Nejdřív mne upozorňovali, že žiji příliš minulostí, že se toulám ve své vlastní hlavě. Pak mi záviděli, že neřeším, co se stalo, co se stane, že prostě jen JSEM. Pak mě napomínali, že příliš upínám zrak na budoucnost, že KONÁM. Co mi řeknou nyní, když to zvládám všechno najednou? Dějí se zároveň a žít ve všech časech najednou je úžasná zkušenost, je to jako být v oku tornáda své vlastní existence.
A tak mi konečně docvaklo, že i to teď se přeceňuje - ono je dobré mít to všechno tak nějak vyvážené, protože i to "předtím" i to "potom" je prostě součástí nás, ať chceme či ne.
Novým pohledem léčíme minulost (aby nás posilovala), srdcem plném důvěry připravujeme budoucnost (která se stává obsahem našeho přítomného Já) a svými smysly a vnímáním prožíváme přítomnost (která nás ukotvuje, abychom se v tom všem neztratili). Jedna rovina se učí a zdokonaluje skrze druhou.
Autor článku: Jana Anamel Mráčková
Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na http://poselstviohne.blogspot.cz.
Děkuji za příspěvky
- Fio banka, platby z ČR: 2100410460/2010
- Fio banka, platby ze SLOVENSKA: 2100410460/8330
Žádné komentáře:
Okomentovat