pondělí 9. ledna 2012

Nikdy v tom nejste sami


Bůh/Vesmír/Matka/Země nás nikdy neopouští, ... Jakkoliv nazýváte tu Věčnou a nekonečnou sílu, to Cosi, co Vás nutí věřit, že je něco víc než tenhle nemocný svět... Nikdy nejsme sami, ačkoliv v nejhorších chvílích našeho života si mnohdy myslíme, že ano.

Ve svém životě jsem několikrát myslela, že ležím na dně a Bůh po mně šlape, možná do mě i kope. Byly to chvíle, kdy jsem v histerickém pláči držela v rukou krabičky s prášky a systematicky plánovala svou smrt. Chvíle, kdy jsem ztratila svou víru, kterou jsem ani neměla. Neměla jsem Boha, resp. jsem s ním byla rozbratřená, Boha jsem nenáviděla za to, že mě nechává trpět, ... než jsem si pomalu začala všímat, že sama setrvávám v utrpení, než jsem si začala uvědomovat, že já jsem ten činitel ve svém životě...

Vždy jsem prosila o zázrak, místo abych prosila o silnější srdce (jak jsem tomu dnes někde četla). Cesta je spletitá, ale stíny, které vidíte nyní, znamenají, že v dálce Vás čeká Světlo...

Ve chvíli, kdy jsem pochopila, že Bůh/Vesmír/Jednota je ve mě a v každém stéble trávy, odpustila jsem mu, odpustila jsem sama sobě, že jsem neviděla tu Krásu kolem. A ano, i dnes jsou okamžiky, kdy se ptám Bože, proč? Ale vím, že mě vede, snaží se vést tu hluchou a slepou dívku toužící po lásce a soucitu... skrze nápisy, které zahlédnu letmo z vlaku, skrze pocity, které se objeví v mém srdci, skrze útržky písní v tramvaji, které navazují na mé myšlenky. Vím, že nejsem sama, jen někdy pochybuju o své schopnosti těmto signálům Shora rozumět a pak mě znovu a znovu ujišťují, že tu jsou, posílaj mi přátele, kteří mě obejmou či pohladí moudrým slovem, posílaj mi články na internetu, které mě provedou meditací, kterou zrovna potřebuju, ... a ano, se svolením mé silné a úžasné Duše mi občas pošlou i nějaký zážitek, který dokáže udělat paseku v mém životě a který mi způsobí bolest, mým jediným posláním je zjistit, proč tento zážitek přišel, kterou oblast mám nevyřešenou, co jsem přehlédla, kdy jsem neposlechla své srdce?? Ano, bojím se těchto zážitků... mám strach, a to mi neustále připomíná, že chci! - ŽÍT VĚDOMĚ, V PŘÍTOMNOSTI, NESETRVÁVAT V NEGATIVITĚ, VĚDOMĚ VYTVÁŘET SVOU BUDOUCNOST POZITIVNÍMI AFIRMACEMI, PEČOVAT O SVOU DUŠI I TĚLO, ŽÍT PRAVDU A LÁSKU, V SOULADU SE SVÝM SRDCEM BÝT LEPŠÍM ČLOVĚKEM...

Život je houpačka, bez bolesti není soucitu, souhlasili jsme s pravidly a zapomněli, že hrajeme, je dobré si neustále připomínat, že máme moře času, že chyby neexistují a že toto je hra/škola. Ale není to jednoduché, jsme v 3D hmotě a vše vypadá tak reálně, hlavně bolest je reálná. Poslední dny cítím bolest, Vesmír mi chce něco říct a já mu nerozumím, nechci rozumět... a bojím se následků, že použije drastičtější prostředky, abych pochopila...

Ale je třeba mít vždy na paměti, že Vesmír je synchronní a geniální, dobré přitahuje dobré, špatné přitahuje špatné. A je jen na nás, v kterých energiích chceme setrvat. Všechny nástroje ke Štěstí máte ve svém těle...

Vesmír je s Vámi, Vesmír je ve Vás, Bůh je Vaší součástí a vy jste součástí Boha, v každém okamžiku Vašeho života, nikdy Vás neopustil, naplňte své srdce láskou. Po špatném dni vždy vysvitne slunko...

S Láskou a Vírou Anamel

2 komentáře:

  1. Milá Anamel,
    již nějakou dobu navštěvuji tvé zápisky, tak nějak jsem se k nim dostala "náhodou" jak se říká :)... tvé stránky a témata, která na nich komunikuješ mě opravdu moc oslovují, jelikož to, co píšeš a možná v daném období prožíváš i v současné době probíhá ve mě...je to neuvěřitelné, jako bych četla vlastní pocity napsané někým jiným...a tvé vyjádření je mi opravdu blízké....až si někdy říkám, když čtu tvé řádky, že tě ten život asi taky musí někdy moc bolet...ale jsou naopak chvíle, které jsou o ty prožité "zkušenosti" o tolik krásnější a pocity návalu krásné a láskyplné energie stojí za to žít:) Krásně píšeš a děkuji ti za každý tvůj příspěvek, který je pro mě léčivý..máš pravdu, nejsme tady sami a to je příjemné zjištění a ještě jednou děkuji za práci, kterou tady odvádíš.

    Měj se hezky,
    Naďa

    OdpovědětVymazat
  2. Milá Naďo,
    děkuji za tvá krásná slova, která přišla zrovna v době, kdy jsem je potřebovala (Vesmír je geniální), několikrát jsem si je četla a děkuji za klid, který s tvým vzkazem ke mě přišel.

    Často si ve svých životech nevíme rady a nevíme, jestli jsme tam, kde nás Vesmír potřebuje, ale v psaní jsem si naprosto jistá, že nikdy jsem si ničím jiným jistější nebyla a za to děkuju Bohu, že mi pomáhá slovy vyjádřit to, co prožíváme všichni (ano, i já - jsem lékem sama sobě a mnohé odpovědi nalézám teprve až během svého psaní :)

    Děkuji za Tvou Přítomnost a společné probouzení. An.

    OdpovědětVymazat