Před pár lety jsem každý měsíc dělala jazykovou korekturu místnímu plátku, do něhož často přispívali lidé, kteří toho v životě moc nenapsali. Byly oblasti, kde lidé určité pravidlo ignorovali tak pravidelně, že se z pravopisné chyby stalo nepravopisné pravidlo. Přesto, že jsem pravidla psaného jazyka znala velmi dobře, stejně jsem chvíli co chvíli znovu a znovu kontrolovala příručku, zda se náhodou nemýlím já a oni mají pravdu. Bylo to až směšné. Vždycky jsem se ujistila, a když jsem pak 100x narazila na stejný problém, znovu jsem si to musela pro sebe potvrdit, přesto že jsem věděla, co v knize najdu. Taková drobná obsesivní porucha. Tisíckrát opakovaná lež se nám časem může začít iluzorně jevit jako pravda... re-klamy.
Mám pocit, že stejně tak to mám s univerzálními zákony, které drží tento vesmír pohromadě. Vnitřně cítím, co je správné (co je v souladu s celkem) a zároveň vidím denně tisíc poruch jednoty celku. Ano, byla to dobrá hra na negramoty, ale stačilo! A tak jsem možná i na úrovni duše takovým korektorem, který upozorňuje na zádrhele, které kazí plynulost čtení. Jistě - já nemám patent na pravdu, každý má právo na svou realitu, každopádně jsem člověkem, jehož postřehy si vždycky ráda vyslechnu :) A s radostí se každý den znovu a znovu podívám do své příručky, do svého srdce, abych si byla vždy jistá, že nevycházím z nějaké své vlastní strnulosti a slepé víry ve svůj názor, nýbrž z čistého proudu lásky existence.
Mám pocit, že stejně tak to mám s univerzálními zákony, které drží tento vesmír pohromadě. Vnitřně cítím, co je správné (co je v souladu s celkem) a zároveň vidím denně tisíc poruch jednoty celku. Ano, byla to dobrá hra na negramoty, ale stačilo! A tak jsem možná i na úrovni duše takovým korektorem, který upozorňuje na zádrhele, které kazí plynulost čtení. Jistě - já nemám patent na pravdu, každý má právo na svou realitu, každopádně jsem člověkem, jehož postřehy si vždycky ráda vyslechnu :) A s radostí se každý den znovu a znovu podívám do své příručky, do svého srdce, abych si byla vždy jistá, že nevycházím z nějaké své vlastní strnulosti a slepé víry ve svůj názor, nýbrž z čistého proudu lásky existence.
Je přirozené, že si lidé určitá pravidla pro psaní (a tedy i pro život, mluvíme-li symbolicky) nemohou zapamatovat - protože nemají v dnešní době smysl. Mluvený jazyk se vyvinul a sám sebe koriguje do nových tvarů a pravidel. Dřív tato pravidla smysl měla - aby bylo vůbec možné správně porozumět psanému textu, ale dneska staročesky asi nikdo nemluví :) Jo, byly to krásné časy (viz obrázek - vtip z oboru), kdy jsem svým výzkumem jazyka bojovala s větrnými mlýny rigidních jazykovědců.
Tahle vzpomínka mi pomohla pochopit, proč občas znejistím, když počet skeptiků kolem mě dosáhne určitého levelu. Abych si znovu ujistila své hodnoty, abych si znovu zkontrolovala, že takto, jak žiju, jsem šťastná. A že jsem šťastná - že to jen nepředstírám z důvodu, že bych chtěla být šťastná. Znovu si potvrdit, že optimismus není nemoc, která potřebuje být léčena. Nic víc, nic míň. Tváří v tvář stovce opicím, neuvěřila by žirafa, že je taky opicí? Jistě - opičí hlas máme v sobě všichni, jinak bychom opici vůbec nemohli ve vnějším světě rozpotkat - nevěděli bychom, že je to opice, ale to neznamená, že jsme opicí. A tímto se omlouvám opicím a žirafám, že jsem je využila ke svému symbolickému přirovnání lidské komplikovanosti :)))
Anamel, tanečnice ve světě plechových robotů...
... a tímto děkuji plechovým robotům, že díky jejich šroubovitosti mohu vidět svou ladnost v té podobě, v jaké je má představa o ladnosti.
... a tímto děkuji plechovým robotům, že díky jejich šroubovitosti mohu vidět svou ladnost v té podobě, v jaké je má představa o ladnosti.
Autor článku: Jana Mráčková, Anamel
Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na http://poselstviohne.blogspot.cz.
Děkuji za příspěvky
POZOR - ZMĚNA - ZRUŠEN ÚČET U ČESKÉ SPOŘITELNY, SVÉ PŘÍSPĚVKY POSÍLEJTE NA FIO ÚČET:- Fio banka, platby z ČR: 2100410460/2010
- Fio banka, platby ze SLOVENSKA: 2100410460/8330
Žádné komentáře:
Okomentovat