Smíření - cesta k zázrakům, Osho - V beznaději člověk zanechá hledání

Už nějakou dobu v sobě pozoruji záblesky schopnosti nadhledu nad tím, co se děje na této planetě. Jsem nyní schopná s radostí přijmout negativní zprávy jako součást procesu. 

Např. nedávno se objevila informace, že v polských potravinách byla objevena chemická posypová sůl a já cítila jakési užaslé dětské nadšení nad tím, že ta zpráva ve mně nevyvolává negativitu, naopak tam byla radost, že tolik lidí bude nuceno se zamyslet nad tím, co ve skutečnosti vkládá do svých úst a čím živí své tělo. Nad tím, že slevy a supermarketové akce nejsou v životě to nejdůležitější. Je to další krok ke zjištění, že tělo je nástroj, o který je potřeba pečovat. A časem si lidé třeba skutečně uvědomí, že máme posvátné tělo, které si zaslouží jen to nejlepší. A chceme-li, aby nám dobře sloužilo, musíme naslouchat jeho signálům, jako je únava, nemoci, úrazy, bolesti...


Odhalování skandálů je tedy jen mezikrůček k lepšímu světu.

A tak je to se vším. Vnější události, ale i situace mého vlastního života, které ve mě dříve vyvolávaly vztek/smutek, ve mne nyní vyvolávají Radost z objevování - každou situaci rozeberu a hledám v ní vyšší smysl. Když ho neodhalím, odložím záležitost jako holý fakt, který respektuji. Život a lidský vývoj není dílem náhody, na jednu stranu s tím zjištěním přichází zodpovědnost, na druhou stranu pocit úlevy.


Abychom Temnotu mohli přijmout a rozpustit negativní vzorce strachu (který generuje zlo a trápení) v nás i špičkách naší planety, je potřeba přivést tyto informace na světlo. Takže mnoho z těch věcí, které nám nyní odhalují, nejsou žádnou novinkou, přirozeně tady probíhaly léta, desetiletí, možná i staletí,... Není třeba zuřit, je třeba se radovat, že konečně "vycházejí na světlo" - není to hezký slovní výraz? :) Náš jazyk obsahuje mnoho takových skrytých "poselství"...  


  Nemůžu zachránit rysy v Beskydech, hrochy v Africe, týrané psy a týrané děti, nemůžu ochraňovat Amazonii, můžu však oceňovat a podporovat každého, kdo se snaží - slovem, peticí, darem, financemi - každý den trochu. Můžu si vybrat vlastní oblast, ve které toužím tvořit dobro. A budu věřit, že i mne se dostane podpory. Od toho je nás na planetě tolik - každý přispěje trochou dobra do mlýnku a postupně tu skutečně bude ráj na zemi. 

Možná se zeptáte, jak můžeme v takovém světě zločinů v klidu žít? Se smířením, ... a drobnou každodenní prací. Dozvím-li se, že v polských potravinách jsou jedy, přestanu je kupovat, začnu detoxikovat své tělo, informuji své přátele a příp. se účastním informační kampaně či podepíši petici proti těmto výrobcům. Jsem zapojená, nikoliv však srostlá s problémem. Dělám ve všem, co mohu, v takové míře, abych nezničila sama sebe. V takové míře, abych si mohla vážit sama sebe. Nedovolím však výčitkám, aby mi kazily den. Neustálý pocit viny, že bych mohla dělat více, je pouze trpělivě vypěstovaný nástroj k ovládání společnosti.  

A takto se hodlám začít chovat i v záležitostech vlastního života - v práci, vztahu, duchovním hledání... Začnu konečně oceňovat vše, co dělám, protože to v rámci možností dělám skvěle.

Už nikdy mě nikdo nepřesvědčí o tom, že jsem viník a hříšník. Protože nejsem. Jsem čistá duše, snažící se o dobro světa, který miluji. Ale také toužím po vnitřním klidu a ten nezískám, budu-li neustále z něčeho vyhořelá...

A teď to nejdůležitější...

Vzdát se, pustit se, plout po proudu, netlačit na pilu, žít přítomným okamžikem - v souladu se svým tělem, duší, lidmi na této planetě i přírodou, neočekávat, nehledět za obzor, přijímat, vnímat, respektovat svou zkušenost a zkušenost každé bytosti... tam doufám směřuji, směřujeme ... Ke skutečnému pochopení kristovského Být na tomto světě, ale nebýt z tohoto světa. Hledání končí utrpením, neboť cíl je pohyblivá iluze, smíření znamená Mír... S Láskou An.

Z Oshova životopisu:


Pracoval jsem na sobě, snažil se, dělal, co bylo jen možné - a k ničemu nedošlo. Teď chápu, proč k ničemu nedošlo. Bariérou bylo samotné úsilí. Zábranou byl sám žebřík, po kterém jsem šplhal. Překážkou byla samotná potřeba hledat. To neznamená, že je toho možné dosáhnout bez hledání. Hledání je nezbytné, ale pak přijde okamžik, kdy hledání musí odpadnout. Člun je potřebný k tomu, aby nás odnesl přes řeku, ale pak přijde okamžik, kdy musíte z člunu vystoupit, úplně na něj zapomenout, nechat ho za sebou. Úsilí je třeba. Bez úsilí nejde nic. Ale jen s úsilím také nic nejde. Tento okamžik přichází, jakmile poznáte marnost veškerého úsilí. Už jste udělali vše, co bylo možné, a k ničemu nedošlo. Už jste udělali vše, co bylo v lidských silách. Což ještě více můžete dělat? V naprosté beznaději člověk zanechá všeho hledání.

  Toho dne hledání ustalo, nic jsem nehledal a nic neočekával, a toho dne se to začalo dít. Objevila se nová energie - přišla odnikud. Nepřicházela ze zdroje. Přicházela odnikud a odevšad. Byla v stromech i ve skalách, na obloze, v slunci i ve vzduchu - byla všude. Hledal jsem tak usilovně a myslel si, jak je daleko, a přitom byla tak blízko. Právě proto, že jsem hledal, nebyl jsem schopen vidět to, co bylo blízko. Hledání se vždy týká toho, co je v dálce, co je vzdálené - a toto vzdálené nebylo. Stal jsem se dalekozraký a ztratil jsem schopnost vidět to, co je blízko. Oči jsou zaostřené do daleka, na obzor, a ztrácejí tak schopnost vidět to, co je zcela blízko, hned vedle vás.