s podvědomím na denním pořádku, obludnosti vlastní mysli vyplouvají na povrch.
Jenže - kdy se stává negativní myšlenka nebezpečnou? Když si jí myslíme tak často, že mozek jí z důvodů efektivity zabalí do neprůhledného (a neprůstřelného!) balíku - aby mohla příště proběhnout naší myslí co nejrychleji (Hlavně nezdržovat! Máme spoustu práce s myšlením na blbosti.) - tak rychle, že si jí vědomě už nemůžeme všimnout (viz kniha Moc podvědomí, J. Murphy). Tyhle podvědomé příšery jsou příčinou silných pocitů, těch základních, životních - oproti nim nemá žádná jednotná myšlenka šanci nám zničit/zlepšit život (i když samozřejmě jednotlivé myšlenky často odkazují k jádru). A jednotlivé emoce nás navádějí, abychom si všimli těchto základních balíků, které tvoří náš životní postoj - a to je to, co tvoří náš osud.
Je nám do hlavy vtloukáno, že myšlenky tvoří náš život, paradoxně si z této poučky naše vědomí bere informaci, že každá špatná myšlenka je ničivá, a jakmile nejsme schopni myslet každou setinu sekundy pozitivně, přichází pocity viny a strachu z toho, že si ničíme vlastní život, čímž frekvenčně klesáme na mysli níž a níž do vibrací, které opravdu náš život nakonec ničí - takže zde krásný logický paradox - teorie pozitivního myšlení má negativní vliv na náš život - pokud jí bereme doslova. To ale už také není žádná novinka, každopádně si na to zas musí přijít každý sám.
Myšlenkový odpad je důsledkem toho, že se cítíme mizerně, a pak je i příčinou, no - vejce nebo slepice?... a tyhle dny nám to najednou nějak dochází - "takhle se cítím? No, to se pak nemůžu divit, že ta a ta oblast života, dosaďte si sami, je ve stavu, v jakém je", a tak tu máme velké přeskupování, u mě zatím v hlavě - bydlení, vztahy, finance, životní naplnění, au, spoustu práce přede mnou, konečně zdá se mám dost podkladů pro rozhodování, ale hlavně netlačit, nechat se vést vnitřními impulzy... Někde jsem našla definici takovýchto konstelací: "scéna plná komplexů z neprožitého se vyklízí pro znovuzrození". Může to být snad ještě trefnější? Nějak mi to celé navazuje na to Španělsko, asi jsem pořád na caminu.
Pouta nám už nesedíííííí a Beran zařídí, že když se kácí les, rozhodně budou lítat třísky, hlavou proti zdi, změna postojů třeba i formou šoku... ono se zdánlivě toho třeba ani tolik neděje, ale kolikrát jsem v posledních týdnech zůstala s pusou otevřenou dokořán lapat po dechu jaksi do prázdna, ... tomu je konec, jakýkoliv utlačitel bude bez milosti odstřižen, abychom si (pokud jsme to už neudělali) uvědomili, že jsme to my, kdo si dává málo prostoru k projevení...
Ego ve formě, jak ho znám, už mi nepomůže, jeho projevy nejsou slučitelné s mým Bytím, jsem to já, ono dokonalé Já jsem, kdo se musí postavit sama za sebe a bez okolků projevit. Já nejsem v astrologii nijak zvlášť učená, používám to, co vygůůůglim k potvrzení vlastního šílenství a ono to intuitivně sedí jak prdel na hrnec, podle mě nás kolega retrográdní Jupiter učí právě téhle nové komunikaci a projevu směrem ven, tak nějak jinak. Co se to odvažuju? - dělat astrologické výklady, na to nemám vzdělání, spoustu jiných má, ale já se právě odvažuju. Nebo spíš odvazuju,... ze všeho, co mě poutalo. Já si dělám, co chci. V Lásce samozřejmě. Ale ne té lidsky pomrvené, která je plná závazků a svazků.... Tralalá, zelená se fiala...
Tak mi trochu přijde, že je to doba klasických "už nikdy"... jo, taky jsem jich pár řekla a pak se rychle chytila za pusu, Nerouhej se, Jano!....:) Říkej jen to, co myslíš opravdu vážně, jinak si poneseš následky (to je ten retrográdní Jupiter)... až jsem z toho dostala chuť na cigaretu, a jdu si dát, protože dým k revoluci patří. Kde je dým, musí být i oheň...
... oheň v náááás pláááápoláááá , křičí má indigová duše. A zítra bude zase jinak. No, není to krásné?
No, ... a pokračování příště - k tomu vzteku se dostanu, taky k frekvencích různých úrovní vědomí, od apatie přes vztek, pochopení, přijetí až k té naší snové lásce. Nemám už čas a stejně prý píšu strašně dlouhý články. Teď musím na divadlo, které napsali a hrají moji kamarádi... a pak půjdu protančit střevíčky na koncert UDG a rozjitřit staré city vzpomínkami na svůj dávný románek se členem kapely, mně totiž Uran řádí na poli lásky, haha. Je to znát...
Autor článku: Jana Anamel Mráčková
Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na http://poselstviohne.blogspot.cz.
Děkuji za příspěvky
- Česká spořitelna, platby z ČR: 1384419103/0800
- Fio banka, platby z ČR: 2100410460/2010
- Fio banka, platby ze SLOVENSKA: 2100410460/8330
Žádné komentáře:
Okomentovat