Přijmout svůj Dar

Kam směřuji? Být pravdivá... bez ohledu na existenci možnosti, že mne někdo nepřijme. Být přirozeným plynutím, svým bytím být natolik svobodná, že už nebude třeba více. Postavit se za to, kdo jsem, znamená také mít odvahu nastavit druhým zrcadlo, ať se jim to líbí nebo ne. 

Ve chvíli, kdy máme zpracovány karmické závazky a začínáme přijímat sebe i božskou pomoc všude kolem nás a bereme vnější svět a druhé lidi jako pouhý odraz sebe samých, pak si začínáme uvědomovat naše dary - to, čím přispíváme této době, ono Světlo a Energie, kterou neseme. Dar se projevuje v podstatě celý život, ale ve spleti karmy a neúcty k sobě sama, jej často považujeme za břemeno. Je to dlouhá cesta k očištění se od vnějších vlivů minulosti a svých vlastních současných dramat k přijetí sebe sama ve své velikosti. Je to pokora před sebou samým, před svým posláním, před vznešeností své vlastní duše. Není to strach a není to ego - je to jen jeden magický výdech nad tím, jak velkolepé všechno je.

Najděte okamžiky, kdy je Vaše ego slabé, mysl vzdálená a strach v pozadí a nebojte se začít konat, co cítíte, vyslovovat, co vidíte, co slyšíte. Vesmír k Vám hovoří, vesmír hovoří skrze Vás - hledejte cestu, jak vynést svůj Dar na povrch, vnímejte lidi, kteří potřebují vědět a využívat Váš dar. Může to být objetí, kterým druhému vdechneme do srdce božskou jiskru z nás, můžou to být znalosti, které analyticky dokážete spojit v pochopitelný celek, můžou to být slova, která druhého vyvedou z vlastní iluze, může to být pochvala, která nese energii sebepřijetí, může to být výrobek, do kterého vložíte energii určité kvality, může to být pohled, který pročistí druhému auru... A pak už stačí jen vědomě Být, dýchat, být transformátorem... Dělejte, co Vás jako první napadne, v tom je Pravda. 

Vědomým vynesením činu a slov na povrch, vnášíme do tohoto světa energii svého daru, a to je velkolepější (a účinnější) než samotný čin a samotné slovo, jde to mimo nás, nemusíme to chápat. Jdeme po společné cestě, každý nese něco, každý umí něco, neskrývejte to před ostatními. Nedarujte však v sebeobětování, jedině v Radosti z Bytí lze Dary využít, jinak zůstávají břemenem.

Ne, každý dar se nám musí líbit, Vesmír je vtipálek, a tak objevit svůj dar znamená často nejprve najít krásu ve svých zlozvycích, ve svých nedostatcích. Váš život je perfektně naprogramován tak, abyste v okamžiku objevení svých darů jej nemohli zneužít nebo používat špatně. 


‎"Osvícení nespočívá pouze v tom, že vidíme světelné bytosti a máme vidiny, ale v tom, že vznášíme světlo do temnoty. To je mnohem obtížnější, a proto se to na rozdíl od toho prvního netěší příliš velké oblibě." C.G. Jung

A co já? Mám-li ten dar, že některé věci u druhých cítím, měla bych to přijmout. Jsou okamžiky, kdy jejich iluzi pouze transformuji a snímám z jejich vnímání závoj, aby mohli udělat krok dál, neboť jsou připraveni udělat krok dál (ano, to skutečně má energie dělá, konečně to mám zpracované a přijala jsem to) a jsou okamžiky, kdy cítím, že je zde prosba/svolení duše druhého, abych své pocity vyslovila, vynesla na povrch, neboť oni sami to přes své bariéry zatím nedokážou, a tak se ty věci derou na povrch skrze mne v komunikaci s druhým. Odtud pramení mé dosavadní zdravotní problémy - nevyslovuji, co vysloveno být má. 

Vím, že se to musím naučit dělat skrze Lásku... Ne zlobu a strach... Musím se však naučit rozeznávat, kdy je potřeba Slovo a kdy energie Ticha. Musím se naučit rozeznávat, kdy hovoří mé nitro a kdy ego. V podstatě to druhé nemusím, neboť Vesmír k nám hovoří i skrze ega druhých. Ale pro mne je důležité to rozpoznávat - aby ego bylo pomocníkem, nikoliv pánem. Ego je stále ještě dobrý nástroj. Bez ega bychom byli současným světem převálcováni. 

Je v tom hodně zodpovědnosti, ale mé srdce ví... Všechny potřebné nástroje již mám a znám. Abych došla do tohoto bodu, musela jsem některé věci přijmout a jiné odevzdat. Můj život mne naučil neposuzovat druhé, jejich zkušenost, přijímat je jako součást božského plánu, nezakládat si vlastní sebepřijetí na reakcích druhých, oprostit se od emocí druhých, které umím vnímat a často cítím jako své vlastní, a tak si tím nenechat ovlivnit můj vlastní úsudek, nesnažit se jim zalíbit jen proto, že cítím, že mne nepřijímají, neboť teď už vím, že mne nepřijímají, protože nesu energii jejich nepřiznané části... a byla jsem svědkem proměn, když dotyčný tuto svou část přijal, a to mi dává sílu tuto energii nést...

Svým příkladem života pak nejlépe vnesu do matérie svůj dar... V mém životě je čím dál méně "musím" a "měla bych" a stále více radosti a tvoření... "Neptej se, co svět potřebuje. Ptej se, co tě probouzí k životu, a jdi to udělat. Neboť svět potřebuje pouze a jen více lidí, kteří se probrali k opravdovému životu." - Howard Thurman... Následujte volání srdce, v upřímnosti k sobě sama.

Nejvíce však budu pravdivá sama k sobě a tu pravdu nebudu nepovažovat za definitní, protože se skutečnost neustále proměňuje, důležité je, kam mě informace posouvá... Vždy však musím být bdělá. Často si totiž myslíme, že bráníme Pravdu, a přitom bráníme pouze svou vlastní iluzi o pravdě. Ale i zde jsou posluchači, kteří zrovna posluchači mají být. "Pravda a Krása nepotřebují chránit." (Tolle). Pravdu a Krásu naše bitvy ega vůbec nezajímají. 

Odkládám své vlastní pojetí světa založené na falešných pocitech strachu, viny a studu a vracím se do své přirozenosti! Vše může být uzdraveno, jak na těle, tak na duši... S Láskou Anamel