Důležitost fáze stagnace, obnovy v přírodě, vlastní bdělosti a víry v božský záměr

STAGNACE JAKO DŮLEŽITÁ SOUČÁST PROCESU

Nerozuměla jsem pořádně tomu, co se dělo v posledních dnech. Rozuzlení přišlo začátkem tohoto týdne, když jsem si uvědomila, že se jednalo o období mezi 28. 10. a 11. 11., ani o den méně, ani o den více.

Občas se to stane každému z nás. Práce stojí, o přátele zájem nemáte, jen chcete být sami, MUSÍTE být sami... Nebyla jsem nemocná, vypadalo to, jako bych se víceméně dobrovolně pohřbila zaživa ve své vlastní posteli. Pořád jsem se ptala, co se děje, proč jsem tak bez života, líná, stagnující... Proč mám odpor k jakékoliv činnosti, která souvisí s mým žitím? Dělám něco špatně, mám něco ukončit, mám něco začít?

Ale odpověď nepřicházela, nebyla důležitá, prostě se ve mě cosi ukládalo a cosi probouzelo... Jen jsem si to v tu chvíli neuvědomovala. A přesto to tak mělo být.

Nebyl to duchovní čas, nemeditovala jsem příliš. Mám s meditací obecně problém, nejsem meditující typ, moje mysl zmateně pobíhá jak slon ve vajíčku. Musím si pořád připomínat, že mám být TADY a TEĎ...

ÚLOHA PŘÍRODY V TĚCHTO DNECH A TĚŽKOSTI V PŘIJÍMÁNÍ ENERGIÍ

Možná kdybych tenkrát šla do přírody, uložilo by se to rychleji a čas stagnace by nebyl tak dlouhý. Stává se mi často, že když na něco nemohu přijít, přepadaj mě myšlenky typu Jdi ven! Jdi k řece! Sedni si na sluníčko!... Tak to funguje. Je to jednoduché, že? Příroda...

Všude se mluví o energiích, které máme přijmout. Ale nikdo nám neřekl, jak to probíhá. Někdo je možná stáhnul do svého těla jednoduchou meditací, někomu to hold trvalo 14 dní. Věřím, že v té době mi pomáhalo hodně bytostí, stejně jako každému z nás, kdo je na Cestě začátečník.. inu což... učíme se všichni a stále...

Ne každý měl tu možnost nechodit do práce, takže pro některé z Vás to mohlo být období velmi těžké, možná někteří z Vás cítili naprostý odpor ke svému životu, ke své práci, ke všemu, co jste ty dny museli dělat. Teď už víte proč a nemusíte se bát, že s Vámi něco bylo (nebo ještě stále je) špatně. Tohle období pokračuje. Přijímáme energie za běhu běžných dní. Není to lehké období a ne každý to může vyřešit tím, že se schová pod peřinu. Jsme zmateni, chvíli jsme smutní, chvíli veselí a láskyplní, chvíli litujeme, chvíli odpouštíme, chvíli se hádáme, za chvíli se usmiřujeme, chvíli klademe otázky a marně tápeme a chvíli máme tušení, že je vše v pořádku...

TEPRVE ZAČÁTEK - ŽIJTE KAŽDÝ DEN VĚDOMĚ, VĚŘTE V BOŽSKÝ ZÁMĚR, HLEDEJTE PRAVDU V SOBĚ
Jedna věc je jistá, energie sice máme, ale taky se mluví o tom, že teď je čas jejich sjednocení a zakotvení v nás. Takže tohle období nekončí, buďte trpělivý a tolerantní sami k sobě. Snažte se vidět pravdu, snažte se konat s láskou. I když je tohle doba, kdy nám to moc nejde. Věřím, že je přechodná, důležité je konat a žít svůj život vědomě, tj. uvědomovat si své konání, jeho následky a to, že vše má smysl, dobré i zlé, a že rozhodnutí za nás neudělá nikdo jiný.

11. listopadu jsem se probudila celá roztřesená, nedokázala jsem odejít do práce, musela bych tam odvibrovat. Ten den jsem přijala dané energie. A zároveň jsem ten den celý prospala. Nešlo to jinak. V tomto plně věřím Vesmíru, že má plán a své způsoby. Pokud opravdu nahlížíte pod nános svého ega a strachů a lenosti, nemůžete minout. Pravda, to je téma dnešních dní...

A dějí se věci. Vesmír se mě snaží někam navést, posílá mi do života lidi z doby před osmi lety a ze skříní na mě vypadávají staré deníky. A já už se neptám, jen s netrpělivostí čekám a těším se, co přijde dál...

KAŽDÝ Z VÁS MÁ SVÁ VLASTNÍ KŘÍDLA
Dnes jsem hodinu ležela v podzimním listí. Na slunci, které odráželo své paprsky od řeky. Nebylo zbytí, musela jsem mluvit se svou Duší. Má duše se jmenuje Anamel a ví toho víc než já. Zajímalo by mě, jestli před třemi týdny věděla, že ji tak dlouho neuslyším. Nevarovala mě. Nebyl to dlouhý rozhovor, vím, že se k řece musím vrátit... a vracet častěji. Vím, že jsem tam, kde mám být, že věci, ve kterých jsem si nebyla jistá, mají svůj smysl.

Pak jsem se zvedla, kráčela lesní stezkou a cítila, jak mi narostly křídla a já stála ve sloupu světla. Už jednou jsem to zažila. Je to v nás. Krásná křídla, jimiž dokážu pohladit každého, kdo to potřebuje. I vy je máte. Jestliže čtete tyto řádky, už se nemusíte bát.

Jste andělé této doby. Miluji Vás, Bůh/Vesmír/Stvořitel/Jednota Vás miluje a Matka Zěmě Vás miluje. Jste tam, kde máte být. Nesuďte se za to, že zatím neznáte odpovědi. Nezoufejte, všichni jsme padlí andělé, jen to v sobě objevit... I té nejtemnější bytosti mohou narůst křídla, i té nejsmutnější... Sama jsem toho důkazem, život Vás vedl do místa, kde stojíte teď, a tak je to správné.

Přijde Váš čas. Čas je rychlejší, proto máme špatné svědomí z toho, že proces našeho probouzení nejde tak rychle, jak bychom chtěli, ale věřte mi, je tak rychlý, jak má být... Nemusíme být na každém semináři, nemusíme spasit každého bližního, nemusíme přečíst každý článek a channeling, ...

Nikdo a nic nedonutí květinu, aby vykvetla dříve než je její čas...


Tohle jsem napsala v době, kdy jsem si myslela, že kráčím mimo svou Cestu a nedokážu se tam vrátit... Všichni jsme stále na Cestě... Vše je tak rychlé, člověk v jednom měsíci dokáže vyletět ke hvězdám, polámat si křídla, padat volným pádem, ležet a nezvedat se a nalézt svá křídla u matky přírody a ve svém srdci...

Jsem s Vámi. Já jsem Anamel.
-------------------------------

V noci duše chodívá
poselstvím nás odívá

Já pak za dne v přetvářce
vracím se k té otázce

Podobna kytaře
o pěti strunách
Podobna vesmíru
co pozbyl hvězd