Dva druhy sobectví

Vlastně to není tak složité téma. Ale obtížné je - chtít uvidět vlastní nevědomost. Můžeme být z větší části vědomé bytosti, ale vždy se v nás skrývají určitá jádra, která potřebujeme ještě rozlousknout - tajemství našeho osobního univerza. Tohle je velké jádro, které může změnit celý lidský život. Vlastně je to nejzásadnější jádro ze všech, neboť ovlivňuje základní tok našich energií.

V otázce sebelásky, která se v posledních letech skloňuje na všechny způsoby, je potřeba si dávat pozor na vnitřní frackovitost (ano, je to můj nejoblíbenější výraz:), která má tendenci si situace zhodnotit/překroutit pouze ve prospěch jedné strany, většinou té naší, Každá! informace může být touto nevědomostí znehodnocena a vyložena v osobní prospěch, který jaksi moooc rád projektuje svá nerozlousknutá jádra na druhé a je geniální v sebeobhajování (já ne, to oni). Když máme naprosto zlomený vztah k sobě, pak se osobní prospěch obchází skrze druhého (od kterého očekáváme, že ten vztah nahradí) a vše nevyhovující si projektujeme/bereme na sebe a jsme geniální v obhajování druhých (oni ne, to já). Dost často během života skáčeme od jednoho pólu k druhému - dokud tam není "my všichni" jsme strůjci vlastní reality, do tohohle srabu jsme se dostali spolu, spolu se odtud taky pokusíme vyhrabat a možná se u toho ještě něco přiučíme o sobě samých.

Steve Rother ve Spiritual psychology napsal: "Je rozdíl být sobecký, kdy záměrem je naplnit sebe sama na úkor všech ostatních, a být sebevědomý, kdy naplním sebe sama na prvním místě, protože pak budu mít více co nabídnout ostatním."

Věřte nebo ne - i tohle dokáže vnitřní frackovitost překroutit a v rámci toho "sebenaplňování" se může zaseknout ve stavu "já se naplňuju a furt ještě nejsem plná, počkej,... počkej... teď nemůžu dát... ještě furt se naplňuju... neotravuj, nebo se nenaplním... počkej!". To je veselá fáze, myslím, že někteří se poznáte, já se tam vidím ještě před pár měsíci :))

Takže můžeme mít konečně lepší vztah k sobě, být tzv. sami se sebou srovnaní, vědět, kdo jsme, co chceme. Ale když máme zlomený vztah ke světu, budeme vždy tohle "já" projevovat ve strachu.

Můžeme duchovní poučky znát hlavou, ale dokud jejich poselství jaksi nenadechneme do svých buněk (viz Buňky jako satelity), náš život to nemění. Mně vždy pomáhá otázka: "Jak by svět vypadal, kdyby všichni byli v tomhle jako já?" V tu chvíli hned člověku dojde, kde má vlastní mezery, které je potřeba posílit, zkrásnět. Když jsem si jí poprvé položila loni v srpnu, málem jsem si vlepila facku. Z lásky samozřejmě :)) No, zastyděla jsem se a pochopila, co mi svět naznačuje - celé uvědomění popisuju od poloviny v článku Uzřel jsem tvé Prázdno (začíná slovy: Zhruba před rokem jsem prožila něco, co by se dalo přirovnat k šoku. --- zaplaťpánbů za ten šok:))

Já nejsem kazatel v kostele - buďte klidně sobečtí prvním způsobem (na úkor druhých), možná právě to potřebujete, abyste něco ve svém životě vyrovnali, ale prosím chápejte, že je to jen dočasné, že se jen snažíte světu vrátit křivdy, které na Vás napáchali Vaši bližní i neznámí lidé - uvědomte si, že vždy je zde možnost zahrnout do své lásky zas o něco větší kousek světa a že život Vás k této možnosti vždy zavede - a hlavně - nefňukejte, že svět Vám Vaši sebestřednost vrací, přijměte to jako přirozený tok energií. Svět pro Vás má vzkaz. A až budete připraveni opustit systém "oko za oko", udělejte to. Odmítnete-li posla, přijdete o možnost růstu, který by Vám přinesl další uvolnění. A "uvolnění" znamená, že energii, kterou jste doposud zadržovali, budete moci použít, aby se Váš život stal zas o něco luxusnější. (a jestli Vám tato věta nepřipadá reálná, pak zaručeně čtěte dál;)

Posledně jsem psala o odmítnutí, které uštědřuje svět naší přirozenosti - nyní budu psát o odmítnutí, které naše vševědoucí vědomí přijme jako "zasloužené" a doufá, že tím odhalíme příčinu - že takové odmítnutí je výsledek našich sebestředných činů, ve kterých je sebestřednost motivovaná strachem.

Uvnitř nás je do určitého bodu vlastní evoluce něco jako černá díra, požírá vše a nikdy nemá dost. Proto cesta sobectví nevede k řešení - protože tuhle prázdnotu můžeme krmit do nekonečna! A nic se tím nezmění, neucpe se, nezmizí, nepřestane na nás vyvíjet tlak, vyvolávat tichou agresi či nikdy nekončící pocity křivdy - neutišíme ji ani milionem sobeckých činů - ani milionem dobrých skutků!

A tu je ten klíč. Buď je v tom láska, svoboda, přirozenost, pravda, vědomí souvislostí, nebo je v tom trucovitost, lakomství, stažení, odpor. Trucovitost je v pořádku, dokud ji umíme transformovat v lásku. Pokud nevidíme trucovitost a interpretujeme si ji jako lásku, pak je to jedovatá iluze, která otravuje naše životy.

Jakmile ve svých buňkách ucítíte rozdíl svých motivů - tu černou díru uvidíte. A vidět znamená měnit. A ten tok se (budete-li ochotni se učit v jednotlivých situacích reagovat jinak) nakonec obrátí, najednou nebude ta díra všepohlcující, ale stane se hvězdnou bránou, která bude nekonečným zdrojem lásky - pro Vás i druhé. A to je teprve bod, kdy člověk dokáže na každé odmítnutí a nelásku reagovat ještě větší láskou, protože obrátil černou díru vzhůru nohama! Do té doby to jen hraje, aby skryl vlastní nerozlousknuté jádro :)

Občas vidím, jak se "duchovní" lidé odvrací od svých bližních pro jejich nevyřešené bolesti, agresivitu a nevědomé činy - jakoby měla být nevědomost nakažlivá (smích). Odvrací se tak sami od sebe, své minulosti i svých skrytých bolestí. Tam je to lakomství, tam je ta neochota podělit se o lásku, pozornost. Černá díra přitahuje či odpuzuje černou díru - a pohlcují se, oslabují se navzájem! 

Když potká černá díra černou díru v podobě duálního duše, je to nářez, který člověka donutí tok energií obrátit, nebo ho zabije. Jiná možnost neexistuje. Totální destrukce či finální metamorfóza. Nebo ještě lépe - totální destrukce a pak - finální metamorfóza :) Přežila jsem vlastní smrt, a proto můžu o tom podat svědectví. Ale já věřím, že se to dá obrátit i postupným uvědomováním, ne každý přišel surfovat na vysokých vlnách. Problém je, že *z druhé strany* černé díry je levá pravou a pravá levou, takže informace nelze analyzovat hlavou, jen je nechte proudit vlastním bytím a věřte si (ano, sobě - ne mně), že pravda si Vás najde... většina mých čtenářů už dlouhou dobu stojí v horizontu událostí, v místě na okraji černé díry, kde svět už vidíte tak i tak ;)

Takže se naskýtá otázka - jak krucinál toho dosáhnout? Když se pokusíme do svého pohledu zahrnout druhého, možná se nám podaří proniknout do jádra bolesti, která jej motivuje, aby byl, jaký byl. Pak ho pochopíme a to otevře naše srdce. Jak řekla moje kamarádka: "Když jsem uviděla, co všechno jsem si do něj projektovala, bylo mi to tak líto, že bych ho teď na rukou nosila. Měl pravdu, že jsem sobecká, brala jsem na prvním místě sebe, ale ne v lásce k sobě a k druhým, ale ze sobeckého já, které chtělo jen brát a škudlit a nic nedávat. Teď se snažim odpustit, dát sebe na první místo, ale tak aby to nikomu neubližovalo." 

Možná se ten druhý nezmění (to nikdy není zaručeno, jinak by to byl obchod, ne život:)), ale vy ano - a jakmile budete motivováni láskou, přestože se budete i tak třeba muset stáhnout, už to bude jiné, s jinými následky, oboustrannými pocity... Pozor, to ale neznamená druhým tolerovat a mlčenlivě ignorovat, když jejich zranění přináší destruktivní či sebedestruktivní chování! Ale na opačném konci černé díry už stejně budete *vědět*, jak se ve svém vztahu k druhému zachovat. Na druhé straně černé díry už není všechno tááák děsněěěě komplikovanéééé ;)

Není možné to dělat hlavou, prostě se jen soustřeďte na svoje srdce a lásku v něm (ať už je v tu chvíli černou dírou či hvězdnou bránou) a chtějte pro všechny zúčastněné to nejlepší a všechno ostatní se odehraje tak nejlíp, jak může. A vracejte lásku, na všechno vracejte lásku. Ne proto, že nemáte vlastní sebehodnotu, že se to má nebo že Vám to přinese křeslo mezi svatými, ale proto že jste se tak rozhodli! A ten tok se nakonec obrátí!

Učte se lásce, víc od života stejně nechceme. Ve skutečnosti netoužíme po vztazích, autech a nových domovech, Toužíme rozevřít své srdce a zahrnout do něj celý svět. Možná nám to nepřinese vytoužený vztah, auto, domov, ale věřte mi, že na tom už tolik záležet nebude :)

---

Autor článku: Jana Mráčková, An 

Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na http://poselstviohne.blogspot.cz.

Rozvoj článků podpoříte finančně nebo dárkem od srdce - obojího si cením a vážím, je to dar za dar.

• Fio banka, platby z ČR: 2100410460/2010
• Fio banka, platby ze SLOVENSKA: 2100410460/8330