Poselství ohně: Bože dej, ať přijmu Člověka v sobě

sobota 1. června 2013

Bože dej, ať přijmu Člověka v sobě

Podívám-li se do světa jako do zrcadla sebe sama – tak jak nechci/nevidím lidskou podstatu v lidech kolem mne, tak odmítám sebe jako člověka, člověka s jeho chybami, emocemi, nedokonalostmi, tělesnými procesy i potřebami. Už dávno chápu, že člověk má dvě tváře a že je to dílo boží (a vím, kam to vede, když jednu popírá/skrývá sám před sebou - vlastní démoni se oddělí od nás a začnou velmi řádit). Mám z toho poznání radost, ale pořád je tam bolest (zpronevěření se sobě sama, tedy bohu, neboť bůh je ve mne jako já), a tak nepřijetí. A ne že by to člověka už mnohokrát nenapadlo, jenom ta myšlenka tak nějak nečinně proplula párkrát kolem, aniž by byla zažita. A čím více toto svoje člověčenství odmítáme, tím více jsme narušení, tím více je rozpor mezi naší podstatou, a tím co žijeme, tím více nemocní jsme, tím více se vytrácí radost, tím více je duše smutná - a přeci - pořád je to součást Příběhu - abychom se naučili to naše Lidství skutečně milovat, neboť v něm se skrývá ten plný potenciál bytí zde na Zemi. Narodila jsem se být andělem i rebelkou, současně, nikoliv odděleně. A tak celé to je jen o pocitu mrhání vlastního potenciálu, o pocitu lidské slabosti, o potřebě plně se projevit se vším všudy, protože jedině tak bůh k tomuto světu hovoří - téměř 7 miliardami způsoby...

Autor článku: Jana Anamel Mráčková

Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na http://poselstviohne.blogspot.cz.