sobota 21. prosince 2013

21. 12. 2013 Nazí a v úžasu


Chtěla bych něco napsat o nevinnosti a spontaneitě, ale tenhle můj nedávný ranní příběh Vám to poví za mě. 

Co uděláte, když otevřete dveře do koupelny a tam je všude na zemi voda a ta navíc ze sprchy stříká až na chodbu, takže jste mokrý, oblečený a mokrý? ... Ano, bylo tam několik letmých myšlenek o tom, že jsem neschopná, že voda něco zničí, že sousedi si budou stěžovat, že s takovýmhle začátkem bude ten den stát za houby. ALE :) Nic z toho nebylo tak hlasité jako to dítě ve mně... Nešlo to zastavit, nešlo to řídit, byla jsem to já, spontánní a nevinná. Ta milisetina milisekundy černých myšlenek byla vystřídána čirou euforií. Vlastně se divím, že jsem ten moment zachytila, bylo to, jako by se zastavil čas a film se zpomaleně začal rozbíhat do nového děje... Takže odpovědí na otázku je: Začneme křičet Jééé, pršííííí. Potooooopááááá, odkopneme bačkůrky a začneme se ve vzniklé situaci za doprovodu burácejícího smíchu čvachtat, pak na to hodíme hromadu ručníků a půjdeme o tom rychle někomu napsat, protože toužíme sdílet svou radost... Je mi sedmadvacet. True story. Ale dovedete si představit přirozenější bytí? Miluju život, miluju ho k zešílení. Miluju ho teď. Před pár dny jsem chtěla umřít, ale teď život miluju,... možná právě proto - že jsem toužila po smrti. Něco umřelo, ale nebyla jsem to já, já jsem se zrodila... znovu a postopadesáté... Fénix z popela. 
...
Krásný slunovratový den přeji všem! Sluneční vrata jsou otevřená dokořán, kufry zanechejte u vchodu, s nákladem už se obtěžovat nemusíte, do své zářné budoucnosti, v níž se zhmotní nápady přítomnosti, vstupujeme nazí a v úžasu.

V noci v polospánku přišla za mnou Marie, byla nádherná a dokonalá, řekla: Toto bude krásný den, láska se zrodí. Vstoupí tam, kde jí bude udělán prostor... A proto, pokud jste jí ještě prostor neudělali a ve vašem srdci se drží stíny smutku, lítosti a vzteku, tyhle dny jsou k tomu, aby se ta hořkost mohla rozplynout... Tohle ticho mezi nádechem a výdechem je nabídka pro ty, co se rozhodnou, co převezmou žezlo svého života.

Cítím ve svém srdci klid a mír, vy jste byli svědkem, do čeho všeho jsem se v posledních týdnech ponořila. Tenhle klid, je výsledkem obrovského ú-klidu v mé duši... Já vím, o čem mluvím. A proto říkám - jste odvážní, nejodvážnější ze všech! Každý kousek, který odevzdáte a naplníte láskou je výsledkem vaší odvahy.

Složit zbraně a nebojovat mezi sebou, nechránit si to "své", rozdat sebe, protože nás neubývá... to neznamená propustit hranice své víry, své síly, naopak - respektovat je, v přirozenosti a pružnosti... aby do toho nemuselo vstupovat to ustrašené dítě-ego, které se bojí limitů a konečnosti... Koupit dárek k Vánocům - jednoduché. Darovat sebe sama, otevřít své srdce přítomnému okamžiku a bližnímu svému - to je vyšší princip pro odvážné...

Článek Laskavost, vděčnost a něha jsou cesta k tvé duši jsem napsala 27. 4. 2013. Po dlouhém výletě za poznáním svých temných hlubin se znovu silně vracím k sobě, tak nějak mi to přijde, že ta slova jsou pro dnešní den. A nejen pro ten dnešní den, ale i pro ty příští...

Tma je světlo...  Anám el


Autor článku: Jana Anamel Mráčková 

Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na http://poselstviohne.blogspot.cz.


Děkuji za příspěvky

  • Česká spořitelna, platby z ČR: 1384419103/0800
  • Fio banka, platby z ČR: 2100410460/2010
  • Fio banka, platby ze SLOVENSKA: 2100410460/8330 

3 komentáře:

  1. VITAJ SLNIECKO, UZ TA CITIT ;-)

    OdpovědětSmazat
  2. Miluj, jakoby ti nikdy nebylo ublíženo... myslím, že dokud neobjevíme a nepříjmeme svá zranění (pramenící z prožitku nedostatku lásky), pak jen těžko můžeme milovat, neboť pak lásku jen předstíráme a tím v podstatě okolí ubližujeme... Ondřej

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jj, souhlasím, přiznání si zranění tomu všemu předchází, většina čtenářů tohohle webu vč. mně tímto procesem prošla/prochází. Kdo hledá odpovědi, není slepý k vnitřním procesům... Nakonec zjišťujeme, že vlastně zranění neexistuje. je to jen omezený pohled na zkušenost člověka, který lpí... Teď je ten krok - milovat i přes ten pocit zranění, využít každé nové ráno na nový pokus - mít srdce otevřené navzdory strachu z dalšího ublížení...

      Smazat