Stvořitel hraje šachy bílými i černými figurkami

Dva týdny jsem prožívala Světlo a Lásku, byla jsem tou Láskou a byla jsem tím Světlem! Vesmírná synchronicita mi do života přinášela dary a spřízněné duše, nic nebylo nemožné, má probuzená intuice mne vedla cestami, o kterých jsem nemusela pochybovat a můj krok životem začínal být pevný, vše bylo v každém okamžiku přítomného Tady a Teď tak jasné a všechny potřebné nástroje k Cestě byly po ruce. Božská přítomnost tvořila skrze mne. A bylo to nádherné. Bylo to až opojné...

A přeci... na dně bylo cosi... shnilého. Cosi neupřímného. Odněkud ze mne na pozadí toho všeho vyvěral pramen různých emocí, které jsem nechtěla vidět. Před kterými jsem zavírala oči, nechtěla jsem je, odsuzovala jejich zdroj a bála se toho, co vše se za tím může skrývat a kolik práce a utrpení mi to může přinést, když na to skutečně pohlédnu. Temnota ve mne... A ta Temnota chtěla být viděna a slyšena, pochopena, chtěla být uctěna jako součást mne samé, začala se ozývat a nahlodávat mne zevnitř - před čím zavíráš oči, Anamel? A já neslyšela, ve své pýše a bláhovosti jsem si říkala, to je tak krásně na světě, už mám všechno vyřešené, půjdu si teď vesele poskakovat po své Cestě a nic mě nerozhodí... Vše je, jak má být a bude o mne postaráno...

Ale já se někde na úrovni duše rozhodla přijmout svou Celistvost - jít až na samé dno, jít do nejtemnějšího bahna své zkušenosti... Dostala jsem se do míst bez času, dostala jsem se do astrálního prostoru, kde jsem ztratila spojení se svou duší a má Přítomnost tady se propadla do beznaděje... Dva týdny jsem prožívala Peklo a Temnotu, byla jsem temnotou. Nechala jsem proplouvat emoce v proudu bolesti a poznávala jejich podstatu. A když jsem byla připravena, moje hříchy se mi staly darem. To vztek mne vyvedl z temné noci duše, to pýcha mi nedala klid a zastavení... Nelituji!

Naučili nás, že tyhle věci nejsou dobré, naučili nás to v sobě potlačovat, neřekli nám, že klíčem k Míru je naopak to prožít, vidět, pochopit a transformovat. 

Plně jsem si prožila emoce spojené se sedmi "hříchy" (pýcha, smilstvo, vztek, lakomství, lenost, nestřídmost, závist). Nechodila jsem ani do práce, protože běžné emoce, které normálně člověk zasune kamsi do pozadí, aby se s nimi nemusel vypořádávat, se projevovaly takovým způsobem, že by mě nejspíš zavřeli na psychiatrii. Pokud jsem se tomu bránila a nepřijímala to, emoce se transformovala ve fyzickou bolest - to byla dost dobrá motivace se tomu postavit čelem. 

Nyní znám lépe sebe samu a podstatu těchto emocí i to, jak se snaží projevit v mém životě a na co se mě snaží upozornit, a to mi umožňuje prožívat upřímnost, vidět lépe příčiny a následky svého jednání i svých slov. Jsem zase o krok blíže k vědomému prožívání sebe sama Tady a Teď...

Doslova jsem se přelila ze Světla do Temnoty a z Temnoty do Světla. A to mi umožnilo tyto dva proudy v sobě propojit. Jsem Láska i Temnota. V mém srdci tepe symbol jing a jan.

Když mne postavili na rozcestí a řekli - Zvol! Nebyla jsem toho schopná, nejsem tu od toho, abych volila. Jsem tu od toho, abych Byla, vyvažovala světlo a tmu, jing a jang, oheň a vodu, ... Jsem bytost tancující na hranici Světla a Stínu, jsem stéblo trávy naklánějící se z jedné strany na druhou a hledající své limity... Ať jsi  v této vteřině tvého života, v této životní fázi, v této zkušenosti či v tomto celém životě světlý nebo temný, miluji Tě! Jen si hleď svých lekcí a neposuzuj role jiných v této vesmírné hře... 

V rovnováze a upřímnosti Anamel Paolina

Slovy Miroslava Zelenky:

"Nikdy nezapomínejte, že Stvořitel hraje šachy bílými i černými figurkami a on určuje, kdo je ve které partii bílou a kdo černou figurkou, takže není důvod být hrdý na svoji momentální příslušnost k bílým figurkám a pohrdat černými figurkami, či je dokonce nenávidět. 

Šachová partie je dlouhá a vyrovnaná. Stvořitel jako vševědoucí předvídá všechny tahy a kromě toho nehraje pro vítězství, ale hraje pro hru samotnou. To je velmi důležité, aby lidé pochopili.“

Slovy Elisabeth Haich:

Vzdej se sobeckého vlastního postoje, sklonů a pocitů. Miluj tak, jak sama tvůrčí síla miluje. Bez rozdílů. Tak jako slunce lhostejně svítí na krásné i ošklivé, dobré i špatné, správné i falešné, tak musíš i ty milovat. Poznej, že jedno bez druhého ( dobré - špatné ) by zde nebylo a obojí miluj stejně, jsou to zrcadlové projevy obrazu Nejvyšší Skutečnosti.