sobota 30. června 2012

Počátek transformace svinstva v nás od momentu Rozhodnutí až po dnes

Možná se následující řádky týkají jen pár lidí, ale vím, že je důležité, aby se tenhle příběh dostal ke správným lidem... Je to můj příběh a u každého z Vás může proběhnout jinak, obsah bude různý, forma zůstává, musíte být bdělý a plně vědomí. 
...............................................
Probudila jsem se z iluze, že moje transformace proběhne mírumilovným a harmonickým způsobem a cítím jakousi úlevu, protože jsem věděla, že to nemůže být tak jednoduché. Že bych se jednoho dne probudila, uviděla víly, ucítila všeobjímající lásku. A to jen tak, lusknutím prstů, za to, že jsem v tomhle životě "hodná". To se mi zdálo dost málo za to, co jsme tady na Planetě prováděly. 

Viděla jsem záblesky toho, co jsme napáchali v době kolem Egypta, kdy jsme si hráli s černou magií, posílali tisíce lidí na smrt bez jediné emoce, manipulovali s životem a smrtí, zabíjeli novorozeňata, otevírali časové portály, z nichž mnohé jsou otevřené, nebo se otvírají a napojují na tuhle dobu. 

Tak, jak bylo předurčeno. Smluvený pád vědomí. Od momentu Rozhodnutí, kdy jsme měli božské vědomí i schopnosti, přes období, kdy nám zůstaly jen ty schopnosti a kdy jsme z nudy, touhy po poznání a moci napáchali věci, které nás ovlivňují i dnes, až po období, kdy se bez těchto schopností musíme zbavit následků, abychom znovu získali vědomí.

Každý z nás si prožil nějaký temný život a ne všechno jde transformovat skrze utrpení a pochopení v životech, musí to být vědomá přeměna sraček, které jsme si z těch dob přinesly, vědomé prožití těch nejsilnějších emocí, tak vědomé, že se Vám kroutí tělo v křečích a prosíte boha o odpuštění za všechny své hříchy. 

Součástí dohody o pádu vědomí bylo rozhodnutí prožít temná období, která následně transformujeme. To je ten slib, který jsem bohu a sama sobě dala. Až doteď jsem si nebyla vědomá toho, co by to mohlo znamenat... Kdo si myslí, že se ho netýká očista nízkých pudů, má v sobě určitou část pýchy či potlačený strach, jinak by Vám zákon přitažlivosti tenhle článek nepřinesl, zůstal by zcela mimo Vaše pole pozornosti, jednoduše byste ho nečetli.

Zlo v nás vystrkuje růžky a vytahuje poslední esa z rukávu. Životní zkoušky a očista ve fyzickém světě je jedna věc, ale za tím vším stojí skutečná pradávná Síla temna, která v tom všem hraje nesmírně důležitou úlohu. Ďábel v jakékoliv podobě. Jehož úlohou je vyprovokovat nás k akci,  odvaze postavit se tomu čelem, probudit v nás největší emoce zla, abychom je ze svých hluboko schovaných kořenů vynesly na povrch. 

Je tomu týden, co jsem pocítila skutečný božský mír, nadšení a bezpodmínečnou lásku ke všem, cítíla jsem propojení se svými průvodci a totemovými zvířaty, i se všemi lidmi na planetě, měla jsem chuť uspořádat vše ve svém životě na základě božského záměru a plánu duše, měla jsem energii to vše udělat, Vesmír mi posílal vše, co jsem potřebovala, a to často během pár sekund. Bylo mi dáno pocítit tenhle stav a uvědomit si, že to byla jen ukázka Nové Země a teď vím, že to může být ještě lepší, protože v pozadí pořád bylo něco, co jsem nedokázala pojmenovat.

Možná už jsem byla tak připravená, že přede mnou má duše otevřela tuto zkoušku. Zavolala mne intuice a já otevřela Pandořinu skříňku, časový portál do Egypta, kde jsme si hráli na Bohy a chtěli nesmrtelnost. Cítím, jak část mého vědomí je uzamčené v té době a čeká na uzavření cyklu. Vytvořili jsme tam bytost, která nás provázela všemi životy, manipulovala s námi, vyvolávala v nás nejsilnější emoce a byla tak chytrá a tak silná, že jsme si nevšimli, že to nejsme my. Rituálu se zúčastnilo asi 20 lidí, možná víc, možná méně, ale časový portál se neuzavře, dokud my všichni nedokončíme, co jsme započali. Je v naší DNA, cítím ho v každé vlásečnici, v každé buňce mé krve. 

A takových bytostí je tady spoustu a začínají se vztekat, protože s nimi vědomě nepracujeme, vytlačujeme je z jejich přirozených domovů, bez úcty k jejich podílu na celé této hře, bez lásky, jen ve strachu a v pýše, že náš díl práce je čistší a tudíž bohu milejší. Oni nemůžou sami odejít, musí být dokončeno, co bylo otevřeno, proto tolik lidí končí poslední dny na psychiatrii, protože oni si žádají naší pozornost a budou žádat ještě víc. Každý, kdo bude mít odvahu se na to podívat a zakřičet sám v sobě hluboce a upřímně: "Kdo jsi, když to nejsem já." - každý ten bude osvobozen. Když jsem tohle dokázala, uviděla jsem bytost zcela jasně energeticky identifikovatelnou a uvědomila jsem si, že jí znám celý život (možná i všechny životy), že je krásná a že jí vděčím za svůj posun, i za své utrpení. Bylo v tom trochu lásky i trochu nenávisti. Jako ve vztahu únosce a oběti. Nevyhánějte ho, milujte ho, je to bytost, která vás provázela všemi životy a posouvala Vás ve vývoji rychleji, než by to bylo možné cestou světla. Tak, abyste mohli stanout zde v roce 2012 a nést všechny následky. Jste silné bytosti a krásné, čisté. Žít tenhle život na pozadí manipulace těchto bytostí, udržet si hlavu čistou a neskončit v blázinci s paranoidně schizofrenní obsesí je skutečně výkon hodný potlesku. Každý pracovník světla má v sobě zároveň temného anděla, jsme v dualitě!

A nad tím vším je skutečné požehnání, neboť je to začátek probuzení Skutečného člověka, očištěného a krásného...

Než jsem tohle vše pochopila, žádal si pozornost, měla jsem příznaky posedlosti, když to na mě přišlo, začala jsem křivit prsty, ukazovat ďáblovy symboly a chrčet zvuk, o kterém jsem netušila, že dokáže z mých úst vyjít. Jediné, co mě udržovalo v naději, bylo vědomí, že vše má smysl, že už jsem byla na takové úrovni vědomí, že bych si nepřitáhla zkoušku, kterou bych nezvládla. Vědomí, že tohle je okamžik, na který jsem celý život čekala a připravovala se, že každý film, každá informace a každá zkušenost měla v mém životě význam právě pro toto odhalení. V mém těle probíhal boj, mám rozmašírované snad všechny vnitřnosti, jak jsem se mu bránila. Když jsem ho já světlem od sebe odstrčila, odešel provokovat někoho jiného na druhém konci republiky, ty příznaky byly tak stejné, že tomu nešlo nevěřit. 

Všechno, co jsem se naučila o světlu, jsem zapomněla a neumím to použít. Když stojím tváří v tvář své Temnotě, najednou nevěřím v anděly, najednou si nedokážu vzpomenout, že mám své průvodce. Donutil mě zrelativizovat úplně všechno, nevěřit vůbec ničemu a spoléhat se skutečně jen na sebe, přičemž se nejprve musím naučit, co jsem já a co je on se svými projekcemi. To, že přišel, má význam. Řekl, že nedá pokoj, dokud si neuvědomím svou sílu a je schopen jít až za hranice. Najednou věci v mém životě dávají smysl. Řekl, že tím budu muset projít sama a ve chvíli, kdy jsem volala všem svým přátelům, nikdo to nezvedl, což jen podporovalo mojí paranoiu. 

Teď vím, že tohle přesahuje vše, v hlavě jsem uslyšela "Celý Vesmír je s Tebou, Anamel." A pořád jsem v pochybnostech, jestli jsem se zcela nezbláznila, ale mám hodně důkazů, že je to všechno skutečnost a ty si musím neustále připomínat. A vím, že je to počátek. Měla jsem sen, šroubovici DNA na obloze, v tom snu byl silný pocit, že už to začíná. Před 14 dny jsem skutečně uviděla šroubovici DNA na obloze, poprvé v životě jsem viděla zhmotnění energie do obrazu v realitě a v tu chvíli mi přišla sms od člověka, který je pro mne teď obrovskou podporou, protože prožívá to samé. 

Při tom všem kolem je těžké zachovat si chladnou hlavu. Vymítání, indicie, telepatie, Lemurie, Atlantida, černá magie, načítání dávných vzpomínek skrze setkání s neznámými lidmi, skrze písně, skrze filmy, obrazy, hledání odpovědí v pohádkách, legendách, přesmyčkách jmen… Vždyť ještě před pár dny jsme žili v úplně jiném světě. 

Cítím potřebu o tom napsat, protože se s tím setká ještě hodně lidí, to je to, co nás v následujících letech čeká a kdo to nerozpozná, bude tomu podléhat a bude páchat ještě větší zlo na světě. Taky jsem v jednu chvíli myslela, že bude lepší se zavřít na psychiatrii, neboť jsem začala být nebezpečná okolí i sama sobě. Zlo si žádalo pozornost těmi nejmanipulativnějšími způsoby - projekce zabíjení, skákání z okna, vize apokalypsy, černých andělů.


Lidé jsou v podstatě čisté duše. To zlo v nás nepochází z nás. Třeba jsme skutečně vytvořili tyhle myšlenkové formy, které nás provedli pádem vědomí a nyní čelíme posledním zkouškám, cítím, že tím procházím, abych mohla své zkušenosti sdílet, bude nás víc, tohle je ta transformace, o které se pořád mluvilo. Skutečná fuška, přeměna všech sraček v nás. Jestli si někdo myslel doposud, že dělal dost, záhy pochopí, co to znamená skutečná očista a proměna vědomí.

Možná ze mne mluví pýcha, ale to je přirozené, to je taky jeden z nízkých pudů. Možná, že si svou negativitu ospravedlňuju a svádím vinu na někoho mimo mne.

To je dost možné, ale v tuhle chvíli je to pro mne jediné vysvětlení, které mi brání, abych nepropadla totálnímu šílenství, takže se toho budu držet jako pravdy, neboť čemu věříš, to skutečně je. I Osho říkal, že krása je víc než pravda a krása v mém pojetí může být i temná. Když se na to podívám z jiné strany, jde tu o krásný dobrodružný příběh, jenom v něm bohužel jde o můj vlastní život a nejspíš i duši. 



Cítím se rozpolcená, jako by jedna má část zůstala v Egyptě, vidím se, jak stojím u toho rituálu a vše je zastavené, nikdo se nehýbe, cítím odpojení od nynější reality a přesun do tamějšího bezčasí, občas se v tom utápím. 

Ale musím si znovu a znovu uvědomovat, co znamená být multidimenzionální, bez prostoru a času. Mé vědomí se v jednu chvíli přesunulo do okamžiku Rozhodnutí. Najednou jsem stála nejen v bytě a nejen v egyptské svatyni, ale i v chrámu kdesi před tím, sama pro sebe jsem si to místo pojmenovala Lemurie, protože někdy tam jsme měli plné vědomí a rozhodli jsme se pro tuhle zkušenost včetně pádu vědomí. Možná to je úplně jindy, úplně jinde. Na tom nezáleží. Díky tomu mne pohltil nesmírný klid, neboť zároveň stojím tam, dívám se na svou zkušenost, cítím tu zodpovědnost, tu tíhu i tu hrozbu selhání, ale je tam tolik lásky a odvahy, stojím u jakési kamenné mísy s vodou ještě s několika lidmi, budou to moji nejbližší, cítím jejich lásku, i svou lásku.

Buď silná, zaktivizuj se – ozývá se mi ve slabých chvílích v hlavě spolu s rychlými záblesky momentu Rozhodnutí. Ano, vše je, jak má být. Pochopila jsem, že nad tím vším je ještě něco, nad tím vším svítí hvězda mé duše a ukazuje mi cestu. Nad tím vším stojím někde po boku svých nejbližších, jsem v bezpečí a jsem šťastná a nyní si dokážu ten pocit uvědomit i tady. 

Ačkoliv to není konec... Je to cesta transformace sedmi smrtelných hříchů na sedm božských ctností.  Vztek, pýchu, lenost ... nemůžeme potlačovat, musíme je poznat, nechat projít. Protože ani cesta sebetrýznění, potupného sebepokořování a přetvařující se obětavosti či spasitelství není správnou. Jedinou cestou, jak z toho ven, je probudit v sobě sedm ctností, tak člověk uteče smrti a bude mu navrácena duše. A ďábla nikdo neobelže, on pozná, kdy je to skutečné... Miluji Vás, neboť vy jste odvážné bytosti!


..............................


Lidé si začínají uvědomovat, že tohle prosvětlování existence není vše - http://probuzeni.blogspot.cz/2012/06/protoze-uvnitr-tusis-ze-to-bude-bolet.html

http://www.masaze-pardubice.com/?p=7244 Příběh o tom, jak krása je tvořena v bolestech...

4 komentáře:

  1. S díky Světlovláska, souzním ;)

    OdpovědětVymazat
  2. úžasný článok.. vďaka za napísanie :)

    OdpovědětVymazat
  3. VDAKA... UPRIMNOST, ROVNOVAHA, POCHOPENIE... V NAS ¡¿

    OdpovědětVymazat