středa 20. března 2013

Já zapomněla na šeříky... krásnou rovnodennost všem (sedm dechů rovnováhy)

Snadno se v zimě zapomíná na mnoho věcí... a tak v tento den, co včera neexistovalo, dnes je možné, protože naše pozornost se obrací k růstu, citu, radosti, k Životu. 

Tělo si žádá péči a dříve nebo později zatoužíme všichni po pohybu, po akci - i když ještě včera se to zdálo nemožné...

Dnes je den rovnováhy, den se rovná s nocí a člověk cítí, že tak je to v pořádku, že dobro i zlo má stejné místo na Zemi, protože oboje pochází z nekonečné vesmírné inteligence, která je vším... 

Odpouštím si, že jsem posuzovala dokonalé dílo Života na Zemi a skláním se v pokoře před onou kosmickou silou, která dala stvořit všemu, co je...

A znovu zavoní šeříky... a mé srdce tančí, vždyť já v zimě zapomněla, že šeříky vůbec existují, a tak je to správné, protože květiny v zimě nekvetou...

Dívám se, pozoruji. 
Neposuzuji, miluji.
Odpouštím, opouštím.

S Láskou přeji všem krásné energie rovnodennosti, ve kterých se snoubí cit s nadějí, ve 12:02 si Temno a Světlo podá ruce, nechť mír naplní celou Vaší bytost. V Rovnováze Anamel

SEDM DECHŮ ROVNOVÁHY

Jednoho dne mne přestalo bavit hodiny a hodiny meditovat,
vlastně mi celkově začala vadit jakákoliv pravidelnost, pro mne je meditace přirozenou atmosférou, která nastává,  když se člověk zklidní... sedím u řeky, dívám se do odlesků slunce a hup, už jsem v meditaci a můžu v ní být klidně dvě hodiny, ... pokládám na stůl jídlo, které  jsem s láskou a vděčností uvařila a šup, už jsem v meditace... posvátnost života nás může zastihnout kdekoliv.

Vždycky jsem byla trochu alergická na věty typu "stačí 20 minut denně", spiritualita není otročina... a tak jsem si vymyslela tohle krátké a účinné cvičení, které používám jednoduše, kdykoliv mne napadne. 

Říkám tomu trochu neodborně "proplach trubek", ale vyjadřuje to přesný účinek, který se dostaví, přistupujeme-li v pokoře k Životu se vším, co je. 

Používám, kdykoliv se chci zastředit a být znovu Já s vědomím Celku (třeba než vstoupím do čekárny na pracovní úřad, když sedím na lavičce na sluníčku, kdykoliv...)

Zavřu oči a svůj dech si představuju jako mocný proud, který projde vším, aniž by se zastavil a bere sebou vše, co tam už nemusí být... Každý nádech-výdech je přirozený, jako když po ránu vyjdete na čerstvý vzduch a zhluboka se nadechnete, dvě tři vteřiny... bez zastavení, bez zpomalení, bez zrychlení, bez přemýšlení... Jste lidskou bytostí, která je dokonalá v každé vteřině svého života...

1. Nádech z jádra Země (vše ze spodních světů), vědomí Srdce, plynulý výdech do středu Vesmíru
    (člověk je spojnicí Nebe a Země, oběma principy je veden ke svému naplnění)

2. Nádech ze středu Vesmíru (vše z horních světů), vědomí Srdce, plynulý výdech do jádra Země
    (světlo a temno jsou dvě tváře jediného esenciálního principu, který drží tento vesmír pohromadě)

3. Nádech z minulosti (vše zezadu), vědomí přítomnosti, plynulý výdech do budoucnosti (dopředu)
    (minulost je mou hnací silou a vše, čím jsem a budu, je výsledek bohaté zkušenosti)

4. Nádech z budoucnosti (zepředu), vědomí přítomnosti, plynulý výdech do minulosti)
    (ani minulost není daná, každé utrpení se stává požehnáním, dojde-li člověk k naplnění)

5. Nádech ze 4 světových stran najednou, vědomí Lásky, výdech do 4 světových stran
    (miluji Zemi, miluji sebe i bližního svého, vše je odrazem mne samotné, já jsem Svět)

6. Nádech ze 4 elementů (prakticky tedy světových stran), vědomí Lásky, výdech 4 elementů
    (přijímám vše, co je - emoce, mysl, tělo, cit, lásku, strach, bolest, příliv i odliv, život i smrt...)

7. Nádech všeho, co je, vědomí JÁ JSEM, výdech všechno, co jsem.
    (Jsem, co jsem - přijímám to. Je, co je - přijímám to. Jsem si vědomá své vlastní hodnoty v Celku)


Autor článku: Jana Anamel Mráčková 

Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na http://poselstviohne.blogspot.cz.


Děkuji za příspěvky - č.ú. 1384419103/0800



Žádné komentáře:

Okomentovat