pátek 18. listopadu 2011

I takové může být hledání - stromy, co pláčou...

Už tenkrát (před pár lety), kdy jsem uslyšela stromy plakat, započala má Velká cesta... Zkuste si vzpomenout vy, kdy jste ucítili, že je něco víc, že ve vás je něco víc než jen ego a emoce, kdy jste se poprvé zeptali po smyslu života a po vašem poselství... Mnozí z nás odpověď ani po letech hledání nedostali, a přesto věříme, že čekání nás učí mnohému a až bude čas, vše se nám zjeví způsobem, který nám bude přirozený. Jen nesejít ze stezky... Ne každý, kdo bloudí je ztracen...
-------------------------------------------------------------------------

V lese plném tajných stínů
zmatkem v srdci touhou hynu
v myšlenkách těch božích mlýnů
na mé břímě rozvzpomenu

...a kolem ty stromy pláčou...

Kolemdoucí neslyší
ty stromy tiše plačící
a šeptá mi to listoví
že se nikdo nedoví
že já s nimi ráda pláči
že jsme všichni lásky spáči

V lese plném horkých chvil
děravým džbánem vodu´s lil
ujdeš krok, né tisíc mil
abys vinu ze rtů smyl

...

V lese často cestou hnal
a na rozcestí nebi lhal
že jsme všichni o krok dál
že královnou se stane král

Zatímco kolemdoucí neslyší ty stromy tiše plačící...

Žádné komentáře:

Okomentovat