Prý neumíme být sami, v tichosti. Jenže to je umění, jež se mnozí z nás po celoživotním vnitřním křiku a boji naučili díky hluboké introspekci v posledních měsících ovládat, patřím k nim - bůh mi dal dar nalézt své vnitřní Ticho, kde není třeba žádných odpovědí (jen si v tom chaosu vzpomenout, že se do něj mohu obrátit!), ... bylo mi v mé samotě tak dobře, že jsem nepotřebovala nic a nikoho... je to hezké, člověk by si to měl vyzkoušet - ale je v tom jakési uhnívání... a nyní mi vyvstává nová otázka - umíme být spolu?
Jak se vrátit do vztahů a zachovat si sám sebe - jak se nebát, že ztratíme, co jsme tak namáhavě získali - sami sebe se vším, co jsme na sobě přijali, s hranicemi, které jsme objevili a obhájili? Ale přeci proto ta samota přišla, abychom se poznali a pochopili, kde se nakláníme pod vlivem druhého do poloh, kde už nám není dobře. A teď - jak být spolu a nenaklánět se? Jak si udržet důvěru v sebe sama a druhé? Pokud nemám při mém vědomí důvěru v druhé, znamená to, že se bojím, co dalšího mi vnější svět může vypovědět o mne samotné... Bojím se pravdy o sobě samé... Anebo strach překonám - a půjdu mu naproti...
Autor článku: Jana Anamel Mráčková
Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na http://poselstviohne.blogspot.cz.
Děkuji za příspěvky
- Česká spořitelna, platby z ČR: 1384419103/0800
- Fio banka, platby z ČR: 2100410460/2010
- Fio banka, platby ze SLOVENSKA: 2100410460/8330
Žádné komentáře:
Okomentovat