Dynamické ženství aneb generace solar women

Říká se jim různě - jangové ženy, solar women, ženy z Marsu... Jedno mají společné - nezapadají do starého rámce vztahů a energetických principů. Mají svou vizi života a za ní si jdou. Aby jí dosáhly, dostaly do vínku úžasný dar - zaměření, vůli a touhu po úspěchu. Viní se za to, že jejich prioritou není rodina a péče o druhé v tom klasickém slova smyslu. Ony se narodily, aby změnily svět trochu jiným způsobem. Aby do toho maskulinního světa pronikly - mají ve své energii silnou aktivní složku, díky níž dokážou tvarovat svou realitu - a aby jej transformovaly - jejich základ je samozřejmě ženský. Ano, jsme tvrďačky, ale něžné písničky nám vhání slzy do očí. 

Nemohu říct, jak to mají jiné ženy, ale mohu trošku popsat, čím jsem si za svůj život prošla já. Dlouho mi trvalo, než jsem si uvědomila, že tuhle netradiční kombinaci totálně miluju - a vlastně - jsem poslední dobou často překvapená, když po mě někdo vyžaduje něco jiného:)) Potkala jsem několik úžasných knih, takové bible dynamického ženství - Cyklická žena (Miranda Gray), Unplugging the Patriarchy (Lucia René), Oblékám svou duši (Táňa Havlíčková) a úryvky z knihy Solar woman, kterou mi zatím nebylo dáno vypátrat a pořídit si (až přijde čas:)) Teď čtu knihu Když se ženy z Marsu zamilují, jsem na začátku, ale už první stránky jsou lékem na mojí zmatenou duši. Ne, ta knížka nemá opravdu nic společného se známými bestsellery o ženách z Venuše a mužích z Marsu. Její autorka Paulette Sherman Kouffman se snaží ženám jako já ukázat, že jejich základní jangové nastavení je v pořádku. Uklidňuje jangové ženy, že mužů, kteří vyžadují jinové ženy je sice většina, ale přináší svými příběhy důkazy, že existují hrdinové, kteří dokáží ocenit ženu, která ve svém životě chce mít vyrovnaně jak práci, tak rodinu. Ale o vztazích zatím psát nebudu. Vím, jak bych to chtěla teoreticky, až to bude prakticky, tak vám k tomu zřejmě i něco napíši :)

V prvé řadě chci říct, že miluju ženy jinové, bez nich by svět okamžitě zkolaboval, mají vskutku obtížnou roli. Stejně jako my. Samozřejmě docela dostkrát jsem na základě mnoha odmítnutí brečela, že nejsem jednou z nich. Ale nejsem. Věřím, že i ony dostávají pecky z vnějšího světa zas z opačného směru - že nejsou více průbojné, méně závislé na vztazích, oproštěné od emocí atd. 

Bez svého nastavení bych neměla kompetence jít svou cestou - a jak mi včera řekl kamarád: "Můžeš si ty se svým poznáním vůbec dovolit neposílat to dál?" Samozřejmě, že můžu, můžu všechno, ale svým způsobem bych tím odmítla zodpovědnost k sobě sama. Moje jinové kamarádky jsou úžasné, hodně se od nich učím a díky nim si připadám v ženské roli méně jako slon v porcelánu. Díky jejich zrcadlu objevuju svou vlastní podobu ženství - vášnivou, nespoutanou, nezávislou... takovou, která je také zcela v pořádku. Díky jim je ta moje stránka obohacená i o jiné principy ženství - co ony mají přirozené - já se učím - nabídnout návštěvám čaj, optat se lidí na pocity, než se vrhnu na konkrétní řešení konkrétních otázek atd. Díky jedné úžasné ženě dokonce používám pro legraci slova typu mucinky muck a myslím, že obě se tím hodně bavíme.

Moje máma je jangová. Tím nejvíc způsobem, jak jen to jde - dokonce i na mě byla v mém dětství příliš rychlá, příliš aktivní, příliš upovídaná, příliš ostrá, ... - jakmile sekla s prací uklízečky, "opustila" rodinu a stala se obchoďačkou významných firem (bylo jich hodně, protože co tři roky měnila práci:)), uklidnila se, zjemnila, zláskyplněla - její energie našla uplatnění a s tím přišla úleva - pro ní i pro nás. Budiž tento příběh námětem k zamyšlení všem jangovým ženám, které se popřely a hrají roli, která je jim těsná. Samozřejmě zde přichází náš největší strach - tahle její změna nevyhovovala mému tátovi - když máma pracovala pro Danone, jedli jsme jogurty k snídani, obědu i večeři, od své ženy očekával něco jiného - on měl být živitelem. Z těch jogurtů jsem šílela i já (přejímala jsem samozřejmě papínkovy nevyjádřené emoce). Naši se poznali, když máma ještě byla smířená s tím, že role ženy je vychovat děti a pečovat o manžela, ale někde se to (díky bohu) zlomilo. Jejich cesty se rozešly. Zaplať pánbů, protože díky tomu oba našli partnery, které k nim pasují mnohem lépe. V našem rodu to byl zlom rodového pojetí rolí ženy a odhalení tzv. syndromu špatné matky doprovázeného silným pocitem viny, kterou pak děti a manžel zrcadlí zpět. Ale moje máma je hrdinka - ustála to, prorazila mi cestu, abych mohla ve svém budoucím rodičovství jít smířlivější cestou.

Pro mojí mámu byla hranice té klasické péče dítě - tedy o mě - do mých 15 let (podle jejích slov, já bych řekla, že mě ponechala svému osudu víceméně v mých 11 letech), pak už jsem se musela stát rodičem sama sobě (dodala bych, že mi to první léta nucené dospělosti moc nešlo, ale díky bohu za ty zkušenosti). U mého bráchy to bylo ještě méně, ten byl vydán napospas sám sobě v osmi letech. Kvůli tomu, že nebyl v našem rodovém vědomí prostor pro nový typ rodičovství (kdy rodiče jsou přítomní, vytvářejí pocit stability, bezpečí, přináší svou životní moudrost, jsou dítěti průvodci, ale zasahují jen v případech ohrožení integrity dítěte - či někoho jiného:)), neproběhlo to zrovna ideálním způsobem. Byl to spíš můj a bráchovo křest ohněm s občasnými záchvatovými pokusy mé mámy být klasickou matkou, která přebírá za život svých dětí zodpovědnost, zažehnat požár v životě rozzívených puberťáků. Klobouk dolů, musel to být obrovský tlak - rod po ní vyžadoval staré fungování, ale její nastavení bylo nové a nevěděla, jak s tím naložit. Cestovatelka-manažerka u plotny žehlí prádlo, které se v dnešní době už prostě žehlit nemusí. Fíííha... rozkol. To ve své podstatě prožíváme všichni v různých obdobách a tématech.

Byla jsem ublížená jejím přístupem, ale jakmile jsem svou divokou životní cestou objevila, že mám obdobné nastavení, plně svou maminku chápu, a kdybych se jí narodila znova, už s tímhle poznáním, zřejmě nebudu znovu trpět pocitem, že "mě nemá ráda", chtěla bych, aby prožívala svobodu, kterou tolik potřebovala. Ale doba tomu ještě nepřála. Já sama dlouhá léta vnímala mateřství pro sebe jako oběť, které nejsem schopná - za starých podmínek vztahů by tomu tak bylo. Naštěstí se věci mění... Jen tomu udělat prostor - ve svých myslích a nakonec i ve vnějším světě. Jsme v prvních liniích...

Samozřejmě moje cesta počínala v jangovém extrému - kariéra, neschopnost cítit emoce, nerespektování vlastních pocitů i intuice, ignorace potřeb duše, honba, ego, ... kolaps. ... Velký třesk. A překlopení se do druhého extrému - objevování ženské podstaty - velmi drastickým způsobem příklon k lenivé pasivitě, přehnané emocionálnosti, rozhodování jedině na základě pocitu, plynutí, odevzdání se až do míry zřeknutí se vlastní zodpovědnosti...

Tedy prošla jsem si oba negativní projevy jinu a jangu. Ale co mi to dalo doopravdy. První fáze - schopnost zacílení, aktivita, tvořivá síla, schopnost materializovat nádherné projekty, instinkt, vlastní hranice, vůle, ... samé úžasné kompetence. Druhá fáze - důvěra v život, nelpění, respekt k cyklům, vyšší citlivost, intuice, sdílení... dalo by se k oběma principům toho vyjmenovat hodně, ale myslím, že podstatu jsem shrnula. 

Dnes už vím, že jakmile žena dozraje do bodu vzdání se svého já a z té největší hloubi duše zavolá v důvěře do nebes: "Buď vůle tvá." Ozvěnou se vrátí zpět: "...vůle tvá"... a to je pro mě idea dynamického ženství! Její já je jí navráceno ve jménu lásky a službě vyšším principů.

Každá jsme jiná, tak buďme v pohodě a respektujme vlastní energetické nastavení, viny už bylo dost ;) Věřte, že na světě jsou lidé, kteří Vás ocení přesně takové, jaké jste.

---

Autor článku: Jana Mráčková, An 

Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na http://poselstviohne.blogspot.cz.

Rozvoj článků podpoříte finančně nebo dárkem od srdce - obojího si cením a vážím, je to dar za dar.

• Fio banka, platby z ČR: 2100410460/2010
• Fio banka, platby ze SLOVENSKA: 2100410460/8330