Jsem vzteklá - no a co? Právo na pochyby, právo na chyby...

Nehledám nic jiného než život v jeho přirozené formě... v umění žít se skrývá to hledané, ale co vidím kolem, není většinou moc přirozené... žijeme ve svých krabičkách, každý v té své, a tak jednou za čas vypadnu ze své rovnováhy a pláču a vztekám se, že život není to, co si pamatuji "odjinud"... možná bůh do mne vložil tuhle krásnou vzpomínku (na budoucnost?), aby mi nedala zastavit ... je to ego? Nemyslím si... touha je jen součást cesty...

Není mi zrovna teď fajn a je to v pořádku. Je v pořádku, když nejsme permanentně hodní a skvělí.

Sedm otázek od Lenchera (rozhovor pro Probuzení)

Na http://probuzeni.blogspot.cz/ najdete moje první interview, sedm otázek mi položil autor webu, Lencher Falprea. Rozhovor o pokoře, egu, strachu, sebepřijetí a mnoho dalším najdete na stránkách Probuzení.

Pro ty, kdo si nevšiml a zajímalo by ho - o úplňku jsem sepsala novou stránku O mně, co nabízím. Ucítíte-li volání, neváhejte mne zkontaktovat, můžete přes webový formulář, Facebook i mail (nejrychleji budu však reagovat, vyplníte-li webový formulář na zmíněné stránce o mně). Těším se, bude legrace ♥

---

Autor článku: Jana Anamel Mráčková 

Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na http://poselstviohne.blogspot.cz.

Děkuji za příspěvky - č.ú. 1384419103/0800

Mé vnitřní dítě je zraněná indigová duše...

Mohla bych napsat stovky stran pochybností. A mohla bych napsat tisíce stran o víře, kroniku naděje a sepsat knihovnu naplněnou příběhy o zázracích.

Mohla bych napsat knihu o strachu. A mohla bych sepsat edici o odvaze a síle.

Svými slzami jsem naplnila pozemský oceán a svým smíchem složila nebeskou symfonii.

Vyhrála jsem bitvy v nejvzdálenějších koutech vesmírů, a přesto si připadám na Zemi jako ve vyhnanství... ale co zbude Člověku, když andělé se budou cítit vzdáleni od Domova?

Osvícení není žádné "cappuccino awaking"

Včera mi kamarád poslal 12minutové video (dole pod článkem), jehož důležitost pro svůj proces si plně uvědomuju až dnes, takže Ondro, díky - perfektní načasování. V tomto videu se říká, že moment osvícení neznamená nutně trvalé osvobození. 

Pro mne neznámý duchovní učitel Mooji si získal mou důvěru svým jemným vystupováním, v němž se snoubila zkušenost s pokorou, mluvil o něčem, co jsem dávno věděla, ale nedokázala aplikovat na své prožívání. Odmítala jsem si přiznat, že se to týká i mne - že stav tzv. osvícení není žádné cappuccino awaking - že po každém nahlédnutí do univerzálního stavu Srdce přichází okamžik "a pak". A tak i já měla svůj nejdelší stav probuzeného Vědomí - plné přítomnosti duše v těle - 16 dní, tyto dny byly ve znamení spolupráce duše s jejím omezeným vědomým zde (tedy mnou rozuměj) a vzájemném slaďování představ o tom, jak naplnit své dny, z čehož vyplývala vnitřní harmonie a plný potenciál bytí zde, než přišel můj okamžik "a pak". Mooji říká, že mysl má vždy určitý čas, aby nás sejmula - a moje mysl na mne zaútočila právě skrze pochybnost, že tento stav blaženosti, absolutního přijetí všeho, co je, a všeobjímající důvěra v běh událostí nemůže být trvalý.