Víra či spíše důvěra - v sebe, naši Cestu i náš doprovod na ní

Foto: Facebook - Probuzení 2012

V následujícím textu budu používat slovo Bůh jako abstraktní tvůrčí energii, víc si má mysl nedokáže zatím uvědomit, dosadit si za to může každý, co potřebuje - Vesmír, Stvořitel, Energie, Střed, Vyšší Moudrost, Osud... Na druhu "víry" nezáleží. To, co je pro jednoho Víra, může jiný nazvat Nadějí, jedná se pořád o to samé.


Víra v sebe je vědomí, že něco dokážete,víra ve vedení Duše je vědomí, že půjdete správnou cestou, víra v Boha je vědomí, že Vám nebude nikdo házet klacky pod nohy.



Zážitky posledních dní mě vedou k totálnímu sebeodevzdání. Už nic ve svém životě neovládám, nic neřídím, a hlavně ovládat a řídit nechci. Už na ničem nelpím.


Byla jsem jako moucha, která naráží neustále do skla, až zemře vyčerpáním, zatímco za jejími zády jsou otevřené dveře. 


Tolik jsem se pachtila za svým posláním, za svým štěstím a spokojeným životem, za Láskou, za dobrou prací, za uspokojením v tvořivosti, za dostatkem... V nevědomosti jsem ale nechtěla připustit nikoho a nic mi pomoci, nepřipustila jsem spolupráci. A proč? Pýcha. Podvědomě jsem chtěla smetanu za své výsledky slíznout sama. Zní to dost tvrdě, když to vyslovím, ale je to tak. Celý život jsem dřela a na pozadí této práce byly velmi nesmyslné důvody - zalíbit se, být obdivována - nebo alespoň viděna, milována, neopouštěna. Sama sobě jsem tyto hodnoty nedávala, proto jsem je hledala vně. V nevědomém bytí jsem si tyto pocity (potřeby ega) nepřipouštěla. Teď vím, že cesta ke štěstí vede přes absolutní upřímnost k sobě sama. A já se této upřímnosti už nebojím. Není to má vina, neboť vina v prožívání zkušeností neexistuje, všechny zážitky jsem potřebovala, abych mohla být v tomto bodě uvědomění. A já si toto jednání odpouštím, i v pozadí této pýchy byl zas jen strach, neláska k sobě. 

Odevzdat se proudu znamená mít víru/důvěru v sebe sama (své schopnosti, své tělo, charakter - tak jak jsme si to pro tento život navolili), víru v poslání a vedení naší duše, víru v armádu pomocníků, kteří jsou připraveni nám pomoct, kdykoliv je požádáme (ale kdo má v sobě pýchu, nežádá upřímně - jako já doposud), víru ve Stvořitele a božský plán. 


Blokovala jsem božskou energii v sobě, má pasivita a uzavření nedaly Bohu a Tvořivosti promlouvat skrze mé jednání. Pramen Lásky a Tvořivosti ve mne pomalu vysychal a do vnějšího světa se dostávali jen malé smutné kapky, má duše plakala a já se ve své Existenci cítila ztracena. Osamocena ve svém "boji" za lepší svět jsem před Boha a své Vyšší Já postavila zeď a řekla Ne, děkuji, zvládnu to sama.


Odhalením problému začíná proces léčení. Už dávno mi bylo odpuštěno, neboť není co odpouštět, musím dovolit nyní odpustit sama sobě, jakými trnitými cestami jsem se vedla.


Přijímám nyní veškerou pomoc vesmíru skrze duchovní průvodce, pocity, nápady, intuici, přátele i náhodná setkání a dovoluji samotné Existenci tvořit skrze mne. Bože, jsem vyčerpaná, pomoc mi.




Následující text mne dnes uvítal ráno na Facebooku ve skupině Probuzení 2012 - Awaking 2012


***** VÍRA *** SRI CHINMOY *****
(text je krácen)

"Život hledajícího je životem vnitřní víry. Víry v něco, co nám neustále přináší poselství světa, který je Za. Víra je základ našeho skutečného života. Musíme mít víru v Boha, musíme mít víru sami v sebe. Máme-li víru jen v Boha a ne sami v sebe, anebo máme-li víru jen sami v sebe a ne v Boha, potom nemůžeme dojít příliš daleko.

Co je naše víra? Naše víra je náš vnitřní pláč po nekonečném Světle a Blaženosti Boha. Naše víra je transcendentální Úsměv Boha, který přeměňuje náš život a nese nás z moře nevědomosti do moře moudrosti. Naše vnitřní víra v Boha nám neustále pomáhá běžet nejrychleji a neustále nutí Boha běžet k nám nejrychlejší možnou cestou. Protože rychlost Boha je mnohem větší než naše rychlost, uděláme-li k Bohu jeden krok, vidíme, že Bůh k nám udělal devadesát devět kroků. Potom se setkáme.

Naše víra v Boha předepisuje řešení na veškeré problémy, které vytváří naše mysl."


"Vaše mysl může být spoutána pochybnostmi, ale vaše srdce vždy vztyčuje prapor vítězství víry."


"Každý den jsme napadáni pochybnostmi a každý den jsme inspirováni a energizováni vírou."


"Žijeme-li duchovní život, přirozeně budeme chtít jít ke Zdroji, kterým je Bůh. Budeme chtít být stejně božští a velcí jako Zdroj. Je-li naším konečným cílem stát se božským nebo stát se Bohem samým, potom musíme být věrní světu, ve kterém žijeme. V každém okamžiku si musíme dávat pozor na to, co říkáme a co si myslíme. Přijde-li k nám myšlenka - pokud je to božská myšlenka - musíme cítit, že do nás vstoupilo požehnání. Toto požehnání musíme nabídnout světu kolem nás. Dokážeme-li věrně a tiše nabídnout tuto božskou myšlenku vnějšímu světu, tehdy naplňujeme Boha v nás."