Nechávám svou Bohyni zemřít

Nechávám svou bohyni zemřít, abych jako fénix povstala z popela. Nechávám svou bohyni zemřít, protože nám lhali - není kam se vracet, kult bohyně je ukončen. Ten shnilý astrální koncept vytvořený po staletí nesvobody, nepřirozenosti, kam si Lidstvo projektovalo své představy o božství.

Směřujeme do nového - nikdy nepoznaného. Směřujeme do místa, kde pokora je pokorná sama před sebou, vstupujeme do míst, kde jsme nikdy nebyli. Není návratu, neboť není kam se vracet. 

Nechávám svou vnitřní bohyni zemřít, protože ona je iluzí, je stavem dokonalosti, jež nelze dosáhnout, protože Bohyně jak je harmonická, dokonalá, tak je nesymetrická, bohyně je nerovnováha.... Chceme to skutečně přijmout? Žena se stane ženou, až nechá v sobě rozplynout iluzi o bohyni, pak se stává Esencí všeho, neomezenou, posvátnou. Bohyně omezuje, bohyně oddaluje od života, od skutečného projevení Člověka jako tvůrce v hmotě. 

Bohyně, ty jež jsi mě po staletí věznila, odpoutávám se od tebe a rodím se tiše do své nevinnosti... Již nikdy více se nenechám spoutat představou, že jsem Něčím, že směřuji Někam, neboť vždy jsem vším a vždy jsem všude, tak jako ničím a nikde...

Cítím, jak ve mne praská a láme se jí vaz, který byl strukturou, do níž jsme se Obě zasadily. Já i moje vnitřní bohyně. Nechávám jí zemřít, a tím jí dávám svobodu, aby mohla tak jako já směřovat do Absolutna...

Skutečná bohyně, byla jsem tvým věznitelem, svou představou jsem tě uzamkla do svého srdce, abych vždy věděla, kam se mám navracet. Poklekám k tvým nohám a prosím o odpuštění. Odpusť mi a já odpouštím tobě, žes i tys mne věznila - svou září jsi mne volala, svým zpěvem jsi mne jako siréna vábila a pak jsi mne sežrala, vysála, využila... až jsme obě zapomněli, kde je naše Podstata - v neustálé Proměně... Ten příběh, který se kolem nás vytvořil, je parodií sebe sama...

Bohyně, ty věznitelko, tohle jsi nás chtěla naučit? Prohlédnou skrze závoj iluze...

Kolikrát jsi vytvořila falešný obraz sebe sama, kolikrát jsme vstoupili do iluze o tvé esenci?

Staletí báchorek a příběhů o všech tvářích Bohyně... všechny jsou lži - ty ses omezila, aby tě člověk pochopil, ale nikdy jsi nebyla pochopena. Bohyně, ukaž nám svou Podstatu, Žena je připravena podívat se ti do tváře, aniž by zešílela...

---

Autor článku: Jana Anamel Mráčková 

Článek je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na http://poselstviohne.blogspot.cz.