sobota 30. června 2012

Duchovní krize a rozpad veškerých iluzí

Mám pocit, že se můj svět rozpadá na malé kostičky a musím doufat, že se poskládá zpět. Najednou nepíšu o  lásce k sobě, přijetí zodpovědnosti, práci s přírodou a svým ženstvím, i když si stále uvědomuji, že jsou to důležité věci, a tak vytrvejte v jejich realizaci, vím, že se k nim také navrátím, až přijde znovu čas. Ale u mnohých duchovních lidí nyní dochází k deziluzi, k totálnímu rozpadu iluzí a struktur a já hledám odpověď na své zmatení... Veškeré moje dosavadní zdroje informací mi přijdou úplně mimo, a tak hledám v sobě. Připadam si, jak kdybych frčela na nějakých drogách, ačkoliv tomu tak není.

Transformace je pozadu, protože stále žijeme ve svém strachu a touze nic neměnit. Pořád říkáme - finanční systém se napraví, do politiky se dostanou čestní lidé. NE! Shnilý systém nelze napravit, musí být nahrazen něčím novým, něčím, co si v tuto chvíli nedokážeme ani představit, protože tuhle představu blokujeme naším lpěním na starém a známém. A je to zodpovědností každého z nás. Bez výmluv, bez iluzí... Ponořit se do největších sraček v nás a jednu po druhé vytahovat na světlo, chápat jejich příčiny i následky... Nic si nenalhávat, nic sám před sebou neskrývat, každou emoci a myšlenku si přiznat a dovolit si ji procítit, jít tam, kde nás to pálí nejvíc, po hlavě, bez vytáček, bez přemýšlení...

Země byla manipulacemi odpojena od Stvoření jako celku, kvalitu této nadexistence, jejího fungování si nedovedeme představit, je to v tuhle chvíli mimo naše chápání, a tak se ani nesnažím nad tím přemýšlet. 

V těchto manipulacích jsme hráli roli i my, byť u některých to bylo jen pouhým svolením na úrovni duše, takže není potřeba svádět vinu na někoho mimo nás. Jedeme v tom všichni. Mám pocit, že rozpad rovnováhy tohohle vesmíru způsobilo právě hraní si na Bohy, otevření se bytostem, které byly na vyšší úrovni a mohli proto působit jako Bůh, ačkoliv jejich záměr byl destruktivní, následovalo oddělení mužského a ženského principu, smíchání dobra a zla v jeden patvar. A tak tu jsme. Na jedné straně poletujeme s andělíčky a něco si namlouváme, na druhé straně ležíme na dně v deziluzi a plni strachu a klidně jsme schopni tyhle stavy zvládnout najednou.

Mám problém s pochopením Boha, a tak hledám sama pro sebe vysvětlení, které mi pomůže tuhle mezifázi pochopení Stvoření přežít. Nezáleží na tom, co je pravda, záleží jen na tom, co mne posune dál, proto si můžu dovolit pravdu jakkoliv relativizovat a posouvat její hranice. 

Je-li Bůh všechno a ve všem a projevuje se skrze všechno, pak i tento Bůh musí nutně být zmaten a odpojen, protože kdyby Bůh Planety Země byl napojen na všeobjímající stvoření, pak by každý jeho projev mohl manifestovat akt stvoření, motýl v touze poznat sílu tygra by se mohl okamžitě proměnit. Ale je tu pád do hmoty a odpojení, my všichni jsme Bůh, motýl je Bůh a nikdo z nás neví, kde je náš potenciál...

Jak nahoře, tak dole. Pokud prožívám já transformaci a mění se každá buňka v mém těle, je to tím, že já jsem buňkou v těle Stvořitele, který prožívá transformaci. A ten Bůh je zas jen buňkou. Kam až to vede, kolik je dimenzí, kde je smysl toho všeho? To v jednom může vyvolat frustraci, v jiném radost z dobrodružství. Možná ani dobře nechápu to, o čem píšu, ale na tom nezáleží.
-------------
Aktualizace únor 2013, o osm měsíců poté :) To známé "dole" není nikdy trvalé, pak přijde nahoře... a pak konečně ten "střed"...Věřím, že stav podobný tomu mému červencovému prožilo dost lidí po 21. 12., a to i ti, kteří zdánlivě změnu neočekávali - takový stav totiž přijde, když očekáváte - když se domníváte, že jste udělali na sobě tolik práce, že věci se musí už viditelně zlepšit - a oni se zhorší. Jistě - před svítáním je největší tma. Jak to po sobě čtu po měsících - mohu konstatovat, že se můj svět ustálil v neustálém rozkladu, kde jedinou jistotou je změna. Ovšem, už mne to tak nedrtí a všechna ta zkušenost ve vlastních hloubkách a pochybnostech o všem, co je, se stává pro mne výhodou, že oproti jiným se mnou Existence nesmýká tolik sem tam, díky poznání mi teď stačí jen naznačit a já jdu sama. Jsem ve svém středu. Díky za to.

2 komentáře:

  1. Ano buh je vsechno a ve vsem ale zcela urcite neni odpojen. Ve sve existenci je svobodny kdy naopak nektere jeho casti jsou tak zamestnane interakcemi s hmotou ze se stali nesvobodnymi a odpojenymi.
    Zeme je jakoby balonek naplneny mensimi balonky a mensimi kde pak plati ze ten nejmensi je propojeny stejny jako nejvetsi :).mikro = makro
    ale porad je to manifestace (hra) skutecna existence - zdroj ve sve podstate a existenci lezi mimo tyto balonky..protoze je nepotrebuje. Oni vlastne ani zadne balonky nejsou a dokud si to bytost neuvedomi bude stale invidualnim balonkem bez moznosti stat se pravou skutecnosti.
    Hodne lidi pise ze byli nebo dokonce jsou osviceni. Ano clovek muze zatiz zablesk osviceni-procitnuti a poznani sebe sama ale zatim jen docasne. Kdyby byl soucasne na zemi plne osviceny clovek vypadalo by to uplne jinak, uz jenom oscilace takoveho cloveka by mohla osvitit uplne vsechny. Takze jestli nekdo tvrdi ze je osviceny je to lez ;). Jsou jen lide ktere osviceni prozili.
    otazkou pak je jak se k takovemu trvalemu osviceni dostat, jak ho zpusobit, protoze to by byla ta zmena na kterou vsichni kteri uz osviceni prozili cekaji.
    Vsichni ti co prozili osviceni, uz maji predstavu jak to je. Ale co dal jak to uplatnit pro zmenu nasi manifestace ???
    Nekteri rikaji ze neni treba delat nic ze je vse jen drama (hra) ...coz samozrejme je...nekde sedi v jeskyni a medituji (podle me to ale neni reseni).Ikdyz preci vim ze vse je (hra-nase manifestace) tak nemuzu necinne sledovat jak nekde nekdo umira hlady atd ( ano je to sice akce reakce) ...ale preci kdo byl osviceny musi se snazit aby toto osviceni prozilo co nejvice bytosti protoze jedine pak muze dojit k docasnemu osviceni celku, protoze celkem jsme, jsme-jeden. Nelze aby byla osvicena cast a zbytek ne.

    OdpovědětVymazat
  2. Tak tvá úvaha, An, mě oslovila. Máš dar věci pojmenovat pravým jménem. Ať se ti daří..:)

    OdpovědětVymazat