Byl to jen "okamžik". Přestal jít internet, hudba utichla, auta se vzdálila, atmosféra v pokoji byla posvátná, vzduch nabyl hutného skupenství a bylo v něm obsaženo úplně vše - vůně, hudba, barvy, chuť i dotek. Byla to symfonie absolutna. V tom můj sluch uviděl a má duše ucítila list padající z nedalekého stromu a mé srdce se naplnilo vděčností a propojilo se všemi, se kterými kráčím tímto světem, má místnost byla plná bytostí, které tu pracují s námi a pro Zemi na trochu jiných úrovních. Mé tělo i mysl se naplnily jistotou, že vždy v každém okamžiku budu vědět, co mám dělat.
Žádné komentáře:
Okomentovat