Odevzdávám a přijímám

Život mě vedl cestami, abych nyní stanula pevná a připravená. To, co bude, bude silné. Je jen na nás, jak to přijmeme.

Naučili jsme se (zejména v tomto roce) odhalovat manipulaci a cítit pravdu ve svém srdci, naučili jsme se, že trápení je pro nás přes všechnu bolest přínosem a že je důležité v době chaosu setrvávat ve svém srdci, ve spojení s Vesmírem skrze své vrchní čakry a ve spojení s Matkou Zemí skrze své kořenové čakry.

Už jen tím, že jste, že žijete vědomě, jste kanálem propojení našich nádherných rodičů, to my umožňujeme příchod energií na tuto planetu. To my jsme děti Nové Země. To my musíme konat ve jménu Pravdy a Lásky.

Naučili jsme se, že je krásné být Ženou a že je krásné být Mužem, každý přispívá světu jinými energiemi. Že lze svět prožívat dvěma způsoby a je jen na nás, ve kterých energiích setrváme.

Všichni čekáme na Lásku, čekáme na svou rodinu duše, čekáme na ty, které celý život postrádáme, čekáme na svou vlastní Celistvost. Říkali nám, že je to puberta, říkali nám, že je to deprese, říkali nám, že je to přirozené - trpět v dnešním světě a ať se nechováme jako bábovky... ale v nás byla Pravda a touha po Pravém Domově. Nyní to už víme a naše Víra ... nás skutečně dokáže spasit...

Dokázali jsme se vymanit z okovů starého světa a když se na to podívám zpětně, musím tleskat sobě a svým průvodcům, že jsme to dokázali, nebylo to vůbec jednoduché, stále to není jednoduché.

Měli jste nešťastné dětství? Máte za sebou traumatický zážitek? Já ano. Je na čase přestat fňukat a uvědomit si, že my, aspekty Jednoty, jsme si to tak zvolili, abychom mohli stanout připraveni na cílové rovince, v horizontu všech našich životů stojíme před posledním vrcholem, ze kterého bude potřeba skočit. Skočit do neznáma, kde naše Víra předpokládá Sjednocení a Domov.

To bude naše poslední zkouška. Odevzdat se v pokoře své vlastní víře. A já říkám Ano, už na ničem jiném nezáleží... Odevzdávám se Bohu, ať si vezme všechno, co už nepotřebuju a přijímám vše, co přichází... An.

Cesta Domů - 2012

Zapálila jsem svíčku a zeptala se Boha, jaký bude rok 2012, poprosila jsem ho, aby vedl mé myšlenky a pocity. Než jsem stačila vytáhnout karty, na okně mi přistála hrdlička, podívala se na mě a zase uletěla. Za celý svůj život si nepamatuju, že by na mém parapetu stál nějaký ptáček.

Nechť je tato holubička poselstvím Naděje pro nás všechny. Přijímejme dary i zkoušky života s vděčností. Tak jsme si to zvolili, teď už není čas pochybovat a couvnout. Jsme děti Vesmíru, Matka Země je nyní naším domovem.

Ode dneška za rok budeme stát ve své celé kráse, zdraví, pevní, plni lásky a víry, žít život plný harmonie, míru a duchovních hodnot ve spojení s přírodou a všemi lidmi na této planetě. To jsou dary, které nám rok 2012 přináší. Snažte se udržet si tuto myšlenku po dny chaosu, kdy se starý svět bude zmítat v posledních smrtelných křečích.

Nechť je rok 2012 plný vědomých voleb a pečlivě uskutečněných skutků, pak se nemůže stát, že půjdete cestami, které nevedou ke štěstí.

Nechť je rok 2012 plný tolerance a respektu ke zkušenostem ostatních.

Přeji sobě i Vám:

Moudrost, díky které naleznete pravdu ve svém srdci.
Intuici, která Vám pomůže najít to správné vedení a zbavit se strachu, který v nás vyvolávají.
Postřeh, který Vám pomůže odhalit lži a manipulace kolem Vás.
Chladnou hlavu, díky níž překonáte překážky, které Vám příští rok nachystal
Odolnost nenechat rozhodit své emoce.
Víru v Lásku.
Sílu udržet si rovnováhu v rozhoupaném světě, udržet mír v našich myšlenkách i životech.
Lásku, která je bezpodmínečná.
Odvahu k odpuštění.
Radost vidět krásu světa a zázraky života.

Vyměňme soud na soucit.

Zbavte se strachu, který Vám říká, že si nezasloužíme přijímat dary života a že se nemáme dobře a že nám neustále něco hrozí.

Zdali bude rok 2012 rok pozitivních či negativních změn záleží jen na nás. Jaké si to uděláme, takové to máme, nechť je Váš rok ve znamení "méně slov=více činů".


Nezapomeňte - nejste na Cestě sami. Světlo je všude kolem nás. Kráčíme spolu. Anamel.

Osobní svoboda každého z nás

Psala jsem o tom, že se máte projevit i přesto, že se to ostatním líbit nemusí. Stagnujeme, protože se bojíme opustit známé vody, bojíme se, že ztratíme lásku těch, na kterých nám záleží (a dokonce i těch, na kterých nám zas tolik nezáleží). Vaše duše ale touží po Pravdě, touží vykročit na Cestu. Sledujte znamení...

Každá mince má však dvě strany. Dát svobodu tomu druhému, i když si myslíme, že dělá/myslí/mluví "špatně", je to největší osvobození od vlastního ega. Milovat druhého znamená dopřát mu jeho vlastní zkoušky a překážky. Osvoboďte se od touhy napravovat ostatní, předělávat je k obrazu svému - na druhých Vaše štěstí a bezpečí nestojí. ... Ne, nestojí!

Chovejte se k ostatním tak, jak byste chtěli, aby se chovali k Vám. Skutečně toužíte po tom, aby Vás někdo poučoval, co je správné a co není, aby Vám psal rozmrzelé sms v době, kdy jste přesvědčeni, že se skvěle bavíte, aby Vám někdo kecal do toho, jací byste měli být a kde byste měli být?

Ten druhý nechce Vaše utrpení, Vaše utrpení si způsobujete vy sami tím, že jste myšlenkami v budoucnosti, že se utápíte ve svém strachu, ve své paranoie (Kde skončí mé dítě, když ho nechám nyní chybovat? Jak mi bude přítel v budoucnu oporou, když se chová takhle?).

Samozřejmě, že vy ste katalizátorem změn u těch druhých, ale lze změnit způsob, jakým jim to zrcadlo nastavujeme. Naučte se rozlišovat mezi přáními shora a touhou vašeho vlastního ega.

Sama jsem v tématu nováčkem, ačkoliv jsem byla přesvědčena, že to dokážu - žít a nechat žít. Má duše mi připravuje další a další zkoušky jako potvrzení, že jsem si skutečně vzala ponaučení.

Každý negativní pocit má svého původce, jímž je lpění na čemkoliv... Vesmír ale chce, abychom se osvobodili od touhy něco vlastnit, řídit, už nechce, abychom trpěli pro své falešné představy o štěstí... Totální svoboda v procesu učení a bezpodmínečná láska. Nebojte se, že bez vašeho zásahu se stane něco hrozivého. Co se má stát, se stane, a vy s tím nic neuděláte. Zahoďte zbytečné hadrkování, usmiřte se, žijte v lásce a míru. Žijme v Lásce a Míru. Anamel

Přiznejte se k sebelásce, Pravda je cesta k Duši

Tóny manter od Devy Premal chytají za srdce a rozeznívají starodávnou moudrost... a mě právě dojaly sluncem osvětlené záclony. A to jsem prosím bývala tvrďák... Svět se mění, bezpochyby alespoň ten můj...

SEBELÁSKA, POSTAVENÍ SEBE NA PRVNÍ MÍSTO. Kolik si toho odpíráme, kolik viny cítíme, když přijímáme. Je vánoční čas, obdarováváme své blízké, ale já se zeptám - obdarovali jste sami sebe tím, po čem Vaše srdce touží.

Když to uděláte, stoprocentně se objeví nějaký "posel", který se Vás zeptá, jestli je to skutečně vhodné v tento čas. A já říkám Ano, právě v tento čas!! Koupili jsme dárky pro své blízké s co největší vnímavostí a láskou, možná jste obdarovali nezištně někoho, kdo to potřebuje (věnovali staré hračky do dětských domovů, obdarovali bezdomovce trochou jídla) - jestli ne, udělejte to, je to osvobozující.

Ujištěte se ale, že jste se nerozdali celí. 80 % pro svět - 20 % pro Vás - to je minimum pro Vaše přežití!

---------------------------------------------

Čtyřikrát po sobě mi padla karta bohyně Brigit se vzkazem Neustupujte. Děkuji svým průvodcům, že mi pomohli nalézt význam tohoto poselství. PRAVDA A LEŽ, .. KOLIKRÁT USTUPUJEME NAŠIM STRACHŮM.

Drobné lži v nezávažných situacích - nesu si domů brambůrky chilli s limetkou (protože jsem konečně postavila sebe na první místo a po čase jakéhosi asketismu si čas od času dopřeju), ale sousedovi na chodbě řeknu, že ten obrovský pytel budu jíst u filmu s někým. Ne, nebudu. Celý ho sním! A příště mu to řeknu.

Takových okamžiků mě potkává třeba deset za den a já si to uvědomím vždy pozdě. Polopravdy, lži z milosrdenství, výmluvy na nemoc, počasí, nedostatek času, lži "abych nevypadala hloupě či neschopně"..... vůbec jsem netušila, kolik toho je! A to vše ze dvou důvodů - strach z odmítnutí (druhými, že nás nepřijmou takový, jací jsme) a strach z odsouzení (za sebelásku).

A přitom má duše touží po pravdě. Když naprosto přirozeně ustupuju světu kolem mě v takovýchto maličkostech, co se děje na úrovni důležitých věcí? Věřím, že když se naučím ovládat tyto drobné okamžiky, dostanu se blíže k té velké Pravdě, po které mé srdce tolik touží.

Stůjte za tím, čemu věříte! Stůjte za svou přirozeností. O své pravdě nemusíte nikoho přesvědčovat, Pravda je ve Vás. Poproste své průvodce, poproste Vesmír, ať Vás vede cestou Pravdy...

-----------------------------

Jsem skutečně zkoušena ze sebelásky a pravdy. Kdykoliv si dopřeju sama sobě, přijde někdo, komu bych se měla přiznat. Jsme naučeni, že sebeláska je špatná, že si ji nemůžeme dovolit, když celý svět kolem trpí. Ale sebeláska je jediná cesta k sobě, zbavme se pocitu viny. Keltská bohyně Brigit říká NEUSTUPUJTE!

Dostala jsem radu nahradit pojem sebeláska rebelstvím. Tedy probouzím tu rebelku ve mně. Tu přirozenost ve mně, přirozenost říkat si, co chci, dělat, co chci. Člověk se nemusí hned stát nezřízenou střelou, pokud mu to není přirozené.

Udělejte něco bláznivého. JEŠTĚ DNES! Já byla v lese zpívat stromům... protože jsem chtěla uctít slunovrat, ... protože se mi chtělo!

Sebeláska je přirozená - když ji potlačujeme, vyústí vždy v průšvih - obviňujeme druhé za to, že sami ze sebe děláme oběti (a většinou o tom ani nevíme, pro mě to bylo velmi bolestné zjištění, ale mnohé se tím vysvětlilo).

Není to o tom se donekonečna přežírat, opíjet do němoty, utratit své úspory za tolik knížek, že je nemáte šanci všechny přečíst (to vše děláme stejně zase jen díky tomu, že si odpíráme přirozené právo být spokojeni) - Vaše duše ví, kde je ta hranice. Vnímejte to! Vnímejte, kde je radost z rebélie a kde je pocit viny a postupně posunujte hranici rebélie a ubírejte vině její místo, které jí nenáleží, které jsme jí udělali, protože nás okolí a strach z následků naučil.

Ale žijeme v přítomném okamžiku, v přítomném okamžiku není utrpení. 21. 12. 2011 JÁ JSEM Anamel!

Ztráta milovaného člověka a Život jako učení

Vždy se v meditaci modlím, aby mi přišlo to správné téma. Dnes mi přišel vzkaz pro Vás, kteří nyní trpíte bolestí ze ztráty blízkého člověka. Nacházíme se v čase, kdy mnoho duší odchází zpět k Bohu, právě v těchto dnech ukončuje svou misi mnoho lidí. Nacházíme se v čase, kdy mnoho vazeb (přátelských, partnerských) je zpřetrháno.

Není třeba prožívat utrpení, zklidněte své tělo i mysl, pošlete dotyčnému láskyplnou myšlenku a modlitbu, zapalte svíčku, oheň je naším spojením s jemnohmotným světem. Jestli jste milované osobě nestihli/nezvládli něco říct - tohle je způsob. Poděkujte jí za zkušenosti, které přinesla do Vašeho života.

Smutek ze ztráty je přirozený, ale je třeba si uvědomovat (i když to možná nechcete slyšet), že jeho podstatná část pramení ze strachu a také z ega (tato věta platí také pro rozchody).

--------------

Pokud Vám zemřela osoba blízká, vězte jedinou pravdu, a to že se opět setkáte ve Světle... Prociťujte nostalgickou radost, že nádherná duše povolala Vašeho přítele zpět, neboť doznala, že jeho Cesta je u konce.

Když Duše povolá svůj střípek/aspekt zpět do své celistvosti, je to krásné, je to štěstí. Najděte si svůj vlastní způsob, jak se rozloučit s milovaným... Není třeba cítit vinu, že nejdete cestou zavedených stereotypů, které se nás snaží udržet v utrpení a strachu.

--------------

Po smrti nás nečeká Poslední soud takový, jaký nám ho ukazují církve. Jediným soudcem budeme my sami. Budeme hodnotit, zda jsme žili v souladu s Pravdou ve svém srdci, zda jsme slyšeli a rozumněli volání své Duše a vzkazům našich průvodců. Žádný hřích nebude trestán nějakou vyšší silou. Bůh využívá i našich slabostí a nedokonalostí ke konání dobra - tj. smysluplnému vývoji našich duší a duší nám blízkých.

Tato planeta je škola a každá duše si volí své zkušenosti. Když víme, jak to funguje, snadněji se z každého neštěstí oklepeme. Zkušenosti, učení, ale také hra - to mějte pořád na paměti, každé utrpení má své vysvětlení - vývoj něčí duše. Pokud se něco naučíte bez utrpení, skrze zážitek, vášeň, poznání, moudrost a láskyplné vedení Vašeho Vyššího Já - lépe pro nás všechny.

Životní misí nás všech v tuto dobu je dokázat se vymanit z okovů matrixu, odhodit strach, vinu, své ego přeměnit z pána na sluhu a jít za voláním svého srdce.

S Láskou a Pravdou v srdci Anamel

Být tvořivou silou

Rozhodla jsem se být tvořivou silou. Jednoho dne jsem se jednoduše rozhodla. Jsem součástí (S)tvořitele a (S)tvořitel je součástí mne. Byli jsme posláni na Zemi s jednou jedinou misí - Tvůrčí proces. Chci prožívat radost z tvoření, chci cítit božskou energii a probudit bezpodmínečnou lásku v sobě i kolem sebe, chci být Světlem na Cestě svých bližních. Už žádné překážky...

------------------

Teď to zní jednoduše, ale všichni víme, že tomu tak není, že určitým rozhodnutím v nás předchází čas plný strastí - v takovém období se nám zdá, že život nám hází klacky pod nohy nebo že nemáme žádnou sílu pokračovat dál...

Toho dne jsem seděla na posteli a utápěla se (opět) v pocitech viny, že ... se dostatečně nevěnuji své práci, že nežiji a nepracuji dostatečně od srdce, že můj duchovní postup není tak rychlý, že mé ego je příliš silné a má pokora není zcela upřímná ... Snažím se, opravdu se snažím, a takové myšlenky mě unavují, nutí mě přemýšlet o sobě jako o oběti. Ačkoliv se na tom pocitu snažím pracovat, pořád se cítím jako oběť vnějších událostí a vyššího záměru. Pořád je tu ten strach, že jsem vlečena někam a nevím kam, že pokud nebudu dostatečně chápat události v mém životě, budou se pořád opakovat a zhoršovat... A já se přeci tak snažím...

Kdo nás udělal tak slabými, že se nedokážeme vyrovnat ani s událostmi běžného dne, natož abychom dokázali najít smysl života. A pak mi to došlo - jak nedokážeme? Vždyť jsme božská stvoření na velmi zajímavé cestě.

A/ Jsme tvořivé energie!

B/ Je to hra. Za našimi životy stojí mocná síla, za našimi životy stojíme my jako krásné duše Je to HRA... vytěžit z toho můžeme mnoho - poznání, zkušenosti, zážitky, lásku, zábavu, krásu, požitek... ztratit nemůžeme nic (a jestli někdo říká něco jiného - lže)...

Tak jsem si řekla proč ne. Sedla jsem si večer a popsala věci, které mě trápí, tak jak by měly vypadat, aby byly zdrojem radosti, nikoliv důvodem ke strachu a negaci. Psala jsem v přítomném čase - jakoby už to bylo. Nejprve mi to nešlo, nenapadaly mě slova, nebavilo mě to, neviděla jsem v tom smysl... Pak jsem se rozepsala a prostě psala od srdce. Když už mě nic nenapadalo, otevřela jsem několikrát knížku inspirativních textů na různé oblasti života s otázkou: "Tak co ještě je potřeba v mém životě spravit, vylepšit, kam mám poslat Světlo?"
---------------------

Konečně mi to totiž došlo - co jiného můžu dělat? Už jsem vyzkoušela všechno k překonání některých překážek, ale nevyzkoušela jsem to, co by mělo být přirozené každému z nás - TVOŘIT svůj vlastní život.

Spát jsem šla se slovy: "Ráno se vzbudím a budu tvořivá energie, dám celý svůj život do pořádku, všechny mé činnosti budou zdrojem radosti."

Ráno jsem se vzbudila s pálivým pocitem na rukách, jako bych v nich držela malé plamínky. Nepřekvapilo mě to, symbolem Anamel je oheň. Vstala jsem a šla do své pracovny (zdroje mého neklidu), byla jsem plná energie, kterou jsem nemohla ani udržet, roztáhla jsem ruce, z nichž začala energie proudit do pokoje. A já začala odříkávat věty o mém životě, jakési pozitivní afirmace ve smyslu: "To, co vytvářím, je plné Světla, vše probíhá bez problémů, všude je tvořivá a láskyplná energie, lidem mé projekty přinášejí do života tvůrčí radost a harmonii". Na konci odříkávání, jehož jsem snad ani nebyla autorem, jsem se zmohla na pouhé: "To jako fakt?".

Díky těm pár větám jsem pochopila, že jsem skutečně, kde mám být, a zabývám se tím, čím se skutečně zabývat mám. Už žádné pochybnosti, které mě drží zpět. Věci, které se mi nedaří, se mi nedaří, protože jim to nedovolím a musím se ještě něčemu naučit. Jako vždy odpovědi naleznu pouze sama v sobě. Pokud něco opustit mám, propustím to v klidu a s láskou, už není potřeba strachu. Ve všem máme plnou podporu Světla.

Ten den jsem pracovala 12 hodin a po dlouhé době mě to bavilo, protože jsem znovu uvěřila ve smysl...

Odložila jsem špatnou motivaci svého života - zalíbit se a zavděčit se ostatním, přijala jsem poslání své Duše, které vzniklo s čisté lásky a upřímné radosti z tvoření.

Já jsem Anamel, jsem tvořivá síla. Stejně jako vy!

Radost ze života a láska k sobě

Neubráníme se tomu - některá témata nás budou bombardovat, dokud jim nevěnujeme dostatečnou pozornost. Každý máme svá osobní dilemata. Je lepší si jich všimnout dříve, než se projeví něčím nepříjemným - nemocí, ztrátou, bolestí...

Mnozí z nás se ke svému duchovnímu probuzení dostali skrze utrpení. V přítomném okamžiku ale již není potřeba trpět, nyní slyšíme a vnímáme... a je potřeba ukončit své ztotožňování se s rolí oběti. Ta totiž zároveň přináší negativní vztah k sobě - Jak jsem to mohl/a dopustit?

Plníme povinnosti k okolí(skrze svou práci a dobrovolné aktivity ve volném čase), plníme povinnosti ke svým bližním (jsme jim nablízku, když to potřebují), plníme povinnosti k sobě (všichni na sobě urputně duchovně pracujeme, čistíme se, odstraňujeme bloky, odhalujeme pravdu). Pojďme nyní společně objevit naše právo - právo žít život plný radosti a vášně... Tato planeta nám nabízí nepřeberné množství zážitků, měli bychom plně využívat potenciál lidského života. Je hříchem prožít život ve stresu, strachu a osamocení...

Láska k sobě je počátek všeho. Nelze milovat lidi kolem, Boha a Matku Zemi, dokud nepocítíme čistou lásku k sobě.

-------------------------
Radost ze života a na ni navazující témata se mi v meditacích začaly objevovat před pár dny. Dostávala jsem vzkazy v podobě videí, inspirativních textů, knih otevřených na té správné stránce, vytažených karet, ... však to sami znáte...

I já jsem pouhým prostředníkem mezi Světlem a Vámi. Jen někoho osloví tyto řádky, jen někoho bude cosi nutit číst dál, protože je to vzkaz pro Vás, kteří se nemilujete, kteří bráníte štěstí a hojnosti, aby přišlo do Vašeho života. Je to výzva k otevření se tématu...

-----------------------------

S nově objeveným problémem to u mě šlo ještě dál. Když jsem si připustila, že mi chybí v životě radost a vůbec chuť se radovat, zkoušela jsem meditovat za probuzení tohoto citu. V meditaci jsem ale měla blok a nedokázala jsem pokračovat, slova mi vázla v krku, nedokázala jsem vyslovit prosbu.

Ještě ten den přišel vzkaz nový: "Uzdrav své vnitřní dítě." Krátkou meditací jsem se seznámila se svou malou kamarádkou. Nechce se mnou moc mluvit, sedí v koutě, zabalená do klubíčka. Je vystrašená a uražená.

Abych měla obraz kompletní, večer jsem otevřela tři knihy a ve všech bylo téma Lásky k sobě a její odraz v našem životním prostředí. Těch příznaků nelásky je dost. Na těle, na duši i v domově.

... a říkám si Aha, takže já se opravdu nemám ráda, jaktože jsem si toho nikdy nevšimla? Vždycky mě fascinovalo, jak se dokáže můj pokoj zaneřádit hned druhý den po úklidu. Večer jsem si to naplánovala - uklidím si. Ráno mi došlo, že můžu uklízet každý den, ale dokud neuklidím v sobě, nebudu moci být obklopená přirozenou harmonií.

---------------

Jsem žena, v dnešním světě je velmi obtížné najít to ženství v sobě, v mládí jsme ho ukryly hodně hluboko. Žena má dar prožívat vášeň, radost a cit opravdově, jaktože ve mě to není?

Napadlo mě před meditací si dát koupel, nakonec jsem celou meditaci provedla v horké vaně. Rozsvítila jsem svíčky, z nichž žár jedné praskl skleněnou poličku. Nechápala jsem, proč jsem tu svíčku postavila právě tam, nechápala jsem, k čemu potřebuju takovou zkušenost, která mi akorát kazí ráno. Až na konci meditace po přijetí všech moudrých rad přišla ta poslední - nejdůležitější.

Vůbec jsem se nemohla soustředit, myšlenky lítaly kolem, ale uvnitř bylo čisté přání, začít milovat sama sebe a udobřit se se svým vnitřním dítětem, přivést tak do života radost a harmonii. Až po půl hodině poletování mé mysli bůhví kde jsem se sklidnila, voda už začínala být vlažná, ale já si řekla, že nevylezu, dokud nebudu znát odpověď. Pak přišly ty pravé čisté myšlenky, božská pravda, která se skrývá v každém z nás.

Mluv k sobě, vnímej svou krásu, buď si vědomá své přítomnosti, vnímej své pocity a potřeby, používej smysly, všímej si krásy, vůní a doteků, poslouchej hudbu, pozoruj svou krásu v zrcadle s úsměvem, chovej se k sobě s úctou a mluv na sebe každý den s láskou, vše, co se píše v knihách o probuzení lásky k sobě je pravda. Dávej si pozor, co říkáš sama o sobě (i o druhých). Vyjadřuj se s láskou, mluv se svým vnitřním dítětem - buď k němu milosrdná. A odpouštěj si. O všechno ostatní čištění se postará Světlo... Je to proces a tvůj proces už začal...

Pojďme společně projít tímto procesem, pojďme se začít milovat, jsme nádherné bytosti, uvědomme si svou skutečnou hodnotu a krásu. Zasloužíme si každý den splnit jedno přání, jeden sen. Kráčíme po společné cestě. Anamel.

----------------------------

Pro Vás, krásné ženy, přikládám jeden ze vzkazů, který ke mě připlul - pro mě doposud neznámá Wakeena Sitka - Total permission. Dejte samy sobě skutečné svolení k následování srdce, pocítění svých tužeb, k radosti, k milování sebe sama, k probuzení ženské moudrosti srdce, ... řekněte ANO životu.